Jaký byl dle vás rok 2014 pro Českou republiku?Anketa
V závěru minulého týdne se ministr financí a předseda hnutí ANO Andrej Babiš rozčílil nad tím, že horní komora Parlamentu i hlasy koaličních senátorů vrátila do sněmovny zákon o dani z přidané hodnoty připravený jeho ministerstvem. „Už mě to nebaví, ta naše koalice vůbec nefunguje, nechápu to, když máme podle koaliční smlouvy dohodu, že v obou komorách mají koaliční poslanci a senátoři hlasovat pro návrhy ministrů,“ prohlásil Andrej Babiš pro deník Právo, čímž vyvolal spekulace, zda hnutí ANO má zájem pokračovat v této podobě koalice.
Pnutí mezi ČSSD a hnutí ANO naznačovaly i čtvrteční interpelace, v nichž koaliční poslanci zatápěli členům vlády z rivalské strany. „Myslím, že to je jen jakási roztržka. Andrej Babiš je temperamentní politik, na jakého dosud Poslanecká sněmovna a zavedené strany nebyly zvyklé. On něco snadno prohlásí, vystřelí to do všech stran, protože pracuje takovou šrapnelovou metodou, a předpokládá, že jeden z úlomků toho šrapnelu se někde chytne. A o to mu obvykle jde. Nebojí se kritizovat, ale ani tu kritiku odvolávat. V tom je velmi pružný,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz politický analytik Zdeněk Zbořil.
Od Babiše i sociální demokracie jde jen o politickou hru
Proto ti, co jsou zvyklí na pravolevé hrátky v Poslanecké sněmovně, popřípadě v Senátu, jsou znepokojeni jeho chováním, které to jejich pravolevé vidění neakceptuje. „Andrej Babiš je zase vytrvale atakuje tím, že jim říká, že Poslanecká sněmovna i různé instituce státní moci jsou nevýkonné. Myslím, že to je skutečně politická hra, jak se politika někdy třeba ve Francii chápe. Ale zatím je koalice výhodná pro všechny její členy, nejenom pro ČSSD a hnutí ANO, ale dokonce i pro KDU-ČSL, takže ti poslanci za ČSSD, kteří útočí na hnutí ANO a konkrétně pana Babiše, to zdaleka nemyslí tak vážně, jak to zvenku vypadá,“ domnívá se politolog.
Psali jsme:
Konflikty mezi ČSSD a hnutím ANO občas přiživí deníky vlastněné Andrejem Babišem informováním o roli Bohuslava Sobotky při prodeji OKD nebo působení ministra zdravotnictví Svatopluka Němečka v čele Fakultní nemocnice Ostrava. „Podle mě pan Babiš s těmi novinami příliš nepracuje. Od odchodu Sabiny Slonkové, kdy tam bylo možné vidět nějakou tendenci, tak je to všechno takové rozplizlé. Ani Mladá fronta Dnes, ani Lidové noviny nemají v podstatě nějaký jasný politický názor, o kterém by se dalo říci, že fandí jedné, nebo druhé straně,“ podotýká Zdeněk Zbořil.
Předsedu hnutí ANO zklamává vlastnictví novin víc než sněmovna
Dokonce to prý vypadá, jako by Andrej Babiš skutečně kupoval deníky jenom kvůli zisku, jak opakovaně říkal, a když se ukazuje, že tištěná média, která mu patří, jsou ztrátová, tak ho přestávají zajímat. „Věřil bych tomu, že ho toto vlastnictví zklamává víc než celá Poslanecká sněmovna, že ho baví nejmíň a že ani nemá kolem sebe lidi, kteří by se kromě toho, že umí napsat dobrý článek, uměli prosadit v jeho médiích ve prospěch hnutí ANO. Zatímco u deníku Právo nebo na České televizi vidíme jasně, že se tam jedná o někoho, kdo o tu moc nad médii usiluje, tak v případě pana Babiše tomu tak určitě není. Nebo je to tak mírné, že je to nepozorovatelné,“ míní politický analytik.
Ve včerejších Otázkách Václava Moravce diskutovali ekonom Jan Švejnar, teolog Tomáš Halík a sociolog Jan Hartl o uprchlících z Blízkého východu a Afriky. Podle Halíka má Evropa morální povinnost je přijmout, sociolog Hartl poukázal na to, že nejsme připraveni přijímat tyto cizí prvky. „Pánové Švejnar a Halík říkali takové banality, že jsem to chtěl každou chvíli vypnout. A to, co říkal Tomáš Halík, že Evropa má morální povinnost přijmout uprchlíky, to je samozřejmé. Vždyť my, mužové Západu, jsme bombardovali severní Afriku, podporovali jsme Arabské jaro a teď je naší povinností nést důsledky toho, co jsme zavinili,“ tvrdí Zdeněk Zbořil.
Špalek na hlavu za import běženců ze Sýrie nikdo z politiků nedá
Stejně tak poneseme důsledky a sklidíme ovoce evropské politiky na Ukrajině od letošního jara, protože migrace z Ukrajiny bude větší problém než z arabských zemí. „Muslima nebo někoho, kdo pochází z arabských zemí, můžeme identifikovat, ale ti, co přicházejí z východu, nežijí tam jen Ukrajinci, jsou lidé různých náboženství, různé etnicity. A i ty jsme dokázali uvést do pohybu. Pan Hartl má pravdu, protože když jsme od prezidenta až po restauraci čtvrté cenové skupiny islámofobní, tak si neumím představit, který politik by šel dát hlavu na špalek a hájit import běženců ze Sýrie, i kdyby to měli být jenom tou občanskou válkou postižení křesťané, na které jsme zapomněli,“ konstatuje politolog.
Za nešťastné považuje v této souvislosti i výroky prezidenta Miloše Zemana. „Na jedné straně bezbřehý obdiv k politice státu Izrael a na druhé takové velmi jednoduché posuzování islámského terorismu, aniž bychom si ten fenomén strukturovali, co to vlastně je. Přitom se nejedná jenom o lidi, kteří přicházejí z arabských a islámem dotčených států, ale jde také o muslimy nebo teroristy, nebo i ty, kteří už ve druhé nebo třetí generaci žijí jak ve Spojených státech, tak ve státech Evropské unie. Je otázkou, zda má dál platit volný pohyb obyvatelstva, což je jeden ze sloupů Evropské unie, ve státech Schengenské dohody, nebo jestli se má obnovovat kontrola na hranicích,“ zamýšlí se Zdeněk Zbořil.
Byli jsme velmi aktivní při uznání prvního muslimského státu v Evropě
Nemůžeme ale svalovat vinu za tento problém na nikoho jiného než sami na sebe. „Neumíme rozlišovat mezi muslimem v Indonésii, v Maroku, v Egyptě, v Turecku nebo v severní Africe obecně od Tuaregů přes Araby, aniž se někdy zabýváme tím, kdo to tedy ti Arabové jsou, až po muslimy v Evropě. Ti tady jsou proto, že jsme si je sem pustili a mimo jiné jsme byli velmi aktivní v uznávání prvního novodobého muslimského státu v Evropě – Kosova. Vždyť jsme tomu všichni aplaudovali, tak proboha se k tomu vyjadřujme kvalifikovaně,“ vyzývá politický analytik.
Evropu v příštím roce nečeká jen řešení problémů s uprchlíky, ale bude mít co dělat sama se sebou. V Řecku a ve Španělsku sílí radikální levice, ve Francii nacionalistická strana, v Itálii požadují dvě parlamentní strany opuštění eura, Británii rozděluje referendum o setrvání v Evropské unii. „Ukrajinská krize pomáhala najít viníka všech možných těžkostí a ohrožení Evropy a zapomnělo se na to, že Evropa ohrožuje sama sebe, stejně jako Spojené státy ohrožují především samy sebe. A ne nějaká ruská invaze, jak někteří dokonce tvrdili, že nejen na Ukrajinu, ale i do České republiky. Vždyť si vzpomeňme na to šíření poplašných zpráv,“ připomíná Zdeněk Zbořil.
Evropa není příliš soudržná a v příštím roce bude mít řadu těžkostí
Na konci roku se nyní ukazuje i vzhledem k vývoji na Ukrajině, že Evropa má dost vlastních potíží a neumí je řešit. „V okamžiku, kdy Spolková republika Německo a její kancléřka ztratily základní zájem o pevnost evropských struktur a nechtějí být těmi, kdo doplácejí na krize, tak se ukazuje, že Evropa není příliš soudržná a že v nastávajícím roce bude mít celou řadu těžkostí. Ať už jde o Řecko a rostoucí popularitu strany Syriza, která odmítá přísná úsporná opatření, odpoutání se Turecka od evropského trhu, problémy ve Španělsku, jak se ukazuje i v Itálii, ale třeba i ve Francii, tak to je věc, kterou musíme očekávat,“ upozorňuje politolog.
Svůj význam proto mají i symbolické cesty francouzského prezidenta Françoise Hollanda do Kazachstánu se zastávkou na Vnukovském letišti v Moskvě. „I Francie hledá nějaký jiný zdroj financí k tomu, aby oddálila očekávanou krizi. Ekonom Jan Švejnar prohlásil, že Evropa je v trvalé recesi. Tak jestli to tak je, tak naši politici – a samozřejmě v první na řadě ekonomové – musí bít na poplach. A ne jako kdysi za Topolánkovy vlády, kdy se říkalo, že se krize sice blíží, ale že se nás netýká, že jsme ostrov jistoty v rozbouřeném moři a že to na nás nebude mít tak tragický dopad. Nemusí to mít, ale měli bychom vědět, že ta krize tady je,“ konstatuje Zdeněk Zbořil.
Ozbrojený mír na Ukrajině je řešení, ale musí se ho účastnit všechny strany
Při hodnocení současné situace na Ukrajině si vybavuje vtip z doby studené války. „Když se Radiu Jerevan položila otázka, jestli bude válka, tak zazněla odpověď, že ne, ale bude boj za mír, po kterém nezůstane kámen na kameni. Tak se obávám, aby ta mírová jednání nevedla k trvalému prohlubování nenávisti mezi různými skupinami jak na Ukrajině, a to nemyslím jenom mezi Ukrajinci a Rusy, ale nezapomeňme, že také Ukrajinci žijí v Ruské federaci od Vladivostoku až po její západní hranici, ale i mezi jinými skupinami občanů této oblasti, kterých se může dotknout nějaká ekonomická krize,“ vysvětluje politický analytik.
Nepochybuje o tom, že na úrovni vedení jsou oba státy Ruská federace i Ukrajina schopny se dohodnout. „Jde však i o to, aby se dohodli také ukrajinští sponzoři té občanské války a ti, kteří chtějí sponzorovat mír. Takže ten nynější ozbrojený mír je jisté řešení, ale musí se ho účastnit všechny strany. Tím míním nejen Ruskou federaci a Ukrajinu, ale také Evropskou unii, která ten konflikt tolik rozdmýchávala, a ty ostatní zainteresované strany. Doufejme, že vláda Ukrajiny, která vlastně už zčásti není ukrajinská, to snad pochopí a že jí dojde, v jaké prekérní situaci se nacházejí,“ poznamenává Zdeněk Zbořil.
Pokles cen ropy může způsobit světovou, nebo alespoň euroasijskou krizi
Dění na Ukrajině se podepisuje i na situaci Ruska, které se kromě sankcí Západu musí vyrovnávat s poklesem cen ropy i pádem kurzu rublu. „Očekávám, že pokud se budou problémy prohlubovat, tak jak ruská vláda, tak lidé, kteří ukrajinskou vládu z Evropy podporují, ještě přitvrdí. Problém s poklesem cen ropy, který je zřejmě uměle vyvolán, může způsobit ekonomickou krizi většího rozsahu než jen to, že v Rusku nebudou moci kupovat šminky od Diora a prodávat je v GUMu. My to zatím vnímáme jen jako pád cen benzinu, tak to vítáme, ale nevíme, jak dlouho to bude trvat a jestli to zase přes noc nevyskočí do nějakých jiných čísel,“ připomíná politolog.
Cena ropy může rozkolísat ekonomické poměry a důsledky sankcí pak budou patrné nejen v Rusku, ale zejména v těch slabých evropských zemích. „Proto se tomu v Maďarsku nebo na Slovensku brání, ale ta krize může být světová, nebo alespoň euroasijská. Zajímalo by mě ale, když padá rubl a Rusko prodává ropu nebo plyn, jenom co je předplacené, v čem se to platí. Jestli se to platí v dolarech, eurech nebo – jak běhají po internetu zprávy – také ve zlatě. Protože jestli to je pravda, tak Rusku sice padá kurz rublu, ale zvětšují se mu zásoby zlata. A to je strašák pro ekonomy nejenom v Evropě, ale i ve Spojených státech,“ míní Zdeněk Zbořil.
Odstraňované a retušované fotky svědčí o tom, že se okolo Havla lže
V tomto týdnu si připomeneme třetí výročí úmrtí posledního československého a prvního českého prezidenta Václava Havla. „Já jsem za ty tři roky pozoroval, že lidé rychle mění názory od nezřízeného obdivu až k nenávisti, nebo naopak. Václav Havel se stal symbolem, ale jak říkal jeden filosof, symbol jest vyprázdněná metafora. To znamená, že něco symbolizuje, ale my už ani nevíme co. Mě při jeho připomínání jen trochu rozčiluje, jak se cenzurují jeho fotografie, jak se některé sundávají dokonce i z výstav, protože je na nich v určitém okamžiku Václav Havel vyfotografován tak, jak to podle někoho asi není vhodné,“ podotýká politický analytik.
A nejde jen o fotografie, na nichž nemá Václav Havel „přijatelný“ výraz. „Stačí vzpomenout tu fotku, jak je Václav Havel v trutnovském pivovaru a v pozadí stojí jeho mercedes. Ta byla retušována, aby tam ten mercedes nebyl vidět. Tak to je přece jenom důkaz toho, že se okolo něho lže a že se začínají vytvářet legendy, které někdy mohou jeho památce pomoci, ale také jí mohou uškodit. A urážky Dagmar Havlové v těch nejbulvárnějších časopisech jsou jenom důkazem toho, že se polarizuje obdiv i nenávist a že ta propast mezi těmi, kteří Václava Havla obdivovali, a těmi, kteří ho naopak neměli rádi, se prohlubuje a na té straně nelásky už lze mluvit o nenávisti,“ konstatuje pro ParlamentníListy.cz Zdeněk Zbořil.
Vytrhávají se drobnosti s cílem uškodit Dagmar Havlové, ale i památce jejího muže
Domnívá se, že když Václava Havla kritizoval někdejší předseda republikánů Miroslav Sládek a nasazoval mu masku škůdce národa, tak se to ještě odehrávalo v rovině lehké ironie. „Dnes však stačí, aby Michael Žantovský napsal knížku, kde celkem asi realisticky popisuje některé drobnosti ze vztahu Václava Havla a jeho druhé ženy, ale ty drobnosti jsou vyzvednuty nad celou tu knihu a prezentovány s úmyslem uškodit Dagmar Havlové, ale tím pádem také vzpomínce na Václava Havla,“ všímá si politolog.
Když má sám zhodnotit odkaz Václava Havla, volí slova velmi opatrně. „Řekl bych takovým novinářským úslovím, že byl ve správnou dobu na správném místě. A že se skutečně stal symbolem. Protože jsem ho znal před rokem 1989 a viděl jsem, jak se mění po roce 1989, tak se obávám o tom mluvit, abych nespojoval takové ty intimnější znalosti jeho života a jeho sociálního prostředí s chováním politika, ke kterému jsem měl už daleko. A dokonce jsem se k tomu vlastně ani nesměl vyjadřovat, protože mě neměl rád,“ přiznává Zdeněk Zbořil.
Různí pochlebovači a české Pussy Riot chrlí o Havlovi neskutečnou změť
„Pro mě to je příliš živý materiál. Vážím si jeho politické esejistiky, ale neobdivuji jeho tvorbu dramatickou natož filmovou. Ale dovolil bych si to hodnocení rozvést tak trochu po hrabalovsku, že i v tom Havlově životě a jeho literární tvorbě se najdou perličky na dně. Ty pak stojí za to vystavit na slunce nebo vynést na intenzivnější osvětlení než takovou tu změť, kterou chrlí takoví ti různí pochlebovači a ty různé české Pussy Riot,“ dodává politický analytik.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
