Írán v sobotu přiznal, že jeho ozbrojené síly ve středu sestřelily ukrajinské dopravní letadlo se 176 lidmi na palubě. Tvrdí však, že to bylo omylem. Důvodem byla podle sdělení armády lidská chyba. Velitel letectva a protivzdušné obrany íránských revolučních gard generál Amír Alí Hádžízádeh uvedl v íránské televizi: „Přijímám úplnou odpovědnost. Raději bych zemřel, než abych se podílel na takovém neštěstí.“ Řekl, že letadlo bylo považováno za nepřátelský cíl, protože prolétávalo v blízkosti citlivého vojenského zařízení, které patří elitním íránským revolučním gardám.
„Ještě v neděli ráno vypadalo toto vysvětlení docela důvěryhodně. Nezapomínejme ale, že se tím také odvádí pozornost od vraždy Kásima Sulejmáního a že se to takovým zakrýváním jedné zprávy druhou v zájmu některé ze sporných stran občas dělává,“ podotýká politolog Zdeněk Zbořil.
Pokud si někdo myslí, že by v Íránu mohlo dojít ke změně politického režimu…
Přiznání armády vyvolalo masivní protesty íránských obyvatel, proti nimž zasáhla pořádková jednotka. V Teheránu a dalších íránských městech pokračují protesty. Demonstranti skandují hesla proti režimu a nespokojenost dávají najevo také na sociálních sítích. Uvedla to agentura Reuters.
„Pokud se nemýlím, ještě včera u Reuters mluvili o stovkách demonstrantů. Třeba jich dnes přibylo, anebo si je lidé od této agentury, kterou někdo považuje za součást ‚osy zla‘, lépe přepočítal. Ještě jsem neviděl žádné obrazové zpravodajství, a tak nemám jednoznačný názor. Ale pokud si někdo myslí, že by v Íránu mohlo dojít ke změně politického režimu, pak mu to neberme. Blíží se íránský Nou rúz (Nový rok), a to bývají lidé nejen okolo mešit a na bazarech, ale i v ulicích. Snad by se tedy něco mohlo přihodit,“ komentuje Zbořil.
„V Íránu, alespoň podle našich zkušeností, to vždycky trvá trochu déle než jinde, a hlavně musí takovou změnu podpořit nějaká významná vojenská síla. O motivech britsko-amerických zpravodajských služeb a o zájmu Státu Izrael nemusíme pochybovat, ale ještě by se musely pohnout nějaké vojenské jednotky. Jejich velení ale zasáhly americké rakety. Bude je to mobilizovat nebo zmizí v nějakém ústraní. Ale v obou krajních případech můžeme uvažovat ve svých proroctvích v řádu měsíců,“ dodal.
Podle literárního historika Martina C. Putny se ajatolláhové díky své omluvě jeví morálnějšími než ruský prezident Vladimir Putin: „Přiznali sestřelené letadlo. To by báťuška NIKDY,“ zdůraznil ve svém tweetu. Podobně se k této záležitosti vyjádřil i občanský aktivista Tomasz Peszynski: „I když je íránský režim pekelně hnusný, ukazuje se, že ruský režim je ještě horší, páč Putin se nepřizná nikdy.“
„Familiární tón pana profesora UK svědčí o tom, že je dobře informován. Také pan Peszynski má svoje názory za definitivní. Snad by ale oba pánové nemuseli tak spěchat. Takhle to vypadá, že už všechno věděli dřív, než se to stalo,“ podotýká Zbořil.
A jak sestřelení letadla ovlivní napjaté vztahy mezi Spojenými státy a Íránem? „Mohli bychom v této souvislosti citovat u nás tak mediálně nepopulárního Donalda Trumpa. Mezi jeho tentokrát přesně formulovanými komentáři byla i věta, že „Peršané nikdy nevyhráli žádnou válku, ale byli úspěšní ve vyjednávání“. I ti po F. D. Rooseveltovi nejdéle sloužící američtí prezidenti jsou ve službě nejvíce osm let a jejich říše trvá jen 234 let. Persie je stará už více než dva a půl tisíce let, takže úhel pohledu obou zemí na dějiny ze zorného úhlu věčnosti je rozdílný. A jen od konce druhé světové války byly obě země, díky svým stále stejným vzájemným ekonomickým zájmům, už pětkrát nebo šestkrát v podobné situaci. Nebo dokonce v ještě horší,“ komentuje politolog.
Můžeme očekávat dlouholetý diplomatický souboj
Minulou neděli Írán oznámil, že se nadále necítí být vázán jadernou dohodou z roku 2015 a bude neomezeně pokračovat ve svém jaderném programu. Později ale zaznělo i toto: „Jaderná dohoda ještě nezemřela.“ Uvedl to náměstek íránského ministra zahraničí Abbás Arakčí. „Jsme připraveni dohodu opět plně dodržovat v závislosti na ukončení sankcí a čerpání ekonomických výhod plynoucích z dohody,“ doplnil.
„Protože věříme Donaldu Trumpovi jeho slova o perských válkách a íránské schopnosti vyjednávat, můžeme očekávat dlouholetý diplomatický souboj, ve kterém Írán a Spojené státy nebudou jedinými hráči. Už dnes, několik hodin po obou zde vzpomínaných událostech, můžeme sledovat, jak se aktivizovaly postoje Státu Izrael, Turecka, Ruské federace, ČLR, jak se zpožděním startuje EU; a zatím se můžeme jen dohadovat, kdo další se bude snažit této krize využít ve svůj prospěch,“ uvedl politolog.
„Dokonce si možná někdo vzpomene na diplomatické aktivity československého státu už od 30. let 20. stol., a podobně, neříkejme cynicky, se budou probouzet i další. Že by z některých ‚stolů‘ zmizela jaderná elektrárna v Búšehru, anebo že by česko-íránská obchodní komora musela spěchat zavřít svůj krám, jak o tom mluví pan český poslanec Feri, si ale nemyslím,“ dodal.
Zabití šéfa íránských elitních jednotek Kásima Sulejmáního bylo aktem sebeobrany a USA podniknou i další nezbytné kroky, aby na Blízkém východě zajistily bezpečnost svých vojáků i zájmů. V dopise Radě bezpečnosti OSN to nyní uvedla stálá zástupkyně USA ve světové organizaci Kelly Craftová.
„Předpokládám, že paní Kelly Craft neposlala v příloze svého odpovědného dopisu sadu slidů, kterými kdysi pomáhal americký MNO Colin Powell informovat RB OSN o přítomností zbraní hromadného ničení na území Iráku. Bylo by to podobně výmluvné – dnes stejně jako tehdy,“ uvedl Zbořil.
„Nemyslím si, že taková prohlášení o bezpečnosti a zájmech jsou něčím novým. Koho by zajímalo, jak se ve Spojených státech taková argumentace vyrábí, doporučuji mu najít si na stránkách OSN komentáře tohoto nešťastného, avšak arogantního dopisu. Není to nic jiného než to, co jsme v podobných souvislostech mohli číst několikrát. Spojené státy chtějí zejména v oblastech zapáchajících ropou hájit bezpečnost svých mužů tak jako dříve v kterékoli podobné oblasti kdekoliv na světě,“ dodal.
Americká Sněmovna reprezentantů ovládaná opozičními demokraty chce prezidentovi Donaldu Trumpovi omezit možnosti vojenského postupu vůči Íránu. Ve čtvrtek schválila symbolickou rezoluci, v níž na Trumpa naléhá, aby veškeré vojenské akce proti Íránu ukončil, protože nemá souhlas Kongresu.
„Ano, má to význam, ale téměř výlučně pro americké občany nebo pro potenciální voliče nebo nevoliče Donalda Trumpa. Kdyby se ale stranické poskládání Kongresu Spojených států změnilo v opak toho současného, nemusíme se obávat, že by na podobnou výzvu s demokraty soupeřícími republikáni zapomněli,“ komentuje Zbořil.
Téma konfliktu uzavírá Zbořil takto: „Nemusíme spěchat, jistě se toho ještě ukáže víc, než co jsme mohli vidět a pozorovat dodnes. Ale jen pro začátek. Už víme, že je možné odstřelit raketou kdekoliv na světě významného politického a vojenského činitele, i na území cizího státu. Proto bych doporučoval těm našim, kteří tak rádi cestují na Makču Pikču nebo do Taipei, aby byli obezřetnější. Byla by jich, alespoň některých, možná škoda.
To méně zábavné ale je, že mezinárodní politika, nehledě na hory popisů, analýz a hodnocení, je stále ještě na úrovni společnosti prvobytně pospolné, anebo na té, o které mluvil dobrý voják Švejk, když se dozvěděl, že Srbové zabili strejčka císaři pánu.“
Psali jsme:
Možná ještě dnes by bylo zajímavé, jak se „předávala moc“…
Exministryně spravedlnosti, vládní zmocněnkyně pro lidská práva Helena Válková čelí obrovské kritice. Server Info.cz ve čtvrtek zveřejnil texty, v nichž Válková popisuje nutnost resocializace odpůrců režimu. U jednoho z článků je podepsána společně s komunistickým prokurátorem Josefem Urválkem, který mimo jiné poslal v roce 1950 na smrt právničku a političku Miladu Horákovou. Válková ve čtvrtek uvedla, že se proti textu na info.cz bude bránit soudní cestou. V pátek oznámila, že odmítne nominaci na post veřejné ochránkyně práv.
„Asi by nemusela tato událost ani vzniknout, kdyby si naši sametověrevoluční právníci uvědomili, že v roce 1990 nešlo jen o právní kontinuitu obou režimů (starého a nového), ale zejména o spornou kontinuitu personální. Možná ještě dnes by bylo zajímavé, jak se ‚předávala moc‘ na úrovni moci soudní a jak se ‚lustrákovalo‘ i mezi ctihodnostmi. Jméno Urválek se objevuje i v jiných, možná generačních, souvislostech, a kdo ví, co to vlastně mezi ctihodnostmi znamená. Možná by bylo zajímavější, kolik má paní exministryně pasů a na které ústavy přísahala, i když si nemyslím, že je na tom tak zvláštně jako někteří naši vysocí vojenští činitelé,“ komentuje Zbořil.
Válková se hájila i takto: „Považuji za naprostou nehoráznost, že mě, která tady zavedla probační a mediační službu a která se podílela na zefektivnění zacházení s pachateli včetně recidivních, někdo nařkne, že jsem se podílela na stíhání disidentů. To je na žalobu. Nejenže je to zkreslující, ale i úmyslně mě to poškozuje,“ uvedla například pro novinky.cz.
„Slyšel jsem pana Gruntoráda a paní exministryni na ČT, a abych pravdu řekl, nevím, co si mám o obou myslet. Ale nechci si tím kazit třeba jen měsíc leden 2020. Pokud si paní Válková myslí, že u českých soudů nalezne spravedlnost, nechť to tedy zkusí. Třeba pozná na svém případě, jak tomu dnes u nás vlastně je,“ říká politolog.
V rozhovoru pro Blesk prezident Miloš Zeman uvedl: „Jsou tam dva otazníky. První. Proč jsme tyto informace neměli v době, kdy se paní Válková stala ministryní spravedlnosti? Každý ministr je proklepávám odshora dolů a naopak, a tady se nic takového neobjevilo,“ pravil prezident. Druhý otazník prý Zemanovi naskočil ve chvíli, když Helena Válková prohlašovala, že nevěděla, kdo to byl Josef Urválek. Prezident kroutil hlavou a připomněl, že rudý prokurátor Urválek posílal nevinné lidi na smrt, a i kdyby s tímto člověkem psala Válková článek jen o kůrovci, tak je to problém. Ne kvůli tématu článku, ale kvůli spoluautorovi. Že nebude usilovat o post veřejné ochránkyně práv, považuje Zeman za rozumné.
„Ta výmluva paní exministryně na nevědomost je opravdu až ubohá. Buď nechodila do školy, a nikoli jen na práva, nebo se alespoň nedívala na ČT, kde je dr. Josef Urválek (1910–1979) jednou z odstrašujících hvězd minulého režimu,“ podotýká Zbořil.
„Konečně jsem tedy pochopil, proč Senát nemohl schválit nominaci Lenky Procházkové do Rady ÚSTRu. Nechci tvrdit, že musíme být vševědoucí, ale jméno Urválek se stalo symbolem nejen ‚potírání třídního nepřítele‘, ale i toho, jak lze dovést na popraviště i vlastní soudruhy a přijít k úrazu až v letech tzv. rehabilitací (po roce 1963). Prezident Zeman má pravdu, že s Urválkem nešlo napsat ani brožuru o kůrovci, ale zajímavější by bylo vědět, na jaké úrovni se už o Josefu Urválkovi nic neví. Že nevěděla ani exministryně spravedlnosti, nemohu věřit. Spíš se mi zdá, že zapomněla, že takový inkriminovaný článek psala,“ dodal.
Ing. Miloš Zeman
Prof. JUDr. Helena Válková, CSc.
Kdyby se počkalo na nějaký soudní výrok…
Podle předsedkyně TOP 09 Markéty Pekarové Adamové by Válková měla skončit i v současné pozici vládní zmocněnkyně pro lidská práva. Adamová řekla, že Válková zvolila obranu „jako z příručky hnutí ANO“. „Je to kampaň, nevěděla jsem, neměla jsem tušení,“ popsala tuto strategii šéfka TOP 09. Podle Adamové nemůže být osoba, která se podílela na šikanování disidentů, vládní zmocněnkyní pro lidská práva a aspirovat na veřejnou ochránkyni práv. „Je to dost zásadní věc, aby odstoupila z volby i současné pozice,“ dodala Adamová.
„Protože žijeme už třicet let v režimu pomluv a obviňování, bylo by asi nejvhodnější, kdyby se počkalo na nějaký soudní výrok. A protože je paní prof. Válková považována za vysoce respektovanou osobu v oblasti lidských práv, mělo by se postupovat v souladu s takovým soudním výrokem. To by asi bylo nejnormálnější, kdybychom nevěděli, že praxe českých soudů je taková, že by se paní Válková takového výroku ani nemusela dožít,“ říká politolog.
Válková už oznámila v České televizi, že odmítne nominaci na ombudsmanku. Pokud by se tak nestalo, měl by Milion chvilek další důvod k demonstracím. Předseda spolku Milion chvilek Mikuláš Minář v pátečním rozhovoru pro Český rozhlas oznámil, že spolek opět vyrazí do ulic, pokud by se Válková měla stát ombudsmankou.
„To není nic proti nikomu. I když si ‚milionářů‘ nemusíme nijak zvlášť považovat, nikdo jim nemůže bránit, aby protestovali nebo nějakou jinou formou vyjádřili svůj nesouhlas. Navíc, když nejen oni mají pochyby o nutnosti jmenovat paní exministryni do funkce, která je trochu reprezentativní a trochu symbolická. Snad by ale mohli zvážit, zda se jim nezachtělo střílet z kanonů na mouchu, aby nedopadli jako ten Škrhola v písničce Jiřího Suchého a Jiřího Šlitra,“ komentuje Zbořil.
Kdo chvíli stál, už stojí opodál!
Spolek Milion chvilek už představil své nové plány. Na konci února začne další vlna událostí nazvaná Štafeta pro demokracii. Ve 13 krajských městech se postupně každý týden uskuteční protestně-diskusní akce, poslední bude v Praze. Předseda spolku Mikuláš Minář chce takto nejen zesílit tlak na demisi premiéra, ale také dát prostor pro vlastní iniciativu a kreativitu lidem v regionech. Na krajská města se soustředí kvůli nadcházejícím volbám.
„Pokud si vyberou jako své kreativce ty, které představili na Letenské pláni, a pokud budou podobně vulgární jako někteří jejich obdivovatelé tamtéž, nepřál bych jim nic dobrého. Ale pokud jde o spanilé jízdy, jejichž smyslem má být politická a sociální mobilizace, to dokonce podle mého názoru můžeme uvítat. Snad by si ale mohli lépe promyslet svůj timing, už jedni z jejich předchůdců měli heslo: Kdo chvíli stál, už stojí opodál!“ varuje politolog.
Nezůstane jen u krajských měst. Do června 2021 chce spolek projet celé Česko a docílit toho, aby v parlamentních volbách zvítězily demokratické strany. „Každý z nás se stane médiem. Díky společnému úsilí se o Babišových problémech dozví každý,“ říká Minář.
„Trochu to připomíná Šloufův autobus, který pomohl ČSSD a Miloši Zemanovi vyhrát na konci devadesátých let 20. stol parlamentní volby. Ale proč ne? Předvolební agitace ‚od dveří k dveřím‘ je u nás téměř neznámá (pokud si odmyslíme před volbami narychlo vytištěné a ne vždy inteligentní voliče předpokládající letáky), ale za pokus to stojí.
Jen se mi nezdá lpění na programu ‚antibabiš‘ a vyhýbat se podezření, že jde také o feudální Evropu a o tzv. prolomení Benešových dekretů… Stejně jako považuji za trochu voluntaristické mluvit o malých, dnes opozičních stranách jako o demokratických. Co když se ukáže, že s těmi dotacemi to mají těžké i někteří členové právě těchto stran a frontální útok na Babiše může způsobit, že z piedestalu ‚demokratických‘ spadnou právě ony. Dokonce i o TOP 09 a ODS by mohli chvilkaři přemýšlet intenzivněji, než předvedli na tom předvánočním setkání, a uvědomit si, že demokratičtí STAN se pomalu dostávají v preferencích výše jen proto, že na veřejnosti nevystupují tak zběsile jako za časů pana Gazdíka. Ale jinak hic Rhodos, hic salta!“ uzavírá dnešní Rozjezd Zdeněk Zbořil.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Daniela Černá
