Domácí politickou událostí uplynulého týdne byl jednoznačně víkendový sněm hnutí ANO, který byl pro mnohé až příliš velkou selankou. „Pan Babiš přednesl zajímavý úvodní projev, měl ho nacvičený, protože bylo poznat, že s někým trénoval, kam má dávat důrazy. Zdá se, že předjednané bylo i to obsazení místopředsednických míst. Tematicky dobře připravené bylo to, že se pan Babiš vyhnul ožehavým tématům zahraniční politiky, ale ta na sněmu přednesl v takovém hyperevropském duchu belgický expremiér Guy Verhofstadt, předseda evropské frakce Aliance liberálů a demokratů pro Evropu, jenž pro Unii planul víc než kdokoli z dalších řečníků,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz politický analytik Zdeněk Zbořil.
Tímto atypickým způsobem tak bylo vyřešeno napětí, jak a kdo z vedení bude na sněmu definovat vztah hnutí ANO k zahraniční politice. „Svou roli hrálo aranžmá hostů a jejich představování. Tím myslím od Američanky Margaret Kimbrellové, výkonné ředitelky politické organizace No Labels, až po Václava Bělohradského a další řečníky, kteří tam skládali jakýsi hold hnutí. Volby vedení byly důsledkem toho, v jakém stavu vzestupu se hnutí ANO stále ještě nachází, ačkoli mnozí komentátoři a kritici pana Babiše už téměř mluví o jeho ústupu ze slávy. Ale na sněmu se ukázalo, že soudržnost hnutí je velká a že nemusí jít o nějaký diktát pana Babiše,“ míní politolog.
Nezvolený Pilný se stal zajímavým, protože jeho názor byl ojedinělý
Za zajímavé považuje to, že se Andrej Babiš ve svém projevu obracel kriticky ke koaličním partnerům, tedy hlavně ČSSD. „Jako kdyby se hnutí už vlastně připravovalo na příští volby, tím myslím v řádném termínu, a tak si možná zaujímání kritických postojů vůči sobě navzájem od ANO i ČSSD ještě užijeme. V podtextu jako bych slyšel, že hnutí ANO, i když kritizuje koaliční vládnutí, tak se do vnitřních sporů nebo napětí uvnitř ČSSD před sjezdem sociálních demokratů nechce nijak míchat. Kritika koaličního vládnutí sice vyvolala velký zájem, ale podle mého názoru nebyla natolik zdrcující, aby ohrožovala existenci koaliční vlády,“ domnívá se Zdeněk Zbořil.
Psali jsme:
Idylku sněmu tak narušil jen Ivan Pilný, který se po neúspěchu své kandidatury na jednoho z místopředsedů nechat slyšet, že za tohle dostane vedení hnutí ANO slušnou čočku, a také kritizoval, že se do nejužšího vedení dostali lidé, jimž funkce poslouží jen jako výtah k moci. „Já bych se těm prorockým slovům vyhýbal. To, že se pan Pilný dostal do středu pozornosti, je důsledkem toho, že nikdo jiný nic podobného neřekl, takže média nenakloněná přátelsky panu Babišovi musela citovat právě jen ten jeden názor. Proto byl názor pana Pilného tak populární, že byl ojedinělý. Jinak ostatní projevují jakýsi politický realismus a odmítají řešit situace, které jsou hypotetické. To znělo unisono ve všech rozhovorech,“ upozorňuje politický analytik.
Hnutí ANO zažívá vzestupný trend a bod zlomu zatím není v dohledu
Zároveň připouští, že časem mohou lidé typu Ivana Pilného hnutí ANO opustit. „Ale jak už jsem řekl, hnutí ANO stále ještě zažívá vzestupný trend, takže to zatím ještě nehrozí. Ale je pravda, že ANO vzniklo jako hnutí nespokojených. A každý, kdo do toho hnutí, ať už na významnou nebo méně významnou pozici šel, tak mohl být nespokojený s něčím jiným. A je přirozené, že se v budoucnosti musí zájmy sjednotit nebo alespoň seřadit podle důležitosti a přitom se mohou objevit protichůdné názory. To může členy a poslance rozdělovat, což jsme zažili u těch rychle vznikajících hnutí nebo stran, jako byly Věci veřejné nebo Úsvit,“ připomíná Zdeněk Zbořil.
Vzpomenout se dá i Občanské fórum, které bylo také hnutím nespokojených, ale hned po prvních volbách jej opouštěli lidé, kteří vytvořili hodně silný klub sociální demokracie. „To vyvrcholilo v jedenadevadesátém roce nejen vznikem ODS, ale de facto rozpadnutím Občanského fóra. Podobně z nespokojenosti uvnitř ODS vznikla Unie svobody, ale brzy se ukázalo, že každý byl nespokojený s něčím jiným. Takže se může stát, že někdy v budoucnu tento stav nastane, a tento vývoj bych se nebál předpovědět. Ale zatím se zdá, že v takovém bodu zlomu hnutí ANO ještě není. Právě proto se zřejmě demonstrovala jednota i tou stoprocentní volbou Andreje Babiše a i výraznou podporou při volbě místopředsedů,“ poznamenává politolog.
Dělením na pravici a levici hřímá především ODS a komunisté
Ač hnutí ANO dosud odmítalo zařazení na pravou, nebo levou část politického spektra, v komentářích k úvodnímu projevu Andreje Babiše zaznělo, že je posunul doprava. „Podle mého se řečníci na sněmu vyhýbali rozdělování na pravici a levici, protože souvisí s těmi posledními lety, proti kterým se ANO staví, a které je dělením na dobré a zlé. Ale ANO se vzdává tohoto lineárního vidění politiky, protože vidí, že takové neexistuje a že současná politická problematika nemá jenom dva póly, pravý a levý. Na pravolevém dělení neustále bazírují strany, které jsou za zenitem svého úspěchu a nepřinášejí nic nového. ODS téměř hřímá tím dělením na pravici a levici a samozřejmě také komunisté a ČSSD,“ konstatuje pro ParlamentníListy.cz Zdeněk Zbořil.
To jsou všechno odchovanci manichejského vidění politiky, tedy pouze bipolárního vnímání světa jako dobro a zlo, černé a bílé bez rozlišování přechodů mezi nimi. „Když jsem v sobotu komentoval ze studia ČT24 sněm ANO spolu s Petrem Hartmanem z Českého rozhlasu a Jindřichem Šídlem z Hospodářských novin, tak jsme během dvou hodin ani jeden tohle dělení nepoužili. Použili to zase jen politici, kteří komentovali projevy na sněmu. A zas se o to opíraly zejména ODS nebo KSČM. Tím označením pravice a levice zastírají to, že nejsou schopni předložit skutečný obsah těch pojmů. Solidarita či individuální svobody jsou taková barevná mávátka, ale konkrétní obsah podle mého názoru vůbec nemají,“ tvrdí politický analytik.
Na sjezdu ČSSD se útoky předsedy hnutí ANO řešit nebudou
Na Babišovy výpady proti ČSSD reagoval rázněji jen Michal Hašek a několik poslanců, zatímco předseda Bohuslav Sobotka takřka uctivě apeloval na to, že „lidé od nás nečekají, že se budeme zbytečně vzájemně napadat.“ Na blížícím se sjezdu to mohou sociální demokraté šéfovi ANO vrátit. „Myslím, že se to tam moc řešit nebude. Ta koaliční vláda je úspěšná a překonává i různá úskalí. Tak, jak to pan Babiš využil k tomu, aby řekl, že mají jiné názory než ČSSD, popřípadě aby jí v budoucnu mohl připsat odpovědnost za něco nepovedeného, tak i reakce ze strany ČSSD byly podobné, také v podstatě nevýznamné. A u lidí, kteří to z ČSSD komentovali a skutečně nijak agresivně, se mi zdálo, že to dělají spíš proto, aby upozornili na sebe a nikoli na nějaký spor uvnitř koalice,“ myslí si Zdeněk Zbořil.
JUDr. Michal Hašek
Podle něj jsou koaliční strany rozhodnuté, pokud se nestane něco mimořádného, že budou vládnout až do řádného termínu a dělat kompromisy, takže podobné kritické projevy nejsou důležité. „Navíc ten sněm ani nebyl tolik důležitý pro upevnění soudržnosti hnutí a jeho transformaci do podoby nějaké politické strany, na jaké jsme si za víc než dvacet let zvykli, ale byl sebeprezentační. Byl určený především veřejnosti a jeho delegáti se předváděli jako ti, kteří jsou schopni dělat realistickou politiku bez ohledu na to, jestli to někdo nazývá pravicovostí, či levicovostí. To bylo zřejmě hlavní poslání sněmu a zdálo se mi, že téměř všichni tam vystupovali v duchu ´pohleďte na nás, jací my jsme, a tímto zahajujeme agitaci ve prospěch našeho úspěchu v budoucích řádných volbách´,“ hodnotí politolog.
Pro ODS je větší hrozbou většinový systém než uzurpátor Babiš
Při pohledu na průběh sněmu hnutí ANO uvedla poslankyně ODS Jana Černochová, že se řítíme nadzvukovou rychlostí do stanice Normalizace s jedinou vedoucí stranou, jen tentokrát nese jinou zkratku. A obavy z nějaké Babišovy centristické státostrany nezazněly jen od ní. „Odhady paní Černochové jsou vždy trochu zvláštní. Ale o tom, jak by si to představoval pan Babiš, lépe vypovídají jeho slova, že by byl pro většinový volební systém. Je to jistá pohrůžka malým stranám, mezi které ODS patří, že by zcela zmizely. Pokud paní Černochová vnímá jako ohrožení ten většinový systém, tak to cítí docela dobře, protože by se mohlo stát, že jeho zavedením odejde ODS do zapomnění. A ne proto, že by Andrej Babiš byl uzurpátor moci,“ vysvětluje Zdeněk Zbořil.
Mgr. Jana Černochová
V souvislosti s Andrejem Babišem a budoucí vládou se vynořily tři teorie možného vývoje. Podle jedné z nich, kterou popsal Martin Fendrych v komentáři na Aktuálně.cz, začal Andrej Babiš rozvodové řízení s ČSSD a námluvy s TOP 09. „To je úplný nesmysl a přání otcem myšlenky. K rozvodu s ČSSD dojde, ale nejdříve za ty tři roky. Námluvy s TOP 09 jsou úplně absurdní. I když jsou tam jakési spojité nádoby. Když se mluví o Andreji Babišovi a jeho konfliktu zájmů díky jeho Agrofertu a podnikatelskému impériu, tak je na druhé straně, ale o tom se tolik nemluví, také jistý konflikt zájmů v případě kancléře, místopředsedy vlády a ministra zahraničních věcí, který byl přece největším restituentem, jehož majetkové impérium vzniklo díky restitucím,“ poukazuje politolog na Karla Schwarzenberga.
Je absurdní, že by šlo překonat hluboko vykopané příkopy mezi ANO a TOP 09
V obou případech tak jde o lidi, kteří mají velké majetky a mohou je využívat k ovlivňování politického dění. „Ale že by k sobě našli cestu, když pro pana Babiše je Miroslav Kalousek ztělesněním veškerého zla, dokonce v jeho očích snímá i vinu za to, co dělal Václav Klaus, když přímo říká vlády Kalouska a Topolánka, v tomto pořadí, tak to mně připadá absurdní. Chápu, že pan Kalousek je pružný politik, ale tady je ten příkop tak hluboce vykopán obzvlášť proto, že hnutí ANO vzniklo proti politice TOP 09 a proti vládě Kalouska a Topolánka, tak mi připadá absurdní, že by k něčemu takovému, pokud u nás nenastane zemětřesení, mohlo dojít,“ konstatuje Zdeněk Zbořil.
Ing. Miloš Zeman
Ta druhá teorie předpokládá, že Andrej Babiš svrhne vládu ještě v tomto volebním období, přinese prezidentu Zemanovi 101 podpis a dovládne do řádných voleb na podzim 2017. „Myslím, že si hnutí ANO vyzkoušelo, že systém dobrého vládnutí, po kterém volají, také vyžaduje lidské zdroje a oni jich tolik nemají. Takže z tohoto hlediska to považuji za nemožné,“ míní politický analytik. Třetí teorii hovořící o tom, že se Andrej Babiš díky vztahům s Milošem Zemanem rozkročí elektorátem doleva a pak hlava státu podpoří při sněmovních volbách na podzim 2017 předsedu hnutí ANO, a ten mu to oplatí začátkem roku 2018 při prezidentské volbě, považuje za předpověď, která má tolik neznámých, že si ji vůbec netroufne komentovat.
Nesouhlasíte, pokud jde o Rusko a Ukrajinu? Přečtěte si původní materiály ParlamentníchListů.cz přinášející názory Daniela Hermana, Marka Ženíška (z 27.2.) + (z 12.2.) + (z 26.1.) (+ ze 14.1.), Lenky Víchové, Alexandra Tolčinského (z 23.2.) + (z 13.2.), Heleny Ilnerové, Petra Fialy (z 22.2) + (4.9.), Štefana Füleho, Martina Jana Stránského, Miroslava Kalouska (ze 17.2.) + ( z 6.1.) (+ z 3. 12 + z 2.10.), Karla Schwarzenberga (ze 14.2.) +(z 30.1.), (z 3.10.) + (ze 14.8.), Jiřího Zlatušky, Luďka Niedermayera, gruzínského velvyslance Zaala Gogsadzeho, Jefima Fištejna (z 12.2.) (+z 11.12) , Jana Zahradila, Miroslavy Němcové , Jakuba Jandy, Barbory Tachecí, Martina Bursíka (z 4.2.) + (z 2.12.) (+ z 6.10. + z 6. 8. a z 23. 6.), Ivana Gabala (+ 21.11.), Karla Svobody, Josefa Mlejnka, Bohumila Doležala (z 25.1.) (+z 15.1.) + (z 27.8.) , Libora Dvořáka, Jiřího Grygara, Zdeňka Bárty, Romana Jocha (ze 14.1.) (+ 8.12. + 11. 9 +ze 7. 8.) Michaela Romancova (ze 7.1.) (+ z 20.8.),Tomáše Peszyńského, Mariana Jurečky, Jana Šinágla, Martina Balcara, Jiřího Peheho (z 26. 11.) + (z 11.9.) + (z 30.7.) , Jiřiny Šiklové (ze 14.12.) (+ 22.7.) , Grigorije Paska (+21. 10.) Michaela Kocába (z 3.12.) (+ z 8. 11.+ z 5. 7. a 15. 3.), Alexandra Vondry, Čestmíra Hofhanzla, Petra Pitharta, Bohdana Zilynského, Cyrila Svobody (+ z 22.8. + z 1.9.) Stanislava Chernilevského, Andreje Zubova, Václava Bartušky, Karla Janečka, Pavla Žáčka (+ z 10. 9.), Jana Urbana, Daniely Kolářové, Alexandra Tomského (+ 2. část), Jiřího Peheho (z 11. 9.), Johna Boka, Maji Lutaj, Pavla Šafra, Františka Janoucha, , Vladimíra Hanzela, Zdeny Mašínové (z 21. 8.), Anatolije Lebeděva, Alexandra Kručinina, Jana Vidíma,či Daniela Kroupy
S bleskovou rychlostí všichni vědí, že za vraždu může prezident Putin
Páteční vraždu bývalého ruského vicepremiéra a kritika nynějšího režimu Borise Němcova šetří vyšetřovatelé jako možnou politickou provokaci, dílo islamistů, extremistů, ukrajinskou stopu nebo to, že zločin mohl souviset s politikovým podnikáním. „Překvapilo mě, že všichni vědí, že za to může prezident Putin. Tato verze se s bleskovou rychlostí rozšířila zejména v britských denících. Rychlost je to téměř stejná, jako když bylo sestřeleno letadlo malajsijské společnosti, kdy také 99 procent Holanďanů vědělo, že to udělali Rusové. Divím se, že ti lidé nejsou zdrženliví, když mají zkušenosti, že čekáme půl století na vyšetření vraždy prezidenta Kennedyho, že dodnes nevíme, kdo zavraždil italského ministerského předsedu Alda Mora nebo bývalého švédského premiéra Olofa Palmeho,“ podotýká Zdeněk Zbořil.
Proto je přesvědčen, že je v tuto chvíli třeba počítat se všemi variantami. „Nezapomínejme, že pan Němcov byl také ministrem ve vládě Borise Jelcina v době, kdy se tam rodily ty největší majetky a propukaly boje mezi různými frakcemi. To je jedna z variant. Pak také někomu mohla být nepříjemná kritická vystoupení proti prezidentu Putinovi. Vyloučit se rovněž nedá, že to bylo řízeno odněkud odjinud. Nechápu totiž, proč by v této situaci někdo ze skupiny Vladimira Putina potřeboval takový incident. Ale vím, že v Rusku se pohybuje okolo politiky spousta lidí, kteří se chovají zběsile a ať už jsou motivováni jakoukoli ideologií, že se tam v té napjaté situaci i v souvislosti s válkou na Ukrajině může objevit kdokoli. Vyloučil bych jen vyšinutého člověka, ale organizátory bych hledal mezi těmi, komu to jednoznačně prospívá, a to ať už jsou v Ruské federaci, nebo v zahraničí,“ zamýšlí se politolog.
Za Jelcina se z členů vlády stávali lidé s ohromnými majetky
Boris Němcov patřil k ruským politikům, kteří v 90. letech stáli po boku prezidenta Borise Jelcina a měli velký vliv. „Tehdy se vlády měnily velice rychle. Říkalo se, že to měli na svědomí různí členové kremelského kabinetu, tedy přímo z bezprostředního okolí Borise Jelcina. A že o těch nominacích, a tím i přístupu k majetku a zbohatnutí, se rozhodovalo za zdmi Kremlu. A že tito lidé potřebovali mít Jelcina slabého a opilého, aby mohli ty svoje majetky hromadit. A pak nezapomeňme také, že vláda Borise Jelcina se rodí v okamžiku svržení Michaila Gorbačova a boje o Bílý dům a že tam hrály podstatnou roli i takzvané staré struktury,“ poukazuje Zdeněk Zbořil na to, v jak těžkých podmínkách se tehdy rodila ruská vláda.
Boris Jelcin jako původně nejen předseda moskevského městského výboru Komunistické strany, ale také jako člen předsednictva ÚV KSSS byl v kontaktu v pozitivním i negativním smyslu s lidmi, kteří přetvářeli ruskou ekonomiku a dostávali se do různých konfliktů. „V nich hráli výraznou roli lidé ze silových ministerstev včetně KGB a přes noc z nich byli podnikatelé. A už tenkrát docházelo k incidentům. Pamatuji si, jak vznikal majetek pana Chodorkovského, pana Berezovského, lidí, kteří začínali jako taxikáři a přes noc se stali multimiliardáři. A jak začal vývoz těchto lidí do zahraničí a samozřejmě i těch jejich peněz. Vláda byla pod vlivem zájmových skupin a jednotliví ministři vydrželi ve vládě jen tak dlouho, jak si dokázali najít nějaký vztah k tomu, řekněme, ekonomickému a politickému podsvětí,“ připomíná politolog.
Opozice v Rusku je spojována s obavami z dalších možných útrap
Před začátkem nedělního shromáždění v Moskvě, na němž si tisíce lidí připomněly památku Borise Němcova, varoval opoziční lídr Gennadij Gudkov: „Pokud můžeme zastavit kampaň nenávisti, která je zaměřena na opozici, pak máme šanci na změnu Ruska. Pokud ne, pak budeme čelit vyhlídce masového občanského konfliktu.“ Páteční vražda může ovlivnit nejen zatím hodně slabou opozici, ale i ty, kterým vadí. „Málo platné, a to si ti naši političtí komentátoři pořád nechtějí připustit, Putinovo vládnutí je spojeno s mimořádnou prosperitou alespoň v těch velkých centrech. Celá jedna generace, která si pamatuje ještě předputinovské Rusko, najednou dosáhla relativního přepychu,“ upozorňuje Zdeněk Zbořil.
Roli ve velké podpoře Vladimira Putina mezi ruskou populací spatřuje v tom, že po Jelcinovi přišel jako ten, kdo vládne pevnou rukou. „Představa, že Rusku nemůže vládnout slaboch, i kdyby to byl car Mikuláš I., jak se ukázalo, tam je zažitá. A Rusové znají svoje dějiny často lépe než ti, kteří je o nich chtějí poučovat. Pro toho, kdo si pamatuje, kolikrát Rusko či bývalý Sovětský svaz prožily útrapy války, ale i útrapy revolucí, jsou obavy z občanského konfliktu zcela namístě. Nikdo z nás si neumí představit, co to byla druhá světová válka, co to bylo obnovování země zničené válkou a překonávání obrovských lidských ztrát. Tak chápu obavu řadových občanů z toho, aby nepřišli o tu prosperitu, a hlavně aby nevzniklo zase nové nepřátelství, ať už bude motivováno ne nějakým třídním bojem, ale čímkoli,“ přiznává politolog.
Výroky místopředsedy TOP 09 jsou za hranicí normality
Závěrem se ještě vrací k tomu, co během týdne řekl v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz Marek Ženíšek. V souvislosti s velkým množstvím ruských agentů, kteří podle něj na českém území operují, prohlásil, že tu jsou naši lidé, dokonce i v Parlamentu, které se nezdráhal nazvat pátou kolonou Ruska. A komentátor Českého rozhlasu a někdejší diplomat Alexander Tolčinský se domnívá, že na obranu před ruskou propagandou je nutné přijmout určitá omezení svobody slova. „Jednak ruská média také vysílají do Česka, jednak tu má Moskva své stoupence. Viz nedávné vstoupení Jana Petránka o oprávnění anexe Krymu, nebo Jiřího Vyvadila, který své neznalosti nahrazoval vulgárním chováním k moderátorce ČT,“ zdůvodnil Tolčinský svůj postoj.
„To jsou výroky už za hranicemi normality osobnosti. Kdyby to řekl člověk v hospodě čtvrté cenové skupiny, tak se nedivím. Ale toto je téměř na hranici šíření poplašné zprávy a možná by se tím už měl také někdo zabývat. Když svá slova o páté koloně nedoloží důvěryhodnými důkazy, tak se můžu domnívat, že by potřeboval nějaké uklidňující prášky. Samozřejmě, že na našem území působí agenti různých zpravodajských služeb, jak uvádějí zprávy BIS, ale abych pravdu řekl, nechápu, co by tu získali za informace, které by pomohly ruské politice. To, že tady lidé budou mít nějaké jiné názory na to, co se děje v Rusku, souvisí také s tím, že hodně lidí Rusko zná, umí rusky a také sleduje třeba ruskou kulturu. A nemusí se chovat jako pan Vitula, který by chtěl zakázat kulturní kontakty,“ připomíná Zdeněk Zbořil.
Ruské zpravodajské služby nezaznamenávají u nás každý hospodský kec
Představy zmíněných pánů o tom, jak fungují zpravodajské sítě, jsou prý jak ze špatných krimi románů. „Nepochybuji o tom, že tu má Ruská federace zpravodajské sítě, ale ty souvisejí s tím, jaké tady mají zájmy ekonomické. Chápu, že se snaží dostat k informacím kolem dostavby jaderné elektrárny Temelín nebo možná ještě nějakého dalšího investičního celku, ale i to v poslední době, zdá se, upadá. A to, že se vzrušujeme po hospodách nad situací v Rusku, ještě neznamená, že zpravodajské služby Ruské federace stejně jako Spojených států musí zaznamenávat každý hospodský kec a sdělovat ho svému prezidentovi. Ti pánové by měli zapřemýšlet nad tím, jaké je postavení České republiky v mezinárodní politice a koho co na České republice zajímá,“ uzavírá politický analytik.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
