Analytik Visingr: Buďme vděční za kvóty na uprchlíky. Důvod je jednoduchý. Jsem hrdý, že jeden z mála evropských státníků je náš prezident

19. 10. 2015 13:01

A bude hůř. O milionech migrantů a humanitární katastrofě v souvislosti s přicházející zimou hovoří vojenský analytik a přispěvatel řady českých médií Lukáš Visingr. Sám také předpokládá, že v příštích volbách zabodují tzv. krajně pravicové a xenofobní subjekty. V rozhovoru pro ParlamentníListy.cz pak zmiňuje také „ukrajinské kopáče“, ale i ty, kteří si kopou politický hrob.

Analytik Visingr: Buďme vděční za kvóty na uprchlíky. Důvod je jednoduchý. Jsem hrdý, že jeden z mála evropských státníků je náš prezident
Foto: jdipracovat.cz
Popisek: Lukáš Visingr

Anketa

Dožije se Sobotkova vláda konce řádného volebního období?

25%
75%
hlasovalo: 4245 lidí

Situace v Maďarsku, kam kvůli ochraně tamních hranic zamířili i čeští vojáci, se příliš nelepší, počty migrantů do Evropy neklesají, ruské vojenské operace v Sýrii je mohou ještě zvýšit. Jaký trend lze očekávat do konce roku i vzhledem k blížící se zimě? Bude vlna lidí valících se do Evropy pokračovat i v příštím roce?

Pokud Evropa nezačne konečně jednat, jak má, a já nepředpokládám, že by letos začala, tak očekávám jen další zhoršování situace. Počet imigrantů, kteří by mohli v nejbližších měsících vyrazit na cestu, by se mohl pohybovat v milionech. Obávám se, že zima je nezadrží, třeba už proto, že mnozí asi nemají správnou představu, co zima ve středním či arktickém klimatickém pásmu vlastně znamená. Nedávno se třeba objevila zpráva, že imigranti stahují žádosti o azyl ve Švédsku a Finsku, protože je tam na ně příliš chladno. A obávám se, že to, co čeká Evropu v příštích měsících, bude na úrovni humanitární katastrofy, protože většina imigrantů logicky není připravena a vybavena na ty zimy, na něž jsme tady zvyklí. Zatím naprostá většina úmrtí imigrantů nastává na moři, přímo na evropské pevnině je to zatím minimálně, ovšem jakmile udeří mrazy, tak se právě tohle může dramaticky změnit a samozřejmě vzroste tlak na to, aby evropské země přijímaly víc a víc uprchlíků, neboť je přece nemůžeme nechat, aby vlastně už na území Evropy umírali z podchlazení. Ale skutečně netuším, jak si s tím dokážou poradit ti západoevropští politici, kteří sem svými neuváženými, ačkoli možná dobře míněnými slovy a skutky ty statisíce imigrantů v podstatě „pozvali“, aniž by se zjevně zamysleli nad tím, o jaké počty osob může jít a zda má Evropa kapacity na to, aby takový nápor zvládla. Kdyby se totiž hlouběji zamysleli, snad by si uvědomili, že je nemá ani náhodou. Že nám zákony či smlouvy něco nařizují, je určitě zajímavé, jenže pokud prostě není v reálných možnostech tato nařízení splnit, co máme dělat? Stará římská právnická zásada říká „ultra posse nemo tenetur“, tedy že nikdo nemůže být nucen dělat více, než je možné.

Jak hodnotíte diskusi o uprchlících a sílící hlasy proti jejich bezbřehému přijímání v Německu včetně toho, že se bavorská vláda postavila proti kancléřce Merkelové. A jak si lze vysvětlit neochvějný postoj Merkelové v této věci?

Sílící odpor mě nepřekvapuje, protože politici prostě reagují na názory občanů. A je jasné, že i ochota Němců být solidární a pomáhat má své meze. Mezi CDU a CSU nastává velmi jasný rozkol a rostou preference euroskeptické AfD, což logicky kopíruje vývoj i v dalších zemích EU, kde strany odporující masivní imigraci prudce posilují. Pokud jde o Angelu Merkelovou, sám si ve volných chvílích lámu hlavu, proč tohle tak zarputile dělá, ačkoli jí musí být jasné, že pro ni osobně to pravděpodobně znamená politickou sebevraždu. Zaslechl jsem i názor, že prý je to „lest“ mířená proti odborům, protože přísun levné pracovní síly bude tlačit na pokles ceny práce Němců, ale tohle mi připadá už skoro jako konspirační teorie. Upřímně řečeno, ani u těch největších „sluníčkových“ zastánců imigrace si nemyslím, že za jejich činy stojí nějaké zlé úmysly. Je to zkrátka jen strašná kombinace dobrých úmyslů a nedostatečných informací. Navíc jsem přesvědčen, že pořád platí jedna z hlavních pouček, kterou jsem získal při školení o analyzování informací ve zpravodajských službách, a to axiom, že nikdy nesmíte hledat zlý úmysl za něčím, co se dá vysvětlit prostou lidskou blbostí. Ale bez ohledu na to, proč k tomu dochází, jsem si jistý, že důsledky imigrační krize budou znamenat konec opravdu výjimečně vysokého počtu politických kariér. Zákonitě ovšem budou znamenat i začátek mnoha nových, a pokud lze od masové imigrace čekat něco pozitivního, tak asi to, že odpovědi na ni povedou k velkým změnám na politických scénách evropských zemí. A nejsem jistě sám, kdo si myslí, že by řadě států takové „pročištění“ hodně prospělo. Politická scéna EU velmi silně připomíná rybník se stojatou vodou, a ačkoli masová imigrace představuje problém a potenciální hrozbu, může konečně způsobit i pořádné zčeření té vody.

Pozorujete nějaký posun v názorech na migrační krizi v rámci Evropské unie? Mohou uspět hlasy, které stejně jako politolog Petr Robejšek upozorňují, že přijde stav, kdy bude třeba tzv. zaklapnout dveře do Evropy? Blíží se ten stav?

Jednoznačně ano. Stačí se jenom podívat, jak dramaticky posiluje francouzská Národní fronta, britská UKIP, Dánská lidová strana, Praví Finové či Švédští demokraté. To dokládá, že voliči jsou opravdu velmi nespokojeni s tím, jak většina jejich stávajících reprezentací jedná, a chtějí změny, které nepochybně zahrnují i úplné přehodnocení přístupu k islámu či výrazné omezení imigrace. Jestliže je politici nynějších mainstreamových stran vpravo a vlevo vyslyší, udrží se ve svých křeslech, ale pokud ne, budou nahrazeni jinými, protože takhle fungují volby. Podle mě to bude ještě několik let trvat, ale odhadoval bych, že ve většině zemí zvítězí spíš ten první scénář. V několika z nich samozřejmě zabodují ty tzv. krajně pravicové a xenofobní subjekty, v podstatě to vidíme už nyní v různých regionálních a obecních volbách, ale etablované strany to logicky vyděsí, a tak začnou postupně měnit názor. Navíc zřejmě do politiky vstoupí hodně „nových“ lidí, tedy občanů nespokojených s vývojem. Pokud někdo říká, že tady politici dělají to nebo ono špatně, tak přece není nic jednoduššího než tento svůj postoj projevit ve volbách, popřípadě se i aktivně zapojit do politiky a kandidovat. Osobně si myslím, že řadu evropských zemí teď čeká menší nebo větší politické zemětřesení, protože řada subjektů, které dříve měly marginální podporu nebo byly ostrakizovány, teď výrazně zaboduje. Otázka pochopitelně zní, jak si s tím poradí, protože někdy jde spíše o „protestní“ strany, které donedávna snad ani moc nepočítaly s větším úspěchem. To, co zde v roce 2013 potkalo hnutí ANO, jehož předseda byl evidentně šokován svým úspěchem a perspektivou brzkého působení ve vládě, možná již brzy uvidíme u několika dalších stran po celé Evropě. Ale samozřejmě nakonec nepůjde jenom o tu samotnou imigraci, protože změny na stranických scénách se pak logicky odrazí ve fungování celé EU a v diskusi o dalším směřování evropské integrace.

Když se vrátíme k rozhodnutí o povinných kvótách migrantů, které prosadili většinovým hlasováním ministři vnitra EU, co to znamená pro suverenitu členských zemí Evropské unie?

Jakkoli to na první pohled vypadá paradoxně, schválení kvót je velký krok k suverenitě. Tady jde o to, že západoevropské země provedly něco, co je v absolutním rozporu s tím, na čem byl smysl EU založen. EU už sice porušila svá pravidla (prostřednictvím některých velkých zemí) nejednou, naposledy kvůli Řecku, jenže tohle už je přímý útok na suverenitu členů, kteří měli jiný názor. Byla to příslovečná poslední kapka, kvůli které EU ztratila legitimitu, resp. tímhle skončily jakékoliv nároky velkých evropských zemí na vnucování svého názoru jiným. Podle mě od data schválení kvót můžeme cokoli, co má hlavičku EU, klidně ignorovat či porušovat, protože to pro nás nemá žádnou váhu, leda by to bylo schváleno konsensuálně, jinak už se tím vůbec nemusíme řídit. Jinými slovy, tímhle by se obnovila naše suverenita, protože jiné země EU nám nemůžou přikazovat nebo zakazovat, co máme nebo nemáme dělat. Nebo můžou, ale pro nás už to nebude ve skutečnosti závazné, můžeme to brát, jak kdysi výborně napsal Terry Pratchett, pouze jako jakési orientační doporučení. Každopádně předpokládám, že ta aktuální imigrační krize výrazně přispěje ke krachu EU, resp. ke krachu té současné podoby evropské integrace. Otázka Řecka se točí „jen“ kolem peněz, ale imigrační krize je už téma bezpečnosti a hodnot, na kterých Evropa a vlastně celý Západ stojí. Jinak řečeno, zbankrotování Řecka by zcela určitě neznamenalo konec Evropy, ovšem negativní důsledky nekontrolovatelné masivní imigrace by tenhle výsledek v krajním případě mít mohly. Pokud chtějí země západní Evropy dělat jednu hloupost za druhou, tak je to nesporně jejich svaté a suverénní právo, ale stejně tak je zase naším právem otevřeně odmítnout se na tom podílet.

Mluví a píše se o tom, že mezi syrskými uprchlíky je hodně vzdělaných lidí. Přesto se v Německu diskutuje o tom, kolik ho budou migranti stát, zda budou schopni pracovat. Jsou známa procenta, která by zachycovala počty vzdělaných a nevzdělaných mezi Syřany, kteří bývají považováni z migrantů za ty, kteří by mohli v Evropě nejlépe uspět?

Taková procenta známa jsou, naneštěstí se však v různých zdrojích ohromně odlišují, protože jsem například viděl údaj o podílu vysokoškolsky vzdělaných Syřanů asi 6 %, ale také 25 %, což je zjevně dost zásadní rozdíl. Jistě nelze pochybovat o tom, že značná část vzdělaných lidí ze Sýrie odešla, přesto je však zřejmé, že i kdyby měli pravdu největší optimisté, tak ti vysoce vzdělaní pořád mezi uprchlíky netvoří většinu. A to tady mluvíme o Sýrii, což byla ještě dost moderní, na poměry regionu i relativně sekulární země s vysokým podílem městské populace. V jiných státech je to podstatně horší. Nikoli nepodstatná část uprchlíků je negramotná, mezi Afghánci je jich snad polovina, a navíc je tady i jeden důležitý háček, pokud jde o gramotnost. Většina gramotných Arabů totiž zná jenom arabskou abecedu, nikoli latinku, takže z hlediska Evropy to je téměř stejné, jako kdyby byli negramotní. Nemluvě o tom, že většina z nich není schopna se domluvit v jiném jazyce než v tom rodném, což pochopitelně znamená už samo o sobě obrovskou překážku při jakékoli snaze o integraci. Zaujal mě také nedávný průzkum, dle kterého většina Syřanů v Německu prohlásila, že tam ani nechtějí zůstat a chtějí se co nejdřív vrátit do Sýrie. Popravdě řečeno, kdybych byl Syřan, tak bych nejspíš musel být slabomyslný, abych prohlásil něco jiného! Jestliže prohlášením z tohoto průzkumu někdo opravdu věří, pak můžu jen litovat jeho naivitu. A jestli se ti uprchlíci skutečně tolik chtějí vrátit do rodné Sýrie, tak se logicky nabízí řešení, které se osvědčilo za druhé světové války. Měli by tady požádat o zbraně a výcvik, vrátit se a bojovat proti islamistům. O ženy a děti bychom se tu snad dočasně postarali. S tím kontrastuje fakt, že velké počty Kurdů dnes naopak odchází z Evropy do Sýrie a Iráku, aby se zapojili do boje proti Islámskému státu.

Jaké jsou v Evropě obecně zkušenosti s tím, zda si ona střední třída mezi migranty dokázala tento svůj status uhájit? Nebo to spíš dopadá tak, na což pro PL.cz upozornil advokát a pedagog VŠ CEVRO Institut Tomáš Sokol, že na ně nejspíš zbude krumpáč, a pak je otázkou, zda s ním budou ochotni dělat?

Část z každé uprchlické vlny se integruje, to tak bylo vždycky. Existují ovšem značné rozdíly v tom, jak velká část to je. Indové ve Velké Británii zapadli výborně, stejně tak i Vietnamci a Ukrajinci u nás, což mimochodem vyvrací častá obvinění, že Češi jsou xenofobové a šovinisté z principu. Vietnamci jsou tady většinou už dlouho usedlí a nikdy nejevili nejmenší agresivní úmysly, rovněž Ukrajinci se všemi silami snaží zapadnout a získat práci, takže většina Čechů nezaujímá negativní pocity, ale pokud se najednou objeví možnost, že se zde během několika měsíců objeví tisícové počty osob z kulturně zcela odlišných, a navíc válkou těžce zasažených států, tak se prostě nelze divit, že to tady lidé instinktivně odmítají, třeba prostě jen z obyčejné opatrnosti. Nepochybuji, že i mezi imigranty z arabských a afrických zemí budou takoví, kteří se tu nakonec začlení a najdou práci vyhovující jejich kvalifikaci, ale také se bojím, že jich tu nebudou nějaké závratné počty, takže by pak museli vzít zavděk i nekvalifikovanou prací. To u některých národů nepředstavuje problém, stačí se opět podívat na Ukrajince. Dobře víme, že onen příslovečný „ukrajinský kopáč“ má leckdy i odborné středoškolské nebo vysokoškolské vzdělání, ale tady si i s tím krumpáčem vydělá víc, než kolik by mu na Ukrajině zajistila jeho kvalifikace. Většina Vietnamců také začínala úplně od nuly, ale mnozí se dnes vypracovali na úspěšné podnikatele. Nejsem si však jistý, zda bude většina arabských či afrických imigrantů uvažovat a postupovat podobně pragmaticky a realisticky. Přece jenom platí, že jde zpravidla o lidi s absolutně odlišnou výchovou a kulturním zázemím, a pro mnoho z nich se tohle může stát nezvladatelnou překážkou, i kdyby se třeba začlenit chtěli.

Jak v souvislosti s migrační vlnou vnímáte prvek násilí, a to ať už násilné střety v zařízeních, ale i při překonávání třeba maďarské hranice?

Samozřejmě je to vážný problém a je to i důvod, proč stále více evropských zemí povolává do služby větší počty policistů, případně už nasazuje i vojáky. Otevřeně se to sice neříká, ale ten strach, že by se nějaké potyčky strážců pořádku s imigranty či střety mezi imigranty navzájem mohly zvrhnout v něco horšího, ten prostě existuje. Oficiálně se samozřejmě hovoří jen o tom, že dosavadní počty policistů na ty úkoly nestačí, ale zejména to nasazování armády podle mě vypovídá i o skryté obavě z narůstajícího násilí. A musíme si uvědomit, že tohle opravdu není normální situace. Nasazení armády uvnitř hranic EU či na nich zajisté není každodenní praxe, a pokud už se k tomu sáhne, tak se to týká nejčastěji živelných pohrom, na jejichž zvládání je armáda vybavena. Ale tohle je něco jiného, protože tady samozřejmě nejde o nějakou přírodní katastrofu. Pokud odhlédneme od toho humanitárního aspektu, tak ze striktně bezpečnostního pohledu tady jde o naprosto nestandardně vysoké množství osob, které se chce ilegálně dostat na evropské území. A některé z těchto osob pravděpodobně mohou znamenat hrozbu pro naši bezpečnost. Některé okamžitě, některé až v dlouhém časovém horizontu a mnohé samozřejmě nikdy. Ale s jistotou to logicky nyní nevíme a současný hraniční a azylový systém je naprosto nezpůsobilý k tomu, aby si s těmito počty poradil. Dostali jsme se do bezprecedentní situace a většina zemí neví, jak si s ní poradit. Většina politiků se tak ocitla v situaci, ze které jim jejich způsob uvažování jednoduše nenabízí východisko. Nezvládají to a přijímají kroky, které často působí jako zoufalé, protože takové doopravdy jsou. Také tohle může být jeden z faktorů toho „pročištění“ politické scény, protože takové krizové momenty oddělují schopné a neschopné a umožňují poznat, kdo je opravdový státník. A proto jsem také moc rád a hrdý, že jeden z mála dnešních evropských státníků je český prezident.

Považujete za přehnané obavy z násilných akcí ze strany migrantů poté, co se dostanou ze zařízení, v nichž nyní většinou jsou, nebo je nyní vyvoláváno především tou vzrušenou atmosférou?

Myslím, že ty obavy jsou do určité míry oprávněné, ale těch faktorů je víc. Především je třeba si uvědomit, z jakých zemí většina těch imigrantů přichází. Ačkoli je to „politicky nekorektní“ formulace, jsou to většinou země rozvojové či prostě zaostalé. Faktor násilí je v tamní politice nesrovnatelně silnější, nehledě k tomu, že v řadě těch zemí probíhá válka, takže lidé si do jisté míry „zvykli“ na vysokou míru násilí. To se týká třeba Afghánců, do určité míry asi už rovněž Syřanů. A ta vyhrocená atmosféra tady k tomu výrazně přispívá. Bohužel faktem je rovněž to, že (ačkoli je to opět tzv. politicky nekorektní) na přistěhovalce z těchto zemí a jejich potomky připadá v západoevropských státech vyšší míra násilných trestných činů. To má samozřejmě i další příčiny, mám na mysli ty vyloučené lokality, což je do jisté míry podobný problém, jaký často řešíme u nás s Romy. Bylo by dobré si konečně otevřeně říci, že existují menšiny, které mají jinou kulturu a jiné hodnoty než ta většinová západní společnost, integrovat se jednoduše nechtějí a jakákoli snaha o to je odsouzena k nezdaru. Opravdu by mě zajímalo, co všechno se ještě bude muset stát, aby si západní politici konečně uvědomili, že se dopustili fatálních chyb a že je na čase „dát tam zpátečku“ a začít chyby napravovat, ne stále jen slepě pokračovat v té chybné cestě a doufat, že to celé nakonec „dopadne dobře“. Možná si myslí, že to za ně nějak vyřeší ti dva známí japonští odborníci „Onoseto“ a „Samoseto“, naneštěstí však většinou platí, že pokud jim věříte, tak se situace jen a jen zhoršuje. Přitom řešení existují, stačí se podívat na imigrační politiku Austrálie, která je sice velmi tvrdá, ale přináší nepochybné výsledky. Takže reálná inspirace pro Evropu by se nepochybně najít dala.

Co říkáte kritice, která se valí na český stát za to, že zadržuje migranty, ať už ze zahraničí, ale i z domova, přičemž je hodně slyšet ministr spravedlnosti Robert Pelikán, jenž de facto vyzývá k žalobě na český stát?

Tohle bych považoval za směšné, kdyby to nebylo spíše k pláči. Kdybychom imigranty ihned propustili, drtivá většina jich zamíří přes hranice do Německa, možná i dál do Francie a jiných zemí, kam doopravdy směřují. U nás jich hodlá zůstat jen málo. Usilují o to, dostat se do států, kde najdou (podle svých představ) mnohem snazší život, možná dobře placenou práci, možná štědrý sociální systém, každopádně však celkově vhodnější podmínky, mj. kvůli tomu, že tam už fungují i početné komunity imigrantů a jejich potomků (a tady podotýkám, nezačleněných do většinové společnosti), mezi nimiž by se zřejmě cítili dobře. Pokud by Česko toto udělalo, samozřejmě by opět čelilo kritice. Můžeme si tedy asi jen vybrat, za co budeme kritizováni, a to paradoxně především od těch, kdo svými slovy a skutky výrazně přispěli k tomu, že sem ty statisíce, brzy zřejmě miliony imigrantů míří. A že se k tomu přidávají i čeští politici, to už je podle mě na úrovni politické grotesky a satiry. Výsledky průzkumů veřejného mínění jsou asi dost jednoznačné a politik, který dělá něco takového, si kope zaručený politický hrob. Kdyby to byl někdo typu Jiřího Dienstbiera, tak mě to moc nepřekvapuje, ovšem docela mě to zaráží právě u politika z hnutí ANO. To se totiž pomalu, ale jistě profiluje proti imigraci a zjevně by chtělo pokračovat ve strategii získávání nespokojených voličů. Před dvěma roky to fungovalo s lidmi nespokojenými s korupcí a státní správou celkově, takže očekávám, že by to v dalších volbách mělo mířit na voliče odmítající masivní imigraci. Málokdy zaujímala česká veřejnost takhle přesvědčivě převládající postoj a očekávám, že otázka imigrace bude mít velice zásadní dopad už na výsledky krajských voleb na podzim 2016, kde by mohly výrazně uspět subjekty, jako je koalice Bloku proti islámu a Úsvitu. Možná to bude i „záchrana“ pro Tomia Okamuru, který evidentně našel vděčné téma pro své výstupy.

Ředitel Organizace pro pomoc uprchlíkům Martin Rozumek označil podmínky v českých takzvaných detenčních zařízeních pro uprchlíky za nelidské a ponižující. Ombudsmanka Anna Šabatová se v úterý přidala ke kritikům podmínek, které panují v zařízení pro běžence v Bělé-Jezové na Mladoboleslavsku. Veřejná ochránkyně práv poukázala na to, že běženci s dětmi žijí v horších podmínkách než vězni. „Ti lidé nic neprovedli. Nebyli nikým odsouzeni. Přesto je necháváme trpět. Zbytečně, uzavřela ombudsmanka. Co se k tomu dá říci? Měl by v této věci stát, respektive Ministerstvo vnitra, něco podniknout?

Samozřejmě platí, že s lidmi by se mělo zacházet lidsky, a pokud v těchto zařízeních skutečně trpí, pak by měla být zjednána náprava. To se naneštěstí snadno řekne, ale daleko hůře udělá, protože, a to je nutno opět zdůraznit, na to prostě nemáme kapacity. A nemá je v Evropě snad nikdo, čímž se opět vracím k jedné z předchozích tezí, tedy že na takové množství imigrantů naprosto nejsme připraveni. Nejsme fakticky schopni dodržovat zákony a smlouvy, a i kdyby nějaký soud stokrát nařídil opak, realitu to zkrátka nezmění. Náprava podmínek v detenčních zařízeních řeší některé důsledky, v žádném případě ne prapůvodní příčiny této krize. Určitě je principiálně správné pomáhat potřebným, to zřejmě nikdo nezpochybňuje a je to koneckonců jeden z prvků hodnotového systému Západu. Zdravý rozum ale současně říká, že zjevně není možné pomoci absolutně všem, kdo by na to měli jakýsi „morální nárok“. Takhle reálný svět nefunguje, ale ti přísloveční „sluníčkáři“ tohle evidentně nechápou, protože podle nich Západ „musí“ pomoci každému. Ne, nemusí! Dobročinnost je nepochybně chvályhodná, ale nelze ji nárokovat či pod jakýmisi pohrůžkami vynucovat, zvláště ne tehdy, pokud na to někdo prostě nemá. Navíc mám dojem, že ať udělá Západ cokoliv, je to pro některé lidi špatně. Když sáhne k intervenci, tak se údajně vměšuje do cizích záležitostí, a když nezasahuje, tak se údajně pro změnu chová sobecky. Dobrý politik se ale pozná podle toho, že na podobné mediální obrazy kašle a dělá správné a nutné věci bez ohledu na to, jak vypadají v televizi a kolik neziskových organizací bude zděšeně fňukat. Nepochybuji, že velká většina těch, kteří podporují imigraci, to dělá s těmi nejlepšími úmysly, ale vlastně o to smutnější to je. Reakce Západu na imigrační krizi (a vlastně na celé „arabské jaro“) je podle mě výbornou ukázkou platnosti toho známého úsloví, že cesta do pekel je dlážděna dobrými úmysly.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

autor: Daniela Černá

Bety.cz - magazín nejen pro mámy - horoskopy, recepty, diskuse, soutěže

reklama
Diskuse obsahuje 83 příspěvků Vstoupit do diskuse Tisknout

Další články z rubriky

Svět se zbláznil. Tereza Spencerová hlásí novinky ze Sýrie, směje se „mladým nadějným analytikům“ a přidává varování: Jsme terč

7:54 Svět se zbláznil. Tereza Spencerová hlásí novinky ze Sýrie, směje se „mladým nadějným analytikům“ a přidává varování: Jsme terč

OKNO DO SVĚTA TEREZY SPENCEROVÉ Američané sice tvrdí, že s Rusy v Sýrii nespolupracují, ale může to …