Koho byste volili v 1. kole prezidentské volby? (anketa je čistě orientační, žádný kandidát ještě nepotvrdil účast ve volebním klání; hlasování probíhá od 9.12.2014)Anketa
Nesouhlasíte, pokud jde o Rusko a Ukrajinu? Přečtěte si původní materiály ParlamentníchListů.cz přinášející názory Miroslava Kalouska (+ z 2.10.), Jiřího Peheho (z 26. 11.) + (z 11.9.) + (z 30.7.) , Jefima Fištejna, Grigorije Paska (+21. 10.) Michaela Kocába (z 3.12.) (+ z 8. 11.+ z 5. 7. a 15. 3.), Alexandra Vondry, Čestmíra Hofhanzla, Karla Schwarzenberga (z 3.10.) + (ze 14.8.) Petra Pitharta, Ivana Gabala, Bohdana Zilynského, Cyrila Svobody (+ z 22.8. + z 1.9.) Stanislava Chernilevského, Andreje Zubova, Václava Bartušky, Martina Bursíka (z 2.12.) (+ z 6.10. + z 6. 8. a z 23. 6.), , Karla Janečka, Pavla Žáčka (+ z 10. 9.), Jana Urbana, Daniely Kolářové, Petra Gazdíka, Alexandra Tomského (+ 2. část), Michala Kučery, Romana Šmuclera, Jiřího Peheho (z 11. 9.), Romana Jocha (ze 7. 8.) + (9. 9. + 8.12.) Jiřího Pospíšila, Marka Ženíška, Přemysla Sobotky, Johna Boka, Petra Fialy, Maji Lutaj, generála Miroslava Žižky, Pavla Šafra, Františka Janoucha, , Vladimíra Hanzela, českých umělců, Bohumila Doležala, Zdeny Mašínové (z 21. 8.), Michaela Romancova, Anatolije Lebeděva, Františka Laudáta, Jany Černochové (+ z 24. 10.) Alexandra Kručinina, Milana Hulíka, doc. Jaroslava Šebka, Hynka Kmoníčka, prof. Václava Hampla, Vladimíra Hučína, Jana Vidíma, Jaroslava Lobkowicze, Gabriely Peckové, Daniela Kroupy, Tomáše Zdechovského, Františka Bublana, Jiřiny Šiklové, Karla Hvížďaly, Jiřího Peheho (30. 7.), Marty Kubišové, Petry Procházkové, šéfky hnutí Femen, Zdeny Mašínové (z 21. 5.), Ondřeje Benešíka (+ z 23. 10.), Džamily Stehlíkové (21.11.) či Jana Vituly
Před týdnem opět po roce přednesl ruský prezident Vladimir Putin svůj bilanční projev, jehož výrazná část byla věnována hlavně problémům uvnitř Ruska. Putin opět zdůrazňoval ekonomickou liberalizaci, ohlásil čtyřleté daňové moratorium i výhody pro střední podnikatele. Tato témata šéf Kremlu často zdůrazňuje, nicméně jak je to s jejich realizací v praxi? Co se v tomto ohledu v RF mění? A našel byste něco, čím by se Západ nebo klidně i Česko mohly v pozitivním smyslu inspirovat?
Jde o standardní pokus, jak povzbudit ekonomiku. Jeho realizace se setká se standardními problémy, zhoršenými o dopad sankcí. Cestu do Ruska si bude hledat a zřejmě i nalézat rizikový kapitál. Ten je z povahy věci méně transparentní, což umožní v Rusku investovat i těm, co nyní halasně zvyšují sankce. Spekulanti mohou být v sedmém nebi.
Krom toho je odedávna všechno v Rusku tak nějak „větší“, proto budou i ty realizační problémy větší. Tím se nechci vysmívat, naopak. Ruská realita je pro většinu světa těžko představitelná, proto chci spíše upozornit na komičnost nějakých jednoznačných soudů o Rusku.
Vladimir Putin je...Anketa
Pokud jde o inspiraci, možná je dobře připomenout velký „tah na branku“ mnohých, zejména mladých ruských podnikatelů (a nesporně to platí i o Ukrajině). Jejich cílevědomost se docela překvapivě projevuje zejména v tak těžké disciplíně, jakou jsou požadavky „compliance“ (soulad firemní praxe s mezinárodními standardy, zejména v oblasti právní a finanční). Před několika lety jsem se dozvěděl, že jedna velká auditorská firma přestala obsluhovat své ruské klienty „ambulantně“ a rozhodla se v Rusku zřídit stálou pobočku. Kdyby nebyl stále se zvyšující zájem, nevyplatilo by se jim to.
Jak máme s ohledem na budoucí vývoj vztahů mezi Západem (či některými významnými západními státy) a Ruskem číst nedávné neplánované setkání Putina s francouzským prezidentem Hollandem na moskevském letišti Vnukovo a tomu předcházející Putinovu návštěvu Turecka, během níž bylo oznámeno rozhodnutí o ukončení projektu South Stream?
Ukončení South Streamu považuji za těžkou ránu evropské energetické bezpečnosti. Normální člověk udělá všechno pro to, aby se vyhnul přívodu energie přes zemi, kde vládne vyděrač Jaceňuk, který Evropě otevřeně pohrozil omezením či přerušením tranzitu.
Konec South Streamu bylo přání Evropy, nikoliv Ruska. Odbočím – všimněte si jisté vzájemné provázanosti nejoblíbenějšího národního sportu a chování v mezinárodních dimenzích. Američané (pokud) se trefí, odpálí baseballový míček a rozběhnou se a poperou o něj. Rusové sedí, popíjejí čaj a hrají šachy. Proto i teď možná smějíce se, sedí, majíce své tahy dopředu propočítané.
Jan Schneider
Uvažujete, že budete volit Stranu práv občanů, čili zemanovce, které nyní vede senátor Jan Veleba?Anketa
Pokud totiž Jaceňuk své hrozby uplatní, pak si bude Ukrajinu muset velmi pragmaticky a velmi rychle zpacifikovat sama Evropa. A Rusové budou dál jen sedět a usmívat se, protože takový obrat by byl v jejich prospěch.
Pokud jde o náhlost onoho vrcholného setkání Hollanda s Putinem, zaujala mne možnost, že šlo o předání varovné zpravodajské informace, týkající se protiruské provokace z americké dílny. Kdyby se Francouzům podařilo přípravu takové provokace věrohodně doložit, stali by se ruskými favority a Německo by zůstalo o několik koňských délek vzadu. Při vzpomínce na 20. století mě napadá, že by to oproti rusko-německým hrátkám byla docela zajímavá změna!
Může pokračování sankcí a s tím spojené poškozování ruského hospodářství způsobit, že Putin u některých skupin obyvatel či významných vrstev ztratí vliv a podporu? Jak pravděpodobné je, že začne ruská ekonomika růst nebo naopak, že spadne do hluboké stagnace?
Nesoudil bych z krátkodobých výsledků, neopíral bych se o různé taktické habaďůry a blafy. Co když jsou ty z břidlice třískané uhlovodíky spíše bublinou než realitou?
Objev nějaké nové bubliny ve Spojených státech by nebyl vůbec žádným překvapením. Je jím pouze to, že to stále někdo papá i s navijákem. Ona ale chamtivost opravdu zdravému úsudku nesvědčí – a ty bubliny jsou postaveny vysloveně na ní.
Přejete si, aby Miloš Zeman za 4 roky znovu kandidoval na prezidenta?Anketa
Nadto je zřejmé, že dumpingové ceny energie jsou americkou zbraní proti Rusku. Jak se na to budou tvářit ostatní producenti energií a jak to ovlivní rozvoj energetiky celosvětově, to je hádanka o mnoha neznámých. V této hře je mnoho doufání, respektive zlých úmyslů, ale pointa bude asi jiná – i proto, že ona účelovost a tlak na svět, aby se seřadil podle povelu jedné velmoci proti druhé, je primitivní a urážlivý. I když, pravda, dočasně to funguje.
Objevili se lidé, řadící se k Putinovým kritikům, jako Alexej Navalnyj, kteří překvapivě prohlašují, že Krym by oni nevrátili… Může Putin udělat něco pro to, aby si tyto skupiny udržel při sobě?
Myslím, že to by byla chyba, a ani by to možná nešlo. Nezdá se, že by Putin něco takového chtěl udělat. Ostatně, ani to nepotřebuje. Podobně jako Navalnyj mluvil přece v Praze i Chodorkovskij, k žalu válečných štváčů.
Znamená to jediné – Západ narazil na jistou hranici, možná ji už překročil. Hranici důstojnosti Rusů. Svými neomalenými způsoby vlastně upevnil jejich jednotu, a od Putina by bylo netaktické do toho jakkoliv zasahovat.
Oleg Gorgijevskij, proslulý defektor KGB, který roky dělal pro Brity (tudíž ho těžko může někdo podezírat z apriorně proruských postojů a nostalgie po SSSR), kdysi projevil přání, aby Západ vzal Rusko „do hry“. Bylo to v druhé polovině devadesátých let, před rozšiřováním NATO, kdy doznívala noblesní atmosféra konce studené války. Gordijevskij varoval před tlačením Ruska do kouta, jeho urážením a ponižováním. Přál si civilizované spojenectví, protože nebezpečí podle něj číhá odjinud, a společné.
Současná politika Západu je sebevražedná. Co ale čekat od necivilizované společnosti, která více cení konzumu nad vztahy. Proto ani neví, že nabízením přiblblých cukrátek sice přivábí pozornost některých lidí z Východu, víc jich ale svým stylem urazí. Západ ztrácí smysl pro čest a důstojnost.
Vzpomínám si na líčení jedné „verbovky“, pokusu získat agenta z arabsky mluvící země. Čeští zpravodajci s ním schůzkovali, vlastně už i kamarádili, jeho rodinu znali, řešili s ním jeho problémy – a pak nastal kontakt s představitelem západní zpravodajské agentury, který před Araba položil na stůl balík dolarů, zřejmě v domnění, že tak vítězně završí celé úsilí. Araba už nikdo nikdy neviděl (pro pochybující: dolary zůstaly na stole).
Vedle toho má Evropa černou díru jménem Ukrajina, kam by měla posílat peníze, aby země nezbankrotovala, jenže to se zase nemusí a zřejmě ani nebude líbit občanům jednotlivých zemí, jako třeba Německu, kde budou politici muset bruslit mezi tím, zda Ukrajinu dotovat nebo nedotovat, a hrát tak o svoji politickou budoucnost. Jak to může dopadnout? Dostane se Evropa do další hluboké ekonomické krize a stagnace?
Těžká otázka. Nebylo by dobře hned moc spekulovat. Prosté řešení je v této chvíli asi nejpravděpodobnější.
Evropa nemá motivaci Ukrajině pomoci, protože by sama mohla začít nabírat vodu. Nejde jen o schopnost politiků něco vysvětlit, ale i o to, zda je co vysvětlovat.
Budou Spojené státy podporovat Ukrajinu? Pochybuji – i když Obama by mohl, protože mu je ganz egál co na to voliči. Jeho partaji to ale asi jedno není. Mohli by sice natisknout dalších několik tun dolarů, ale nemohou to dělat donekonečna – ztratí-li svět zájem o dolar, vrátí se jim ta makulatura zpátky domů, kde může to tsunami způsobit problémy těžko představitelné, až fatální.
Které velmoci věříte nejvíce?Anketa
Nejpřirozenějším řešením asi bude, že těm chudým pomohou ti jen o málo bohatší, tedy Rusové. Tím se ale paradoxně vymezí ony diskutované „hranice vlivu“, a to tím nejprůkaznějším způsobem, totiž nikoliv v situaci, kdy někdo má s Ukrajinou nějaké všivácké záměry, ale v okamžiku, kdy Ukrajina bude potřebovat skutečnou a účinnou pomoc.
Ostatně neklamný náznak byl už s těmi diskutovanými humanitárními konvoji. Tady se různí tlučhubové triumfovali v diskusích ohledně Havlem údajně nastaveného kursu ochrany lidských práv, zatímco jiní tam poslali pomoc.
Situace na východě Ukrajiny by se, jak se zdá, mohla dále uklidnit díky údajně už přijaté dohodě o odpoutání vojáků znepřátelených stran a výměně zajatců. Je to reálná naděje na postupné ukončení dlouhotrvající krizové situace a prolévání krve? A jak si v tomto ohledu stojí prezident Porošenko, o kterém Miloš Zeman prohlásil, že právě on má naději přivést Ukrajinu k míru?
Řekl bych, že Porošenko relativně získává tím, jak se Jaceňuk profiluje čím dál extrémněji. Ostatně má stále ještě nějaké fabričky v Rusku, takže by s ním měla být řeč. Nadto tam asi hned tak někdo jiný není. Myslím si, že zima mnoho ukáže. Pro mnoho lidí však to bude hrozně těžké. Ochrana jejich práv a zájem o důstojnost jejich života bohužel není žádným evergreenem jindy notorických „lidskoprávníků“.
Na Pražské bezpečnostní konferenci zazněl pozoruhodný příspěvek od bývalého velvyslance v SSSR i v Československu Jacka Matlocka. Ten uvedl, že tehdejší prezident USA Ronald Reagan nikdy neusiloval o destabilizaci či rozbití Sovětského svazu, ale jen o změnu chování v zahraniční politice. Jak z tohoto hlediska vidíte činnost pozdějších amerických administrativ (i s ohledem na dnešní geopolitické spory) vůči Ruské federaci?
Těžko zjistit nějaký algoritmus v dějinách, podle něhož by se dalo odvodit, kdy státy zvolí svými reprezentanty lidi moudré. Totiž, zdali vůbec.
Jedna zkušenost je však algoritmem přímo stupidním, a to je, že žádné období civilizovanějších vztahů mezi státy nemá naději dlouho přežít. Je zřejmě pravidlem, že po období lidí, které s odstupem času musíme téměř rehabilitovat (tak to mám já s Reaganem, kterého jsem s despektem považoval spíše za válečného štváče), přicházejí kazišuci.
Nesmíme ale zapomínat na velkou léčku, kterou nám dějiny připravily. Vyrůstali jsme ve světě, v němž zhruba platilo, že Západ je konzervativní, kdežto Východ revoluční. A teď je to naopak! Na Západě se agresivně dostali k moci neokonzervativci. Už ten název je strašný. V podstatě ale odhaluje tu logickou trhlinu, něco na způsob „reálného socialismu“. Americký „nový konzervativec“ je původem trockista, a pro dosažení „reálně konzervativního“ stavu věcí nepohrdne ani revolucí, dokonce ani sérií revolucí s poměrně stupidními přívlastky.
Nicméně abych neurážel Trockého, myslím si, že tito neoconi ve skutečnosti ani trockisty nikdy nebyli, protože nikdy ničemu opravdu nevěřili. Jsou to ryzí oportunisté, jako kdysi mnozí zdejší „komunisté“, kteří také nikdy nebyli komunisty. Byli jen přízraky, které se lepily na cokoliv, co jim pomohlo nahoru.
A tito neoconi si z trockismu zřejmě vzali jen poučení technické, zhruba ve smyslu pozoruhodné studie Curzia Malaparteho „Technika státního převratu“. Chystám se to znovu přečíst, důkladně, ve světle posledních světových násilných událostí, nakolik je Malaparte aktuální.
Publicista a stejně jako vy signatář Charty 77 Václav Žák v kritické reakci na článek Jiřího Pehe analyzuje chování Spojených států v souvislosti s tzv. Bushovou doktrínou či, jak uvádí, prosazováním dobra i za cenu síly. Žák k tomu podotýká, že demokracii nelze do žádné země zavést zvenku, že si demokratické zřízení každý stát musí zavést sám. Považujete to za racionální pohled? Co třeba státy s pevnou diktaturou, kde by lidé demokracii třeba chtěli, ale kvůli silně represivnímu režimu prostě nejsou schopni toho bez pomoci ze zahraničí docílit?
Václav Žák potěšil mnoho lidí, jeho studie velmi svěžím a citlivým způsobem shrnuje dění několika desetiletí způsobem, který je právě i poučen oním děním. Nevychází ze starých paradigmat, jak se mnohým nepokrytě stává (a někteří to ještě dětinsky manifestují, např. rčením „znáte je, Rusy“).
Žákův pohled pokládám za prorocký v tom smyslu, že jde nepříjemně až na dřeň. Skutečně jakákoliv změna způsobená zvenku je pouze karikaturou, jak se dříve či později ukáže. Připomíná mi to Ericha Fromma s jeho rozlišováním autonomní a heteronomní morálky.
Nadto si nejsem jist onou suverenitou, s níž mluvíme o demokracii, kterou vlastně v čisté podobě nikde nenajdeme. A když si uvědomíte, politicky velmi „nekorektně“, ale velmi reálně, že jeden blb, zmanipulovaný mediálními spindoktory, má stejný hlas jako člověk vzdělaný, který na sobě celý život pracuje, rozvíjí své kritické poznání a je schopen se chovat odpovědně a solidárně, padne na vás chandra.
Žák rovněž zmiňuje roli Václava Havla v "jestřábí" politice, což se u něho zřejmě poprvé projevilo v době války v Jugoslávii a později patřil mezi signatáře tzv. dopisu osmi, který podporoval intervenci Spojených států do Iráku. Byla ale tato podpora západem definovaného "dobra" prosazovaného silou v rozporu s Havlem deklarovanou linií humanismu a lidských práv?
To je věc, s níž se budeme muset čestně vypořádat. Pro mne jde pracovně o rozdíl mezi „mladým“ a „starým“ Havlem. Mladý Havel rebeloval, kritizoval, zpochybňoval, rozrýpával, obracel věci ze strany na stranu a zase nazpět, byl prostě všeobecně inspirativní. Starému Havlovi zatvrdlo srdce, nebo co. Nerozumím tomu.
Bude nanejvýš potřebné čelit totální „havlovské“ inflaci a zplošťování až vulgarizaci jeho odkazu. Nejlépe čtením jeho raných textů. To bude velké překvapení, jako to bývá vždy, když se něčího odkazu chopí manipulátoři, a někdo se pak podívá zpět k pramenům.
Kdybych chtěl být cynický, řekl bych, že se Havla nyní chopili a pojednávají jeho odkaz bolševici. Nechci být cynický, neřeknu to, ale budu se stavět proti tomuto jevu, seč mohu.
Pokud jde o tzv. politiku lidských práv, kde to vlastně pramení? Přišel s tím až Václav Havel, jak dnes přesvědčeně říkají jeho skalní podporovatelé? A jak je to s Havlovým odkazem v USA, kde právě nedávno zaznělo, jak je jeho lidskoprávní politika důležitá?
To je další bolševická manýra. Za chvíli to už bude jako se Stalinem, jehož moudré výroky například k výrobě dudlíků nám kdysi ausgerechnet sám Havel na Hrádečku čítával a řvali jsme smíchy. (Mimochodem, nevíte, jestli se Havel někde vyjádřil k otázce škodlivosti dudlíků? Nebylo by třeba Havlova ipsissima verba sebrat a utřídit? Co takový malý havlovský katechismus?)
Hnusí se mi toto tsunami odkudsi se vynořivších havloidů. Je to bolševická pomsta Havlovi, podaří-li se jim Havla pojednat na způsob padesátých let, že si budete bát otevřít sardinky, aby tam nebyl Havel a lidská práva.
Pak se stane, že se situace smrští na druhou stranu a Havlovi nikdo nepřizná téměř nic dobrého. Tím bude pomsta bolševiků završena.
Proto je třeba držet laskavý odstup a šetřit Havlem. Ano, jistě byl jedním z podstatných činitelů sedmdesátých let, vlnu solidarity s Plastiky má jistě na svědomí on. Možná mne ještě někdo poopraví či doplní, ale podle mých informací do této situace motiv lidských práv (z tehdy právě ratifikovaných závěrečných helsinských paktů) vnesl Ladislav Hejdánek. Postava obrovské integrity, bohužel – možná právě proto – poskrovnu vzpomínaná.
Jaké důvody podle vás vedou Spojené státy k tomu, že své zájmy prosazují právě formou síly a nikoli, jak tlumočil Jack Matlock Reaganova slova, jednáním s dalšími státy jako rovnoprávnými partnery a trpělivou diplomacií?
Důvodem je podle mého názoru úplně opačná vize uspořádání světa. Nedělám si legraci, skutečně existuje „myšlení“, že existenci a přízeň boží lze poznat z „byznysového“ úspěchu. Vylétli-li Američané na Měsíc, znamená to pak, že pánbůh existuje a mluví anglicky. G. W. Bush ani jinak neuměl, a hovořil prý s ním přímo – čímž je logický kruh uzavřen.
Nelze neuvést nádherný citát na toto téma, ilustrující onu „západostřednost“. Umberto Eco v rozhovoru s Jeanem-Claude Carriérem vzpomněl, že když se na texaských školách měla v 19. století zavádět výuka cizích jazyků, postavil se proti jeden senátor a takto logicky argumentoval: „Jestliže Ježíšovi stačila angličtina, pak nemáme dalších jazyků zapotřebí."
Znovu vzpomenu Ericha Fromma s jeho rozdílem „mít či být“. Spojené státy se staly „vlastníky pravdy“. A jako Sovětský svaz kdysi, nyní začaly onu jimi vlastněnou pravdu vyvážet jako artikl. Kdo ho nechtěl po dobrém, dostane ho třeba rektálně, jak nyní předvedli v Guantánamu a v utajených věznicích. K tomuto tématu bude dobré se vrátit někdy separátně.
V závěru se zastavme u prezidenta Miloše Zemana, proti kterému poslední dobou vystupují různí aktivisté. Naposledy to byli polonazí demonstranti na Hradě, kteří podle slov Zemanova mluvčího znesvětili chrám sv. Víta politickou agitací, ale začalo to nejvýrazněji 17. listopadu na Národní třídě a Albertově. Jak se na to díváte? A co argumenty odpůrců, že je prezident mluvčím Kremlu, mluví sprostě, dělá nám na zahraničních cestách ostudu apod.?
Myslíte pražské „pussy riots“, tedy „povstání bobrů“, nebo co? Usilovně oponuji velmi povrchnímu kladení nějakých souvislostí mezi oněmi ruskými nezbednicemi a Plastiky. Podle mého soudu jde o diametrálně odlišnou, až protichůdnou záležitost. Plastici se vyznačovali velkým respektem k náboženství, neměli zapotřebí se dostávat do povědomí lacinými provokacemi, jejich cesta měla logiku a nikoliv jepičí trvání.
Ale pryč od tohoto nedůstojného tématu. Prezidentu Zemanovi se však toto oproštění od něj nepovedlo a trochu do toho zabředl. Každopádně zbytečně. Jen tím nabil patrontašky svým zavilým odpůrcům. Vznikla z toho dost nechutná šlamastyka. A hlavně strašně nezajímavá, pouze zástupná.
Skutečně lze za tím vším cítit silnou averzi vůči některým Zemanovým postojům. Udělal by lépe, kdyby je cizeloval a soustředil se na ně. Pomohl by tím vrátit do Evropy pluralitu, diskusi, odolnost čelit totalitárním náběhům skrývajícím se pod mobilizačními protiruskými hesly.
Chce-li hrát alespoň trochu samostatnou hru, musí být strašně silný v kramflecích. A důstojný. Je už dost starý na to, aby přestal dělat blbiny a provokovat. Má na víc a bylo by toho potřeba.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Radim Panenka
