Fotogalerie: - Sýrie před 20 lety
Možná je slušností začít prostorem, kde momentálně umírají v důsledku války stovky lidí – v Jemenu. Na jedné straně povstalecké milice podporované Íránem a dle některých nařčení Ruskem, na druhé straně pestrá společnost: loajalisté uprchlého prezidenta Hádího, saúdskoarabké stíhačky, Egypt a další arabští spojenci, al-Káida plus podpora USA. Jak se dospělo k tomuto výjevu, který vypadá poněkud bizarně? O co hrají Saúdové, o co Američané, co může získat Írán nebo třeba Rusko? Psala jste též, že Saúdové se válkou snaží potlačit své domácí problémy, známo je též, že kvůli poloze Jemenu může být ohrožen obchod s ropou. Jak je to vážné? Může tato válka ,,odlákat" pozornost USA od záležitostí na Ukrajině?
Válka bohaté saúdské královské rodiny (s podporou třeba USA a Británie) proti chudičkému Jemenu je dalším důkazem faktu, že žádné axiomy už na Blízkém východě neplatí a každý může být spojencem každého v bodě A, zatímco s ním může soupeřit nebo i válčit v bodě B a jen tak se prostřednictvím „proxy fighters“ kočkovat v bodě C. V Jemenu proti sobě na jedné straně stojí húthijští rebelové z hnutí Ansaralláh, většina jemenské armády stále věrná někdejšímu diktátorovi Sálihovi a k nim každý den přibývají další a další stoupenci, adekvátně tomu, jak rostou počty obětí cizích náletů. Rebelové spolu s armádou už oznámili, že začnou proti Saúdům vyzbrojovat různé lokální kmeny a klany, které jsou bombardováním postižené… A na straně útočící jsou Saúdové, Katar, Egypt, Katarem podporované a v Egyptě zakázané Muslimské bratrstvo, Saúdy a Katarem financovaná al-Káida. Saúdští režimní klerici válku označují za „džihád“, saúdský král Fajsal mluví o nezbytném boji proti „komunistům“, saúdská propagandistická média zase alianci říkají „Lidový odpor“, a tento „džihádisticko-antikomunisticko-lidový odpor“ podporují Spojené státy, které už po boku al-Káidy vstoupily i do války samotné, a to ostřelováním Adenu z bitevních lodí. A zatímco Egypt už by se z války nejradši nějak vymluvil, protože kýžené americké miliardy ve zbraních výměnou za ochotu bojovat proti „regionálním extremistům“ už dostal, tak Saúdové žádají o vojenskou pomoc Pákistán. Tomu se ale do války v Jemenu očividně nechce, ale místo něj se už nabídly pákistánské džihádistické skupiny, které prošly výcvikem spolu s al-Káidou, prováděly teroristické útoky v Indii a bojovaly spolu s Tálibánem v Afghánistánu proti americké okupaci… Jako že by si teď zabojovaly po boku USA, neboť sunnité vnímají šíity jako největší zlo na celém světě, větší než jsou Židé nebo Američané. To celé je fakt na hlavu.
Rusko a Írán až dosud stály víceméně stranou – Moskva nejspíš vyčkává, jestli se ten spletenec nějak nerozmotá sám, a Írán měl až dosud v prvním plánu rámcovou dohodu s USA o svém jaderném programu. Navíc, tito dva spojenci zasahovat ani nemuseli, protože Húthíové spolu s jemenskou armádou bránící svůj stát před uprchlým prezidentem a jeho saúdskými loutkovodiči si vedou nad očekávání dobře. Až včera, tedy ve středu, vyslal Írán k jemenským břehům dvě válečné lodi – perští námořníci koukají na ty americké opodál a přikládají ruku k ochraně strategických vod, jimiž proplouvá značná část světové ropy, tedy jak saúdské (a dalších států z Perského zálivu), tak i íránské. A tím najednou se ke všemu výše řečenému přidává nečekaný společný zájem…
Někteří arabští experti přitom tvrdí, že hlavním důvodem, proč se Saúdové vydali masově zabíjet Jemence, je snaha nového a mladého „princátkovského“ vedení získat ostruhy vítězných bojovníků proti šíitům a posílit tak svou image v očích svých vlastních poddaných. Moc to nefunguje a saúdská policie zabíjí demonstranty v šíitské východní části své země, kdosi pak zabíjí saúdské policisty nejen na východě, ale už i v samotném Rijádu, do toho umírají první saúdští vojáci na hranicích s Jemenem. Otázka je tedy vcelku prostá: stihnou Saúdové porazit rebely a armádu v Jemenu dřív, než se utopí ve válce zahraniční a válce domácí? Kdo a kolik by si na to vsadil?
A co se týče vaší poslední otázky, říkám ano: i ukrajinská média se shodují v tom, že Barack Obama delegoval řešení ukrajinské krize na Německo a sám se soustředí na Blízký východ. Nebo spíš se jen zkouší soustředit, protože je to fakt mela.
Fotogalerie: - Velikonoční vigilie s Dukou
Co druhé arabské bojiště, tedy tzv. Islámský stát? Vynechme smutné informace o bezmezných krutostech a sledujme stopu velmocí: Komu se daří prostřednictvím svých aktérů vítězit, komu ne a k jakému vyvrcholení celá věc spěje z hlediska mocenského rozložení na Blízkém východě?
Stručně řečeno, každý chvilku tahá pilku. Fakt netuším, k jakému vyvrcholení co spěje, ale jisté je, že na dohled ještě nejsme. Na druhou stranu ale asi platí, že smlouvou s USA výrazně posílí Írán a jeho spojenci na ose Bagdád–Damašek–Hizballáh (a s nimi logicky i Rusko a Čína), a až to pro Saúdy začne vypadat bledě v Jemenu, tak se tato osa ještě prodlouží. Turecký prezident Erdogan, který až dosud ve shodě se Saúdy všemožně razil zničení syrského režimu v Damašku a podporoval káidisty všech barev a nechutností, už bez ohledu na rétorické rozpory zavítal do Teheránu a jednal o spolupráci. My, tím myslím EU, bychom měli udělat totéž, protože Írán se nabízí jako alternativa energetické závislosti na Rusku, ale místo toho jsme ve středu prodloužili některé protiíránské sankce. Bizarní na tom je, že to byly sankce, které dokonce i unijní soudy označily za nelegální, a tak si kdosi dal tu práci a vymyslel nové právní zdůvodnění. EU byla přitom přítomna v Lausanne u dohody s Íránem o jádru, uvítala smlouvu s nadšením… A teď tohle? Opravdu by mě zajímalo, která země z Blízkého východu, Afriky, Asie nebo Latinské Ameriky nás ještě může považovat za důvěryhodné partnery k jednání, když jsme ve skutečnosti jen ideologií zalknutí kašpárci. Na jednu stranu se chce zvolat „kdo chce kam, pomozme mu tam“, ale na druhou stranu ti „naši“ politici rozhodují o tom, jestli budeme mít za pár let ještě čím topit. Další věc, co je na hlavu.
Nesouhlasíte, pokud jde o Rusko a Ukrajinu? Přečtěte si původní materiály ParlamentníchListů.cz přinášející názory Vladimíra Hučína, Jiřího Zlatušky (z 8.4.), (+ z 21.2.), Romana Jocha (ze 7.4.) (ze 4.3.) + (ze 14.1.) (+ 8.12. + 11. 9 +ze 7. 8.), Mariusze Jurosze, Karla Hvížďaly, Václava Vydry, Milana Uhdeho, Pavla Šafra (z 30.3.)+ (z 21.3.), Pavlíny Filipovské, Jaroslava Hutky, Pavla Svobody, Miroslavy Němcové, Zdeny Mašínové, gen. Jiřího Šedivého, Karla Schwarzenberga (z 24.3.) + (ze 14.2.) +(z 30.1.), (z 3.10.) + (ze 14.8.) Ivana Langera, Františka Gábora, Jana Šinágla (z 22.3.), německého velvyslance , Tomáše Klvani (z 20.3.)+ (z 12.3.), Luďka Niedermayera (z 20.3.), Martina Bursíka (ze 17.3.) (+z 4.2.) + (z 2.12.) (+ z 6.10. + z 6. 8. a z 23. 6.), Karla Svobody (z 16.3.) (+ z 28.1), Miroslava Kalouska (z 11.3.) + (ze 17.2.) + ( z 6.1.) (+ z 3. 12 + z 2.10.), Františka Laudáta, Pavla Teličky, Grigorije Paska (ze 3.3.) +(+ 19.11.) (+21. 10.), Daniela Hermana, Marka Ženíška (z 27.2.) + (z 12.2.) + (z 26.1.) (+ ze 14.1.), Michaela Kocába (z 25.2.) + (z 3.12.) (+ z 8. 11.), Lenky Víchové, Alexandra Tolčinského (z 23.2.) + (z 13.2.), Heleny Ilnerové, Petra Fialy (z 22.2) + (4.9.), Štefana Füleho, Martina Jana Stránského, gruzínského velvyslance Zaala Gogsadzeho, Jefima Fištejna (z 12.2.) (+z 11.12) , Jana Zahradila, Jakuba Jandy, Barbory Tachecí, Ivana Gabala (+ 21.11.), Josefa Mlejnka, Bohumila Doležala (z 25.1.) (+z 15.1.) + (z 27.8.) , Libora Dvořáka, Jiřího Grygara, Zdeňka Bárty, Michaela Romancova (ze 7.1.) (+ z 20.8.),Tomáše Peszyńského, Martina Balcara, Jiřiny Šiklové (ze 14.12.) (+ 22.7.) , , Alexandra Vondry, Čestmíra Hofhanzla, Petra Pitharta, Bohdana Zilynského, Cyrila Svobody (+ z 22.8. + z 1.9.) Stanislava Chernilevského, Andreje Zubova, Karla Janečka, Jana Urbana, Maji Lutaj, Františka Janoucha, , Vladimíra Hanzela, Anatolije Lebeděva či Alexandra Kručinina
Na Ukrajině se spekulovalo o sesazení premiéra Jaceňuka. Přežije? Jemu a Porošenkovi každopádně klesá podpora a hovoří se o vzniku nové politické strany Kolomojského. Na začátku týdne oba nejvyšší mužové Ukrajiny jevili pod autoritou Merkelové ochotu ustupovat Donbasu ve věci autonomie a voleb. Vydrží jim to? Co jiného bychom měli vědět o vývoji na Kyjevem ovládané Ukrajině? Mimochodem, jak si vysvětlit to, že ukrajinské téma ustupuje z našich médií?
Před časem jsem už mluvila o schizofrenii kyjevského vedení, které něco jiného slibuje v Berlíně, potažmo v Bruselu, a něco jiného doma. A Porošenko s Jaceňukem byli v Berlíně po sobě v intervalu dvou týdnů a oba byli jako přes kopírák – u Merkelové mírotvorci, doma jestřábi. Na jednu stranu to chápu – chtějí přežít, politicky i obecně, na druhou stranu mi není jasné, jak dlouho chce kdo tuhle divnou hru hrát. Tedy, jak dlouho bude Západ zkoušet vodit loutky, které vyskakují mimo scénář, a navíc jim za to platit miliardy. Ten naprosto zbastlený puč v Kyjevě jde na náš, západní, vrub a za vše, co se v Kyjevě odehrává, neseme zodpovědnost. Snaha házet to všechno na Putina zabírá dnes možná už jen u těch ideologicky nejzarytějších, ale na faktech to nic moc nezmění.
A právě to – tedy poznání, že nám zase jednou něco nevyšlo – je hlavní důvod, proč ukrajinská krize v českých médiích pomalu utichá. Bylo to tak už za Bushovy vylhané agrese do Iráku, pak v Libyi po ubití Kaddáfího, pak v Sýrii, kdy jsme až po čtyřech letech byli ochotní si (v duchu) přiznat, že podporujeme teroristický džihád proti skoro sekulárnímu režimu… a teď i na Ukrajině. Pokaždé jsme nafoukli hysterickou bublinu, která ale v konfrontaci s realitou nevydrží věčně, a protože pravdu o své zaslepenosti přiznat nemůžeme, neb bychom se ztrapnili, tak raději mlčíme. Na rovinu, demokratická média jsem si před čtvrt stoletím představovala trochu jinak.
Fotogalerie: - Zatýkání A. B. Bartoše
Mě na tom ale fascinuje hlavně to, že se už kdosi v pozadí ani nenamáhá vymýšlet pokaždé nový scénář; jede se prostě podle mustru – a končí se taky podle něj… A zvláštní je, že opakovaný mustr vždy „do boje“ vytáhne ty samé typy. Jako kdyby minulost a poučení z ní neexistovaly. Ale aby nebylo mýlky, Putin a Rusko nám coby nositel veškerého zla světa ještě vydrží. Co bychom si bez něj taky počali? Tolik autonehod na našich silnicích není a tolik letadel ve světě zase nepadá, aby se média dala naplnit jen tím…
A poslední poznámka: to, že naše média utichají, není jediné „howgh“ – na Ukrajině už se dnes pro změnu skoro nemluví o EU nebo asociační dohodě. Byl to oficiálně hlavní důvod převratu, ale zajímavější je dnes pro vládnoucí oligarchy boj o miliardy, které Kyjev ze Západu dostává. V kyjevském parlamentu se už druhý den bouřlivě „diskutuje“ o nutnosti prošetřit korupci kolem Jaceňuka a jeho poslanci všechny kritiky při absenci argumentů a ze strachu o to, že přijdou o bydlo, nálepkují na agenty Kremlu. Dosáhlo to takové míry, že – shrnují třeba ironicky ukrajinské Vesti – brzy už v ukrajinském parlamentu nezbude nikdo jiný, než „špioni Kremlu“ nebo „agenti Janukovyče“. Už to „schytala“ i povadlá ikona Západu Julia Tymošenková… Bizarní obrázek „demokratické“ a „prozápadní“ Ukrajiny.
Řecký premiér Tsipras jedná v Moskvě, a jak kdosi poznamenal, jistě ne pouze o prodeji ovoce do Ruska. I když i o tom možná. Zrušení sankcí na dovoz potravin, sleva na zemní plyn, finanční podpora, nebo něco dalšího... co Moskva může pro Tsiprase udělat? A jeví Řecko ochotu udělat to, z čeho se opupínkovává Západ: Tedy potopit další sankce EU proti Rusku? Zatím dle Bruselu Řecko a Kypr vždy jen brblalo, ale nakonec vždy poslechlo. A kam až dle současné konstelace v ,,brblání" či dokonce činech zajdou další rebelující země EU na blížícím se summitu unie v Rize?
Alexis Tsipras v Moskvě podepsal obchodní dohodu s objemem 4,2 miliardy eur, označil svou cestu za počátek obnovy komplexních vztahů s Ruskem, ujistil Putina, že se sankcemi nesouhlasí, ale nic mu neslíbil, načež první komentáře naznačují, že si Kreml mne spokojeně ruce, protože hrdí Řekové na rozdíl od Ukrajiny jen nenatahují ruku, ale chtějí opravdu vztahy budovat na seriózním a trvalém obchodu a podobně. Ještě včera různí ruští činitelé mluvili o tom, že zrušení ruského embarga na potraviny z Řecka (a Kypru či Maďarska) je na spadnutí, přitom se ale objevovala protichůdná prohlášení, podle nichž nechce Kreml postupovat takto individuálně… Uvidíme, co bude, v každém případě má Tsipras v tom, co dělá – a to i ve vztahu k EU – domácí podporu 78 procent lidí, mezi nimiž mimochodem panuje větší důvěra v Putina než v Brusel.
Summit EU v Rize bude napínavý, protože jeho hlavním bodem bude udržení alespoň zdání jednoty. Myslím, že ho neovlivní jen zmíněné „brblání“ některých států, ale především to, jak se bude vyvíjet situace v Kyjevě. Kdo by si chtěl dál ekonomicky ubližovat sankcemi a přitom koukat na tamní marný cirkus plný trapných klaunů?
Je to z globálního pohledu spíše komunální věc, ale... co soudíte o přestřelce Miloše Zemana s velvyslancem USA? Má to několik samostatných vrstev: Samotná návštěva Zemana v Moskvě – Schapirův výrok, že je to ,,prekérní“ – Zemanovu reakci – přijetí Zemanovy reakce českou politikou a médii.
Slova pana velvyslance ve mně vyvolala dojem, že si nás plete se středoamerickou banánovou republikou, v nichž američtí ambasadoři statut místodržícího mívali. Ale ani to už dneska neplatí, a tak je mi trochu trapně, že si to pan Schapiro pořád ještě myslí. On má ale nejspíš „alibi“ – vždyť americká ambasáda je zde zcela otevřeným mocenským centrem, které prostřednictvím „svých“ skupin a organizací určuje společenský diskurs, a třeba trapná reakce premiéra Sobotky – premiéra svrchovaného státu, který před americkým establishmentem poklekl už onehdy přímo ve Washingtonu – ho v tom musela jen utvrdit. Zemanovu připomínku, že nejsme náhonová republika, tedy beru, a baví mě Zemanovi kritici, kteří dávají ze všeho nejvíc najevo, že by právě tou banánovou republikou chtěli být…
Před třemi týdny Vás zaujala zpráva o vzniku čínské investiční banky AIIB, která má konkurovat Světové bance a jejímiž členy se stala řada států Evropy k velké nevoli USA. Odpůrci Spojených států se začínají na sociálních sítích a v diskusích pod články hlasitě radovat, že jde o významný krok proti jejich americkému nepříteli. V čem je jejich naděje planá a v čem jsou první kroky AIIB nadějné? Jak rozumět angažmá evropských zemí, když se stále více mluví o utvoření euro-amerického obchodního bloku na bázi TTIP? Znamená to něco pro TTIP?
Znovu připouštím, že netuším, co bude AIIB znamenat pro TTIP, nicméně po mnoha významných evropských či asijských zemích do „čínské“ banky ve středu vstoupily – po Izraeli – už i Írán nebo třeba Spojené arabské emiráty. Členských zemí tak ve středu bylo už pětatřicet. A USA stojí mimo. Jinými slovy, z AIIB se stává globální instituce, která na rozdíl od Světové banky nebo Mezinárodního měnového fondu nepotřebuje oporu v amerických dolarech, a svrhne tak – za čas, samozřejmě – Spojené státy z piedestalu světové ekonomické, vojenské a dolarové (tedy měnově rezervní) supervelmoci. Vzniká nám tu před očima nová geopolitická rovnice, která je na jedné straně dlouhodobá, a na straně druhé se neprosazuje válkami a zabíjením lidí. A fakt, že Číňané do své koncepce zapojují státy EU a NATO vedle Ruska a vedle Íránu a vedle Jižní Koreje atd. atp., znamená, že mají v plánu během několika let stvořit světový řád, který bude spolupracovat bez ohledu na současné třenice. Jinými slovy, chtějí sblížit, spíš by bylo lepší říci „spoutat“, Evropu s Ruskem – ať si český generální štáb, někteří čeští politici, umělci, komentátoři a jeden kulturní historik říkají, co chtějí. Všichni ti, kdo u nás vítali americkou kolonu, budou nejspíš hodně zaskočeni…
Vraťme se ještě na Ukrajinu, a sice k některým nepěkným věcem, které jsou stále vyšetřovány a průběžně se vynořují jakési fragmenty výstupů vyšetřování: střelba na Majdanu z února 2014, požár v Oděse pár měsíců poté, pád malajsijského boeingu z léta téhož roku. Jak komentujete vyšetřování těchto tří incidentů, kde se dle Vás rýsuje pravda a co shledáváte na rozmotávání všech tří zločinů pozoruhodného?
V tomto ohledu moc neváhám: čím déle jakákoli moc cosi „vyšetřuje“, tím víc se snaží něco skrýt. To dá přece rozum. Západ se v těchto zločinech stal spolupachatelem, a tak na odkrývání pravdy nijak netlačí. Je to ale jen zpomalení celého procesu, protože pravda nakonec beztak vždy vyjde na povrch. Bude to ale jen formalita, protože lidé stále ještě schopní vlastního uvažování, v hrubých obrysech realitu vidí. Zaujmou je potom jen detaily.
Ale když jsme u toho, ráda bych připomněla jednu divnou věc: když někdy na jaře 2011 začínalo v jihosyrském Dará´a „lidové povstání“ proti Asadovi, většina západního mainstreamu psala o autentickém hnutí, ale některé západní agentury přesto upozorňovaly na to, že se sice syrská armáda jala potlačovat protivládní demonstrace, ale často končila tím, že bránila demonstranty před neznámými odstřelovači, kteří zabíjeli lidi i vojáky… Dodnes není jasné, kdo přesně ty vrahy platil, ale Západ pak Sýrii vnutil válku, a tak tam mají všichni „svých problémů dost“ a vyšetřování tehdejších událostí není prioritou. Nicméně, ta podobnost mezi Dará´a v roce 2011 a Kyjevem na konci roku 2013 je zarážející. Jiné kulisy, jiní herci. Ale že by stejní loutkovodiči?
Na závěr tradiční otázka: Co dalšího zásadního se za poslední týden stalo, co vás překvapilo? A co bychom měli v nejbližší době rozhodně sledovat?
Jako vždy je toho moc, ale v Kyjevě se v těchto dnech jedná o osudu vlády, v Jemenu se válčí o budoucí podobu Blízkého východu, Řecko si pomalu prošlapává svou „třetí cestu“ z krize…
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Martin Huml
