ČSSD prý reálně hrozí, že přijde o polovinu voličů. Čtěte proč

Například nynější ministr zahraničí Lubomír Zaorálek byl výrazným odpůrcem umístění amerického radaru v Česku. Nyní zkritizoval ministra obrany Martina Stropnického z ANO, který řekl, že si nedovede představit, že by u nás byly trvale umístěny jednotky NATO.

„Jsme členem NATO a z toho plynou určité závazky. S těmi bychom v našich úvahách neměli být ve sporu. Podílíme se na společné obraně – máme z toho výhody vlastní bezpečnosti, ale měli bychom být ochotni v případě potřeby poskytnout své vlastní vojenské síly i teritorium,“ uvedl v reakci na Stropnického pro ParlamentníListy.cz ministr zahraničí Lubomír Zaorálek z ČSSD.

Voliči ČSSD rozdělení na půl

To, že ČSSD v postoji k Rusku a přítomnosti vojsk NATO do značné míry proti minulým postojům obrátila, je podle politologa Kubáčka také dáno tím, že se u ní projevuje vládní odpovědnost.

„Praxe ji tlačí do pozice Severoatlantické aliance a do relativně vyhraněného postoje inklinujícího k Americe. Vrcholní představitelé si patrně uvědomují, že to nedělá straně úplně dobře jak z hlediska členů, tak i voličů. Jejich voličstvo je v této věci tak půl na půl - a to i v situaci, kdy začalo být aktivní Rusko a kdy se nebavíme o klidné, neutrální a zcela mírové době a kdy sledujeme něco, co se vskutku již velmi blíží občanské válce na Ukrajině. Čili voliči ČSSD se začínají polarizovat na ty, kteří politiku vlády podporují, ale pak tam je stejně početná skupina, která říká, že rozhodně neprospívá přilévat olej do ohně a vyhraněně se přidávat na jednu stranu, chtějí být neutrály. A tito lidé se buď začnou poohlížet, zda se zaměří na nějakého vybraného politika ČSSD, nebo se začnou orientovat na KSČM či jinou stranu,“ řekl ParlamentnímListům.cz Kubáček.

Obavám ze ztráty významné části voličů může čelit ČSSD tím, že jednotliví předáci ČSSD se k této otázce začínají, ať již plánovaně či neplánovaně, vyjadřovat rozdílně.

Hnutí Ne základnám číslo 2 a odliv ke KSČM

„Ono to dlouhodobě takto fungovat nebude. Takže já očekávám, že se sociální demokracie rozdělí na řečníky vládní a na řečníky komunální, regionální, svým způsobem opoziční proti jestřábímu postupu, kteří budou více vzývat opatrný postup. ČSSD by více prospělo, kdyby do komunikace s voliči více tlačila domácí témata, která by přehlušila nespokojenost části voličů s tím, co ČSSD v zahraniční politice nyní prosazuje. Je otázkou času, kdy se zde objeví nějaké hnutí Ne základnám číslo 2. Čili ty voliče, kteří by začali inklinovat ke KSČM či jiným stranám, může ČSSD ukonejšit domácími tématy,“ říká Kubáček.

Témata, která mohou u voličů ČSSD rezonovat, jsou sociální otázky, otázky mezisousedského soužití, bezpečnosti, kriminality, práva a pořádku. Velké téma také bude, zda se peníze státu budou více dávat do zbrojení, do sociálního zabezpečení či na infrastrukturu, nastartování ekonomického růstu a zlepšování životního standardu lidí.

Voliče ČSSD nezajímají postoje kavárny

Je ale otázkou, zda ČSSD dokáže oslovit své voliče, protože nyní ve vládě dominuje sobotkovské křídlo nové levice „pražské kavárny“ kolem Jiřího Dienstbiera či Michaely Marksové, které řeší práva homosexuálů, Romů a feminismus, což jsou věci, které významnou část voličů ČSSD buď nezajímají, a část je zaměřená i proti nim.

„Velkou část voličů ČSSD nezajímá vznešená otázka lidských práv, ale jestli budou mít práci, budou mít co jíst a bude bezpečno na ulicích. Pokud ČSSD nezačne řešit problémy Šluknovska, takzvaných vyloučených lokalit, omezování lichvy a zpřísňování trestů a pokud to neuchopí tak, jak to uchopily některé její sestry v Evropě, tak dlouhodobě nastoupí cestu úpadku podobně jako ODS. Dnes se těchto témat chytnou regionální politici například typu Severočechů, Tomio Okamura, kteří loví ve stejných vodách. Pro ČSSD se může stát nejhorší věc, že ze středu či jakoby zprava jí bude hlasy odsávat Tomio Okamura, zleva KSČM a některé voliče vyzobe Andrej Babiš. Takový scénář není vůbec vyloučen. Stačí jeden starosta, jeden mluvčí, jakýsi stínový ministr vnitra, který to začne hrát a lidé na to uslyší. To téma není ideologické a dokáže oslovit drtivou většinu veřejnosti bez ohledu na to, zda je člověk voličem levice, pravice či středu. Je také zvláštní, že toto téma zatím neuchopila KSČM. Pokud se podíváme na její paralely v zahraničí, tak to vedle ochrany dělníků a podpory sociální legislativy a pacifismu patří k základní výbavě, kdy řeší občanské soužití, vymahatelnost práva a ochranu majoritního daňového poplatníka, který ctí zákony. V momentě, kdy toto levice začne opouštět, chopí se toho strany typu francouzské Národní fronty, kdy sedmdesát procent jejích voličů jsou bývalí voliči levice,“ varuje Kubáček.

Voliče zajímají domácí témata

Proamerický postoj ČSSD v kombinaci s výše uvedenými faktory komplikuje její situaci a poškozuje ji: „Všechny vlády v minulosti, které se zaměřily na zahraničí a opomíjely domácí situaci, byly potrestané. O tom by mohl vyprávět Vladimír Špidla, jehož stěžejním tématem byla Evropská unie. Češi to chvilku chápali jako strategické rozhodnutí, ale když v tom zůstával, tak byl voliči potrestán. Všechny premiéry, kteří začali příliš řešit zahraničí, začali opouštět domácí voliči. To Bohuslavu Sobotkovi a jeho týmu reálně hrozí.“

Dle pohledu Kubáčka je také zvláštní, že otázku bezpečnosti, práva, ochrany životního stylu a národní identity neřeší pravicové politické strany ani ČSSD, protože to jsou věci, které mohou oslovit mnoho středových voličů.

Proč se pálit na cizí plotně? A proč nepomůžeme našim lidem?

Podle Kubáčka ČSSD také rozhodně neprospěje fakt, že podporuje ukrajinskou vládu, v níž hrají významnou roli neonacisté. To může být pro sociálnědemokratického voliče nepochopitelné: „S tím bude mít levicový volič velký problém. Levicový volič také uvažuje tak, že si říká, že ho nejprve zajímá jeho zajištěnost a bezpečnost a pak teprve sousedé. Tam se může objevit i obava, že dojde k neřízené imigraci z Ukrajiny, tedy k přetlaku v sociální oblasti či bezpečnosti. A může dojít k argumentu: My tady řešíme situaci na Ukrajině, v Rusku, ale nedokážeme si udělat pořádek v našich městech a obcích, kde po určité hodině nelze vyjít na ulici a kdy není dostatek financí na fungování nemocnic. A může vyvstat i otázka, proč bychom se měli do celé věci míchat, proč se pálit na cizí plotně a jít do konfliktu s Ruskem kvůli Ukrajině, když tam nemáme nějaké stěžejní zájmy.“

Politolog Kubáček se také pozastavuje nad tím, že když už se vláda angažuje ve věci Ukrajiny, tak nevyvíjí zájem o volyňské Čechy a jejich bezpečnost: „Je zvláštní, že jiné státy se soustřeďují na ochranu svých menšin a krajanů, a politická elita u nás toto téma naprosto opomíjí. A zcela nepochopitelně. Voličům by to dalo na celou věc úplnou optiku. Teď si mohou říct: Proč se míchat do Ukrajiny? Ale když už by šlo o naše krajany, posouvá to celou věc někam jinam a lze to lépe zdůvodnit. Prostě říci: Angažujeme se na Ukrajině, protože nám jde o Čechy. Nabízela se otázka, že když se u nás pomohlo raněným Ukrajincům, tak proč jsme se stejně intenzivně nezajímali o volyňské Čechy a proč se jim nepomáhá. To by si v Německu, ve Francii i jiných zemích politici nedovolili.“