Který porevoluční ministr zahraničí byl nejlepší?Anketa
Oblast diplomacie a zahraničních věcí se překvapivě ukazuje jednou z nejproblematičtějších agend, kterou má na starosti letos jmenovaná vláda Bohuslava Sobotky. Způsobil to především překotný vývoj událostí na Ukrajině, které zkomplikovaly naše vztahy s Ruskem. Přitom právě je se chystal Lubomír Zaorálek po letitém působení Karla Schwarzenberga v Černínském paláci vylepšit. Nejnověji český ministr zahraničí kritizoval Ruskou federaci, že vstup ruského humanitárního konvoje na území těžce zkoušené boji je porušováním suverenity Ukrajiny.
Podle vojenského analytika Martina Kollera, který se zabývá bezpečnostní politikou, nemá české Ministerstvo zahraničních věcí ani jeho šéf Lubomír Zaorálek příliš mnoho manévrovacího prostoru. „U událostí na Ukrajině je to celkem jednoznačné. Naše diplomacie se řídí tím, co prezentuje americká diplomacie a větší část diplomacie států Evropské unie. Navíc si uvědomme, že my jsme země asi tak čtvrté kategorie. Takže to, co řeknou naši reprezentanti, většinou ve světě moc slyšet není. Nedělejme si iluze, že jsme střed světa,“ upozorňuje pro ParlamentníListy.cz Martin Koller.
Na řeči české diplomacie svět moc nečeká
Za naprosto zcestnou považuje českou představu, že řídíme chod světa, nebo jsme alespoň schopni ho nějak ovlivnit. „Slovo našeho ministra zahraničních věcí je slyšet u nás, ale nakolik je slyšet ve světě, je opravdu otázka. Když se podíváte na světová média, tak v nich se objevuje především to, co řekli zástupci velmocí. Klíčové je to, co řekne americký prezident, ruský prezident, německá kancléřka, francouzský prezident, šéf NATO, případně nějaký vysoký čínský představitel. Na naše řeči svět moc nečeká, ten jde svou cestou,“ nepřičítá analytik české diplomacii valný význam ve světovém měřítku.
Psali jsme:
Za problém pro Českou republiku považuje to, že bude patřit k zemím, které budou nejvíce postiženy odvetnými sankcemi Ruska. „Ministr Zaorálek od počátku držel ve výrocích k dění na Ukrajině nastolenou linii. Ale já jsem přesvědčen, že názory české reprezentace nijak zvlášť nic neovlivní, ať už budou slyšet více, nebo méně, to si řekněme zcela na rovinu. To je stejné, jako kdybychom my vyhlásili sankce proti Rusku. To se akorát všichni zasmějí. Prostě bez koordinace v rámci Evropské unie jsme nikdo,“ tvrdí Martin Koller.
Rusko nás ekonomicky nepotřebuje, zatímco my jeho ano
Našim politickým reprezentantům doporučuje, aby si před výroky na adresu Ruska uvědomili, co jimi mohou způsobit. „Dělají si černé puntíky. A k tomu je třeba dodat jednu důležitou věc, že Rusko nás ekonomicky nepotřebuje, zatímco my jeho ano. Dnes ani tak nerozhoduje v řadě případů, zvláště v Evropě, vojenská jako spíš ekonomická síla. Představa, že se nám podaří poslat Rusko k čertu a brát odjinud suroviny, to ale určitě dráže, nebo exportovat někam na druhý konec světa, je iluze, protože v rámci tržního hospodářství je tlačenice všude. Nakonec se po sankcích Německo, Francie a Británie s Ruskem s úspěchem domluví a my to schytáme. To je téměř jisté,“ myslí si analytik Martin Koller.
Ing. Miloš Zeman
Politolog z Masarykovy demokratické akademie Lukáš Jelínek považuje za důležité, aby česká diplomacie, když jsme členy Evropské unie i NATO, dokázala zaujímat jednotný postoj s našimi spojenci. „Politika Evropské unie i NATO musí v případě ukrajinské krize respektovat bytostné zájmy zemí, které jsou na východní výspě Unie a Aliance. To se zatím docela daří zachovat, že společná zahraniční politika Unie i NATO není nijak výrazně nabourávána nebo sabotována,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Lukáš Jelínek.
Pro Zemana, Sobotku i Zaorálka je hlavní spolupráce se spojenci z EU
Politolog si myslí, že česká zahraniční politika dělá to, po čem sociální demokraté, ale i většina stran s výjimkou ODS a Václava Klause, v minulosti volali. „Tedy to, aby naše zahraniční politika byla čitelná a držela se námi uzavřených spojeneckých závazků. V globále bych neměl české zahraniční politice co vytknout. Jen možná trochu rušivě působí, když mají politici občas tendenci vyjadřovat se razantněji na mezinárodní půdě, zatímco velmi opatrní jsou v českém prostředí, aby si proti sobě nepopudili ať už veřejné mínění, nebo zástupce nejrůznějších ekonomických zájmů,“ poukazuje Lukáš Jelínek.
Všichni politici v českém prostředí by měli dbát na to, aby o Ukrajině nemluvili protichůdně. „Jakkoli se dá předpokládat, že trochu jiný pohled na vyhodnocování ukrajinské situace může mít prezident, jiný ministr zahraničí nebo předseda vlády, tak v klíčových věcech se dokáží shodnout. A jak na Miloši Zemanovi, tak Bohuslavu Sobotkovi i Lubomíru Zaorálkovi je poznat, že pro ně je hlavní zásadou spolupráce s evropskými spojenci, i když třeba na ekonomické sankce mohou mít trochu odlišný názor. To je ale v případě malé země se specifickou ekonomikou, jako je ta česká, docela přirozené,“ míní politolog.
Stávající vláda nemusí zastávat jen proizraelské postoje
Kromě Ukrajiny je dalším bolavým místem ve světě Pásmo Gazy. Český ministr zahraničí Lubomír Zaorálek zaslal před dvěma týdny svému izraelskému protějšku Avigdoru Liebermanovi dopis, v němž vyjádřil hluboké znepokojení nad utrpením civilního obyvatelstva a ztrátami na životech nevinných obětí včetně dětí v důsledku postupu izraelských ozbrojených sil. „Já bych řekl, že utrpení civilního obyvatelstva je na obou stranách. Ten dopis by si měli přečíst i palestinští reprezentanti, kterým tady vybuchují trezory na ambasádách,“ poznamenává vojenský analytik Martin Koller.
Politolog Lukáš Jelínek považuje Zaorálkův krok za logický. „Česká zahraniční politika byla dlouhá léta vnímaná jako proizraelská a byli jsme proto v evropském prostředí považováni za úchylku, protože naše vyhodnocování situace na Blízkém východě se odlišovalo od toho vyhodnocování ostatních zemí Evropské unie. Nyní se Česká republika začíná chovat tak, jak se očekává od členské země Evropské unie. Nemluvě o tom, že nikdo nemůže být překvapený tím, že sociální demokraté vyhodnocují situaci jinak než pravice a že zdaleka nebudou zastávat výhradně proizraelské postoje,“ vysvětluje Lukáš Jelínek.
Hamás neustále útočí na izraelské historické území
Nelze ale zapomenout na dlouhodobě proizraelský postoj prezidenta Miloše Zemana. „Na jeho vyhodnocování blízkovýchodní situace a vztah k arabskému světu si zvykli čeští politici, voliči, ale i velvyslanci arabských zemí, kteří se několikrát bouřili. Ale to, že nyní se snaží být česká zahraniční politika vyváženější a že do ní sociální demokraté vnesli i propalestinský akcent v souladu s tím, že taková je většinová politika Evropské unie, je logické. Z tohoto hlediska jsou kroky ministra Zaorálka jednak v souladu s většinovým českým veřejným míněním i v souladu s většinovým postojem členských zemí Evropské unie,“ konstatuje politolog.
O samotné situaci v Pásmu Gazy tvrdí vojenský analytik Martin Koller, že se odvíjí od toho, že Palestinci začali střílet rakety na izraelské civilní obyvatelstvo. „Je třeba ukončit agresivitu ze strany Hamásu a tuto organizaci zcela odstavit od možnosti, aby rozdmýchávala boje. Uvědomme si, že Hamás neustále útočí na izraelské historické území. Zatímco Izraelci se v podstatě opakovaně brání. Těžko někomu vytýkat, že se brání, když mu někdo střílí na civilní místa. Jak by se představitelé Evropské unie tvářili, kdyby jim z Palestiny, nebo řekněme z Íránu, začaly létat na Paříž, Londýn nebo na Prahu rakety?“ ptá se analytik.
Řečněním o lidských právech a obětech se nic nevyřeší
Izrael lze podle něj na rozdíl od mnohých malých zemí označit svým způsobem za velmoc, což se o naší republice nedá říct ani omylem. „Kromě toho na straně Evropské unie mnohdy vidíme taková různá podivná protiizraelská stanoviska. Nechci říkat, že skrze ně dokonce vystrkuje růžky nějaký ubohý antisemitismus z minulosti, ale jsem rozhodně toho názoru, že dávání obránců i útočníků do jednoho pytle a řečněním o lidských právech a obětech se rozhodně nic nevyřeší,“ prohlašuje pro ParlamentníListy.cz Martin Koller.
Česká diplomacie nezůstává nečinná ani k událostem v Iráku. Lubomír Zaorálek zvažuje možnost pomoci iráckým Kurdům, kteří čelí hrozbě ze strany islámských radikálů, dodávkami lehkých zbraní a munice. Případné vyzbrojování Kurdů by musela odsouhlasit česká vláda na svém jednání uprostřed příštího týdne. S vyzbrojováním Kurdů však nelze očekávat jednotný souhlas Evropské unie, protože s ním některé členské státy nesouhlasí. Česko chce navíc pomoci řešit humanitární situaci v Iráku, kde jsou na útěku před islamisty údajně až statisíce lidí.
Proti prosazování islámu nejzločinnějšími formami je třeba bojovat
„Jsem toho názoru, že tady zafungoval pan Zaorálek naprosto správně. Kurdistán je dlouhodobě stabilní území, které odolávalo islamistickým tendencím a pomoc Kurdům je podle mého názoru velmi potřebná a žádoucí. Z hlediska agresivních forem islamismu není žádná akce dost dobrá a dost silná na to, aby vedla k jejich potlačení. Musíme rozlišovat slušné muslimy a islamisty, kterým opravdu jde o násilné a – řekněme – zkreslené prosazování islámu těmi nejhrubšími a nejzločinnějšími formami. A proti těm je třeba bojovat všemi prostředky,“ tvrdí vojenský analytik Martin Koller.
Vzhledem k tomu, že působil jako obchodní rada Ministerstva zahraničních věcí v Kuvajtu a Iráku, nepochybuje o tom, že podpora Kurdů bude rozhodně přínosná. „Odvetných akcí ze strany islamistických teroristů se dočkáme především v případě, že sem umožníme rozsáhlou imigraci lidí z tamější oblasti, protože tito lidé prostě myslí jinak. Uvážíme-li, že v Paříži jsou předměstí, kam se v noci neodváží policie vstoupit bez obrněného vozidla, tak se můžeme tohoto dočkat spíše díky humanitě, a ne proto, že budeme právě takovéto tendence potírat,“ říká Martin Koller o možném riziku odvety za dodávky zbraní Kurdům.
Západ nechal v Iráku rozhašenou zemi po vojenské intervenci
To politologa Lukáše Jelínka úvahy o dodávkách zbraní iráckým Kurdům překvapily. „Pokud je toto efektivní cesta, jak nástup islamistů zastavit nebo zpomalit, tak proč tak neučinit. Ale v zásadě mi přijde jako velmi riskantní krok kdykoli vysílat zbraně do kterékoli části světa, kterou nemáme pod kontrolou politicky, vojensky nebo kulturně. Vždy je potřeba vyhodnocovat, jestli tam ty zbraně nenadělají víc škody než užitku. A jenom doufám, že to vyhodnocování česká diplomacie provedla a ví, co dělá,“ říká pro ParlamentníListy.cz Lukáš Jelínek.
Jde podle něj o tahání horkých kaštanů z ohně za předchozí politické reprezentace ať už naší, nebo dalších zemí západního společenství. „Západ si v Iráku nepočínal právě nejrozvážněji, v určitých chvílích na něj zcela zapomněl a přitom tam nechal rozhašenou půdu po vojenské intervenci. Kdyby tu situaci politici řešili před lety, tak by se dnes nemuselo přistupovat k posílání zbraní Kurdům. Ale pokud je to věc, která je vyhodnocena jako bezpečnostně efektivní, tak proč ne. Ale mělo by k tomu docházet na základě nějaké koordinace, nejlépe na evropské půdě,“ myslí si politolog.
Evropské státy by neměly naskakovat na americké zájmy
Sám je trochu ostražitý vůči tomu, když evropské země jenom slepě následují zahraniční politiku Spojených států. „Ta je často motivována velmi výhradně americkými národními zájmy a takovou zvláštní americkou optikou, kdy si Američané myslí, že jejich bezpečnost souvisí s událostmi v zemích přes desítky tisíc kilometrů vzdálenými. Takže z tohoto hlediska bych byl rád, kdyby existovala i pro případ podobných konfliktů společná zahraniční politika Evropské unie. Aby evropské státy nenaskakovaly do vojenských operací, které s nimi až tak úplně nesouvisí a které mají navíc často výsledky, za které se politici potom spíše stydí, než že by se jimi chlubili,“ uzavírá zamyšlení nad českou diplomacií Lukáš Jelínek.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
