Clintonová a Obama v průšvihu! Strašná tlama na ně zírá, směje se Jan Schneider „ovlivnění voleb Putinem“. A šokuje: Díky Trumpovi by mohlo být i dobře

19. 12. 2016 12:15

Zahraniční politiku USA bude místo zastydlého ideologa řídit realistický byznysmen. Bezpečnostní analytik, bývalý zpravodajec BIS a spolupracovník LN a České pozice Jan Schneider pro ParlamentníListy.cz analyzuje možné scénáře vývoje na geopolitické scéně v příštím roce a dál. Tedy poté, co převezme Donald Trump pomyslnou korunu a žezlo a stane se 45. prezidentem USA.

Clintonová a Obama v průšvihu! Strašná tlama na ně zírá, směje se Jan Schneider „ovlivnění voleb Putinem“. A šokuje: Díky Trumpovi by mohlo být i dobře
Foto: repro youtube, tan
Popisek: Barack Obama, 44. prezident USA

Schneider v textu psaném pro ParlamentníListy.cz nevynechává ani některé domácí záležitosti. Všímá si kupříkladu současné činnost lobistického spolku Evropské hodnoty. Podle řady názorů se totiž s nástupem Trumpa může stát, že USA přiškrtí nebo úplně zavřou kohoutek s penězi pro podobné neziskovky.

„Zřejmě cítí (spolek Evropské hodnoty, pozn. red.), že s Trumpem půjde jejich byznys z tlustých do tenkých, a proto spustily nářek, zavánějící trochu až dětinským vydíráním,“ píše bezpečnostní expert.

Více už v celém autorském článku:

Anketa

Podporujete zřízení útvaru ministerstva vnitra, který má rozkrývat dezinformace a propagandu?

hlasovalo: 11873 lidí

Jan Schneider: Amerika snad lépe zvolit ani nemohla

Je toto dostatečně rusofilní nadpis? Nicméně všechny ty aktivistické kádrováky a šmírácké cenzory zklamu. Nejde totiž o absolutní, ale o velmi relativní hodnocení.

Nominace Rexe Tillersona jako šéfa State Departmentu předznamenává podle některých komentátorů „nejneočekávanější změnu v zahraniční politice USA“. Je fakt, že „čistými“, tedy kariérními politiky je ovzduší asi všeobecně přesyceno. Poptávka je po těch, co dokázali něco jiného než jen vykládat pohádku o „voličových nových šatech“, když volič opakovaně sám sebe shledává s holou řití. Proto je mu zřejmě milejší dravý podnikatel, který ho sice také bere u huby, ale člověk za to dostane aspoň ten kosteleckej párek. Od politika se dočká pouze žvástů na téma, že „v Česku se úspěch neodpouští“ a že „daně jsou trestem“. Řídit stát jako firmu má jistě i svá negativa, ale taková fáze v budování státu může zanechat též velmi pozitivní dědictví v oblasti úsporné správy majetku, naučí-li se úředníci spravovat majetek podle jednoho metru, lhostejno, zda státní, nebo jejich osobní.

Zpět k Tillersonovi. Ten pracovně strávil v Rusku dva roky jako šéf společnosti Exxon Neftegas na projektu „Sachalin-1“ a vydobyl si tam respekt jako jeden z nejschopnějších lidí v branži, realista s vizí. Exxon tlumil americké sankce směřující do oblasti společného zájmu, tedy do ropného byznysu, ale na druhé straně se dokázal tvrdě domáhat svých nároků (stockholmská arbitráž kvůli projektu „Sachalin-2“).

Kromě Ruska má Tillerson rozsáhlé „uhlovodíkové“ styky po celém světě, nejen na Středním, ale i na Dálném východě, který se pro Spojené státy stává prioritou. Trump si je vědom slábnoucí pozice USA a k jejímu udržení nemůže zadržovat víc protivníků, než je nezbytně třeba. A protože je byznysman, a ne zastydlý ideolog, vidí situaci, jaká je. Výzvou je Čína; a Rusko samo by zřejmě ocenilo solidní spojenecké vztahy, které by pak oběma partnerům poskytovaly vůči Číně větší manévrovací prostor.

Čína, nikoliv Rusko, má expanzívně našlápnuto. Trump zřejmě dal sluchu Georgi Friedmanovi, který již před osmi lety předpověděl, že ruské akce se budou jevit jako agresivní, ve skutečnosti však budou obranné. Spojené státy si také v minulosti chránily přiléhající prostory, kubánská krize je toho důkazem. Budou-li mít Spojené státy pro Rusko podobné porozumění, jaké mají pro své zájmy, může se geopolitická situace účinně stabilizovat.

Změny se ale budou odehrávat pomalu, Babiš by to Trumpovi mohl prozradit, jak odolný a vynalézavý dokáže být byrokrat, zvláště je-li ke své židli přilepen, a podobně politik, má-li onu uhlířskou víru trockisticko-neokonzervativního permanentního revolucionáře a urputného vývozce všelijakých šméčkových idejí.

Ovšem nominace Carly Fiorino(vé) na post Director of National Intelligence je z ranku těch, které vzbuzují pozitivní očekávání. Jak říkával profesor Milan Machovec, v této zatrachtilé situaci je svět proto, že v něm nehrají adekvátní roli ženy (nemyslel tím ovšem mužatky). Ženské myšlení ve zpravodajství může být dost zásadním přínosem, jehož důsledky může v tomto případě pocítit doslova celý svět.

Carly Fiorino(vá) coby jedna z nejzdatnějších žen v byznysu totiž nekouká dozadu jako někteří líní generálové a politruci či ideologové, kteří nyní například do omrzení až trapnosti hrají tzv. kartu ruského hackingu, což lze vyložit pouze tak, že nic jiného neumějí (a starého psa novým kouskům prostě nenaučíš).

Carly Fiorino(vá) hledí dopředu, proto tuto cinknutou kartu nejen nepotřebuje, ale přímo odmítá hrát, a v souladu se změněnými silokřivkami světového vývoje realisticky hledí podezíravěji spíše na Čínu. Každopádně aspirovat na tuto funkci s od počátku konfrontačním postojem k CIA, to tedy klobouk dolů.

A Evropa? Ta zůstane v poněkud nezvyklé situaci, víceméně sama pro sebe – a není vyloučeno, že nebude příliš vědět, co s nabytou svobodou. Ruská vojska pryč, americká v Pacifiku, a co my tady, siroty? Němci si budou jistí, že i když nevědí přesně co, přesto bude po jejich. Britové zjistí, že Pacifik je daleko, a Evropa blízko, a že by se měli trochu starat, aby jim zase nezačala hořet koudel u zadku, kde mají tradičně celou Evropu. Francie se bude snažit být zase „na štorc“, ale vůči čemu? Poláci, pokud se vrátí k civilizaci, budou po dlouhý čas zkompromitovaní, jak vlastními chybami – a nikoliv poprvé – přecenili své ambice a propadli mezi dvěma židlemi. Visegrádská skupina se může přeformovat, Polsko vyměnit za Slovinsko a Rakousko a začít hrát zajímavou roli. Mohla by tak nastat pro Evropu docela důstojná éra.

Kyberútoky jako fíkový list

Zpět za moře. Dějí se tam zajímavé věci. Rusko prý ovlivnilo výsledek amerických voleb! Tato poměrně jednoduchá a jasně konfrontační teze má mnoho zajímavých dopadů.

Lze z ní například dovodit, že americká kybernetická ochrana je na tom bídně a způsoby uživatelů hanebné? Anebo jsou dobré, a výslovně předpokládaní ruští hackeři jsou nadmíru tak skvělí? Je to opravdu přiznání superiority Rusů v obsluze výpočetní techniky, přestože ruské školství prý nikdy za nic nestálo a Rusko je v podstatě stát v rozvalu, bez vědy a výzkumu? Poměrně nesourodé soudy dávají dobrý důvod pátrat dále.

Do toho všeho ještě Hillary Clintonová si chce zažít ještě pár minut slávy a blouzní o tom, že celý ten masivní útok byl Putinem řízen direktně na ni, a to z osobních důvodů! Dvořil se jí snad Putin, a ona ho odmítla?

A Obama zase ulítává na „důkazech“ o ruské agresivní propagandě, které mu dodávají kromě úlisné CIA (snaží se zřejmě ještě něco z Obamy vyždímat – možná nějaké milosti?) také různě maskovaní ochotníci. Třeba pofidérní monstrum PropOrNot, které prý je schopno identifikovat na 200 ruských propagandistických serverů (oproti Stropnického utrápeným třiceti! Hanba!). A přitom Eliot Higgins z Bellingcatu nazval vyhlášení PropOrNot „amatérským pokusem“. Alexej Kovaljov, další specialista na ruskou propagandu, dokonce nevylučuje, že PropOrNot ve skutečnosti pracuje pro Ukrajinu.

Člověka pouze zchladí myšlenka, kolik milionů serverů v tom virtuálně zasíťovaném světě funguje a co by to muselo být za hroznou smůlu, aby člověk natrefil na nějaký proruský.

Obamovi taková myšlenka zřejmě chlad a úlevu nepřinese. Proč? Vypadá to, že se s Hillary totiž dostali do pěkného průšvihu. Jako by si mnozí movití vsadili na demokraty, kteří měli lehce vyfakovat toho podivného solitéra Trumpa, když ho nepodporovali ani všichni republikáni. A najednou taková katastrofa. Mnoho peněz zřejmě bylo investováno a spojeno s výhrou demokratického kandidáta. A neúspěch otevírá svou strašnou tlamu! Koho pozře? Jak se bránit? Všechny prostředky jsou dobré, včetně těch nejblbějších!

To by mohl být důvod, proč by politici Demokratické strany veřejně zhanobili a kompromitovali americkou kybernetickou bezpečnost, proč by si přede všemi pustili gigola do ložnice, jen aby to nějak okecali. Absurdita jejich prohlášení je totiž nebývalá!

A přitom vysvětlení je prosté a leží na stole. Valná část zpravodajské a bezpečnostní komunity už měla Clintonovic manýrů dost; a když sledovali bohorovné chování Hillary a četli maily její a jejího týmu, tak prostě dali některým informacím nožičky. A bylo, řekli shodně soudce Andrew Napolitano, bývalý technický ředitel NSA William Binney, bývalý vyslanec Spojených států při OSN John Bolton a bývalý britský velvyslanec Craig Murray, abychom ocitovali alespoň některé.

Jediné, čeho tím vším takzvaní demokraté dosáhnou, bude resuscitace zombie, zvaného mccarthysmus. Padají návrhy na opětné zřízení komise pro vyšetřování neamerické činnosti (nechvalně známé HUAC, jejíž členové zruinovali mnoho osudů). Opouští, ne-li přímo zrazují Spojené státy základní demokratické principy? Nebo je už všechny vyvezly do světa a jim tam už žádný nezbyl?

Blbost je nakažlivá

Třeštění o kyberútocích napadá mozkovou tkáň některých politiků po celém světě. Nejen u nás uvěřili několika lehkoživkům, kteří chtějí manipulovat s hrozbou, která sice existuje, ale s dost odlišnými parametry. A tak se radši bojuje s tím, proti čemu se umí bojovat a kde si na tom spřízněné firmy mohou ze státního rozpočtu přijít na své. Však ony dokáží být vděčné a stav partajních pokladnic je stále tak deprimující...

I ve Velké Británii, která svým humorem dokázala lecčemus čelit, se tato hysterie šíří jako vzteklina. Britští voliči budou muset (politicky) utratit poslance labouristů a bývalého ministra kultury Bena Bradshawa, který prohlásil, že Rusko „zřejmě zasáhlo“ do referenda o brexitu, přestože o tom nejsou žádné důkazy. Ale on si myslí, že je to velmi pravděpodobné, z čehož pak už jako z potvrzené skutečnosti vyvozuje, že jestli si vedoucí světové mocnosti neuvědomí rozsah ruského vměšování do jejich vnitřních záležitostí, celý svět bude brzy svědkem zhroucení stávajícího mezinárodního řádu. (Člověk by ocenil, kdyby závěrečné věty byly zaznamenány už personálem od nějakého anglického Chocholouška.)

Šéf Sněmovny reprezentantů Paul Ryan prohlásil, že vměšování do amerických prezidentských voleb je zvláště problematické, protože Putin je „agresor, který podkopává americké zájmy“.

Senátor Lindsey Graham naříká, že se mu ruští hackeři nabourali do e-mailu a také do centrály Demokratické strany USA, čímž se Rusko pokouší o destabilizaci světové demokracie! A Graham ve jménu zachování demokracie žádá tvrdé restrikce!

V tomto hysterickém prostředí je nutno ocenit chladnou hlavu budoucího prezidenta Trumpa, který odmítl tvrzení CIA o ruském ovlivnění amerických voleb s tím, že za zprávami o údajných kybernetických útocích Moskvy nestojí „intelligence“, ale politika. Jeho argumentace je dobrá: „Dokud ‚hackery‘ nepřistihnete při činu, je velmi obtížné určit, kdo to provedl. Proč to nevytáhli před volbami?“ A dále: „Dokážete si představit, že by volby dopadly opačně a my bychom se pokusili zahrát ruskou kartou? Bylo by to považováno za konspirační teorii!“

Spojené státy nyní budou skládat zkoušku dospělosti, neboť se podle svých apologetů sice také dopouštějí velkých chyb, ale údajně se z nich umí poučit. V minulém století se Američané dvakrát nechali pomasírovat hysterickým antikomunismem, paradoxně vzešlým z toho, co do Ruska přišlo ze Západu. Uvidíme, jak to zvládnou nyní. Bude to těžké, protože i zdánlivě inteligentní a rezervovaný prezident Obama se ve svých posledních dnech v úřadu chová jako šílenec a z prohry své partaje viní jakési ruské hackery. Když dostává psotník Hillary Clintonová, je to celkem v intencích toho, čeho jsme se u ní obávali. Ale ta úniková cestička – nepřiznat žádnou vlastní chybu a všechno hodit na univerzálního zločince Putina – je i pro Obamu asi příliš lákavá.

Dva trapné domácí dodatky

Nejprve tradičně ony paskřivé „Evropské hodnoty“ (think-tank Evropské hodnoty, dále jen ttEH), které s hodnotami evropské civilizace nemají nic společného, neboť jsou dutě znějící. Zřejmě cítí, že s Trumpem půjde jejich byznys z tlustých do tenkých, a proto spustily nářek, zavánějící trochu až dětinským vydíráním.

Z myšlenkové nádoby ttEH totiž koncem listopadu vyteklo následující oznámení: „Spustili jsme výzvu americkým politikům v návaznosti na nedávné prezidentské volby. V ní kromě jiného žádáme o vytvoření programu na boj proti nepřátelským dezinformačním operacím.“

O co jde, z čeho bude mít Trump bezesné noci?

Transatlantiční bezpečnostní experti, zaměření na bezpečnost a na Rusko, na základě svých několikaměsíčních profesionálních zkušeností prý usoudili, že americká bezpečnostní komunita je zmatena až pomýlena. Vzniklé geopolitické vakuum by ovládli Rusové, kteří mluvě o přátelství, Západ zrazují. A tak ttEH Spojeným státům radí, co dělat. Především navýšit rozpočet a platit zejména think-tanky (jaká náhoda), které by tu investigativní a rešeršní a vzdělávací a dokumentační a vyhodnocovací a hlídací a protidesinformační činnost prováděly. Jsou na to již připraveny a jen ten americký rozpočet je nutno zajistit k rozletu ke skvělým zítřkům... v čele s Jakubem Jandou coby celoevropským koordinátorem.

Už snad chybí jen varování, že nenavýší-li Spojené státy svou podporu, mohlo by se za čas stát, že se Evropské hodnoty v souvislosti s nějakým novým lukrativním sponzorem přejmenují na ťink-ťank.

Smutný konec slibně se rozvíjející kariéry

Alexandr Mitrofanov dlouhé roky zasvěceně komentuje vnitropolitické dění, jeho specialitou je sociální demokracie a jeho jméno donedávna dodávalo Právu lesku. Avšak poté, co NATO dorazilo k hranicím Ruska a začaly se „dít věci“, probudil se v Mitrofanovovi spící agent, nebo co. Začal na Rusko dštít oheň a síru a objíždět s tím české kraje a agitovat a okřikovat a jiné ke slovu nepustit. Demokrat se z něj nevyklubal a svoji slibnou kariéru kompromitoval celkem banálním pádem mezi ty, kteří o své rodné zemi mluví s nenávistí. Takoví lidé opravdu nejsou dobrými a věrohodnými zdroji, stačí si vzpomenout na Iráčana Ahmada Chalabího, který Američanům podstrčil nejméně tři vylhané důvody k přepadení Iráku, aby se pak zjistilo, že ho ve skutečnosti „vodil“ Írán.

Každý, kdo se jen trochu zajímá o historii zpravodajských her, nemůže minout kapitolu o desinformacích. Jednou z metod, jak dostat nějakou účelově „cinknutou“, nebo dočista vylhanou zprávu na svět, je publikovat ji nejprve třeba někde v Indii a pak na ni upozornit někoho ambiciózního na Západě, kdo má ve své branži již určité jméno, komu se bude hodit do názorového portfolia. Tím pádem se z podivné informace z neznámého zdroje stane už cosi, co lze okrajově zmínit, protože dotyčný té informaci dodal když ne váhu, tak jakousi zajímavost.

Přesně v intencích takového scénáře dodal Alexandr Mitrofanov zajímavosti desinformaci, kterou vyšťáral nikoliv v Indii, ale na jakémsi uralském serveru <ura.ru>. Jejím obsahem bylo tvrzení, že k volbě Miloše Zemana prezidentem pomohli ruští „poradci“ a jejich nelegální finanční zdroje. U nás tuto kachnu zveřejnil – s odvoláním na Mitrofanovův twitter – server <echo24.cz>, který však text prozřetelně zarámoval vyjádřením BIS, že jde o desinformaci, tak i dementi hradního mluvčího Ovčáčka, že jde o hloupoučký spisek. Zveřejnil jej ale, přestože text je nejen nesmyslný, ale obsahuje i věcné chyby.

Komické například je, přes jaké sociální skupiny prý ti prohnaní Rusové otočili volby ve prospěch Zemana. Za důležité si údajně vyhodnotili „tři skupiny, u kterých by bylo vhodné posílit proruské cítění, a tím tedy zřejmě i hlasování pro Zemana: malé podnikatele, realitní makléře a sportovce“. A s tímto modem operandi pak ti prefíkaní Rusové zřejmě ovlivnili ještě i brexit, volby amerického prezidenta, volby v Itálii a hrozí zmastit i volby německé!

Další dardou, opsanou ze šestákového paperbacku, byl způsob financování vlivových agentů. „Pro financování těchto osob jsme používali síť kasin nepřímo ovládaných jedním ruským byrokratem. Řekli nám přesně v jaký den, v jakou hodinu a k jakému stolu si máme sednout. Když na mě přišla řada, u stolu kromě mě již nikdo neseděl. Vsadil jsem vždy nejvyšší možnou sumu a dealer již zajistil, abych pokaždé vyhrál. Tento postup byl mnohokráte zopakován,“ citoval server <ura.ru> údajného „politologa“. Osamělý politolog sedící v kasinu a opakovaně vyhrávající ukrutné výhry, toť skutečně vrchol konspirace!

Co všechno ještě <echo24.cz> spapalo i s navijákem? Například tvrzení, že v době přímé prezidentské volby se v Čechách „začal používat systém počítačového zpracovávání volebních lístků“. A také tvrzení, že ty „volební anomálie“, které vznikly falšováním voleb, nikdo v Čechách neodhalil. Ani opoziční politici, ani matematici. Prý „nevyužili takzvanou Gaussovu křivku, která by jasně poukázala na falsifikaci,“ řekl ten přeukrutný chytrák.

Těmto tvrzením se vysmál jistý specialista na volební systémy. Jednak sdělil, že internetem se u nás pouze přenášejí data, přičemž výstup se musí krýt se vstupem a je kontrolován. A druhá chyba: Výsledky korektních voleb nekopírují Gaussovu křivku, ale Benfordovo rozdělení, což po každých volbách kontroluje horda pověřenců nebo i jen nadšenců.

Takže z hlediska šíření desinformací další poučná lekce. Zde by mohli začít protipropagandističtí chovanci na vnitru! Vždyť šlo jasně o útok do oblasti ústavního zřízení!

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

autor: Jan Schneider

Bety.cz - magazín nejen pro mámy - horoskopy, recepty, diskuse, soutěže

reklama
Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Profesor Krejčí k demonstrantům a zatýkání v Rusku: Běžte zaútočit na Hrad a skončíte stejně. Dělají to vědomě a chtějí být zavlečeni do konfliktu!

17:50 Profesor Krejčí k demonstrantům a zatýkání v Rusku: Běžte zaútočit na Hrad a skončíte stejně. Dělají to vědomě a chtějí být zavlečeni do konfliktu!

ROZHOVOR „Zbaběle jsme uhnuli.“ Profesor Oskar Krejčí ví, jak jsme se mohli vyhnout aktuálním problé…