Co jste říkal výsledkům summitu NATO a způsobu, jakým americký prezident Donald Trump jednal s evropskými lídry a jaký tlak na ně vyvíjel?
Donald Trump pokračuje ve své strategii Amerika první, je to pokračování toho, co také řekl před volbami. Je evidentní, že jeho výstupy jsou orientované především směrem k americkým voličům. On tlačí na Evropu, aby přispívala do NATO víc, v souladu se svými závazky, aby zvýšila rychleji příspěvek ve výši dvou procent HDP oproti původnímu plánu, a evropští lídři mu vlastně řekli, že ne. To znamená, že Evropa musí počítat s tím, že bude muset stát mnohem víc na vlastních nohou, než v minulosti. Nicméně nečtu to tak, že by Spojené státy úplně odkoply své spojence. To ne.
Fotogalerie: - Konference SPD
Jak si tedy vysvětlujete, že americký prezident prezentoval výsledek summitu jako svoje vítězství, prohlásil, že NATO je pevnější, než když summit začal. Pochopili se politici navzájem?
Donald Trump každé své jednání prezentuje jako své vítězství. Jednání s Kimem v Koreji skončilo s velmi hubeným výsledkem a Trump prohlásil, že je to famózní vítězství. To je jeho styl. Ale to, že to říká, neznamená, že to vítězství je. To v žádném případě.
Je samozřejmé, že když se členové NATO zavázali k příspěvku dvou procent z HDP, měli by to splnit. Ale je reálné, aby to bylo do začátku příštího roku, jak žádal Donald Trump?
Jsem hluboce přesvědčen, že Donald Trump chce něco nereálného, ale to ho nezajímá. Jeho zajímá, co říká americkým voličům. A těm říká: „byl jsem v Evropě, řekl jsem jim, že mají přispívat od ledna příštího roku a to je moje vítězství, protože Amerika na prvním místě“. A voliči říkají: „dobře děláš, Donalde Trumpe“. Reálný termín to není. Ale o tom, že se má přispívat víc, není nejmenších pochyb. Všichni mluví o různých hrozbách, ale příspěvek na obranu kulhá. To bylo vždycky tak. Vzpomeňte na třicátá léta minulého století, kdy Hitler šel k moci, všichni mluvili o obraně, ale nikdo na to nebyl ochoten vydat prostředky. To znamená, že krize není tak hluboká, Evropa není připravena zrychlit tempo.
Závazek dvou procent HDP existuje, otázka je, jak je to účelně vytvořené číslo, aby se peníze daly použít. Z druhé strany je to silný argument ze Spojených států, my se postaráme o vaši bezpečnost, když zaplatíte, k čemu jste se zavázali. Takže je to vážné. Tato administrativa není připravena hrát roli hlavního garanta bezpečnosti, protože se nectí závazek. A ten plní jen několik států. Vede to k tomu, že Evropa se bude muset postavit na vlastní nohy.
Myslíte si, že by bylo v této souvislosti dobré vytvořit jakousi evropskou armádu, o které se v EU mluví?
Nevěřím na to a nejsem toho zastánce, protože NATO je založeno na tom, že nejprve spojenci rozhodují o tom,zda byl naplněn některý z článků Washingtonské smlouvy, tedy důvod ke kolektivní obraně. A druhé rozhodnutí je rozhodnutí každého členského státu, jak se do té akce zapojí. Takže je velký prostor členských států podpořit některou akci jen politicky, nebo se zdržet hlasování a umožnit ji a neúčastnit se. A to je jediná cesta, která má smysl. Kdyby se založila nějaká celoevropská armáda, kdo jí bude velet? Bude to důstojník německý, francouzský nebo britský? Nebo někdo ze Slovenska? Myslím, že v atmosféře, která dnes panuje v Evropě, není vůbec reálné vytvořit něco, jako je společná evropská síla, už jen proto, že je otázka, kde bude mít sídlo, kdo jí bude velet a které státy se budou účastnit. Já na to nevěřím.
A jak vnímáte Trumpův požadavek, aby členské země NATO zvýšily výdaje na armádu ve svých zemích na čtyři procenta HDP?
Do toho mu nic není. Kolik která země dá na své zdravotnictví nebo na armádu, do toho jinému státu nic není. Trump se může dovolávat pouze závazků, které vznikly na mezinárodní úrovni, ale ani prezident Spojených států nemůže říkat, v jaké výši mají v České republice poslanci schválit výdaje na armádu. To je otázka suverénního rozhodnutí těch států.
Kritiku vyvolalo i Trumpovo doporučení, že by evropské země měly nakupovat americké zbraně, že by se tak třeba snížil deficit vzájemného obchodu s Německem. I když většina státníků prosazuje při svých návštěvách firmy svých zemí, nechová se Trump víc jako podnikatel než prezident Spojených států?
To je jedna z mála věcí, které rozumím. Chceme-li upevňovat vztahy se Spojenými státy, v logice věci, když už neplníme závazek dvou procent HDP, jestrategicky správné nakupovat od Spojených států, od spojenců, protože tím se vzájemné vazby upevňují. Bude-li česká armáda vyzbrojena systémyvyrobenými ve Spojených státech, bude také určitě víc vlivných lidí ve Spojených státech stát na straně České republiky, kdyby došlo k nějaké vážné krizi. Ale to neznamená nakupovat výlučně ve Spojených státech.
Nevolí Slovensko v tomto směru lepší strategii, protože se rozhodlo pro nákup americké výzbroje?
Samozřejmě, slovenská vláda se v tomto ohledu chová mnohem prozíravěji než Česká republika. Také neplní dvě procenta HDP, ale aspoň řekne Američanům: „neplníme sice závazek dvě procenta, ale jestliže nakupujeme zbraňové systémy, kupujeme u vás. Takže se jako spojenci chováme.“ Myslím, že strategie Slovenska je naprosto správná.
Když Evropa nebude plnit požadavek amerického prezidenta na urychlení zvýšení příspěvku do NATO na dvě procenta, a vy říkáte, že se ktomu mnoho zemí nechystá, nedojde k většímu drobení euro-atlantických vazeb?
Samozřejmě, že vztahy jsou podrobeny zatěžkávací zkoušce. Ale to ještě neznamená, že by byla krize Severoatlantické aliance, že by se rozvolnila úplně. To zase ne, too nehrozí. Situace je těžká, ale stejně jako se nerozkládá Evropská unie, nerozkládá se NATO. O tom jsem hluboce přesvědčen.
Exministr zahraničí Lubomír Zaorálek označil Trumpův výrok směrem k evropským členům NATO „pokud to nesplníte, tak uvidíte“ jako pohrůžku, že by Spojené státy americké mohly NATO opustit. Označil to za vážnou hrozbu, nad kterou je třeba se zamyslet. Máte stejné obavy?
Prezident Spojených států může hodně, ale nemůže rozhodnout o vystoupení z NATO. Na to potřebuje kongres. Takže se to nestane. Kdo zná americkou politickou scénu, zejména napjaté vztahy mezi kongresem a Trumpem, nemůže říci, že by tohle hrozilo. To není exekutivní rozhodnutí prezidenta, to je mezinárodní smlouva, která je schválena kongresem. A vylučuji, že by vliv Trumpa šel tak daleko, že by to prosadil. To je neodborný pohled.
Vztahy mezi Spojenými státy a Evropou se zhoršují i kvůli obchodní válce, kterou zahájil Donald Trump vůči řadě států, mezi nimi i vůči Evropě. Je to dobrá strategie pro Spojené státy americké, když odborníci říkají, že obchodní válku nikdy nikdo nevyhrál, že uškodí všem, tedy i Americe?
Pohled Donalda Trumpa je obchodní. On se neptá, co z toho bude mít svět, nebo demokracie, nebo co z toho bude mít bezpečnost na planetě, ale co z toho budeme mít my, Američani. Tomuto způsobu uvažování se musíme postavit, jak už jsem říkal, budeme se muset postavit v Evropě na vlastní nohy. Bude-li tato americká administrativa uvažovat tímto způsobem, musíme počítat s tím, že to budou těžké chvíle. Ale myslím, že snaha „Amerika první“může skončit „Amerikou osamocenou“, protože Donald Trump žene Spojené státy do izolace, protože konflikty vyvolává všude. On nikde nebuduje vztahy, které by měly být pevné a dobře fungující. To není dobrá strategie.
Hlasy, že se musíme spoléhat více sami na sebe, začínají dnes zaznívat i z dalších zemí, například od německé kancléřky Angely Merkelové.
Řekl bych, že Evropa měla bohaté rodiče, kteří ji koupili dlouhé vedení, proto trvalo tak dlouho, než na to přišla. Ale zřetelné to bylo už od počátku, kdy se Donald Trump stal prezidentem Spojených států. Bylo jasné, že to bude jinak, že je to nový trend, kdy Spojené státy budou hrát jinou roli, než hrály v minulém století. A musíme s tím počítat a přestat se spoléhat jen na ně.
Po summitu NATO jel americký prezident na návštěvu Velké Británie. Jak si vysvětlujete ty obrovské protesty, například v Londýně byla demonstrace proti Trumpovi, které se zúčastnilo sto tisíc lidí. Čím je tak velký odpor vůči americkému prezidentovi ve Velké Británii způsoben?
Donald Trump je zastáncem brexitu a zejména v Londýně není brexit vítané téma. Ve velkých městech a městech, kde jsou univerzity, převládá názor, že Amerika i Velká Británie mají držet s Evropou. Tvrdý brexit zastávají spíš lidé v malých městech a na venkově.
Jak si vysvětlujete, že největší stoupenci brexitu, kteří měli podíl na konečném rozhodnutí v referendu, například Farage a teď i ministr Johnson, kterého ostatně Trump podporoval, odcházejí z politiky?
Oni horovali pro brexit, a když vyhráli referendum, Británie se nejdříve Farage ptala, jaký máš plán, jak to budeme dělat. A on řekl: nevíme. Farage utekl, rezignoval, a Borise Johnsona dobíhá čas, on také neměl žádnou strategii, jak dál. Protože tvrdý brexit, rozdělení Irska na dvě země, oddělené hranicí, se ukázal jako hrubá chyba. Budiž to varováním všem, kteří hovoří o vystupování České republiky z Evropské unie. Vidíme, jak je to ve Velké Británii komplikované a jak to byl nepromyšlený tah.
A to dopad na Českou republiku by byl asi podstatně horší, protože nejsme tak silná ekonomika ani tak tradiční demokracie jako Velká Británie.
O tom není nejmenších pochyb. S námi by se nikdo nebavil, to by šlo natvrdo S Británií se Evropská unie baví, protože je to velká země a dvojka Evropské unie. To má takovou váhu, že to nelze opomenout. Já jsem stejně od začátku přesvědčen o tom, že nakonec Velká Británie nevystoupí. Že se jednání prodlouží, najde se nějaký kompromis vysoce speciálního postavení Británie v Evropské unii, že Evropská unie bude mít Velkou Británii jednou nohou uvnitř a jednou nohou vně. Stále si myslím, že vývoj jde tímto směrem. Jsem přesvědčen od prvního dne, kdy skončilo referendum, že nakonec Velká Británie nevystoupí.
Nerozděluje Evropu a Spojené státy americké i vztah k Ruské federaci a ruskému prezidentu Putinovi? Už se ukázalo na summitu G 8, kde Donald Trump prosazoval, aby se k jednacímu stolu znovu přizvalo Rusko, které bylo vyloučeno po okupaci Ukrajiny a Krymu. Jak v této souvislosti vnímáte nadcházející setkání prezidentů obou velmocí – Trumpa a Putina? Někteří komentátoři říkají, že tato schůzka už je vítězstvím Putina, protože ukazuje, že Rusko je nepostradatelné pro řešení různých konflikt ve světě.
To, jaký bude mít ten summit přínos, uvidíme po jeho skončení. Je moc dobře, že se sejdou prezidenti Spojených států amerických a Ruské federace. Je jasné, že k Rusku se musí najít nová cesta. Ale také Rusko musí hledat novou cestu k Západu, protože potřebuje Evropu a Evropa potřebuje Rusko. Ale bude muset každý slevit. Dokud zuří studená válka, tak se to nepodaří, a to není dobře. Na řešení globálních problémů, jako je problém migrace, boj proti terorismu, stabilita Blízkého a Středního východu, je třeba mít nějakou kooperativní vazbu s Ruskem , protože Rusko je stálým členem Rady bezpečnosti a bez Rady bezpečnosti a bez vlivu Ruska se to nepodaří. Ale Rusko potřebuje Evropu taky.
Rozdílný pohled mají Spojené státy a Evropa na problém Ukrajiny a Krymu. Je to zamrzlý konflikt, který stále nekončí. Tady Rusko žádné ústupky nedělá a v případě Krymu asi ani dělat nebude. Není porušování mezinárodních dohod, nerespektování hranic a určitá hrozba Ruskapro Evropu akutnější problém než pro vzdálenou Ameriku?
Problém je, že Ukrajina je obětí toho globálního konfliktu. Považuji za vyloučené, že by otázka Krymu byla nějak obchodovatelná s Ruskem. To, co ale je k jednání, je řada dalších otázek, kde se navzájem potřebujeme. Takže je třeba najít kompromis. A ten kompromis pomůže i Ukrajině, protože východní Ukrajina už není ani zájmem světových médií, je to země, která potřebuje obrovské investice, potřebuje obnovit, usmířit, pokud to je možné. To je úkol nejen pro Rusko, ale i pro Evropu, NATO, Ukrajinu, to je komplexní problém, na kterém se musí najít nějaká shoda. Ale myšlenku, že by Rusko vrátilo Krym Ukrajině, vylučuji, o tom zkrátka nemá smysl uvažovat. V tom Rusko necouvne. Ale jsou jiné karty v ruce, o které se dá hrát.
Teď se nabízí otázka v souvislosti s mistrovstvím světa ve fotbale, které se koná v Rusku. Zatím tam nedošlo k žádným problémům, organizace funguje, celý svět sleduje tento svátek fotbalu, Rusko se ukazuje v pozitivnějším světle, čehož samozřejmě ruská propaganda umně využívá. Nehraje do karet současné ruské administrativě, že se tak překrývají problémy a příčiny, které vedly ke studené válce mezi Ruskem a Západem?
Určitě to hraje roli, protože všichni fanoušci fotbalu, a těch jsou stovky milionů, sledují a vidí Rusko, organizaci a průběh světového šampionátu, a říkají si, že Rusové to zvládají a dopadá to dobře. Putinovi nahrává to, že se ukazuje jako člověk, který si ví rady a má nějakou strategii. To neznamená, že by Západ neměl věc ve svých rukou. Ale máte pravdu, že šampionát pomáhá zlepšovat obraz Ruska u obyvatel, kteří nesledují pečlivě politiku, ale sledují pečlivě fotbal. Ten je zajímá víc než politika.
Není to paradox, když Západ na jedné straně bojkotuje Rusko, vylučuje ho z jednání G 8, uvaluje na něj sankce, a na druhé straně mu pořádáním takovéto akce pomahá nejen propagandisticky, ale i finančně, protože mistrovství světa ve fotbale určitě bude mít i nějaký finanční přínos pro Rusko?
Sankce nemohou trvat do nekonečna, musí se najít nějaký kompromis, aby bylo možné řešit problém sankcí. Nevím, kdy bylo rozhodnuto, že šampionát ve fotbale proběhne v Rusku. Možná to bylo rozhodnuto dávno před tím, než byly sankce uvaleny. O tom rozhoduje FIFA a ta si žije vlastním životem. A je dobře, že do toho vlády nezasahují. I když částečně to i mistrovství ovlivňuje, když se člen britské královské rodiny, který je předsedou jejich fotbalového svazu, nemůže šampionátu zúčastnit jako divák. Naštěstí sport žije do jisté míry odděleně od politického světa.
Jste optimista, pokud jde o budoucí vztahy mezi Ruskem a Západem?
Nedá se říci, jestli jsem optimista nebo nejsem. Zlepšit vztahy je úkol. Otázka je, do jaké míry jsou toho světoví lídři schopni. To nevím. Vnímám třeba summit Spojených států a severní Koreje za velmi hubený, s velmi hubeným výsledkem. Tak uvidíme, jak se po setkání amerického a ruského prezidenta posunou vztahy mezi Spojenými státy a Ruskem. Je to úkol, který mají zvládnout.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Libuše Frantová
