Jak obecně hodnotíte těsný výsledek rakouských prezidentských voleb? Skoro do poslední chvíle nebylo jasné, kdo vyjde z boje jako vítěz. Co výsledek znamená?
Obecně mohu říci, že jako v nedávných regionálních volbách ve Francii i teď v prezidentských volbách v Rakousku byla populistická pravice zastavena téměř před branami. Je to veliké varování pro Evropu, že buď stávající politická elita najde společné evropské řešení, anebo v příštích volbách už nic nezastaví vítězství těchto populistických a v tomto případě pravicových stran.
Co se týče právě onoho těsného výsledku, jak to hodnotit? Alexander Van der Bellen zvítězil o pouhých pět desetin procenta. Měli bychom to vidět tak, že si těsná většina rakouských občanů zvolila tolerantní liberální politiku nebo to může spustit naopak masivnější úspěch Svobodných v rakouských parlamentních volbách?
Podle mého názoru nejde o tolerantnější nebo méně tolerantní řešení, podle mého názoru nakonec těsná, ale přece jenom většina v Rakousku řekla ano celoevropskému řešení a jasně dala najevo, že se problém musí řešit v rámci celé EU. To, co nabízel kandidát Norbert Hofer, bylo vyloučení Rakouska z evropského řešení problému.
Lidé podle mě nevolili nového prezidenta proto, že si ho přáli jako prezidenta, ale protože nechtěli řešení, které nabízel Norbert Hofer. Byla to spíš negativní než pozitivní volba, a proto jde o vážný signál.
Nový rakouský prezident by měl podle mého názoru jasně vsadit na celoevropské řešení a předvést, že je schopen krizi řešit s ostatními. Jinak v příštích volbách Norbert Hofer a jeho politická strana dobudou vítězi v rakouském parlamentu.
Prakticky hned poté, co byla Hoferova prohra jasná, se začaly objevovat spekulace o možnosti, že došlo ve volbách k manipulaci, třeba v případě hlasování prostřednictvím korespondenčních lístků. Těžko to zcela vyloučit nebo potvrdit. Jaká jsou specifika rakouského volebního systému? Umožňuje manipulaci s hlasy korespondenční možnost voleb?
Z mnoha důvodů jsem ten, který nepodporuje korespondenční volbu občanů žijících v zahraničí. Souhlasím s tím, že mají hlasovat na zastupitelských úřadech. Proč? Protože tito lidé, kteří dlouhodobě žijí v cizině, nemají přesný přehled o tom, co se právě děje v jejich zemi.
Pamatuji, že když jsem jezdil jako ministr zahraničních věcí a mluvil s krajany, ve svých argumentech byli zhruba o tři, čtyři roky pozadu. Je to dáno tím, že nežijí v dynamickém vývoji doma. Korespondenční volba je podle mého názoru v tomto ohledu zkreslující, protože neodráží skutečnou atmosféru a náladu doma.
Fotogalerie: - Vídeňská volební neděle
Fotogalerie: - Immer wieder Österreich
Nevím, nakolik máte obsáhlejší znalost rakouského volebního systému, ale když se zeptám naprosto laicky, umožňuje systém korespondenčního hlasování jakoukoli manipulaci s hlasy?
Také rakouský systém neznám, takže to nemohu posoudit. Předpokládám, že byl vymyšlen tak, aby nebylo možné hlasovat vícekrát atd. Konec konců vám vymyslím i způsob, že v České republice s voličským průkazem také fakticky jde hlasovat víckrát, ale to jsou naprosté excesy. Na tom to postavit nelze. Podle mě jde o obecný postoj, jestli a do jaké míry se má počítat s hlasy, které patří lidem dlouhodobě nežijícím v zemi, kde se hlasuje. To je zásadní politická otázka. Tyto hlasy přece rakouské volby rozhodly, tohle byla hlavní otázka a nikoli, jestli byly hlasy manipulovány. Stejně tak se podívejte na předchozí volby našich občanů v zahraničí a z mnoha důvodů zjistíte, že v minulosti většinou či dokonce ve všech případech v parlamentních volbách uspěli ti, kteří byli stoupenci strany, jejímž reprezentantem byl ministr zahraničních věcí, protože se hlasuje na našich úřadech a většinou se více méně ví, kdo jak hlasuje. Tím pádem uspěl kandidát reprezentující sílu, která měla v ruce Ministerstvo zahraničních věcí. Hlasy ze zahraničí mají svá specifika.
Jak to nyní vůbec v Rakousku vypadá s migranty a migrační krizí? Je tam situace natolik vážná a vyprovokovala spoustu lidí k volbě Hofera, anebo jde o bublinu?
Určitě to není bublina. Je to vážný problém. Rakousko, které je jinak oázou stability a otevřenosti, je teď rozdělené. Opět opakuji, buď se najde odvaha politické reprezentace, ke které má rakouskému prezidentovi pomoci i český premiér, prezident a představitelé dalších zemí na hledání společného evropského řešení. Pokud se takové řešení nenajde, každý bude kopat za sebe a rozdělení Evropy povede k jejímu rozkladu do podoby, kdy nebude EU schopna chránit své vnější hranice. To je velmi vážné.
V analýzách se hovoří o rozkolu mezi venkovem a městem. Venkov volil Hofera, města Van der Bellena. U nás vidíme podobný „split“ mezi příznivci Miloše Zemana a „kavárnou“. Jak se podobné emoční napětí projevuje v Rakousku? Jaké rozdíly provázela tehdejší česká a nynější rakouská volební kampaň?
Myslím, že to je typický jev, který platí i u nás v České republice. Například Praha a velká města hlasují jinak, než jak hlasují voliči na venkově. Je to možná dáno jinou mentalitou, možná i tím, že Praha je politicky vždycky více pravicová než zbytek země. Vždycky je rozdíl mezi voličem městským a venkovským.
Přestože Norbert Hofer nevyhrál a na kancelář v Hofburgu může zapomenout, jde o historický úspěch rakouských Svobodných. Co očekávat u dalších podobných stran jako třeba Národní fronta Marine Le Penové, Wildersovi, Švédští demokraté nebo konečně německá AfD?
Toto je úkol pro Alexandra Van der Bellena, musí umět sjednotit Evropu k řešení, ke společnému řešení problému, protože kandidát Svobodných Norbert Hofer dosáhl velkého úspěchu a je před branami. Římané říkali „Hanibal ante portas“, tedy Hanibal před branami Říma. Norbert Hofer se dotknul bran Říma a je otázkou času, kdy do Říma vstoupí. Tomu se dá zabránit jedině sjednocenou silou.
Jako je Norbert Hofer lídrem a iniciací pro populistické strany v Evropě, které jste zmínil, z druhé strany má velký úkol Alexander Van der Bellen. Měl by sjednocovat síly, které brání nástupu krajně pravicových stran, jako jsou Svobodní v Rakousku, to je jeho úkol. Teď to musí zvládnout on.
Když jste hovořil o úkolu nového rakouského prezidenta sjednotit Evropu společným řešení, nemůže to dopadnout i opačně? Co když liberální bývalý šéf Zelených naopak naštve další občany a nažene tak další voliče do náruče Svobodným (FPÖ)?
Je to samozřejmě riziko, ale prezident Alexander Van der Bellen je teď prezidentem Rakouska a má jiný úkol, než být lídrem jedné politické strany. Má jiný úkol, vede zemi, je hlavou Rakouska. On má speciální postavení, může kdykoli rozpustit vládu, má z hlediska pravomocí silnější pozici než prezident České republiky. To není reprezentant politické strany, je hlavou státu. Přeji mu, aby ve svém úkolu uspěl a obstál. Jestliže se mu to nepodaří, rakouští Svobodní vstoupí pomyslně do Říma.
Psali jsme:
autor: Radim Panenka
_profil_top.jpg)
