Držet hubu a krok, to se po nás chce. Zdeněk Zbořil o vzpouře Slováků, Babišovi i o tom, co bude dál

7. 3. 2016 7:02

ROZJEZD ZDEŇKA ZBOŘILA Za překvapení nepovažuje politolog Zdeněk Zbořil to, že sobotní parlamentní volby na Slovensku vyzněly jako hlasování proti Evropské unii, protože rady z Bruselu se mohou líbit jen prezidentu Andreji Kiskovi nebo obdobě pražské kavárny v Bratislavě. Nepředpokládá, že by si slovenskou vzpouru proti establishmentu vzali jako varování v Německu a ve Francii, kde se budou konat parlamentní volby v příštím roce, protože tam si takovou možnost vůbec nepřipustí.

Držet hubu a krok, to se po nás chce. Zdeněk Zbořil o vzpouře Slováků, Babišovi i o tom, co bude dál
Foto: Hans Štembera
Popisek: Politolog Zdeněk Zbořil

Hodně nečekaně dopadly sobotní parlamentní volby na Slovensku. Už počtvrté za sebou sice zvítězil Směr-sociální demokracie premiéra Roberta Fica, ale zisk 28,3 procenta hlasů mu jen s velkými obtížemi umožní sestavit funkční koalici. Do parlamentu se totiž dostalo ještě dalších sedm stran. Straně Svoboda a Solidarita Richarda Sulíka stačilo 12 procent hlasů na druhé místo před stranou Obyčejní lidé a nezávislé osobnosti Igora Matoviče s 11 procenty hlasů. Návrat do parlamentu slaví po čtyřech letech Slovenská národní strana díky téměř 8,7 procenta hlasů. Nově v něm zasedne strana Kotleba - Ľudová strana Naše Slovensko po zisku 8 procent. Slovensko-maďarské straně Most-Híd dalo svůj hlas 6,5 procenta voličů a straně Sme rodina – Boris Kollár 6,6 procenta. Strana Sieť získala 5,6 procenta hlasů.

„Takže nyní bude na Slovensku jedna velká strana s malým zastoupením v parlamentu, dvě relativně nové a, řekněme, ideově vyhraněné středně velké strany dohromady s 23 procenty, ale s různými názory. A hned pět nevyzpytatelných ‚malých‘ s počtem hlasů, který jim umožňuje se beznázorově přilepit na lopotně sestavovanou jakoukoli koalici. V tom může někdo vidět návrat k nedávné minulosti, ale s novými lidmi, což nás nemusí naplňovat jistotou, že k takovému návratu nedojde. Ale hlavně, teď je volební taškařice za námi a i slovenská politika bude muset zase začínat od nuly. Nepochybuji o tom, že bude jiná, než všechny zvolené strany před volbami vyhlašovaly,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz politolog Zdeněk Zbořil k výsledkům slovenských parlamentních voleb.

Snad nedojde k rozkolísanému handrkování jako před nástupem Směru

Slovenský deník Sme k tomu napsal, že lidé chtěli změnu, ale ne zrovna takovou, jaké dosáhli. „Směr oslabil. Nespokojení voliči však sáhli po Kollárovi, a co je ještě horší, k hnědým kotlebovcům. Hlavní kvalifikací nových spasitelů tohoto druhu je odmítání celé politiky a celého systému, který tolik lidí zklamal,“ upozornil deník Sme. „Je asi pravda, že čtvrté volební vítězství Směr-SD je pro slovenské voliče příliš. Ale nezdá se mi, že v deníku Sme to vyjádřili nejpřesněji. Pokud by zklamal celý systém, nepřišlo by volit tolik lidí,“ domnívá se politický analytik. „Ale možná, že na Slovensku cítí nebezpečí migrační krize jinak než dosavadní pan premiér a dokonce i jeho kritici. Také i tam se rozpadá tradiční dělení na pravici a levici, ačkoli politici obou těch proudů tvrdí, že tomu tak není,“ poukazuje Zdeněk Zbořil.

Navíc podle jeho názoru pokračuje na Slovensku již minulými volbami zahájená generační výměna politických reprezentací. „A ti, kteří svůj národní akcent skrývají za všechno možné, přidají po volbách na intenzitě svých usilování. V každém případě ale dojde na Slovensku k výměně osobností na hned několika významných vládních místech a samozřejmě k novému, možná méně přehlednému rozdělení posezení v parlamentních lavicích. Přál bych všem, aby to nevedlo k rozkolísanému handrkování se jako v letech před nástupem Směru-SD. To totiž způsobilo stav, kterému jsme v České republice říkali ‚uzavírání prázdných dohod‘, tedy k podivným hrám v zákulisí, jejichž první obětí jsou voliči všech politických stran,“ vysvětluje politolog.

Rady z Bruselu se líbí jen prezidentu Kiskovi či obdobě „pražské kavárny“

Deník Pravda ve svém komentáři uvedl, že ve volbách nikdo nevyhrál, všichni prohráli. „Ve slovenském parlamentu bude 71 let po skončení druhé světové války opět slyšet fašistický pozdrav Na stráž! O tom, že tento pozdrav tam při první příležitosti zazní, nepochybujeme ani vteřinu,“ napsala Pravda. „Ani já nepochybuji o tom, že Kotlebovi černokabátníci budou navštěvovat i slovenský parlament ve svých charakteristických krojích a že dojde na vlastenecký pozdrav Na stráž! Snad už ne na ‚Češi peši do Prahy!‘ nebo na výhrůžky Židům a Maďarům, o kterých jsme v minulých letech slýchávali jen výjimečně. Domnívám se také, že šlo nikoli o protievropské, ale ‚proti EU‘ volby. Protože to, co přichází jako rady z Bruselu, se na Slovensku může líbit jen současnému panu prezidentovi Kiskovi nebo obdobě ‚pražské kavárny‘ v Bratislavě,“ tvrdí Zdeněk Zbořil.

Slovenská „vzpoura“ proti establishmentu, jak je také sobotní hlasování u našeho východního souseda charakterizováno, by měla být varováním i pro establishment v Německu a ve Francii, kde se v příštím roce budou také konat parlamentní a ve Francii i prezidentské volby, že to nespokojení voliči dají patřičně najevo. „Varováním by mohla být, ale oni si takovou možnost nepřipustí, protože ‚slovenský příklad‘ je pro ně zpráva ze země, o které donedávna nevěděli. Teprve s rostoucím významem V4, také ovšem opomíjeným, nebo s kritickým postojem některých východoevropských vlád ke krizi na Ukrajině a evropským sankcím vůči Ruské federaci se v Německu a ve Francii snížili ve své velikosti k tomu, aby na ně pohlédli,“ podotýká politický analytik.

Ve Francii i v Německu očekávají od zemí V4, že budou jen mlčet

Nadále však tyto evropské velmoci žijí s pocitem, jak kdysi v rozepři o invazi do Iráku vzkázal bývalý prezident Jacques Chirac Čechům, že promeškali příležitost mlčet, že by si tak měly země V4 počínat i dnes. „Jsou přesvědčeni, že Slovensko, Maďarsko a Česká republika – Polska se dnes trochu obávají – by měly ‚držet hubu a krok‘ a tohoto krátkozrakého paternalismu se jen tak nezbaví. A konec konců i na tom do sebe zahleděném Západu jsou skupiny těch, kterým roztříštěnost politického stranictví vyhovuje až nadmíru; a nikoli veřejně, ale nikoli bez zájmu, sledují hledáčkem svého sobectví krize, které v Evropské unii dnes probíhají. A jak víme z teorie permanentních cyklických krizí kapitalismu, i na úpadku firmy a státu se dá vydělat,“ připomíná pro ParlamentníListy.cz Zdeněk Zbořil.

Pokud se dá věřit průzkumu agentury Focus, tak ve slovenských parlamentních volbách dalo svůj hlas nejvíce – 22,7 procenta – prvovoličů ve věku 18 až 21 let extrémně pravicové straně Ľudová strana Naše Slovensko. O to, abychom nedopadli stejně, usiluje Iniciativa pro evropské hodnoty, která nabízí středním i vysokým školám debatu na jejich půdě, kam za studenty se svými zajímavými řečníky slibuje přijet. Tito lidé v čele s bývalým velvyslancem ve Spojených státech i v Ruské federaci Petrem Kolářem, jimž dopřává velice významný prostor ve svém vysílání Česká televize, mají za cíl vysvětlovat posluchačům, že je třeba ctít evropské hodnoty a odkaz Václava Havla. Podle průzkumů má totiž mezi středoškoláky silnou podporu Dělnická strana sociální spravedlnosti.

Evropské hodnoty by rády vysílaly své agitátory do škol

„Obvykle varuji před daty, která dostáváme z agentur, které se jejich výrobou docela dobře živí. Je sice pravda, že mladí lidé jsou v zaujímání svých postojů nejradikálnější sociální skupinou, ale zase k volbám příliš nechodí; a pokud přijdou, většinou volí iracionálně. Pokud jde o zaměstnance spolku Evropské hodnoty, těm můžeme věřit, že by jistě rádi vysílali své agitátory do středních a možná i základních škol, samozřejmě za úplatu. Konečně i pan Kolář může, nemaje zpětné vazby, vyprávět v ČT, co mu jedné myšlence oddaná redakce dovolí. Ale realita je trochu jiná a zřejmě ani netuší, jak je jiná. Ta dlouholetá degradace našeho školství se nedá napravit vyprávěním pohádek a legend a možná by byl překvapen, koho považují dnešní mladí za svého nepřítele a komu přičítají vinu za neúspěchy svého mládí,“ poznamenává Zdeněk Zbořil.

V Česku zmíněnou nechuť vůči establishmentu, který by se dal personifikovat Miroslavem Kalouskem či Bohuslavem Sobotkou, nevstřebává nějaká nacionalistická strana jako na Slovensku, ale předseda hnutí ANO Andrej Babiš. Přestože je nejčastějším terčem útoků opozice a v poslední době i koaličních partnerů, tak podle volebního modelu, který pro Českou televizi vypracovala agentura TNS Aisa, vede ANO suverénně se 27 procenty před ČSSD se 17 procenty. Jeho největší kritici – ODS a TOP 09 – nemají podle tohoto modelu mezi voliči ani třetinu podpory Babišova hnutí. „Málo platné, pan Babiš má svoje charizma, ačkoli si to mnozí nevidoucí nechtějí přiznat. Mluví jednoduše; viz jeho sobotní interview v Lidových novinách. Když neví, řekne to, když se zmýlí, omluví se. To ti ostatní nedělají,“ všímá si politolog.

Ochrana miliardového majetku Schwarzenbergů z pozice ministra nevadila

Navíc ministru financí a šéfovi hnutí ANO hodně pomáhá naivní a nesmyslný antibabišismus. „Ten je tak primitivní, že bude-li pokračovat, dovede hnutí ANO k volebním vítězstvím a Andreje Babiše k ještě významnějšímu postavení ve státě. Přestože v opozici jsou lidé úředně opatřeni hned několika akademickými tituly, vůbec je nenapadlo, že třeba za první republiky byl nejdéle a opakovaně sloužícím, a hlavně váženým ministerským předsedou Antonín Švehla. Tedy sedlák, který sloužil v dobách pozemkové reformy; a také tento jeho ‚střet zájmů‘ republika přežila, stejně jako ‚konflikt‘ ochrany miliardového majetku rodiny Schwarzenbergů u nás i v zahraničí, o který se staral Karel jako kancléř a později dokonce jako ministr zahraničí,“ upozorňuje Zdeněk Zbořil na zaslepenost Babišových odpůrců.

Součástí tažení proti Andreji Babišovi bylo i páteční dění ve Sněmovně, během něhož ale opoziční TOP 09 neprosadila úpravu, podle které by se do soutěží nemohly hlásit firmy, v nichž má člen vlády nejméně desetiprocentní podíl. Dolní komora návrh odmítla v dílčím hlasování o novém zákonu o zadávání veřejných zakázek. „Dopadne to jako vždycky. ČSSD několik dní tvrdila, že to fakt udělá, že ten konflikt zájmů oddělá, a dnes se podělá,“ uvedl na Twitteru šéf TOP 09 Miroslav Kalousek. A předseda ODS Petr Fiala poukázal na to, že ČSSD si dala na billboardy heslo, že stát není firma, ale Babišovu moc omezit nechce. „Je to pokrytecké jednání, raději měli mlčet,“ napsal na Facebooku Fiala. „Tentokrát bych si dovolil pochválit pana Fialu, že upozornil ČSSD, že měla raději mlčet,“ přiznává politolog s tím, že pokud chce ČSSD utratit svých 100 milionů za podobně „zajímavé“ bilboardy, měl by jí na ně přispět i Andrej Babiš, protože je to docela dobrý nápad k jeho propagaci.

Do vlády budou vybíráni jen svobodní a bezdětní bezdomovci

Diví se tomu, jak někdo s návrhem na omezení soutěží pro vybrané firmy mohl přijít. „Ví bůh, kdo na ten nápad ‚lex Babiš‘ přišel, možná jej porodila nějaká skupinová hloupost. Ale pokud to byl někdo z ‚obránců demokracie‘ z TOP 09 a ODS, pak bych doporučoval, pokud jde o zákonodárnou iniciativu, více si číst v Ústavě ČR a také v Listině základních práv, která je součástí našeho ústavního pořádku. Přemýšlet o tom, jak bránit demokracii, je záslužné, ale uvažovat o jejím omezení nebo degradaci je zřejmě nad síly některých členů Poslanecké sněmovny a Senátu PČR. Abychom jednou nevybírali kandidáty na členy vlády mezi svobodnými a bezdětnými bezdomovci, kteří nemají co na koho převést. Byl by ovšem problém, že ti nemajetní chtějí zbohatnout, a tak roztáčejí kola osudu dále, protože, jak praví stará židovská moudrost, peněz není nikdy dost,“ říká pro ParlamentníListy.cz Zdeněk Zbořil.

Andrej Babiš po pondělním jednání vlády řekl, že začíná přemýšlet, jestli má dál smysl pokračovat v současné vládní koalici. Svá slova o možném rozpadu vlády ale později mírnil. Dokonce žertoval v souvislosti se zákonem o střetu zájmů, podle něhož by člen vlády zároveň neměl být ovládající osobou firmy, tedy by v ní neměl mít větší než čtyřicetiprocentní podíl, že možná partnerku Moniku požádá o ruku a převede majetek na ni. V rozhovoru pro sobotní Právo také zmínil možnost, že by parlamentní volby mohly být už v červnu 2017 místo podzimu. V rozhovoru pro Lidové noviny prohlásil, že si váží na Miloši Zemanovi toho, že nikdy nekradl, a pozastavil se nad tím, jakou nafouklou a trapnou aféru udělali prezidentovi odpůrci z kauzy „kalašnikov“.

Babiš upozornil, jak to bylo s bílými koňmi v ekonomice i v politice

„V tom interview zařadil ‚případ kalašnikov‘ do mezí, které byly patřičné, a nikoli do těch, které mu určila ‚zběsilá‘ média. Pan Babiš byl snad jediným politikem, který si všiml, že lex Babiš je nejen útokem na jeho politické postavení v ČR, ale že jde také o útok na soudržnost hnutí ANO, koaliční vlády a konečně i ČSSD, která není stranou tak homogenní, jak si autoři toho popleteného sloganu myslí,“ konstatuje Zdeněk Zbořil. „Byla mu tím poskytnuta příležitost upozornit na to, jak to v minulosti bylo s bílými koňmi v ekonomice i politice, jak je to s rodinnými příslušníky, kteří participují na politickém postavení svých padrino – nebo snad madrino? – kteří, jak víme, od ‚asistentů‘ v Evropském parlamentu až po nepotismus někde v Horní Dolní čistí špinavé peníze a někdy nedělají vůbec nic jiného,“ podotýká politolog.

Také Miloš Zeman dostal v uplynulém týdnu v médiích hodně prostoru. „V nedělní Partii na Primě nás jen přesvědčil o své tvrdohlavosti a tentokrát umírněné prostořekosti. Zaujal mne tím, že dokázal citovat vynikající analytickou studii profesora Jana Rataje o Peroutkovi, která je známá nejméně rok, a téměř všechna média, věnující se kauze Peroutka, ji přehlédla. A také tím, že pan prezident nekomentoval zaujatost paní Kaslové jen pro jednoho svého dědečka a nezájem o toho druhého – Rudolfa Bienerta, ministra vnitra protektorátní vlády v době Heydrichově, vydavatele ‚protipartyzánských zákonů‘ z poručení K. H. Franka, a konečně předsedy protektorátní vlády v roce 1945. Samozřejmě tak pan prezident učinil po právu, ale my si můžeme dovolit alespoň konstatovat, že to v té politicky rozvětvené rodině měli a dodnes mají těžké,“ komentuje Zdeněk Zbořil.

Senátoři by mohli vyzvat sami sebe, aby častěji chodili do práce

Osmnáct senátorů stačilo ve čtvrtek v horní komoře Parlamentu ke schválení výzvy prezidentu Miloši Zemanovi, aby svým chováním nerozděloval společnost. Podle ní by hlava státu měla být také zdrženlivá ve svých vyjádřeních. „To byl zase jednou výkon hodný nedobré pověsti Senátu. Je to přece dlouhá léta nejméně vážená ústavní instituce, a když už chtěli kaceřovat v přímé volbě zvoleného prezidenta, mohli se sejít alespoň v trochu reprezentativnějším počtu. Také by bylo zajímavé vědět, jak slovutní senátoři chápou ‚prezidentovou zdrženlivost‘. Tedy kterých výroků prezidenta se má týkat, zda expresivních, apelativních nebo faktových; kdo ji bude nejen definovat, ale i kontrolovat, co zdrženlivé je a co není. A když už jsme u těch výzev, nemohli by, konec konců, vyzvat také sebe, aby častěji chodili do práce?“ ptá se politolog.

Ing. Miloš Zeman, CSc.

  • BPP
  • První přímo zvolený prezident ČR
  • prezident České republiky

Dnešní summit Evropské unie a Turecka má najít řešení současné uprchlické krize. V té souvislosti jsou zajímavé dva výroky z minulého týdne. Nejprve americký velitel NATO v Evropě Philip Breedlove varoval, že mezi uprchlíky, mířícími do Evropy, jsou „teroristé, zločinci a žoldnéři“, že se z migrace „stává zbraň“ a že se extremistická organizace Islámský stát mezi uprchlíky „šíří jako rakovina“. A poté prezident Evropské komise Donald Tusk otevřeně požadoval, aby „všichni potenciálně ilegální ekonomičtí migranti, ať jsou kdekoliv, nechodili do Evropy“. Tuskův názorový obrat určitě nepotěšil německou kancléřku Angelu Merkelovou, která stále sází na to, že členské země EU přistoupí na to, co dohodne s Tureckem a jeho prezidentem Erdoganem.

Tusk už toho napovídal tolik, že nelze poznat, čemu se dá ještě věřit

„Především pan generál Breedlove, pokud se nemýlím, odchází ze své funkce a pouští hrůzu, aby na sebe doma upozornil. To, že mezi uprchlíky jsou nejen potenciální teroristé, ale i z věznic propouštění odsouzení zločinci, víme dávno a nemusíme na to brát peníze z rozpočtu NATO. Dělalo se to vždy, když se měnil politický režim a bylo třeba vyvolat destabilizaci. Proč by to mělo být tentokrát jinak? Je snad jen zajímavé, že naši osvícení na to přišli tak pozdě,“ poznamenává Zdeněk Zbořil a obrací pozornost k prezidentovi EK. „Nechci být kritický, ale Donald Tusk toho už napovídal tolik, že nevím, čemu mám věřit. Slova, slova, slova... Ale jak se podle nich zařídit, když v organizaci, které pan Tusk shodou divných okolností právě předsedá, chce jeden doběhnout druhého a dostat se co nejdřív ke zdrojům evropských peněz?“ přemítá politický analytik.

Za nejzajímavější a nezodpovězenou otázku považuje v souvislosti s dnešním summitem názory a rozhodnutí Angely Merkelové. „Víme, že se kancléřka prezentuje názory a nápady, které vznikly v nám ne dost dobře známém prostředí, a že by nás možná mohlo zajímat to nikoli euro-turecké, ale německo-turecké spojenectví, které má své pozorovatele nejen v Ruské federaci, ale i ve Spojených státech. A s tím spojených otázek je celá řada. Co třeba Bagdádský pakt, když už máme letos hned dvě jeho výročí – vzniku a zániku? Co nová rusko-turecká Krymská válka, od které také uplynulo letos právě 160 let? A nezapomínejme, že ve Spolkové republice bývají také volby a že už tam volí miliony etnických Turků, ale i Kurdů a ostatních ‚integrovaných‘,“ upozorňuje pro ParlamentníListy.cz Zdeněk Zbořil.

Jsme pár kroků od konce NATO, EU a liberálního řádu, jak jsme ho znali

Nynější dění ve světě přimělo americkou novinářku Anne Applebaumovou, manželku polského exministra zahraničí Radosława Sikorského, aby se zařadila po bok těch, co varují Západ před neblahým koncem. Ve svém nejnovějším textu tvrdí, že jsme právě teď jen dvě či tři špatné volby vzdáleni od konce NATO, konce Evropské unie a možná konce liberálního řádu, jak jsme ho znali. Jednou z nich jsou prezidentské volby ve Francii v příštím roce, pokud by byla zvolena Marine Le Penová z Národní fronty, která slíbila opustit NATO i EU, znárodnit francouzské podniky a omezit zahraniční investory. Ještě dřív může přijít brexit, pokud se Britové v červnovém referendu vysloví proti setrvání v EU. Bez Francie by prý přestal existovat jednotný evropský trh a bez Británie je těžké říci, jak dlouho by vydrželo NATO. Přitom jednota, jaderné odstrašení a stálé armády Západu přinesly více než půl století politické stability.

„Já bych si dovolil názory paní Applebaumové nekomentovat už jen proto, že u mnoha jejích úvah a komentářů je zmínka o tom, že je to manželka exministra Sikorského. Jednak je neslušné poukazovat na svou závislost a připomínat nám, že období slávy pana exministra skončilo ostudně v důsledku aféry se zveřejněnými tajnými nahrávkami ministrů a podnikatelů a že mu nepomohla ani nevyhraněná etnicita jeho paní. Také její názory na americké prezidentské volby a světovou politiku, včetně jejích výletů do minulosti, jsou řekněme až ‚kosmického řádu‘, kterému my, čeští ignoranti, nerozumíme. Proto doporučuji se jimi nezabývat, každý se o její prozíravosti a věštění budoucnosti může na internetu přesvědčit sám. A přibývá-li jí podobných, pak to nevěští nic dobrého. Já to z hygienických důvodů nečtu,“ dodává Zdeněk Zbořil.


 

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

autor: Jiří Hroník

Bety.cz - magazín nejen pro mámy - horoskopy, recepty, diskuse, soutěže

reklama
Diskuse obsahuje 87 příspěvků Vstoupit do diskuse Tisknout

Další články z rubriky

Ožralý pablb a prďola. Žvásty, výhrůžky, sprosté vydírání, arogance, drzost. Toto nám řekli čeští politici o Jeanu-Claudu Junckerovi

15:37 Ožralý pablb a prďola. Žvásty, výhrůžky, sprosté vydírání, arogance, drzost. Toto nám řekli čeští politici o Jeanu-Claudu Junckerovi

ANKETA Předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker pro Le Monde řekl, že pokud Velká Británie opust…