Která osobnost brojící proti imigraci je pro vás nejdůvěryhodnější?Anketa
Začněme děním kolem prezidenta Miloše Zemana. Při jeho nedávné návštěvě Berouna se na debatě s tamními občany objevila i skupina demonstrantů, kteří na místo dorazili z Prahy i jiných částí země a značně hlasitě dávali najevo svůj nesouhlas s hlavou státu. Co jste na to říkal? Lze na tom vidět něco špatného, když pouze dávali najevo svůj názor? Sám prezident označil „křiklouny“ za úderky, jejichž členové mu připomínali SA-many.
To bych už považoval za takový nezbytný kolorit prezidentových spanilých jízd po českých zemích. Obě strany bitevního pole se chovají zcela dle jednotného a neměnného mustru. Každá strana si vcelku očekávatelně řekne své, přičemž protivník neméně očekávatelně zareaguje. Takto se utvrdí ve svých stanoviscích a vše běží dál podle plánu…
Jakým způsobem se s tím prezident vyrovnal? Objevovaly se výtky, že Miloš Zeman na otázky svých odpůrců vlastně neodpověděl a tazatele jen odbyl. Třeba na otázku, proč je tak pročínský a proruský, odpověděl, že čínského prezidenta hostila britská královna a rakouský prezident Fischer zase jel nedávno do Moskvy za Putinem. Někteří na to reagovali, že tazatele jen „utírá“ a nereaguje na samotný dotaz. Je to tak, anebo jak to celé vidět? Je takový postup nelegitimní nebo neslušný?
Svérázný, nezřídka jakoby mimoběžný způsob komunikace s politickými oponenty i směrem k veřejnosti je pro Miloše Zemana typický už více než čtvrt století a zdá se, že části českých občanů je naopak sympatický a přináší mu politické body. I v roli prezidenta Zeman používá stále stejné rétorické figury. Patrně dobře ví, že své protivníky tak či tak nepřesvědčí, nemá ambice dostat je na svoji stranu a snaží se takto oslovovat jen a jen své podporovatele – kterých dosud objektivně není málo.
Změnilo se nějakým způsobem klima ohledně protestních akcí vůči prezidentovi ve smyslu výzev umělců, intelektuálů a dalších? Narážím teď na vystoupení zpěváků Dusilové a Kollera v živém vysílání ČT, ale i další akce. Považujete za správné, že prezident v reakci na to pouze zesměšnil Lenku Dusilovou s tím, že je to „chudák holčička“, která si musí tři věty číst z papírku? A kdo tím víc získal, umělci z „kavárny“ nebo prezident, který tak mohl potěšit své fanoušky?
Neustálé veřejné půtky Zemana s jeho odpůrci se tak trochu točí v kruhu. Prezident Zeman je zkrátka nestandardní politik, který používá ve veřejném diskurzu – zejména s ohledem na to, že je hlavou státu – nestandardní, „politicky nekorektní“ slovník. Úspěch podobně vybavených politiků by ještě před pár lety vypadal exoticky, dnes je – bohužel – nejen v českém kontextu spíše normou.
Fotogalerie: - Babiš, Zeman a klokan
Nejen na setkáních prezidenta s občany po republice se stále víc opakuje jedna věta: kandidujte znovu na prezidenta i pro druhé funkční období. Do toho zaznívá i z úst některých opozičních politiků, že Zeman v podstatě nemá konkurenta, že ho nikdo nemůže porazit a sám prezident nebo jeho mluvčí občas jemně naznačí, že se o této variantě stále více uvažuje. Bude podle vás Miloš Zeman znovu kandidovat? A existuje možnost, jak ho porazit?
Domnívám se, že vše nasvědčuje tomu, že Zeman skutečně kandidovat bude. Ostatně právě jeho cesty do českých regionů nápadně připomínají spíše dobře promyšlenou, permanentní předvolební kampaň. Troufám si tvrdit, že jedinou možnou překážkou v další kandidatuře by se případně mohlo stát patrně jen výrazné zhoršení zdravotního stavu.
Podnikatel a textař Michal Horáček minulý týden připustil, že bude kandidovat na prezidenta. Tvrdí, že sice nechce, ale cítí, že možná nebude mít jinou možnost – a srovnal to s návštěvou zubaře, ze které se neradujete, ale kvůli bolestivému zubu vám nic jiného nezbývá. Také jako jeden z prvních nejvýrazněji odmítl, že má Zeman jisté vítězství, byť s tím velká část lidí operuje a k tomu automaticky počítá, že bude současný prezident znovu kandidovat. Co na to říkáte?
Žádný politik není neporazitelný, jakkoliv podpora Miloše Zemana ve veřejném mínění je stále velmi solidní. Zeman disponuje politickými zkušenostmi i poměrně širokým rezervoárem věrných příznivců. Tuto pro prezidentské klání nezbytnou kombinaci podmínek zatím nevidím u žádného ze zvažovaných protikandidátů. Navíc může využít výhodu, kterou žádný z uchazečů o prezidentské křeslo nemá a ani mít nemůže. Výhodu, kterou každému znovukandidujícímu prezidentovi přináší prostý fakt, že v době kampaně drží úřad, do kterého se volí. Z toho totiž plyne, kromě logicky vyšší mediální pozornosti, i řada dalších výhod, logistických, finančních, prestižních atd. atd.
Pokud jde o příští prezidentské volby v roce 2018, zřejmě se již pomalu rozbíhá závod o kandidáty. Kněz Tomáš Halík, který již v minulosti o své možné kandidatuře mluvil, nyní říká, že nejsou čeští občané dost chytří, aby ho zvolili, a hledá „Antizemana“. Bude fungovat protestní kandidát, vymezující se proti současné hlavě státu? Případně jaké jsou šance najít kandidáta, který se nebude vůči nikomu vymezovat, bude mít podobné názory jako Miloš Zeman, ale bude ve svém vystupování mírnější, jak o tom někteří mluví?
Tomáš Halík si pravděpodobně spíše uvědomuje, že kandidát jeho typu patrně nemá v dnešní české společnosti mnoho šancí v prezidentské volbě uspět. Nevyhovuje profilem: katolický kněz a ryzí intelektuál – v očích mnohých „odtržený od mas“, pokud bychom použili téměř marxistickou terminologii. To u nás v tuto chvíli vskutku nejsou ideální dispozice prezidentského kandidáta, který by mohl reálně uspět.
Obávám se, že samotný „program Antizeman“ nebude politicky příliš produktivní. Kandidát, který bude chtít proti Zemanovi uspět, nemůže vsadit pouze a jen na antizemanovskou kartu a vymezení se vůči stávajícímu prezidentovi. Bude naopak muset tematicky i rétoricky zůstat, možná poněkud cynicky řečeno, někde napůl cesty mezi Zemanem a jeho příznivci na straně jedné a nekompromisními odpůrci na straně druhé. Neboli, musí za sebou integrovat jak ono nesmiřitelně antizemanovské spektrum voličů, tak i tu část voličů, kteří k Zemanovi mají dílčí výhrady a jednoznačně nepatří ani k jedné ani druhé straně. Musí tedy umět vytvořit jakousi širokou voličskou koalici. Nikoliv „antizemanovskou“, ale „nezemanovskou“.
Psali jsme:
Halík je přitom poslední dobou stále aktivnější. Svými výroky si nejspíš popularitu mezi většinou obyvatel nezíská. Odpůrce imigrace označil za rakovinu, dříve zase pronesl výrok, že jsme my i další východoevropské země přišly ke svobodě příliš lacino a vůbec si toho nevážíme. Často jde o výroky nepříliš lichotivě hovořící o většině společnosti. Jaký je smysl celého jeho snažení, pokud, jak říká, nechce kandidovat na Hrad?
Výroky Tomáše Halíka možná mohou lahodit uším „pražské kavárny“, zůstaneme-li běžně používaného, ačkoliv ne zcela jasného termínu. Otázka ale je, zda jsou dobrým sdělením pro další voliče, kteří volby zřejmě rozhodnou a kteří nepatří mezi zaryté fanoušky Zemana, zároveň ale nepatří ani mezi městské liberály se specifickými hodnotovými vzorci – včetně jisté distance od většinové společnosti.
Obecně, má podle vás dlouhodobá veřejná činnost Tomáše Halík nějaký hlubší význam nebo plán? Chce pouze vychovávat českou společnost, nebo je v tom něco jiného? A jak komentovat jeho spojení s podnikatelem a sponzorem KDU-ČSL Luďkem Sekyrou, kterého Halík často pozitivně zmiňuje? Novinář Jaroslav Kmenta před časem na Twitteru Halíkovi vzkázal, že Sekyra figuruje v tzv. Krakatici, tedy známém obřím policejním spisu o organizovaném zločinu…
Tomáš Halík je typický veřejný intelektuál s potřebou vyslovovat se k celospolečenským problémům. Na tom není nic pozoruhodného a už vůbec ne špatného, a nutně bych jeho dlouholeté veřejné angažmá nespojoval s nějakými nezřízenými politickými ambicemi. Čímž samozřejmě netvrdím, že takové ambice nemá. Ostatně samotná touha zapojit se nějakým způsobem do politiky by v demokracii neměla být vnímána jako něco nepřípadného – a to u kohokoliv.
Každý, kdo se dotkne politické nebo obecněji veřejné sféry je dříve či později spojován i s lidmi problematickými – aniž bych si v tomto kontextu troufal posuzovat etický nebo jiný rozměr minulých aktivit konkrétně podnikatele Sekyry. Leč možná jej Tomáš Halík vnímá jako napraveného hříšníka, který se aktuálně angažuje ve jménu dobrého. (Usmívá se.)
Závěrem ještě krátce jiné téma. Rozpadla se spolupráce Bloku proti islámu s hnutím Úsvit – Národní koalice. Vedení BPI tvrdilo, že Úsvit neplnil podmínky smlouvy, z Úsvitu zase, že někteří antiislamisti byli hlavně na peníze, které měly právě od tohoto parlamentního hnutí. Konvička nyní zakládá vlastní stranu (Alternativu pro Česko), někteří nespokojenci s jeho postupem zakládají konkurenční Blok proti islamizaci. Do toho působí Tomio Okamura se svojí SPD a v krajských volbách vytváří koalice s někdejšími Zemanovci. Ti všichni jsou zaměřeni hlavně protimigračně. Může některá z těchto stran nebo hnutí uspět po takovém rozdrobení sil?
Domnívám se, že strana s výhradně protiimigrační agendou může uspět pouze za splnění dvou podmínek: za prvé, bude mít v čele jednoho nezpochybnitelného, charismatického lídra, který za sebou bude mít sjednocenou stranu, za druhé, nebude mít žádnou konkurenci v podobě programově stejných nebo téměř stejných formací. Zatím se nezdá být splněna ani jedna z těchto podmínek. Antiislamisté se zatím dost možná ještě nedokázali dohodnout ani na tom, že jsou antiislamisty. V roztříštěné protiimigrační části politického spektra to tak zatím vypadá poněkud tragikomicky v duchu hesla: hodně náčelníků, málo indiánů.
Protimigrační rétoriku zvládá i Andrej Babiš s prezidentem Zemanem. Nakolik tyto nespokojené voliče „vyluxuje“ Babiš a zmiňované malé strany budou mít smůlu? A když už jsme u krajských voleb, co sociální demokraté? Jejich voliči jsou zaměřeni rovněž protimigranstky, ale v mediálních výstupech jasně převažuje stranická menšina, která uprchlíky a jejich přijímání dost výrazně hájí.
Andrej Babiš je schopen celkem bez skrupulí politicky (a propagačně) využít vše, co na základě výzkumů veřejného mínění využít lze. Není proto divu, že zaznamenal i jistý nemalý potenciál v imigračním či antiislamisistickém tématu, který bezpochyby zhodnotí i v kampani před krajskými volbami. A do karet mu hraje právě to, že stranami či spíše straničkami, které mají toto téma přímo v erbu, zmítají vnitřní spory a nejsou zjevně schopny žádné pro voliče srozumitelné politické akce.
Situace sociálních demokratu je v tomto směru vskutku delikátní. Bohuslav Sobotka a jeho političtí spojenci uvnitř strany nejsou ochotni téma imigrantů populisticky zneužít a jsou nuceni takříkajíc tančit mezi vejci. Na straně jedné zachovat dekorum kulturně tradičně liberální sociálnědemokratické orientace, na straně druhé jsou si vědomi toho, že nezanedbatelná část voličů na zmíněné téma velmi citlivě reaguje – naneštěstí ovšem v přesně opačném, zjednodušeně řečeno „zemanovsko-konvičkovském“ duchu. Zachovat nějakou rovnováhu mezi těmito dvěma přístupy – aniž by to znamenalo nebezpečí odlivu hlasů k jiným stranám – bude ale úkol velmi obtížný.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Radim Panenka
