Co si myslíte o Martinu Konvičkovi?Anketa
Nesouhlasíte, pokud jde o Rusko a Ukrajinu? Přečtěte si původní materiály ParlamentníchListů.cz přinášející názory Bohumila Doležala (z 25.1.) (+z 15.1.) + (z 27.8.) , Libora Dvořáka, Jiřího Grygara, Zdeňka Bárty, Romana Jocha (ze 14.1.) (+ 8.12. + 11. 9 +ze 7. 8.) Michaela Romancova (ze 7.1.) (+ z 20.8.),Tomáše Peszyńského, Miroslava Kalouska ( z 6.1.) (+ z 3. 12 + z 2.10.), Libora Dvořáka, Mariana Jurečky, Jana Šinágla, Jiřího Wolfa, Martina Balcara, Jiřího Peheho (z 26. 11.) + (z 11.9.) + (z 30.7.) , Jefima Fištejna, Jiřiny Šiklové (ze 14.12.) (+ 22.7.) , Grigorije Paska (+21. 10.) Michaela Kocába (z 3.12.) (+ z 8. 11.+ z 5. 7. a 15. 3.), Alexandra Vondry, Čestmíra Hofhanzla, Karla Schwarzenberga (z 3.10.) + (ze 14.8.) Petra Pitharta, Ivana Gabala, Bohdana Zilynského, Cyrila Svobody (+ z 22.8. + z 1.9.) Stanislava Chernilevského, Andreje Zubova, Václava Bartušky, Martina Bursíka (z 2.12.) (+ z 6.10. + z 6. 8. a z 23. 6.), , Karla Janečka, Pavla Žáčka (+ z 10. 9.), Jana Urbana, Daniely Kolářové, Petra Gazdíka, Alexandra Tomského (+ 2. část), Michala Kučery, Romana Šmuclera, Jiřího Peheho (z 11. 9.), Romana Jocha (ze 7. 8.) + (9. 9. + 8.12.) Jiřího Pospíšila, Marka Ženíška, Přemysla Sobotky, Johna Boka, Petra Fialy, Maji Lutaj, generála Miroslava Žižky, Pavla Šafra, Františka Janoucha, , Vladimíra Hanzela, českých umělců, Bohumila Doležala, Zdeny Mašínové (z 21. 8.), Anatolije Lebeděva, Františka Laudáta, Jany Černochové (+ z 24. 10.) Alexandra Kručinina, Milana Hulíka, doc. Jaroslava Šebka, Hynka Kmoníčka, prof. Václava Hampla, Vladimíra Hučína, Jana Vidíma, Jaroslava Lobkowicze, Gabriely Peckové, Daniela Kroupy, Tomáše Zdechovského, Františka Bublana, Karla Hvížďaly, Marty Kubišové, Petry Procházkové, šéfky hnutí Femen, Zdeny Mašínové (z 21. 5.), Ondřeje Benešíka (+ z 23. 10.), Džamily Stehlíkové (21.11.) či Jana Vituly
Z východní Ukrajiny přicházejí znovu zprávy o krvavých bojích. Kyjev přičítá zvýšenou aktivitu povstalců armádním dodávkám a posílení stavů z Ruska, Moskva však nadále odmítá, že by na Donbas jakoukoli vojenskou pomoc nebo vojáky posílala. Šéfka unijní diplomacie Federica Mogheriniová ale i tak varovala, že tato eskalace nevyhnutelně povede ke zhoršení vztahů mezi Evropskou unií a Ruskem. Podle politologa Zdeňka Zbořila je třeba brát slova Mogheriniové vážně. „Málo platné, jsou to hrozby a je to přece jenom ministryně zahraničí Evropské komise, i když se jí říká jinak. Ale přesto bych si na důsledky jejího prohlášení počkal,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Zdeněk Zbořil.
Z jejího vyjádření má ale pocit, že šéfka evropské diplomacie si myslí, že mluví k hlupákům, kteří neumějí dohlédnout význam jejích slov a budou trpělivě snášet jakákoli dobrodružství její i jejích kolegů. „Události, které – jak nedávno prohlásili proroci zániku naší civilizace – posunuly hodiny naší existence do ´za tři minuty dvanáct´, tedy do nejhorší pozice od asi poloviny sedmdesátých let minulého století, už nemusí kontrolovat ani Evropská komise, a dokonce ani ti, kteří je způsobili. Autopoietické, tedy samoregulující se systémy od určitého okamžiku řídí chod věcí samy za sebe a lidské ruce nebo mozky nepotřebují,“ upozorňuje politický analytik.
Dalšího ničení Ukrajiny už se bojí i ti, co válku původně financovali
Z tragické události, kdy na trolejbusové zastávce v Doněcku zabily granáty osm lidí, obvinil ukrajinský premiér Arsenij Jaceňuk separatisty. Ruští teroristé prý spáchali další zločin proti lidskosti a odpovědnost za něj nese Moskva. Pozdější zpráva pozorovatelů Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě však přičítá tragédii dělostřelecké palbě z ukrajinských pozic. „Svědectví těch, kteří se v místech bojů pohybují, fotografují a o svých zkušenostech hovoří, jsou zpochybňována jednou i druhou stranou. Při nedostatku jiných zdrojů informací nám nezbývá, než zkoumat kdo, kdy a odkud nám své informace posílá,“ poukazuje Zdeněk Zbořil, že jsou to většinou osoby nedůvěryhodné, a to i na nejvyšších úřadech Ukrajinské republiky.
Psali jsme:
Co si myslíte o kauze paní Michalákové, které Norsko odebralo děti?Anketa
Vzhledem k tomu, že tištěná ani audiovizuální média nepodávají objektivní zpravodajství, i když jde jen o informace vizuální, doporučuje těm, kteří na to mají čas, srovnávat a nenechat se zahltit informacemi, jejichž původ nedokážeme ověřit. „Za války se lže na všech stranách, ale s jistotou můžeme říci, že na Ukrajině existují obavy z dalšího ničení země, jejích zdrojů a výrobních kapacit i u lidí, kteří občanskou válku původně financovali. Ti mají jen dvě možnosti. Buď se s nabytým někde ukrýt, ale kde, nebo vést válku kohokoli s kýmkoli, protože, jak praví nejstarší strategická moudrost, ´válka se živí válkou´,“ konstatuje politolog.
Připravme se, že o nasazení české armády bude rozhodovat americký prezident
V reakci na aktuální dění na Ukrajině lze od Spojených států nebo Evropské unie čekat cokoli. „Kdyby se Evropská unie ohlížela na svého amerického spojence, se kterým je ve vojenském submisivním vztahu, měla by slyšet slova o tom, že ´USA, Evropa a naši spojenci musí agresivně tlačit na pana Putina, aby ho přiměli změnit chování´, která pronesl Adam Kinzinger, navrhovatel rezoluce číslo 758 odsuzující Ruskou federaci za pokračování politické, ekonomické a vojenské agrese proti Ukrajině, Gruzii a Moldávii, již americký Kongres jasnou většinou schválil v prosinci předminulého roku,“ doporučuje Zdeněk Zbořil.
Tomio Okamura
Které náboženství je vám nejbližší?Anketa
Uvedená rezoluce naléhá na členy NATO a americké spojence, aby zrušili vojenskou spolupráci s Ruskem, a vyzývá prezidenta, aby „přezkoumal připravenost ozbrojených sil USA a NATO podle Smlouvy o konvenčních ozbrojených silách v Evropě“. „A když víme, jak to v Severoatlantické alianci chodí, měli bychom být připraveni, že jednoho dne o účasti armády České republiky nebo přímém, či nepřímém angažmá našich občanů v nějakém vojenském konfliktu bude rozhodovat americký prezident, pokud o ní již nerozhodl,“ poznamenává politický analytik.
Postoje Spojených států se na Blízkém východě často mění
Rezoluce číslo 758 byla opakovaně označována za předběžný souhlas s možností amerického prezidenta vyhlásit válku Ruské federaci. „Spojené státy války ale nevyhlašují, raději bojují proti teroristům nebo dokonce jen terorismu a organizují policejní akce proti mezinárodně organizovanému zločinu, k jehož vzniku často přispěli zbraněmi i financemi. Naopak poslední ´konstruktivní návrhy´ ruského ministra zahraničí Sergeje Lavrova jsou typickým projevem tradiční ruské a sovětské zahraniční politiky, která nabízí mírové uspořádání všem, ale chce se o něm dohodnout jen s jedním. Dohodnou-li se tedy Obama a Putin, nedělejme si iluze, kdo na tom prodělá,“ připomíná politolog i Lavrovův projekt „integrace integrací“.
Rusko ale rozhodně nemíní zůstat v izolaci, do které by ho USA i Evropská unie rády uvrhly. Svědčí o tom nově uzavřená dohoda o vojenské spolupráci s Íránem, která má být společnou odpovědí na „vměšování“ ze strany Spojených států. Naopak v této výbušné oblasti Blízkého východu už USA netouží podle listu The New York Times svrhnout syrského prezidenta Bašára Asada, protože se obávají chaosu, jehož by využili islamisté. „To, že se obávají svrhnout Bašára Asada, je sice pravda, ale co když se jejich názory zítra změní? Dodnes přece nevíme, kdo stojí za vznikem a aktivitami tzv. Islámského státu a co to vlastně je? A kdo jsou ti ´islamisté´ v černých kuklách, odkud dostali své, zdá se, primitivní zbraně, které jim přezbrojené armády několika zemí nejsou s to odebrat?“ ptá se Zdeněk Zbořil.
Svrhávat režimy jde USA lehce, vybudovat stabilní státní struktury už ne
Vzápětí ale dodává, že toto by měl komentovat někdo méně zaujatý než je on sám. „Já od poloviny devadesátých let pochybuji o správnosti ideologie střetu civilizací jako hlavní myšlence zahraniční politiky USA a s tím souvisejícím pokrytectvím označujícím boj o ovládnutí zdrojů strategických surovin za šíření demokracie, práva a spravedlnosti,“ vysvětluje politický analytik. Pokud bychom žili v iluzi, že Spojené státy dojdou k poznání, že je „ještě více Vietnamů“ zničí, pak bychom si měli udělat přehled, jak to vlastně v „zájmových oblastech“ vypadá.
Především v sousedství Státu Izrael byly rozbity všechny pevnější státní struktury a Turecko se brání všemi silami nechat se do této hry zatáhnout. „Zdroje ropy od Afriky po Perský záliv jsou také pod kontrolou, hraje se jen o Írán, a tím také o celý Kaspický bazén. Z Pákistánu a zejména Afghánistánu proudí drogy, které slouží k vytváření fondů ´rychlých peněz´, protože některá zboží na zdánlivě liberálním tržišti se platí cash. Svrhnout, či nesvrhnout nějakého politika, toho jsme od poválečných let, ve druhé polovině minulého století, viděli na desítky. Svrhávat jde lehce, vybudovat stabilní státní struktury nikoli. Zdá se ale, že o to vlastně jde,“ říká pro ParlamentníListy.cz Zdeněk Zbořil.
Konvička připomíná svými projevy zášti a nenávisti osobnosti třicátých let
Na domácí scéně jako by vycházela nová politická hvězda. Zakladatel iniciativy „Islám v České republice nechceme“ Martin Konvička poskytoval v uplynulém týdnu rozhovory médiím jak na běžícím pásu, mimo jiné i pro nejvýznamnější internetová média, a při nich se pochlubil, že s ním mluví celá řada politiků napříč spektrem a že je ochoten vstoupit do politiky. „Pan docent Konvička je dočasně pozoruhodná postava. Připomíná mi různé osobnosti třicátých let dvacátého století, které se hlásily k projevům zášti a nenávisti, někdy i motivovaným rasově, a odůvodňovaly to vědeckými, nebo dokonce pavědeckými výzkumy,“ přiznává politolog.
To, že s ním mluví řada politiků napříč politickým spektrem, prý spíše vypovídá o těchto politicích než o Martinu Konvičkovi. „To, že v poskytnutých rozhovorech ´našel odpověď na všechno´, je typickým znakem těch, kteří se snaží aktivně působit v politice a volí k tomu argumentaci, která je směsí poznatků vydávaných za vědecké, nebo politické prostořekosti, vlastní dočasně úspěšným politikům. Připomeňme jen pana Okamuru či nezapomenutelného doktora Miroslava Sládka. Jen se obávám, že k úspěchu pana Martina Konvičky budeme muset nejdříve vystoupit z Evropské unie a ani pak si nejsem jeho politickou kariérou jistý,“ konstatuje Zdeněk Zbořil.
Sobotkovo postavení v ČSSD nemůže zpochybnit ani staročlen Škromach
Na blížícím se sjezdu ČSSD půjde především o to, které místopředsedy navolí delegáti šéfovi Bohuslavu Sobotkovi. Možný střet naznačil dlouholetý člen vedení Zdeněk Škromach, když v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz uvedl, že se lidem nelíbí, jak se Lubomír Zaorálek staví k Rusku a USA. „Postavení pana Sobotky ve straně je dnes obtížně zpochybnitelné, a to ani takovými staročleny, jako je pan Škromach. To, že se působení pana Zaorálka na Ministerstvu zahraničí mnoha lidem – i členům ČSSD – nelíbí, že ve straně jsou různé názory na situaci na Ukrajině a v Evropské unii, je sice pravda, ale ČSSD se většinově domnívá, že je na cestě vzhůru, a jak její ideoví předchůdci říkávali: ´přepřahat v kopci není snadné´,“ připomíná politický analytik.
Ing. Jaroslava Pokorná Jermanová
Na sociální demokracii je patrné, že se předsedovi strany Bohuslavu Sobotkovi podařilo vnitrostranickou diskusi zklidnit, protože výroky jednotlivců v různých internetových diskusích nelze přeceňovat. „A ať už je to z dlouhodobějšího hlediska dobré, nebo špatné, domnívám se, že na sjezdu zvítězí heslo ´potřebujeme klid a rozvahu´. Od povolebního zklamání je to dost dlouho, aby se takzvaní haškovci toto směřování pokusili zpochybnit. Ale proč by to dělali? Spíše si budou vyprávět o tom, kdo je pro stranu nebezpečím zvenku, Schwarzenberg, Kalousek etc., ale případné vnitrostranické spory na veřejnost budou pronikat jen náhodou,“ míní Zdeněk Zbořil.
Chronické flákando vládních poslanců zhatilo vydání státních dluhopisů
Rozruch ve sněmovně způsobilo v uplynulém týdnu to, že nebylo schváleno vydání státních dluhopisů za 674 miliard na financování státních dluhů, když se jedenáct vládních poslanců zdrželo hlasování. Řídící schůze Jaroslava Jermanová nevěděla, jak si v nastalé situaci počínat. Předseda poslaneckého klubu TOP 09 Miroslav Kalousek si z ní sice nejprve utahoval, ale pak ji z problémů vysvobodil žádostí o hodinovou přestávku na jednání svého klubu. „Zdá se, že staré i nové vládní poslance, bez ohledu na jejich stranickou příslušnost, už také nakazila dlouhodobě známá infekční choroba, která se vždy po několika měsících od voleb, rozšíří po všech prostorách domu ve Sněmovní ulici,“ glosuje to politolog.
„Pracovně bychom ji mohli nazvat ´chronické flákando´ či ´prezentace nevědomosti´. Kdyby to nebylo k pláči, mohli bychom se smát,“ pokračuje Zdeněk Zbořil, jenž má ale pochopení pro udivenou reakci místopředsedkyně sněmovny Jaroslavy Jermanové. „Člověku, který se nepohybuje dvacet let za skleněnou stěnou Poslanecké sněmovny, je to nepochopitelné. Pan Kalousek, jako starý parlamentní harcovník, jí tentokrát tedy pomohl, ale jak to bude příště? Doufejme, že se paní Jermanová nenaučí moresům svých mnohých poslaneckých kolegů a neztratí schopnost žasnout nad tím, čeho jsou schopni,“ podotýká analytik.
Pro předsedu Úsvitu platí pořekadlo „Poturčenec horší Turka“
Ve sněmovně o sobě dávalo vědět i hnutí Úsvit přímé demokracie. Jeho poslanci odvolali z čela klubu Radima Fialu, pravou ruku předsedy hnutí Tomia Okamury, a nahradili ho Markem Černochem. A sám šéf Úsvit se vytasil s emotivními výstupy, v nichž mimo jiné požadoval, aby byl předsedovi Ústředí muslimských obcí v České republice Alrawimu ukončen pobyt v naší zemi za nenávistné výroky. „Bohužel, pan poslanec Okamura opakovaně demonstruje velkou míru neporozumění otázkám vnitřní i zahraniční politiky České republiky,“ tvrdí pro ParlamentníListy.cz Zdeněk Zbořil.
Navíc je přesvědčen, že Tomio Okamura je opakovaně na štíru s Ústavou a Listinou základních práv a svobod. „A kvůli několika svým posledním výrokům, které někdo může chápat jako šíření záští a nenávisti, i v konfliktu s trestním zákoníkem. Vyvolává tím rozčarování nejen mezi členy svého hnutí i voliči Úsvitu, ale také u veřejnosti, která si je ještě vědoma svého práva být občany České republiky a plnit své občanské povinnosti. To, že například nerozlišuje mezi islámem, islámským státem nebo státy a mezi vrahy, kteří se hlásí často jen údajně k islámu, je znakem jeho dezorientace. Moje babička tomu říkala: ´Poturčenec horší Turka´,“ poznamenává politolog.
Osvobození Osvětimi připomene i Praha, která se měla stát „muzeem zaniklé rasy“
Dnes se u příležitosti 70. výročí osvobození Osvětimi sjíždějí do Prahy státníci, diplomaté i zástupci náboženských obcí. Při akci, kterou Karel Schwarzenberg nazval trucpodnikem, navštíví Terezín a zúčastní se mezinárodního fóra o antisemitismu a extremismu na Pražském hradě. „Opět jedna současná ubohost. Když se vzpomínalo na začátek první světové války, byla česká média přeplněna dojemnými historkami o ´dobrém´ stařičkém mocnáři, který vyhlásil válku, v níž zahynulo přes devět milionů lidí, skoro nerad. Naopak Gavrilo Pincip a jeho druzi byli dokonce i státními českými historiky označeni za vrahy a teroristy, něco jako vrazi z Charlie Hebdo,“ pozastavuje se Zdeněk Zbořil.
Pro toho, kdo se ještě vydrží dívat na Českou televizi, je nejdůležitější z druhé světové války vylodění v Normandii, odražení zimní německé ofenzívy v Ardenách a rozluštění kódu enigma. „To, že se bojovalo pod Moskvou, u Stalingradu a Leningradu, že na východní frontě zahynulo asi jedenáct a půl milionu vojáků a ještě více civilistů, se dozvíme jen díky dramaturgickým omylům. Tak proč se divit takové nehoráznosti, že pan Karel považuje rozhodnutí Rady židovských obcí vzpomínat osvobození Osvětimi Rudou armádou také v Praze, která měla být z rozhodnutí nacistů ´muzeem zaniklé rasy´, za ´schválnost´ českého prezidenta?“ míní politolog.
Nepozvání prezidenta Putina je urážkou, kterou Rusko Polákům nezapomene
V souvislosti s přepisováním dějin první a druhé světové války by nás už tohle vzrušovat ani nemělo. „Snad nám dnes převychovávaní historici ponechají alespoň vzpomínku na husity v bitvě na Vítkově, odkud po porážce prchal nejen Zikmund Lucemburský, ale s ním i jeden z věrných – Schwarzenberg, který se díky této věrnosti stal poprvé poddaným českého krále,“ připomíná Zdeněk Zbořil a přidává i názor na to, že Poláci nepozvali k výročí osvobození Osvětimi ruského prezidenta Vladimira Putina. „To je urážkou nejen jeho osobně, ale všech obyvatel země, jejímž je prezidentem. Při schopnostech i těch nezkušenějších ruských politiků posuzovat mezinárodní politiku emocionálně je to urážka, na kterou se bude vzpomínat desítky, možná stovky let. Podobně jako na třetí dělení Polska,“ myslí si politolog.
Druhé světové války se týká také výrok polského ministra zahraničí Grzegorze Schetyny, jenž prohlásil, že koncentrační tábor Auschwitz-Birkenau osvobodili Ukrajinci. Jako by tím navázal na slova ukrajinského premiéra Arsenije Jaceňuka o agresi Ruska na Ukrajině a v Německu nebo ještě dřívější vyjádření Karla Schwarzenberga, že za války nejvíce trpěli Ukrajinci a Bělorusové. „Je to ubohá demagogie, která svědčí nejen o prachmizerném vzdělání polského ministra zahraničních věcí, ale také všech ostatních, kteří takové a podobné řeči vedou,“ hodnotí pro ParlamentníListy.cz Zdeněk Zbořil.
Součástí 1. ukrajinského frontu byl i 1. československý armádní sbor
Možná byly cesty některých „náhle osvícených“ evropských politiků do Prahy odvolány právě proto, že by se mohli v Praze setkat s několika zbylými příslušníky 1. československého armádního sboru. „Ten byl součástí 1. ukrajinského frontu a v něm jejich druhové umírali za svobodu své vlasti, Československa. I když se zdá, že si jejich obětí pan Grzegorz Schetyna nebude vážit, pokud se neoznačí za Ukrajince. Navíc naše politická reprezentace k takové nehoráznosti mlčí,“ diví se politolog a zmíněné výroky považuje za ubohou aktuální propagandu, která předpokládá, že Češi a Slováci, podobně jako Američané, netuší, co to byl mnohonárodnostní Sovětský svaz.
Přitom na jeho území bylo nejvíce obětí, jak vojáků, tak i civilistů, protože se tam vedly rozhodující boje druhé světové války už od léta 1941, a proto mluvit o tom, že bojovali Ukrajinci či Poláci, je hrubá neznalost. „Za Uralem nebo v Kazachstánu se nebojovalo proto, že tam německá armáda nedorazila, i když chtěla. Ale přesto padlo na Ukrajině mnoho Sibiřanů, Kazachů, Uzbeků a příslušníků dalších národností. Pokud si pánové vzpomenou třeba na Stalingrad, ať se poučí, které divize zničily nepřemožitelnou Paulusovu armádu,“ doporučuje Zdeněk Zbořil.
Předseda TOP 09 by se mohl poučit o skutečné apokalypse druhé světové války
A bez opravy nenechá ani Schwarzenbergovo tvrzení o nejvíce trpících Bělorusech. „Této malé sovětské republice, v té době s asi osmi miliony obyvatel, se válka jakž takž vyhnula až do přelomu let 1944–45, kdy jednak Rudá armáda zahájila mohutnou ofenzívu v tomto operačním směru, jednak ustupující oddíly SS vyvraždily „v boji proti teroristům/ partyzánům“ 483 vesnic a bestiálně v plamenech umučily jejich obyvatele. Ať si pánové pustí film světově proslulého filmového režiséra Elema Klimova, Bělorusa, ´Jdi a dívej se!´, a poučí se o skutečné apokalypse druhé světové války na území bývalého Sovětského svazu,“ dodává politický analytik.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
