Nesouhlasíte, pokud jde o Rusko a Ukrajinu? Přečtěte si původní materiály ParlamentníchListů.cz přinášející názory Alexandra Vondry (ze 17.5.), Lenky Víchové (z 16.5.), rektora Libora Grubhoffera, Miroslava Kalouska (z 12.5.) + (z 11.3.) + (ze 17.2.) + ( z 6.1.) (+ z 3. 12 + z 2.10.), Džamily Stehlíkové, Michaela Kocába (z 13.5.) + (z 25.4.) + (z 25.2.) + (z 3.12.) (+ z 8. 11.), Karla Schwarzenberga (z 5.5.) + (z 24.3.) + (ze 14.2.) +(z 30.1.), (z 3.10.) + (ze 14.8.), Daniela Kroupy, Marka Ženíška (z 8.5.) + (z 27.2.) + (z 12.2.) + (z 26.1.) (+ ze 14.1.), senátora Zdeňka Papouška (z 8.5.) + (20.4.), Marka Bendy, polské velvyslankyně Grazyny Bernatowicz, Jiřího Menzela, Tomáše Pojara, Daniela Korteho, Rudolfa Baránka, Libora Roučka, Michaela Romancova (z 20.4.) + (ze 7.1.) (+ z 20.8.), Zdeny Mašínové (z 15.4.) + (z 27.3.) , Jiřího Zlatušky (z 18.4.) + (z 8.4.), (+ z 21.2.) , Miroslavy Němcové (z 15.4.) + (z 26.3.), Jaroslava Hutky (z 18.4.) + (ze 31.3.), Alexeje Kelina, Antona Litvina, Martina C. Putny, Pavla Teličky, Jany Černochové (z 11.4.), Jana Bartoška (z 12.4.) , Vladimíra Hučína, Romana Jocha (ze 7.4.) (ze 4.3.) + (ze 14.1.) (+ 8.12. + 11. 9 +ze 7. 8.), Mariusze Jurosze, Karla Hvížďaly, Václava Vydry, Milana Uhdeho, Pavla Šafra (z 30.3.)+ (z 21.3.), Pavlíny Filipovské, Pavla Svobody, gen. Jiřího Šedivého, Ivana Langera, Františka Gábora, Jana Šinágla (z 22.3.), německého velvyslance , Tomáše Klvani (z 20.3.)+ (z 12.3.), Luďka Niedermayera (z 20.3.), Martina Bursíka (ze 17.3.) (+z 4.2.) + (z 2.12.) (+ z 6.10. + z 6. 8. a z 23. 6.), Karla Svobody (z 16.3.) (+ z 28.1), Františka Laudáta, Grigorije Paska (ze 3.3.) +(+ 19.11.) (+21. 10.), Daniela Hermana, Alexandra Tolčinského (z 23.2.) + (z 13.2.), Heleny Ilnerové, Petra Fialy (z 22.2) + (4.9.), Štefana Füleho, Martina Jana Stránského, gruzínského velvyslance Zaala Gogsadzeho, Jefima Fištejna (z 12.2.) (+z 11.12) , Jana Zahradila, Jakuba Jandy, Barbory Tachecí, Ivana Gabala (+ 21.11.), Josefa Mlejnka, Bohumila Doležala (z 25.1.) (+z 15.1.) + (z 27.8.) , Libora Dvořáka, Jiřího Grygara, Zdeňka Bárty,Tomáše Peszyńského, Martina Balcara, Jiřiny Šiklové (ze 14.12.) (+ 22.7.) , Petra Pitharta, Bohdana Zilynského, Stanislava Chernilevského, Andreje Zubova, Karla Janečka, Jana Urbana, Maji Lutaj či Františka Janoucha
Schůzkou ministra zahraničí Spojených států Johna Kerryho se svým ruským protějškem Sergejem Lavrovem začíná Zdeněk Zbořil své pravidelné ohlédnutí za nejzajímavějším politickým děním uplynulého týdne. V černomořském středisku Soči přijal šéfa americké diplomacie i ruský prezident Vladimir Putin. „Ačkoli to všichni komentovali, tak se ukazuje, že informace jsou úplně minimální. A že političtí komentátoři usuzují na obsah jednání jen z několika slov a z jejich tónu. A to ještě jestli si je dobře překládáme. Protože například mezi tím, co běží v angličtině na internetu, a českým agenturním překladem je jistý rozdíl v důrazu na vzájemné pochopení. Já ho tam nevidím,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Zdeněk Zbořil.
Podle jeho názoru jsou stanoviska obou ministrů zahraničí tak diplomaticky nečitelná, že se z nich dá usuzovat na cokoli. „Jak na kritiku ukrajinského režimu pana Porošenka, tak i na kritiku angažmá Ruské federace v celém tom konfliktu. Takže bych varoval před nějakým jednoznačným hodnocením. Domnívám se, že je to východisko k dalším jednáním mezi Ruskou federací a Spojenými státy. Jestli se nemýlím, tak je to proto, že se Spojené státy domnívaly, že nastává jakési sbližování mezi prezidentem Putinem a kancléřkou Merkelovou. A to její tvrdé antiruské prohlášení, které předcházelo té schůzce Putin – Kerry, je možná také podobnou diplomatickou hrou,“ domnívá se politický analytik.
Schůzka Kerryho s Lavrovem možná zabránila zahájení konfliktu
Nechce tvrdit, že zájem o tu schůzku byl marný, lidé však zřejmě čekali posun ve vzájemných vztazích, a tak možná čtou mezi řádky. Kerryho postoj nevnímá jako důsledek toho, že se ruské hospodářství nehroutí pod tíhou sankcí a vede si lépe, než se čekalo, což přiznal i americký magazín Forbes. „Nevíme, jak zájmové skupiny ve Spojených státech reagují, a zda vůbec zaznamenaly, že něco jako embargo na Ruskou federaci existuje, a zda se to teprve teď se zpožděním nedovídají a zda mají správně vyhodnocený dopad sankcí. Největší objem sankcí, ačkoli jsou tak radikálně podporované vládou Spojených států, se týká Evropské unie. Takže bych usuzoval jen na to, že dál pokračuje šachová partie mezi USA, Evropskou unií a Ruskou federací, v níž se hraje o to, kdo s kým a proti komu,“ poznamenává Zdeněk Zbořil.
Psali jsme:
Ruská média po schůzce citovala Johna Kerryho, podle něhož by si měl ukrajinský prezident Petro Porošenko „dvakrát rozmyslet“ svůj nápad znovu dobýt doněcké letiště, tedy fakticky opakovaně zahájit plnohodnotnou válku. Jeho výrok je označován jako první americká veřejná kritika současné kyjevské moci. „Komentář, který zazněl také na ruské internetové stanici, mluví o tom, že na základě nějakého nám neznámého ujednání mezi Johnem Kerrym a ministrem zahraničí Lavrovem jde o zabránění eskalace v tom konfliktu. Mě na tom zajímá to, zda ten konflikt už eskalovat neměl, zda ty těžké zbraně z východu i ze západu už nebyly připraveny ve výchozích útočných pozicích. A možná že schůzka Kerry – Lavrov ve skutečnosti zabránila zahájení toho konfliktu,“ uvažuje politolog.
Prezidentovo naslouchání hlasu prostého lidu nemá větší mediální ohlas
Přiznává však, že z jeho strany jde jen o jednu z dalších možných interpretací té schůzky. „Ale těch útržkovitých zpráv je tolik a tak spolu mohou všechny souviset, počínaje žádostí pobaltských republik o to, aby na jejich území byly přítomny jednotky NATO, až po odmlčení se hlavních polských politických představitelů. A samozřejmě také to u nás ve střední Evropě nepříliš slyšitelné vyjádření nějakých zásadních postojů Ruské federace. Vypadá to, jako by se jednalo o jakýsi klid před bouří. Ale možná se té bouři už podařilo zabránit. Konečně kdo jiný by jí měl zabránit než vláda Spojených států a Ruské federace. Ti ostatní jsou jenom spoluhráči. Nechci říkat bezvýznamní, ale musí poslouchat ty své sponzory, nejenom finanční, ale i ideologické,“ připomíná Zdeněk Zbořil.
Ing. Miloš Zeman
Prezident Miloš Zeman vzbudil během své třídenní návštěvy Olomouckého kraje velký zájem mezi jeho obyvateli, na setkáních s ním bylo vždy plno. „Přesto si myslím, že stylizace pana prezidenta do role jakéhosi krále, který v přestrojení chodí naslouchat hlasu prostého lidu, může být úspěšná jenom relativně, protože větší mediální ohlas jeho cesty nemají. Ale i když nepřeceňuji to, že deníky MF Dnes, Lidové noviny a zejména pak Právo na něho permanentně útočí, tak možná ještě horší je to, že se z České televize, kterou sledují všichni ti, s nimiž jako s voliči z mimopražských krajů počítá, toho o něm příliš nedozvědí,“ upozorňuje politický analytik.
O hlavě státu referuje veřejnoprávní televize jen skandálními informacemi
A pokud už se něco dozvědí, tak je to buď nějaká skandální informace, nebo běžná, která je však jako skandální prezentovaná. „Například záležitost s odmítnutím jmenování tří profesorů, což je vlastně opakování té minulé záležitosti s panem Putnou a nedořešeným skandálem okolo jeho jmenování. To mělo vyústit v rozhodnutí, zda školy si budou jmenovat svoje profesory, zda je bude jmenovat ministr školství a zda dojde ke změně zákona o vysokých školách, jak se na tom dohodl s tehdejším ministrem školství Petrem Fialou. A na to se zapomnělo a teď se ta záležitost prezentuje jako nová a, pokud možno, s tím skandálním nádechem,“ říká pro ParlamentníListy.cz Zdeněk Zbořil.
Prof. PhDr. Petr Fiala, Ph.D., LL.M.
Při vztahu hlavy státu a veřejnoprávní televize proto ani nepřekvapilo, když ředitel zpravodajství České televize Zdeněk Šámal v rozhovoru pro magazín Reflex zahrnul mezi médiu nepřátelské skupiny část světa prezidenta Miloše Zemana, která je podle něj zastoupená i v ČSSD nebo v SPO, zvláště předsedou druhé jmenované strany, Janem Velebou, který jako senátor navrhoval sáhnout České televizi na koncesionářské poplatky. „Takoví ti lidé hodně orientovaní do minulosti, trochu zahořklí,“ popsal tyto kritiky, kteří prý na ČT bytostně nesnášejí její liberálně demokratické hodnoty, šéf veřejnoprávního zpravodajství Zdeněk Šámal.
Vžil se stereotyp „hurá na Českou televizi, to jsou ti největší pitomci“
Jeho vyjádření překvapilo, protože od ředitele zpravodajství se očekává, že bude politicky neutrální. „Ale to svědčí o nějaké nejistotě, poněvadž útoky proti České televizi v posledních měsících byly dost tvrdé a mířily na ni en bloc a stále to do jisté míry pokračují. Když jsem byl delší dobu upoutaný na lůžko a přijímal informace především přes počítač a televizi, tak mi přišlo, že Česká televize není o nic horší než ostatní televize, pokud jde o zpravodajství. Dokonce se v posledních týdnech možná zlepšuje, ale stereotyp 'hurá na Českou televizi, to jsou ti největší pitomci' se vžil. Tak si umím představit, že ve vedení České televize a v Radě ČT panuje jistá nervozita. No a co si budeme vyprávět o tom, jak se dělají úlitby bohům. Vždy se najde obětní beránek, a ten je obětován, aby byli zachráněni ostatní. A kdo by se pro takovou obětinu hodil více než pan Šámal,“ podotýká politolog.
Na výroky ředitele zpravodajství ČT, který o něm a senátoru Janu Velebovi mluvil jako o agentech Kremlu, reagoval po dotazu jednoho z občanů při své návštěvě Olomouckého kraje i Miloš Zeman. Prezident upozornil, že podobně jako on nedávno mluvil i John Kerry, takže by Zdeněk Šámal i amerického ministra zahraničí se stejnou logikou mohl označit za agenta Kremlu, kdyby ovšem měl tu odvahu, kterou nemá. „To byla taková rychlá replika, která se týkala Kerryho názoru na sankce, jestli budou zrušeny, i když to americký ministr zahraničí řekl diplomatickým jazykem. Takže to bych bral zase jako jeden z mnoha vtípků pana prezidenta,“ přiznává Zdeněk Zbořil.
Za zajímavé považuje prezidentovo doporučení umožnit koncesionáři, aby si sám rozhodl, na co 135 korun měsíčně dá, jestli na televizi, zdravotnictví, školství, kulturu či sport. Stejně jako tvrzení, že Českou televizi platíme ze svých peněz, zatímco Nova, Prima, Barrandov a další si na sebe musejí vydělat samy, a přitom mají mnohdy vyšší sledovanost než veřejnoprávní televize. „Jednak to říká dlouhodobě, trvale to opakuje, dokonce podobně mluvil, i když opatrněji, před prezidentskou volbou. Téměř v každém jeho komentáři mediální scény se v poslední době objevuje názor, že Česká televize je drahá a nekvalitní. Doslova říká, že je horší než komerční televize,“ připomíná politický analytik.
A tématem jeho komentářů jsou pravidelně i koncesionářské poplatky. „Teď si nevzpomínám, jestli to neříkal už někdy dávno ještě v dobách, kdy byl premiérem. Ale v poslední době to opakuje neustále a předkládá to jako takový neoficiální prezidentský návrh. Může se pak stát, že se toho nějaká politická strana nebo nějaká poslanecká či senátorská iniciativa chytne a s tímto názorem vystoupí na veřejnosti. A to, možná, může být jeden z důvodů, proč je v České televizi taková nervozita a proč je třeba pan generální ředitel ochoten obětovat i pana Šámala jako viníka některých hříchů České televize,“ konstatuje pro ParlamentníListy.cz Zdeněk Zbořil.
Kvůli Lisabonské smlouvě a jejím dodatkům útočila TOP 09 na Klause
V uplynulém týdnu představila Evropská komise plán, jak řešit obrovský příliv migrantů. Jeho součástí by mělo být přerozdělování uprchlíků v rámci členských zemí EU. Komise rovněž navrhuje přijmout 20 tisíc lidí z uprchlických táborů mimo Evropu. Česká republika patří k odpůrcům zavedení kvót a ministr zahraničí Lubomír Zaorálek to dokonce označil za popření základních svobod, které existují v Evropské unii. Na to navázal premiér Bohuslav Sobotka vyjádřením, že Česko chce pomáhat uprchlíkům na základě suverénního rozhodnutí vlády, nikoliv na základě mechanismů definovaných Evropskou unií. Podle něj Česko hájí principy zdravého rozumu.
Naopak potichu je vůdčí tandem TOP 09 Karel Schwarzenberg a Miroslav Kalousek, na což upozornil europoslanec za ODS Jan Zahradil. „Ono je to logické: být členy Evropské lidové strany, kde dominuje CDU paní Merkelové, která kvóty chce, znamená o nich držet radši pusu. A místo toho radši vyplodit stopadesátý komentář k Zemanovi v Moskvě,“ rýpnul si Jan Zahradil. „Oni možná mají lepší paměť než mnoho politických komentátorů nebo mnoho občanů. Vzpomeňte si, jak vehementně prosazovali Lisabonskou smlouvu včetně jejích dodatků v roce 2009 a jak útočili na Václava Klause, kterého chtěli dokonce zbavit svéprávnosti, protože otálel se svým podpisem na Lisabonské smlouvě,“ připomíná Zdeněk Zbořil.
Od střílení uprchlíků na hranicích až po náruč všeobjímající humanity
Bývalý prezident váhal i proto, že v Lisabonské smlouvě bylo několik sporných bodů. „Na jeden z nich – na možnost kvót pro přidělování emigrantů – v roce 2009 upozornila velmi detailně Jana Bobošíková. Tehdy se na ni vrhli všichni politici a političtí komentátoři tak, že by od ní ani zatoulaný pes kůrku nevzal. A neuteklo ani pět let, a ten problém je na stole a vlastně nikdo nemá řešení. To, o čem se mluvilo kdysi, o čem mluvil Gorbačov, o čem mluvil Jelcin, o čem mluvil na začátku své politické kariéry Putin, že existuje také demografická zbraň, která může být někým použita v nadcházejících politických hrách, tak to tady je. A najednou se ukazuje, že na to nebyl vůbec nikdo připravený,“ tvrdí politolog.
Tehdy to mnozí brali jako kapric Jany Bobošíkové, která se právě vrátila z Bruselu se svou živou zkušeností europoslankyně. „Dnes je to problém a slýcháme krajní názory od radikálních politiků, kteří by pomalu na hranicích stříleli jakékoli emigranty, až po lidi, kteří nabízejí otevřenou náruč z důvodů jakési všeobjímající humanity. Ale nikdo nenabízí nic než slova, jak já říkám, solidaritu hrdel. Té solidarity statků se všichni obávají. Všimněte si, že ti, co mlčí, a dokonce i ti, co mluví, si vůbec neuvědomují, že ti lidé už jsou na cestě, že už pochodují. Paní Hybášková to řekla velice natvrdo v České televizi, že chápe všechny možné souvislosti, že je neumíme zvládnout, ale to důležité je, že ti lidé už jdou a už jsou to naši sousedé,“ poznamenává Zdeněk Zbořil.
Hlavy evropských států se při řešení migrace maximálně domluví na penězích
Ani nevíme, jestli Ukrajinců je u nás 75 tisíc, nebo 150 tisíc, jestli přicházejí, nebo odcházejí. „Pořád se díváme jenom na Syřany nebo na lidi, kteří by mohli dojít z jižního proudu nejen přes Libyi, ale z toho jihovýchodu. A vůbec si nejsme vědomi toho, že je jedno, kde tito lidé překročí hranici. Jakmile mají schengenské vízum, jsou v Evropě. Samozřejmě raději půjdou do Anglie, Francie, nebo Německa, ale když jim tam zavřou dveře, tak půjdou jinam. Je lidská přirozenost jít tam, kde je naděje na lepší živobytí. Mlčení, jako u TOP 09, je však mlčením velké části Evropy. To, že se hlavy států jdou vyfotografovat na summitu, kde se o tom jedná, a pak se dozvíme, že se maximálně dohodly na penězích, které se budou podle nějakého klíče rozdělovat, to není nic. Protože lidé ve většině evropských zemí se toho tažení bojí, a to možná ještě nevíme, kdo všechno do Evropy přichází,“ upozorňuje politolog.
Jak Jana Zahradila, tak Zdeňka Zbořila je pro korektnost nutné doplnit: Otázkou imigrace se z pozice předsedkyně sněmovního podvýboru věnuje místopředsedkyně TOP 09 Helena Langšádlová, která na toto téma v minulých dnech poskytla ParlamentnímListům.cz rozhovor.
TOP 09 každopádně velice kritizuje ministra financí a předsedu hnutí ANO Andreje Babiše. Nešetří slovy o šikaně živnostníků, k čemuž se v nedělní Partii televize Prima přidal předseda ODS Petr Fiala varováním, že až budou občanští demokraté vládnout, zruší elektronickou evidenci tržeb. „Soudě podle posledních rozhovorů pana Petra Fialy v pořadu s panem Moravcem, kde neustále omílal pseudonovoliberalistické fráze, tak tím si občany pro svou stranu jako voliče nezíská a samozřejmě od hnutí ANO je neodradí,“ říká pro ParlamentníListy.cz Zdeněk Zbořil.
Útok proti hnutí ANO je všeobecný a vede se od nejnižší úrovně po ministry
Na hnutí ANO však podle něj čekají jiná úskalí, i když má silný argument v tom, že se ekonomika rozvíjí. „Opozice sice tvrdí, že to není záležitost stávající koaliční vlády, natož hnutí ANO, že jde o všeobecný celoevropský trend, to je ale jenom půl pravdy. Já si ale myslím, že hnutí ANO mohou uškodit nepříliš velké, ale i menší skandály s jejich politiky. Protože zatím, když mluvíme o mainstreamových médiích – i když jsou mainstreamová jen podle přání statistiků, kteří sledují tištěná i audiovizuální média – tak je ten útok proti hnutí ANO všeobecný a vede se od nejnižší lokální úrovně, přes kraje, Parlament až po rezortní ministry,“ všímá si politický analytik.
A pokud reprezentanti hnutí ANO neprokáží na těchto postech své schopnosti, tak to může uškodit jak samotnému hnutí, tak Andreji Babišovi. „Sleduji souboj pana ministra dopravy Ťoka s médii, který zatím vyhrává díky svým znalostem a orientaci v celém oboru, která je zatím snad nejvyšší mezi těmi, kteří na křesle ministra dopravy seděli. Ale média se ho snaží obviňovat z jakékoli chyby, i když má svůj původ nejenom v předcházejících vládách, ale jde daleko do minulosti, úplně typická je beseda o dálnicích. Ale má velkou naději, že tuto válku vyhraje. Nemusí se to však povést všem, protože ne všichni mají tak vysokou kvalifikaci jako právě pan Ťok,“ myslí si Zdeněk Zbořil.
Není důvod pro to, aby šel bývalý prezident do riskantní volby
Na závěr si nechal vyjádření ke spekulacím, které se objevily v souvislosti s knihou o Václavu Klausovi „Nápravník zažitých nepravd“, kterou bývalý prezident autorizoval. V publikaci je naznačena jeho možná kandidatura v příští přímé prezidentské volbě a ani Václav Klaus ji při autogramiádě nevyvrátil. „Neumím si představit, proč by to pan Klaus dělal, když je přece dostatečně uspokojen svou politickou kariérou. A jak si je vědom svých úspěchů, tak jistě také, ačkoli to nedává najevo, si je vědom toho, za co nebyl hodnocen pozitivně. Takže proč by do takové riskantní volby šel, proč by se pro ni rozhodoval? Vždyť to, co ho dnes naplňuje a co představuje to, po čem toužil, je, že dnes může komentovat vlastně cokoli, a je to vždy s vážností, třeba i nekriticky, přijímáno. A to jak doma, tak v zahraničí,“ vysvětluje politolog.
Chápal by, kdyby se pro Václava Klause objevila příležitost, že může dělat nějakou vysokou politickou funkci v nadnárodních strukturách, tak by chápal, že o tom by jistě uvažoval. „Ale proč by šel do tak riskantní záležitosti, jako je přímá volba prezidenta? Vždyť si představme, co by se stalo takovým těm koryfejům kritiky všech českých politiků, kteří by to možná ani ve zdraví nedokázali přežít. Vůbec mě nenapadá, že by to mohlo být tak daleko, aby o tom Václav Klaus vůbec uvažoval. Ale on má zvláštní druh humoru, tak věřím, že když mu někdo takovou otázku položí, zda by kandidoval, tak určitě vymyslí nějakou odpověď, kterou trošku popíchne okolí, aby si zase všimlo, že tady ještě je,“ dodává Zdeněk Zbořil.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
