Již třetí měsíc působí na Slovensku vláda jedné strany, první taková vláda od roku 1990. V důsledku vysokého zisku strany Smer-SD v parlamentních volbách v březnu 2012 (podpořilo ji až 44% zúčastněných voličů) a skutečnosti, že téměř 20% voličských hlasů de facto propadlo (šlo o hlasy voličů, kteří hlasovali pro strany se ziskem méně než 5%) dosáhl Smer-SD absolutní většiny se ziskem 83 poslaneckých mandátů a vytvořil jednobarevnou vládu v čele se svým lídrem Robertem Ficem.
Smer-SD už jednou byl vládní stranou, když v letech 2006-2012 spravoval zemi se dvěma problematickými koaličními partnery – Mečiarovým národně-populistickým poloautoritářským HZDS a Slotovou radikálně-nacionalistickou xenofóbní SNS. Zkušenosti s přístupem Smeru-SD k moci vyvolávaly značné obavy, jestli jako subjekt s absolutní většinou v parlamentě, schopný samostatně prosazovat jakékoliv legislativní a administrativní opatření (kromě návrhů ústavních zákonů), nepodlehne pokušení tvrdě válcovat své politické a názorové oponenty podle vzoru z období 2006-2010. Mezi domácími i zahraničními pozorovateli se okamžitě ujalo přirovnávaní Roberta Fica k maďarskému premiérovi Viktorovi Orbánovi, který po posledních parlamentních volbách rovněž šéfuje jednobarevnému vládnímu kabinetu, vytvořenému stranou Fidesz.
Potvrdili se tyto obavy anebo byly úplně neopodstatněné? Změnil se Smer-SD a jeho lídr anebo vše zůstalo stejné jako předtím? Krátká doba od nástupu nového kabinetu, který se ujal funkce teprve začátkem dubna, neumožňuje dát na tyto otázky jednoznačné odpovědi. Na jasnější závěr si budeme muset zřejmě trochu počkat, ale nějaké předběžné úvahy by se již daly nastínit.
Smer-SD se samozřejmě nezměnil, jako se nezměnil ani jeho předseda. Změnily se však okolnosti. Smed-SD je dnes natolik silný a opozice natolik slabá, že Ficova strana již jednoduše nepotřebuje dál koncentrovat moc způsobem, který by opozici mohl ještě víc oslabit. Smer-SD by mohl opoziční strany s přehledem ignorovat, ale z taktických důvodů, v rámci tvorby nové image strany, která je vstřícná vůči opozici, jí nabízí účast na rokováních u kulatého stolu na nejrůznější témata. (například o tom, jak se vyrovnat s ekonomickými problémy v podmínkách krize eurozóny). Vybraným opozičním stranám přihazuje méně významné pozice bez skutečných pravomocí jako například post zmocněnce pro národnostní menšiny, vytvořený namísto funkce místopředsedy vlády pro lidská práva a národnostní menšiny. Smer-SD nabídl tuto funkci zástupci opoziční strany Most-Híd a ta tuto nabídku přijala.
Souhlasíte se zdaněním bankovních transakcí jako na SlovenskuAnketa
Smer-SD se opravdu nezměnil, ale změnilo se domácí a ale i okolní prostředí, v kterém jednobarevná vláda R.Fice působí. Rozhazovat peníze podobným způsobem jak tomu bylo v letech 2006-2010, kdy první Ficova vláda zvýšila deficit státního rozpočtu téměř trojnásobně, si Smer-SD dnes nemůže dovolit. Omezují ji v tom nejenom objektivní ekonomické možnosti, ale i v současnosti platná legislativa. Ústavní zákon o rozpočtové odpovědnosti, prosazený vládou Ivety Radičové v roce 2011, neposkytuje Ficovi příliš manévrovacího prostoru. Kromě toho, je dnes mnohem silnější i zevní tlak eurozóny, která již nechce svým členům tolerovat žádný finanční hazard. Fico dobře ví, že přicházejí časy těžkých rozhodnutí, za které ponese odpovědnost pouze a výlučně on sám, a to za jakýkoliv výsledek – dobrý i špatný, proto se snaží vytvořit ve veřejnosti dojem, že do rozhodování zapojuje širší spektrum společenských aktérů. Proto iniciuje vznik pseudo-korporativistických struktur typu Rady solidarity a rozvoje (RSR), v rámci které se potkávají a diskutují zástupci vlády, odborů, zaměstnavatelů, důchodců, živnostníků, místní samosprávy, dvou největších církví, vysokých škol, akademie věd a nevládních organizací.
Smer-SD označuje RSR jako „platformu sociálního dialogu“, parlamentní opozice ji však přirovnává k Národní frontě (NF) z časů komunismu. I když toto přirovnání neobstojí ve všech aspektech, v jednom má opodstatnění: podobně jako komunistická strana považovala NF za převodovou páku při prosazování vlastní politiky směrem dolů, i Smer-SD by rád využil RSR k vytvoření komfortnějších podmínek na to, aby mohl efektivně prosazovat svou politiku tak, aby se pozice vlády neoslabila ani o píď. Konkrétní rozhodnutí vládního kabinetu v oblasti veřejných financí, daní, školství, sociální politiky nemohou nikoho nechat na pochybách: vláda jedné strany se nechce a nebude s nikým dělit o moc. I když zřejmě bude i nadále budovat a udržovat atraktivní fasádu.
(Grigorij Mesežnikov je politolog a prezident Institutu pro veřejné otázky (IVO) v Bratislavě)
Další články z rubriky politologové:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Pavel Kozdera
