Jak za Protektorátu. Krev nevadí, když páchne ropou. Zdeněk Zbořil se vysmál Západu, Člověku v tísni i EU. A co se týče řečí o upálení Merkelové...

4. 1. 2016 7:14

ROZJEZD ZDEŇKA ZBOŘILA Václav Klaus nepatří k politikům, kteří se toulají jen jednosměrnými ulicemi české politiky, a tak eminentní zájem o jeho názory ze strany médií na přelomu roku nebyl podle politologa Zdeňka Zbořila žádným překvapením. Ten se ve svém pravidelném hodnocení uplynulého týdne věnuje i krvi, jejíž prolévání nevadí, pokud ho má na svědomí naftový a finanční spojenec. Vyhrožování německého eurokomisaře uvalením dohledu nad Polskem mu zní tak trochu jako protektorát.

Jak za Protektorátu. Krev nevadí, když páchne ropou. Zdeněk Zbořil se vysmál Západu, Člověku v tísni i EU. A co se týče řečí o upálení Merkelové...
Foto: Hans Štembera
Popisek: Politolog Zdeněk Zbořil

V závěru minulého a začátkem nového roku se dostalo ve sdělovacích prostředcích hodně prostoru bývalému prezidentovi Václavu Klausovi. Nejprve byl hostem České televize, pak poskytl rozhovor pro ParlamentníListy.cz a zavítal také do první letošní Partie FTV Prima. Hlavně kritizoval, že bruselské elity chtějí migrační krizi zneužít k proměně Evropy, která by se jim jinak nezdařila. „Naše paní Marksové, Šabatové a páni Dienstbierové chtějí vytvořit opravdového Evropana. Spolu s nimi i Gauckové a Merkelové. Evropana chápou jako jakousi tvárnou hmotu, která se stane tímto Evropanem. To chtěli všichni ti diktátoři jako Hitlerové a Stalinové a podobně,“ udeřila v pořadu komerční televize někdejší hlava státu s tím, že jde o pokus změnit shora etnické složení Evropy.

Podle exprezidenta se schyluje k dalšímu stěhování národů. „Někdo si myslí, že se přelila migrační vlna. Ta začíná, ta pověstná tsunami teprve přijde,“ varoval Klaus a vyslovil se pro ochranu hranic EU. Podivil se, že Češi málo protestují proti pasivitě; a to i pasivitě premiéra, jemuž by měli dát najevo, že dostal mandát, aby hájil jejich názory v Bruselu. „Rozhodně všechny Klausovy odpovědi na téma migrační krize byly srozumitelné a dané do souvislosti s exprezidentovou kritikou bruselských struktur a jejich rozhodnutí, kterou známe z mnoha jeho minulých i současných veřejných vystoupení. Jen je terminologicky obohatil odkazem na ‚přesídlovací a osídlovací‘ politiku Velkoněmecké říše a Sovětského svazu. Upozornil tím na terminologii stoupenců ‚Nové Evropy‘ z let druh světové války, nebo ‚vnitřní kolonizaci‘ z let stalinismu,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz politolog Zdeněk Zbořil.

S názorem, že migrační tsunami teprve přijde, bude většina souhlasit

Výběr jmen některých německých a českých politiků, kteří chtějí migraci zneužít k přeměně Evropy, vnímá od Václava Klause jen jako takovou „krvavou ingredienci“. „Ale jistě většina diváků i čtenářů s ním bude souhlasit, že ta ‚pověstná tsunami teprve přijde‘. Také jeho názory na ochranu vnějších a vnitřních hranic Schengenu jsou srozumitelné. Konec konců i to poslední povzdechnutí nad pasivitou předsedy vlády se dalo očekávat, i když víme, že postavení předsedy vlády je jiné než exprezidenta. Ale je to srozumitelné a věcné konstatování, které doporučuje občanům České republiky, že není vždy třeba silných slov a vulgárních rekvizit. Překvapení se tedy nekoná. Kdo Klausovi v minulosti i současnosti naslouchal a naslouchá, ví, oč mu jde a co komu doporučuje,“ míní politický analytik.

Exprezidentova aktivita v médiích ho nepřekvapila, stejně jako vyjádření, že pokud by měl vůbec uvažovat o další kandidatuře na prezidenta, tak jedině pokud už nebude kandidovat Miloš Zeman. „Václav Klaus nepatří k politikům, kteří se toulají jen jednosměrnými ulicemi české politiky: tam a zpět, vlevo – vpravo. Navíc je na rozdíl od mnoha dalších pracovitý, a tak zájem o jeho názory, ať již jsou jakékoli, je vždy užitečný. Na tu až hloupě monotónní otázku, zda chce být ještě jednou prezidentem, odpovídá stejně jako už mnohokrát ve stylu: ‚Neříkám tak, ani tak, ale na moje slova dojde‘. Možná tím chtěl také upozornit ty, kteří se ho stále vyptávají, na cimrmanovské ‚jak neklást zbytečné otázky v politice‘,“ podotýká Zdeněk Zbořil.

Ministrovo rýpání v „novoročním projevu“ se obešlo bez vulgarit

Místo prezidenta se novoročního projevu ujal ministr zemědělství a místopředseda KDU-ČSL Marian Jurečka, jenž ho nazval Hovory z lánů a umístil na svém Facebooku. Rýpnul si v něm do prezidenta Miloše Zemana, šéfa hnutí ANO Andreje Babiše i mluvčího Bloku proti islámu Martina Konvičky. „Věřím, že politik či státník by měl lidi spojovat. Nikoli vyslovovat nad těmi, se kterými nesouhlasí nebo mají jiný názor, rychlý ortel. To je příliš laciné. Věřím, že pravda je více než lež. Ale že o pravdě nemáme jen mluvit, nebo ji mít na standartě, ale musíme ji říkat,“ poukázal Jurečka na prezidenta. „Věřím, že strach není dobrý rádce. I když ho zaléváte konvičkou,“ zacílil na Martina Konvičku. „Věřím, že státu a společnosti se dá sloužit bez ohledu na ekonomické zisky, protože stát není firma,“ neopomněl zmínit i Andreje Babiše.

Podle Zdeňka Zbořila si Marian Jurečka dva roky ve vysoké politice vede dobře jako ministr – ačkoli se mu vyčítá malá účast při hádání se v Poslanecké sněmovně – i jako místopředseda lidovců. „Tentokrát ve svých Hovorech z lánů se mu podařil dobrý trik tím, že využil názvu známého rozhlasového pořadu. Stačilo, aby změnil velké L na malé. Také jeho kritika pana Babiše i pana prezidenta byla vtipná, decentní, bez vulgárností, kterou jiní čeští politici a veřejní činitelé tak plýtvají. Navíc mluvil srozumitelně, ačkoli jeho poznámce o ‚rychlém ortelu‘ asi málokdo porozuměl jako ‚rychlém Ortelu‘. Rozhodně je to politik, který se vyvíjí, neexhibuje tolik jako ostatní, mluví srozumitelně a zůstává loajální vládě, které slouží. Možná, že o něm ještě uslyšíme,“ domnívá se politolog.

Když jde o naftového a finančního spojence, tak krev nevadí

Z událostí ve světě je tou nejvíce šokující zpráva, že Saúdská Arábie hromadně popravila 47 lidí údajně usvědčených z terorismu. Byl mezi nimi i vlivný šíitský duchovní Nimr Bakir al-Nimr, který působil mezi šíity ve východní provincii Saúdské Arábie a netajil se kritikou Rijádu, ale odmítal násilí. Íránský duchovní vůdce ajatolláh Alí Chameneí ještě předtím, než Saúdská Arábie přerušila diplomatické styky s Íránem, řekl, že Saúdskou Arábii za Nimrovu popravu stihne „boží odplata“. Přitom ostře vystoupil proti Západu, který prý mlčí, ačkoli se vydává za zastánce svobody, demokracie a lidských práv. Také generální tajemník OSN Pan Ki-mun vyjádřil zděšení nad hromadnou popravou.  

Podle Zdeňka Zbořila je to krásná ukázka toho, jak rádi mluvíme o evropských hodnotách, univerzálnosti lidských práv a multikulturalismu, ale jen když se nám to hodí. „Kuriózní je, že protestuje íránský ajatolláh a korejský šéf OSN. Evropa a Spojené státy zatím mlčí – žádné sankce, žádné noční summity EU a demonstrativní pochody, žádná nerozborná jednota. Když jde o našeho naftového a finančního spojence, krev nevadí, i když tak trochu páchne ropou. V jiné zemi by to vedlo k operacím typu ‚Nekonečná spravedlnost‘, vysílání ‚konstrukčních týmů‘ nebo alespoň agentů Člověka v tísni,“ nepochybuje politolog a upozorňuje, že slovní spojení „boj proti terorismu“ je dobře vymyšleno. „Dá se jím ospravedlnit všechno, nebo skoro všechno. Hlavně abychom věděli, kdo s kým bojuje a na kterou stranu je výhodnější se přidat i se svou úctou k lidským právům,“ říká pro ParlamentníListy.cz Zdeněk Zbořil.

Erdogan se dovolává Hitlera, ale u obhájců evropských hodnot mu to neublíží

Velkým spojencem Západu je i Turecko, jehož prezident Recep Tayyip Erdogan v poslední den roku odpovídal po návratu ze Saúdské Arábie novinářům mimo jiné na otázku, zda by bylo možné zavést prezidentský systém při zachování unitární struktury státu. „Příklady ve světě určitě existují. Podívejte se třeba na Hitlerovo Německo,“ řekl Erdogan a dodal, že další příklady jsou v řadě různých zemí. Později prezidentský úřad uvedl, že Erdoganovu metaforu s „Hitlerovým Německem“ některé mediální zdroje zkreslily a použily ji v opačném smyslu. Podle ní měla Erdoganova slova ukázat jen to, že prezidentský systém může existovat v unitárním i federálním státě, i to, že prezidentský ani parlamentní systém nejsou zárukou proti zneužití moci.

Zdeněk Zbořil připomíná, že s výroky podobného typu máme zkušenosti i v České republice. „Ani u nás nevadila ‚Noc dlouhých nožů‘ a ‚Es kommt der Tag!‘, když je pronášel premiér. Když však sparťanští hooligans ‚zvedali pravice do výše očí‘ a Pavel Horváth jim zamával, hned ho to stálo čtvrt milionu korun a ještě fotbalový trest. Když se Mirek Topolánek neobratně a vulgárně vyjádřil o homosexuálech, hned padla vláda. Co je dovoleno Jovovi, není dovoleno volovi!“ připomíná politolog, podle něhož to turecký prezident přežije ve zdraví. „A bude-li úspěšný v Sýrii, třeba od nás, obhájců evropských hodnot, dostane i Nobelovu cenu míru. Když umíme přehlédnout autoritářské tendence na Ukrajině, v Chorvatsku, Kosovu, proč bychom se měli vzrušovat nad slovy prezidenta našeho souputníka v NATO?“ ptá se Zdeněk Zbořil.

Uvalení dohledu na Polsko tak trochu zavání protektorátem

Eurokomisař Günther Oettinger v neděli pohrozil Varšavě, že komise vyvolá proti Polsku mimořádnou proceduru pro porušení základních hodnot Evropské unie. Učinil tak v reakci na čtvrteční schválení novely zákona o veřejnoprávních médiích v polském parlamentu. „Mnoho věcí hovoří pro to, abychom aktivovali takzvaný mechanismus právního státu a na Varšavu uvalili dohled,“ prohlásil Oettinger. Předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker zařadil otázku Polska na program příštího zasedání Evropské komise, které se uskuteční 13. ledna. Hodlá použít proceduru, která platí od roku 2014 a zaměřuje se na členské země, v nichž vznikla „systematická nebezpečí pro právní stát“.

Pokud dotyčná země nereaguje na návrhy změn ze strany Bruselu, tak komise může zahájit „proceduru pro porušování základních evropských hodnot“. „Když komisař německého původu Günther Oettinger vyhrožuje Polsku ‚uvalením dohledu‘ – to by mohlo v němčině znít tak trochu jako protektorátu – je to ‚vážná událost v životě Evropské unie‘, jak by řekl Josef Švejk. Pánové komisaři si asi vzpomněli, že jejich funkce jsou pojmenovány po funkcích členů vlády Sovětů v roce 1917 v Rusku a že nejen Lenin nebo Trockij, ale i J. V. Stalin byl komisařem. Takže si počkejme do 13. ledna a komisařka Jourová nám jistě vysvětlí, jak to s tou spravedlností v Evropské unii je,“ myslí si Zdeněk Zbořil.

Možná se už na jaře dozvíme, kdo nejvíce ohrožuje základní evropské hodnoty

Jedna věc je, jak na nynější politickou situaci v Polsku pohlížejí bruselští funkcionáři, druhou pak samotný vývoj u našich severních sousedů. „Bez ohledu na to, co bude původem lucemburský nejvyšší komisař doporučovat, je zřejmé, že povolební situace v Polsku doznává velkých změn. A protože víme, že vedení strany Právo a spravedlnost nechodí daleko pro ostrá slova kritiky vůči Německu, stejně jako Rusku, zdá se, že hned na jaře budete mít v Parlamentních listech mnoho příležitostí přemýšlet o tom, který režim v rámci Evropské unie je vlastně nejvíce autoritářský a ohrožuje nám ‚základní evropské hodnoty‘,“ tuší politický analytik.

Snahy nové polské vlády ovládnout tamní veřejnoprávní média okomentoval na svém blogu na serveru Aktuálně.cz publicista a také moderátor i spoluautor pořadů České televize Politické spektrum či Historie.cs Vladimír Kučera mimo jiné těmito slovy: „Politici vědí, že majetnictví médií jim značně ušetří práci. Lépe se pak oblbuje lid.“ Za smutné považuje, že sami občané volají po tom, „aby média ztratila svobodu a tím jeho manipulování a ohlupování politiky bylo snazší“. Takový dojem totiž nabyl ze čtenářské diskuse k polské novele zákona o veřejnoprávních médiích na serveru Novinky.cz. „Tam většina diskutujících volá po něčem podobném i u nás,“ stýská si Vladimír Kučera.

Českou televizi chválí ti, co ji před 15 lety dobyli, na rozdíl od těch, co o ni přišli

„Nemýlím-li se, už v roce 1904 napsal Mark Twain, že ve Spojených státech ‚máme příliš zákonů na ochranu tisku, a málo na ochranu před tiskem‘. Je i není to odpověď na věčnou otázku. Jinak na ni budou odpovídat ti, co dobyli Českou televizi a s ní svoje živobytí v roce 2001, jinak ti, kteří o něj naopak přišli. Obě strany se pak budou bránit hesly o svobodě slova a o ovládnutí toho kterého média pro soukromou potřebu. A protože se například Česká televize netěší v posledních letech velké vážnosti a nadávat na ni může každý, ‚kdo má hubu‘, nebo vydrží mlátit do klávesnice nějakého stroje, je samozřejmě ‚naše vaše televize‘ snadným terčem,“ konstatuje pro ParlamentníListy.cz Zdeněk Zbořil.

Nejen televize ztrácí své diváky, ale i tištěná média čtenáře, protože čím dál tím více lidí si hledá informace na různých sítích. „Médiusové, jak nazývá novinářskou domnělou elitu Petr Žantovský, by se možná mohli zamyslet nad tím, že vychovali své čtenáře, aby jen kupovali a jedli – dokonce můžeme podle jednoho z mnoha předvádějících se kuchařů říci ‚žrali‘ – a tak se stávají sami oběťmi své velikosti,“ soudí politolog, jenž nevylučuje, že by se i u nás mohl strhnout boj o veřejnoprávní média ať už pod praporem pravdolásky či liberální demokracie. „Prapor liberální demokracie a svobody šíření myšlenek je samozřejmě vždy použitelný. Když je možné pod ním vraždit na celém světě – V+W to označovali slovy ‚ve jménu civilizace‘ – proč by se pod ním nedalo vést někoho do boje ‚za spravedlnost‘ jako už tolikrát v posledních dvou stoletích,“ poznamenává Zdeněk Zbořil.

Návod pro ČT: méně „vizáže“ a vizážistů, ale více „výrazu“ a charakteru

Při debatách o České televizi se často zmiňuje krize z přelomu let 2000 a 2001. Zatímco jedni litují, že se nepodařilo na přelomu let 2000 a 2001 „sebrat ČT jejím zaměstnancům a vrátit ji veřejnosti“, jiní si pochvalují Českou televizi v té podobě, jakou ji po tehdejším vítězství jejích zaměstnanců máme. Terčem kritiky se stává i to, že v ní zřetelně převažují mladí redaktoři či moderátoři, zatímco jinde sázejí ve veřejnoprávních médiích spíše na zkušenost. „Myslím, že není důležité, zda jsou mladí, nebo staří, ale aby – budeme-li parafrázovat Ferdinanda Peroutku – uměli trochu psát (mluvit) a měli trochu vzdělání a trochu charakteru. Důvěryhodnost se nabývá těžko a pomalu, ale ztratit ji lze jedním slovem, větou nebo zábleskem prázdnoty v třeba i dlouhodobě sympatické tváři,“ tvrdí politolog a pro Českou televizi má návod: méně „vizáže“ a vizážistů, ale více „výrazu“ a charakteru.

Těsně před příchodem nového roku 2016 přednesl prezident Vladimir Putin tradiční novoroční projev adresovaný občanům Ruské federace. Ještě předtím podepsal dokument nazvaný Strategie národní bezpečnosti. Mezi hlavní vojenské hrozby jsou v ní řazeni nejen teroristé, jejichž možnost získat jaderné zbraně se zvyšuje, ale i zahraniční tajné služby a kybernetické útoky, kterými mohou Rusko ohrožovat. V doktríně se píše, že „použití vojenské síly na obranu ruských národních zájmů je možné pouze, pokud všechna nenásilná opatření se ukázala být neefektivní“. Rusko je tedy oprávněno bez jakýchkoliv mezinárodních rezolucí zasahovat samostatně třeba i v Sýrii.

Politika USA je obtížně čitelná, protože ji ovlivňují mnohé zájmové skupiny

Právě chaos v této zemi a zrod organizace Islámský stát Moskva přičítá na vrub Američanům. Používali prý politiku „dvojího metru“ vůči různým teroristickým skupinám. „Každý, kdo sleduje mezinárodní politiku, ví (možná lépe než někteří do sebe zahledění politici, nemluvě již o ‚vědeckých‘ think-tanks), že vztah mezi USA a Ruskou federací je – nejméně od doby, kdy Spojené státy označily Ruskou federaci, jak oni říkají ‚Rusko‘, za nepřítele – napjatý, ale stále ještě obezřetný. Problémem je, že politika Spojených států je obtížně čitelná, protože ji tvoří nebo ovlivňují mnohé zájmové skupiny, o jejichž možnostech a záměrech jsme informování mimořádně chaoticky,“ poukazuje Zdeněk Zbořil.

Politicko-vojenská rozhodnutí v Ruské federaci jsou také tak trochu ve stínu, ale lze je alespoň přepokládat. „A možná by si někteří naši političtí komentátoři, kteří tak rádi připomínají původní profesi Vladimira Putina v KGB, mohli všimnout, že hovoří jazykem ‚svodek‘, který postrádá poetiku rétoriky amerických prezidentů. A snad ještě jednu poznámku na okraj: v Putinově projevu je velmi opatrně formulována ‚evropská doktrína‘. A nevím, zda je to záměrně, nebo z nevážnosti k zahraniční politice Evropské unie, která je sice popsána na tisících stran, ale ve skutečnosti je to jen ‚papírový tygr‘,“ vysvětluje politický analytik.

Pohotovost v Mnichově, útok u mešity ve Francii a zrušený ohňostroj v Bruselu

Konec roku se v Evropě nesl v duchu obav z teroristických akcí. Německo dostalo několik hodin před silvestrovskou půlnocí varování, že v Mnichově chystají útok radikálové z Iráku a Sýrie. Dvě hlavní nádraží byla evakuována a obsadily je speciální jednotky. V Bruselu kvůli hrozbě teroristického útoku zrušili plánovaný silvestrovský ohňostroj poté, co belgická policie zadržela dvě osoby podezřelé z přípravy atentátu „ke konci roku“.  První den nového roku najel devětadvacetiletý muslim z předměstí Lyonu úmyslně autem na vojenskou hlídku u mešity ve francouzském městě Valence s výkřikem „Alláh je velký“. Později přiznal, že chtěl zabít vojáky a sám být při útoku zabit, aby se stal mučedníkem.

Ing. Miloš Zeman, CSc.

  • BPP
  • První přímo zvolený prezident ČR
  • prezident České republiky

Může to být předzvěstí toho, co Evropu v tomto roce čeká. „Z takových ojedinělých zpráv těžko usuzovat na celkovou situaci. Samozřejmě – když někde dochází k relativnímu přelidnění, když jsou zde velké skupiny osob, které nemají trvalé bydliště, ale mohou mezi sebou komunikovat skoro rychlostí světla, a navíc je stále snadnější opatřit si alespoň lehké palné zbraně a výbušniny – je třeba se obávat, ale na druhou stranu nepodléhat panice. Ne každý Čech, který někde vystřílí vesnickou hospodu, je terorista, a přesto se nás už v ‚blízkém zahraničí‘ obávají, když přivážíme silvestrovskou pyrotechniku. Měli bychom proto spoléhat na informace profesionálů, ať již v uniformách nebo v civilu, kriticky jim naslouchat a nereagovat upřílišněně jako nejen bulvár, ale dnes i mainstream,“ doporučuje Zdeněk Zbořil.

Se slovy kancléřky o uzurpování němectví to není vůbec jednoduché  

Svému postoji k migrační otázce zůstala věrná i ve svém novoročním projevu německá kancléřka Angela Merkelová, když mimo jiné uvedla: „Je důležité, abychom nenaslouchali těm, kteří si s chladem či dokonce nenávistí v srdci chtějí uzurpovat němectví jen pro sebe a ostatní z něj chtějí vyloučit.“ To se dá vysvětlit i tak, že má každý právo na to žít v Německu. „Asi bychom neměli zkoumat jednu větu vytrženou z kontextu, nebo z kontextu usuzovat na jednu větu. Ale zabránit tomu nemůžeme, protože sdělení bylo sděleno; a teď by nás mělo zajímat, jak bude sdíleno. Ono to s tím ‚němectvím‘ není tak jednoduché, jak si představovali němečtí nacionalisté po roce 1848 nebo dokonce němečtí nacionální socialisti o století později. Tehdy také existovali ‚chladní a nenávistní uzurpátoři němectví‘ a je vidět, že se s tím mnozí ještě nevyrovnali,“ míní politolog.

Stanice ZDF k novoročnímu proslovu kancléřky Merkelové poprvé nabídla také anglické a arabské titulky, s nimiž si bylo možné projev šéfky německé vlády přehrát ihned po odvysílání na internetové stránce veřejnoprávní televize. „Pomocí arabských a anglických titulků se chce ZDF dostat k co největšímu počtu uprchlíků,“ uvedla stanice. Anglickými i arabskými titulky už opatřila ZDF i vánoční proslov prezidenta Joachima Gaucka. „Pamatuji dobu, kdy se ve vlacích na toaletách psalo v řečtině a turečtině, jak je používat. ‚Češi nekrást tady!‘ si také ještě mnozí pamatujeme. Tak se dnes nebojme arabštiny nebo angličtiny. Ukazuje to mimo jiné, v jakých jazycích se můžeme s migranty domlouvat,“ bere Zdeněk Zbořil iniciativu ZDF s nadhledem.

Vtip v silvestrovském vydání vedl k podezření ze spáchání trestného činu

Hned na Nový rok se Britské listy přímo v titulku ptaly, zda Lidové noviny spáchaly trestný čin vyhrožování usmrcením. K tomu je přimělo silvestrovské vydání Lidových novin, v němž se objevil tento vtip: Řidič stojí se svým vozem v dopravní zácpě. Najednou někdo zaklepe na okno se slovy: „Právě nám teroristé unesli kancléřku Merkelovou a požadují výkupné 10 milionů eur, nebo ji polijí benzínem a zapálí.“ Na to se řidič zeptá: „A kolik tak lidé průměrně dávají?“ Odpověď: „Tak 4 až 5 litrů…“ „Pan Čulík je v poslední době nějak útlocitný. Mohu ho ujistit, že výroky v tom vtipu nejsou apelativní, ani expresivní, ale jen faktové, protože konstatují hypotetický stav. Možná do nich sám vkládá nepatřičný význam, tím je významově rozvíjí a mohl by se stát, kdyby nějaký soud vzal jeho slova vážně, spoluviníkem,“ dodává politický analytik na závěr svého prvního letošního hodnocení.


 

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

autor: Jiří Hroník

Bety.cz - magazín nejen pro mámy - horoskopy, recepty, diskuse, soutěže

reklama
Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Ještě hloupější než „kauza Jiří Brady“. Zdeněk Zbořil hledí na umělce, politiky, Radka Bangu, Ortel... A také na bojovníky s propagandou

7:02 Ještě hloupější než „kauza Jiří Brady“. Zdeněk Zbořil hledí na umělce, politiky, Radka Bangu, Ortel... A také na bojovníky s propagandou

ROZJEZD ZDEŇKA ZBOŘILA Nápad náměstkyně pražské primátorky Petry Kolínské udělit Cenu hlavního města…