V poslední době se ve veřejném prostoru objevily výrazné názory na vývoj naší země po sametové revoluci. Hudebník a bývalý politik Michael Kocáb v XTV coby přímý účastník jednání v listopadu 1989 uvedl, že převzetí moci nebyl žádný obchod s komunisty, jak se v poslední době stále častěji objevuje. „U všech jednání jsem byl, nic takového se nedělo.“ Co o tom soudíte? Má pan Kocáb pravdu?
Netušil jsem, že dnes budou vaše otázky tak zábavné! U Kocába začíná platit, že co výrok, to perla. Už jenom to nabubřelé: „u všech jednání jsem byl“. To je k popukání. Zřejmě se Kocábovi definitivně přestává dařit, a tak se snaží připomenout veřejnosti. K tomu volí takové výroky, na které těžko nereagovat. To ostatně známe od podobných figurek ze všech okrajů politické scény – a tam také Kocáb patří. Když hrával jazz a vážnou hudbu, byl opravdu dobrý. Pak se mu však zastesklo po té polní trávě, jepičí slávě, navlékl si za tím účelem to srandovní fiží, aby se takto stal – podle svých představ – prý rockerem! Tak sám sebe ztrapnil a vážnosti už nikdy nezískal.
Věcně k vaší otázce. Petr Pithart, ať si o něm kdokoliv myslí cokoliv, od počátku 90. let naprosto konzistentně používá výraz „předání moci“. Porovnáme-li jeho a Kocábovy životní zkušenosti a postavení v té době, vyjde nám mnohem plastičtěji Kocábova nabubřelost.
Jedna otázka prý Kocábovi stále není jasná. „I po 30 letech mi vyvstává otazník, proč Federální shromáždění jednomyslně zvolilo Václava Havla prezidentem, stejně jako že nás kooptovali za členy Federálního shromáždění. Náchápu to, že 300 bolševiků, kteří nás nenáviděli, aby každý bez výjimky zvedl ruku pro Václava Havla a pro nás kooptované poslance.“ Jak to podle vás bylo? Nechali se donutit?
Útočíte na mou bránici! Kocábovi prý není jasná jedna otázka! To je opravdu dobré. Zde se ukazuje, jak jeden jediný argument dokáže rozbít celou konspiračně sametovou teorii revoluce. Tak je tomu u všech dogmat: stačí jediný dobře mířený argument, a můžou si je dogmatici vetknout za klobouk. Každý člověk, je-li při smyslech, by musel uznat, že tato skutečnost (jednohlasná volba Havla prezidentem) pohřbívá jakékoliv kecy o „sametové revoluci“.
Ano, samozřejmě, že šlo o dohodu, sám Havel to přiznal poslanci Janu Klasovi, který mi to vyprávěl, jak byl povolán na Hrad, když se snažil prodloužit platnost lustračního zákona. Havel se ho ptal proč. Klas mu naivně líčil své důvody, Havel koukal skrz něj, až se zeptal, na jakém že místě kandidátky byl? Na osmém, odpověděl Klas, pokud si dobře vzpomínám. Havlovi to hned došlo: Aha, tak to nevíte o dohodách.
Myslím, že na ty komunistické poslance nebylo třeba vykonávat velký nátlak, byli zvyklí poslouchat. Ostatně někteří z nich už naskakovali na mnohem onačejší kariéru, vyfutrovanou materiálně!
Komunisté třicet let po listopadu 1989 mají podle Kocába stále větší moc a dostávají prostor v médiích, který není adekvátní jejich voličské podpoře. Souhlasíte? A je to chyba?
Bohužel, Kocáb má pravdu – ale úplně jinak! Veřejnoprávní média jsou ovládána naprosto neadekvátní a společenské poměry nereprezentující menšinou, a to naprosto bolševickým způsobem! Moc ve veřejnoprávních médiích tedy nemají komunisté, ale ti, kteří převzali nejhorší manýry předchozího režimu. Vytěsňují z nich reprezentanty jiného vidění světa. Zcela se vyhýbají jakékoliv hlubší debatě. Jako čert kříže se bojí názorové konfrontace. Takzvané diskusní pořady byly (už na ně nekoukám, léčení následné tělesné újmy by zřejmě moje zdravotní pojišťovna odmítla proplatit!) nesmírně plytké a povrchní a zmanipulované.
Zvláštní kapitolou jsou dryáčníci, kteří zastávají pozici, která se v civilizované společnosti nazývá postem moderátorským. Jejich neurvalé skákání do řeči by po určité nedlouhé době sklidilo fyzický trest v každé normální hospodě! Jejich často i dlouhé monology vyjadřují jejich vlastní politické preference, což jest ve veřejnoprávním médiu absolutně nepřípustné.
A zcela šíleným fenoménem je VĚC MORAVCOPULOS. Ten všudypřítomný svízel přítula je opravdu již jen odpuzující. Vedení České televize by mělo být odvoláno již jen z tohoto důvodu. Pojmenovat Otázky České televize po moderátorovi, to je možné v soukromé, ale zásadně nikoliv ve veřejnoprávní televizi! Snad to udělali i proto, aby tím naznačili, že zcela v rozporu s dobrými demokratickými mravy tohoto „Kimečka České televize“ střídat nebudou, má ten flek zřejmě doživotně. Jeho úroveň upadla již tak nízko, že by musel prohrát ve srovnání s kdejakým začínajícím moderátorem. Vedení České televize se chová jako Jakeš a spol. koncem minulého režimu. Pardon, čest výjimkám, jsou tam i opravdu dobří profesionálové, ale ty žáby na prameni jejich profesionálnímu růstu brání. Opravdu jak ti bilakovci a spol. Takže Kocáb má svým nechtěným způsobem vlastně pravdu.
A ještě něco – divíte se, že ve všech průzkumech se takzvaná veřejnoprávní média ocitají na chvostu sledovanosti a důvěryhodnosti?
Kocáb kritizoval i Českou televizi za to, že pravidelně vysílá filmové týdeníky z dob komunismu s tím, že jde o podobnou věc, jako by německá televize vysílala týdeníky z dob nacismu. Co na to říkáte?
Víte, on Kocáb říká vlastně pravdu, když se ale vcítíte do jeho úrovně. On odečítá desítky let nazpět, tu čtyřicet, tu sedmdesát, to je mu jedno. Neočekávejte ale, že by byl schopen věcného vyhodnocení, nebo rozlišení nacismu od komunismu (který nikdy nikde nebyl), či reálného socialismu nebo stalinismu.
Je tu ale ještě jeden moment. On se možná bojí, že Česká televize pustí záznam z festivalu politické písně, který se konal „v dobách komunismu“, kde on sám vystupoval. Já ovšem doufám, že to Česká televize neopomene pustit, jak kdysi Kocáb „zdravil u vrbiček“!
Fotogalerie: - Babiš a celostátní sněm ANO
A měli jsme komunisty před 30 lety zcela odstavit od moci a vše s nimi společného zakázat? Stejně jako Němci zakázali nacisty, jejich propagaci apod. po druhé světové válce? Kocáb připomněl, že komunisté mají na svědomí víc lidských životů než nacisté.
On ten Kocáb je ke všemu ještě dosti arogantní! On jaksi pozapomněl říci, že ta hrůzná čísla, která srovnává, mají takzvaní komunisté na svědomí za sedmdesát let, kdežto nacisté v podstatě za tři roky! Kdyby ti „zločinní komunisté“ nás včas neosvobodili, nebylo by nikoho, kdo by takové hovadiny mohl říkat.
Kocáb působí jako šiřitel fejků. Každý, kdo neignoruje historii, ví, že takzvaná denacifikace Německa je velký mýtus. V Západním Německu se to zadrhlo na lidských právech, chtěli těm lidem dát šanci se hájit před soudy, čímž se činnost soudů zastavila a bylo vymalováno. Nacističtí zločinci pak působili ve státní správě, v soudnictví, v prokuratuře, ve zpravodajských službách, působili jako lékaři, právníci, ve finančním sektoru, všude. Velmi dobře to popisuje Mary Fulbrooková ve své knize „Dějiny moderního Německa od roku 1918 po současnost“ (Grada 2010).
Zákazem komunistů by se pouze zvýšila jejich zajímavost, protože tento národ je vzpurný a zákazy nemá rád. Navíc by stačilo, aby se přejmenovali, a mohli by pokračovat dál. Tento způsob myšlení, něco někomu zakazovat, to je čirý bolševismus. Je to zbraň impotentů, kteří nemají na to někoho přesvědčit. Proto se uchylují k mocenským prostředkům.
Podle bývalého ministra a hudebníka je důležitá naše existence v rámci Evropské unie. Zvlášť v době, kdy prezident Zeman táhne zemi na východ, což je podle Kocába nezpochybnitelný fakt. S Ruskem se prý dá jednat i jinak, což dokazují třeba Němci nebo Francouzi. Co k tomu říci?
Prezident Zeman netáhne zemi na Východ, on jen vyrovnává to nechutně devótní poklonkování Západu. Jeho pozice, jak vidno z poměrně překvapivého uznání samozvaného venezuelského prezidenta, je celkem vyvážená. Proto sklízí výtky z obou stran, což mu nepochybně vyhovuje, protože to potvrzuje jeho pozici jako vybalancovanou.
S Ruskem lze jednat mnohým způsobem, ale my bychom se měli jako členové NATO držet základního dokumentu, kterým je Washingtonská smlouva. A ta – jak na to roky neúnavně poukazuje Miroslav Polreich – obsahuje jediný závazek. Nikoliv v článku 5, což je další nechutný fejk, ale v článku prvním, jak se o tom může přesvědčit každý gramotný člověk. Stojí za to ho ocitovat: „Smluvní strany se zavazují, jak je uvedeno v Chartě OSN, urovnávat veškeré mezinárodní spory, v nichž mohou být účastny, mírovými prostředky tak, aby nebyl ohrožen mezinárodní mír, bezpečnost a spravedlnost, a zdržet se ve svých mezinárodních vztazích hrozby silou nebo použití síly jakýmkoli způsobem neslučitelným s cíli OSN.“
Takže toto je jediný důstojný způsob, jak jednat s Ruskem. Ministr Petříček by si to měl nastudovat.
Kocáb uvedl a nechtěl to dále rozvíjet, že Miloš Zeman přistupuje k Rusku servilně a patolízalsky, protože jsou v Rusku archivy z dob socialismu a naznačil tak, že Ruskové mohou na našeho prezidenta něco mít. Je to reálné?
Kocáb používá obranu útokem, podobně jako nechvalně známý udavač, europoslanec Štětina. Aby odvrátili pozornost od svých záznamů, házejí bláto všude vůkol. Rusové určitě na našeho prezidenta „něco mají“, stejně jako na každého zajímavého člověka po světě. Od toho mají ministerstvo zahraničních věcí a zpravodajské služby. Kocábův problém možná tkví v tom, že tuší, že Rusové na něj nic nemají. Ne, že by na Kocába nebylo co mít, ale ta ruská drzost a sprostota by mohla spočívat v tom, že Kocába prostě už asi nepovažují za zajímavého. A to se asi nezmění ani po těch posledních hrdinských Kocábových výrocích.
Jan Schneider
EU se prý musí bránit snaze o hybridní rozvrat ze strany Ruska a Číny, proto je nutné bojovat s dezinformacemi a fake news a stejně tak proti islámskému terorismu, který přes sociální sítě verbuje lidi. Jak to vidíte?
EU se skutečně chová jako ta vyplašená Jakešova parta. Takzvaná „hybridní válka“, to je jen nový název pro starý bolševický koncept západních ideodiverzních centrál. Mnoho lidí dosud totiž nepochopilo, že ten bolševismus nepřišel z Východu, ale pochází ze Západu, což se nyní potvrdilo. Vstávají jeho noví bojovníci, protože podle stylu poznáte je, abych parodoval bibli. Prostě my jsme čistí a dobří atd., kdežto ti druzí, to je osa zla apod. Reflexe je pro ně sprosté slovo.
Hybridní válku vedou především ti, co jí mají plnou hubu. Ostatně ten pojem nebyl použit poprvé ruským generálem Gerasimovem v roce 2013, jak se nás snaží ti fejkometčíci oblbnout, ale podle webu On War / On Peace první jeho výskyt je zaznamenán již v roce 2002 (major William J. Nemeth v práci s názvem Future War and Chechnya: A Case for Hybrid Warfare).
Společnost, chce-li se účinně ochránit, musí především přesně poznat, co jí hrozí. Bude-li však vyčerpávat své kapacity obranou proti něčemu, co buď není, nebo není důležité, pak podlehne snadno ataku z nebráněné strany. Ideologickým bojem proti větrným mlýnům se nezkvalitní evropské schopnosti bránit se, či dokonce předcházet skutečnému nebezpečí terorismu (a ten nemusí být jenom islamistický, to je zase prezidentův úlet, stačí se podívat zase do Irska). Proto tuto bezpečnostní (des)orientaci považuji jako takovou za bezpečnostní riziko!
Evropskou unii ale podle něho není možné opustit stejně tak, jako nelze opustit rodinu. Z EU prý vede cesta jedině na východ, ne do žádného Švýcarska. Skutečně neexistuje k současnému uspořádání v Evropě žádná alternativa?
Existuje alternativa. Když jsme se ženili s EU, byla to mladá štíhlá holka, pohlednější než NATO. Ale teď je z ní stará šeredná rozkydlá hádavá baba. Ale u organizací lze krásu a štíhlost vrátit! A to by měl být náš úkol. Hubatí jsme na to dost a Babišovi by to docela šlo k figuře. Co kdybychom té Evropě pomohli podobně, jako Mistr Jan Hus se snažil pomoci církvi? Že by nás upálili? Ne, na to oni nemají kulky, doba je přece jen trochu jiná. Bylo by totiž zajímavé sledovat, kdyby ta naše kritika byla věcná a současně poskytovala alternativy, jak rychle by se k nám začal zbytek Evropy přidávat. Já si myslím, že je potřeba naši státní reprezentaci k tomu ponoukat, a naopak ji pranýřovat za pasivní „stádové“ chování. Máme na to, ostatně premiér Babiš ne moc šikovně, ale řekl zcela jasně, že máme na víc! Tak vzhůru do díla, kdo se má na tu euročarodějnici furt koukat?
Pokud jde o vývoj naší země po listopadovém převratu v roce 1989, se specifickou interpretací přišel v projevu na sněmu ANO premiér Babiš. Ten obsáhle kritizoval 90. léta. Šlo prý o dobu, kdy naší zemi vznikly nevratné škody a ODS si nakradla miliardy a ničila celý demokratický systém. Lze se s takovým hodnocením ztotožnit?
S téměř každou věcnou kritikou té doby se lze více či méně ztotožnit. ODS má svědomí obtížené, ale lidi ji volili! Nechtěli nic vidět, nebo nebylo lepší volby? Nebo volili takzvanou pravici, aby se pokusili vykompenzovat to, že za minulého režimu volili takzvanou levici?
Nicméně nesporným faktem zůstává, že od samého počátku devadesátých let největším problémem, od kterého se odvíjely všechny ty další sviňárny, bylo financování politických stran. Někteří šíbři financovali všechny parlamentní, nebo ty větší z nich – a pak si mohli dovolit cokoliv, protože kdyby je policie šetřila, přišlo by se i na to neoficiální sponzorování politických stran. Naprosto samosvorný systém.
Nevím, jak je na tom s financováním ANO, ale z těch leckdy až nepříčetných útoků na ANO soudím, že na tom jsou možná trochu jinak, že nejsou v té likvidační závislosti na financování zvenku, a tím ruší dosavadní zavedený systém. Kdyby se nadechlo státní zastupitelství a pokrylo policejní šetření (spoustu věcí mají policisté „v šuplíku“, vím to, zažil jsem kdysi dobu „otevírání šuplíků“!) a kdyby se tento styl práce ujal, mohlo by to pro tuto republiku znamenat pozitivní vývoj.
Po divokých 90. letech dle Babiše nastalo období, kdy se toto rozkrádání tutlalo a legitimizovalo, kdy se naše zdevastované hospodářství otevřelo zahraničnímu kapitálu, který nahradil neúspěšnou českou cestu. V důsledku toho tečou z naší země stovky miliard na dividendách. Sdílíte toto hodnocení?
Tady nelze než dát na analýzy odborníků. Je to neradostné čtení, ale z této země ty miliardy skutečně odcházejí. Ti z nás, co to zařídili, chrochtají blahem, když jim padají drobečky z té hostiny. Tato situace je nesporná. Mně však zajímá jak z toho. Lze se nějak dostat z tohoto novodobého otroctví?
Korupčním systémem z 90. let Babiš podle svých slov upřímně pohrdal, a proto se rozhodl sám vstoupit do politiky. Přitom právě v uvedené době vybudoval premiér svůj Agrofert a stal se miliardářem. Jak to komentovat?
On se nejdříve stal miliardářem. Jak k tomu došlo, ví on sám nejlépe. Trestní stíhání proti němu bylo v té „předpolitické“ době jen jednou, a bylo odloženo. Všechny fúze mu schválil Úřad pro hospodářskou soutěž. Co k tomu říci? Daňový domicil má zde, a to je asi neodpustitelné, protože svým nepřátelům neposkytuje žádné kompromitující argumenty.
Pak teprv vstoupil do politiky. Jeho prvotním heslem, co jsem slyšel, bylo „aby se v této zemi dalo lépe podnikat“. To nebylo špatné, ideologických pravolevých žvástů jsem měl v té době už plné břicho. Jak vidno, byl tento postoj pro mnoho voličů velmi osvěžující. Konkurenční strany nemají protizbraň. A tak jezdí z Prahy emisaři do Bratislavy, aby tam podkopávali svého premiéra snahami ho očernit lustračně. Jsou to zločinci, protože záměrně zamlčují skutečnosti, které sami zjistili a které hovoří pro Babiše.
Podobně trapná je kauza Čapí hnízdo. Evropská unie se snaží – trochu podobně jako zlobivou Velkou Británii – všechny „vyčnívající“ osobnosti ztrestat. Na hrdle to již nejde, tak aspoň okopávají holeně. Kvůli Babišovi se mění legislativa česká i pravidla evropská – opravdu ozdobný znak ryzí demokracie šít zákony na míru proti jednotlivci! Nota bene, za použití dvojího metru, protože tato protibabišovská pravidla, kdyby byla uplatňována obecně – jak by tomu mělo být! – by znamenala doslova masakr mezi vrcholnými evropskými funkcionáři.
Psali jsme:
autor: Radim Panenka
