Česká televize připravuje žaloby na TV Barrandov a pořady moderátora Jaromíra Soukupa. Její zástupci nechtějí prozradit, proti čemu konkrétně bude žaloba směřovat. Ředitel skupiny Barrandov Jaromír Soukup si zaspekuloval, že asi na to, že v pořadu Kauzy Jaromíra Soukupa nezaznělo jejich vyjádření. Dodal ale, že ten pořad nějaké vyjadřování se k faktům nepřipouští a žádný nárok na to nemají. Co si o tom jako expert na mediální právo myslíte?
Zeman jel na sjezd KSČM a nejel na pohřeb kardinála Berana. Jak se k tomu stavíte?Anketa
Svoboda slova není bezbřehá. Na právo prezentovat fakta, názory a obrazy veřejnosti se vztahuje velké množství pravidel. Vyjadřování faktů, názorů a idejí oproti představování si jich v individuálním vědomí nebude nikdy zcela svobodné. Projev totiž může způsobit nenapravitelné škody.
Provozovatel vysílání má povinnost zajistit, aby jeho vysílání bylo objektivní a vyvážené. Právní pojem objektivity je nutno vnímat optikou, která je pro posuzování sporů a pocit objektivity na straně účastníků vyjádřena tezí „budiž slyšena i druhá strana“. V televizním vysílání samozřejmě nelze zcela kopírovat principy dané soudnímu řízení, nicméně tento princip být uplatňován musí. Zásadu objektivity a vyváženosti ale není možno vykládat jako příkaz, aby v nich zaznívaly pouze bezbarvé, opatrnické a hyperkorektní názory. Pořad může být angažovaný, kritický a názorově vyhraněný, ale musí být objektivní a pravdivě sdělovat fakta.
Je pravdou, že některé pořady se kritériu objektivity a vyváženosti vymykají. Úlohou televize není poskytovat sterilní informace, nýbrž odrážet realitu včetně v ní obsažených kontroverzí, nejednoznačností, vrstevnatostí a emocionality. Je tedy možno konstatovat, že mezi úlohy televize patří i vyvolávání celospolečenských diskuzí o aktuálních tématech.
Česká televize není posvátná kráva, musí akceptovat a respektovat kritiku a komentáře jiných médií. Veřejná služba v oblasti vysílání je veřejná i proto, aby o ní mohla probíhat veřejná diskuze a kritika. Pokud média přinášejí férové hodnocení České televize, včetně kritiky, a to i přísné kritiky, činí neocenitelný příspěvek k důvěře ve veřejnou službu, kterou má Česká televize plnit. Ale i kritika musí mít nějaký faktický základ. Žádná kritika není obhajitelná bez pravdivosti tvrzení.
Kdo může televizi – jakékoli – nakazovat, jak mají vypadat její pořady? Může soud v takové věci vůbec rozhodnout, když jde o subjektivní posouzení pořadu odvozené zpravidla od politických sympatií?
Provozovateli není možno přikazovat, jak mají jeho pořady vypadat, ale je mu možno přikazovat, jak vypadat nesmějí. Obecným regulativem je zákon, a to například zákon o provozování rozhlasového a televizního vysílání, o regulaci reklamy, občanský zákoník a tak dále, které aplikuje Rada pro rozhlasové a televizní vysílání a soudy. Rady ani soudy by subjektivně rozhodovat neměly, a už vůbec by neměly rozhodovat na základě politických sympatií.
Povinnosti, které má provozovatel televizního vysílání, jsou mnohem širší než povinnosti, které mají jiná média. Hlavní povinností je zachovávat objektivitu a vyváženost vysílání. Tento imperativ vyplývá z omezeného počtu elektronických médií, což ve svém důsledku znamená, že elektronická média mají sloužit všem občanům. Nestrannost však není nestranností mezi pravdou a nepravdou, spravedlností a nespravedlností, tolerancí a netolerancí. Vysílatelé nejsou povinni být morálně nebo politicky neutrální.
Z některých pořadů veřejnoprávní televize je znát, komu její redaktoři straní. Lidé ale nad tím buď jen naštvaně mávnou rukou, nebo ji přestávají sledovat, což dokládá nejnovější rekordní pokles důvěryhodnosti ČT. Jakým způsobem by se ti, kteří jsou s jejím vysíláním nespokojeni, mohli domáhat toho, aby Česká televize dbala zákona a poskytovala objektivní, ve svém celku vyvážené a všestranné informace pro svobodné vytváření názorů? A co jako právník říkáte pojmům objektivita, vyváženost a všestrannost informací, což je citace z onoho zákona o ČT?
Orgánem, kterým veřejnost uplatňuje právo na kontrolu činnosti České televize, má být Rada České televize. Tato rada je kreována Poslaneckou sněmovnou. Veřejnost tedy může složení rady ovlivnit skrze svůj hlas odevzdaný ve volbách.
Objektivita a vyváženost vysílání jsou neurčitými právními pojmy. Interpretace neurčitého právního pojmu je pak zcela v kompetenci Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, která musí nejprve tento neurčitý právní pojem objasnit a určit jeho rozsah a poté vyhodnotit, zda okolnosti konkrétního případu lze zařadit do rámce daného neurčitého právního pojmu. Do určité míry může být nápomocno definování pojmu objektivita a vyváženost. Objektivitu je možno charakterizovat jako neutralitu ve vztahu k předmětu zpravodajství, nestrannost, pravdivost a relevanci. Vyváženost je pak možno charakterizovat jako vyváženost v proporcích předávané zprávy nebo údaje. Pojem objektivita tedy v sobě zahrnuje zejména správnost a přesnost, transparentnost a věcnost. Vyváženost je pak nestranickost, kdy nejsou některé názory potlačovány ve prospěch názorů jiných. Je tedy možno uzavřít, že objektivní a vyváženou informací je informace relevantní.
Psali jsme:
Je z pohledu práva úplně stejný pohled na objektivitu a vyváženost veřejnoprávní televize, na jejíž chod a platy zaměstnanců se skládáme každý měsíc 135 korunami koncesionářských poplatků, a soukromé televize?
Ano, povinnost objektivity a vyváženosti je stanovena stejně, jak pro veřejnoprávní, tak pro komerční vysilatele. Rozdíl spočívá pouze v tom, že zákon o České televizi hovoří o povinnosti respektovat zásadu vyváženosti „ve svém celku“. Česká televize tedy musí vztáhnout zásadu vyváženosti jak ke svému programu, tak ke svému vysílání.
Rada ČT dostala v roce 2016 neobvykle rozsáhlou a detailně zpracovanou stížnost na zpravodajství České televize o Rusku a Ukrajině, na níž vedle rozsahu téměř 500 stran zaujme i systematičnost práce, formální kvalita zpracování i to, jaké penzum času muselo zpracování autorovi zabrat. Přesto pouze dva radní se zprávou chtěli zabývat, valná většina to odmítla. A podobně to dopadlo u RRTV, která si zadala analýzu předvolebního vysílání u Centra pro mediální studia Univerzity Karlovy, ale když z ní vyplynulo, že ČT zvýhodňovala TOP 09, tak ji odmítla zveřejnit. Neztrácí se smysl toho, proč rady ze zákona vznikly, tedy že mají dohlížet a kontrolovat?
Rada ČT by se měla zabývat všemi podněty, které obdrží. Stížnost týkající se zpravodajství o ukrajinském konfliktu jsem četl a poukazovala na to, že je upřednostňován oficiální názor Ukrajiny a že by tedy v rámci vyváženosti zpravodajství například o připojení Krymu k Ruské federaci měl zaznít názor ukrajinské strany, názor separatistů, popř. názor ruský, a mělo by být na divákovi, aby si utvořil svůj vlastní názor. Takto mechanicky pojatá vyváženost bývá karikována výrokem, že objektivitou není „5 minut Hitler a 5 minut Židé“. Snaha dosáhnout rovnováhu může vést k nerovnováze, protože někdy je taková i skutečnost. Vrátíme-li se tedy k případu připojení Krymu k Ruské federaci, nemůže zpravodajství České televize pominout fakt, že připojení Krymu k Rusku je v rozporu s mezinárodním právem. Je v rozporu s mezinárodním právem, i když jsem upřímně přesvědčen, že naprostá většina obyvatel Krymu připojení přivítala, i když je jasné, že historická vazba Krymu k Ukrajině v podstatě neexistuje a i když je očividné, že západní státy porušily mezinárodní právo v případě Kosova stejným způsobem. Pouhá prezentace názorů zainteresovaných stran by v tomto případě skutečně vedla k nevyváženosti, protože by byly jako rovnocenné prezentovány postoje toho, kdo právo porušil, i oběti takového porušení. Takový závěr je však nepřijatelný, protože by vedl k pošlapání hodnot, na kterých stojí naše společnost.
Tomio Okamura
Česká televize se chystá nejen na soud s Jaromírem Soukupem a jeho TV Barrandov, ale, jak napsaly Hospodářské noviny, i s některými politiky. Její právní oddělení shromažďuje útočné výroky zákonodárců, a až bude mít jistotu, že má množství důkazů, aby případné soudy vyhrálo, tak začne konat. V té souvislosti se zmiňuje nejčastěji výraz „ksindl“ od místopředsedy Poslanecké sněmovny Tomia Okamury na adresu jednoho redaktora nebo „zkorumpovaná pakáž“, jak premiér Andrej Babiš nazval Reportéry ČT. Co si o tomto záměru České televize myslíte?
Jak už jsem uvedl, Česká televize musí akceptovat a respektovat kritiku a komentáře jiných médií, ale i politiků. Kritika ale musí v první řadě vycházet z pravdivých výchozích podkladů a z nich logicky odvozovat odpovídající hodnotící úsudky. Kritika zároveň musí být konkrétní a nesmí obsahovat pouze všeobecné soudy.
Kritika může přehánět a může být i nerozumná a předpojatá, pokud však není vedena zlým úmyslem. Někdy je totiž k dosažení účelu kritiky, například k vzbuzení zájmu veřejnosti o určitý závažný společenský jev, namístě použití i ostřejších výrazů, které by za jiných okolností mohly být považovány až za urážlivé. Požadavek, aby veškeré výrazy k označení konkrétních fenoménů či osob měly umírněnou podobu, by ke škodě věci zbavoval kritiku emocionální nálože, která má začasté své opodstatnění. Pokud ale kritika obsahuje nepravdivé údaje nebo údaje vytržené z kontextu, jedná se porušení zásady vyváženosti a objektivity.
Jde o krok, který může zákonodárce zastrašit, aby o ČT takto nemluvili? Hrálo by u soudu roli, jestli ten výrok byl pronesen na půdě Poslanecké sněmovny, nebo na jiném místě?
Za adekvátní kritiku nikomu žádný trest nehrozí. Za neoprávněné zásahy do cti a důstojnosti druhých, do dobrého jména právnické osoby, nebo za očerňování sankce samozřejmě hrozí, ale zde platí, že takového jednání by se měli politici, média, ale lidé obecně vystříhat.
Když k chystaným krokům ČT, ať už vůči konkurenční televizi, nebo vůči politikům, přidám projekt Syndikátu novinářů ČR, který bude monitorovat urážky vůči novinářům v diskusích pod články a na sociálních sítích a při překročení únosných mezí to také může skončit žalobami, tak se ptám, jestli je na přeměnu mediálního prostředí v bitevní pole právo připraveno? A pokud ne, jaké zákonné předpisy by bylo třeba přijmout?
Ustanovení zákona o ochraně osobnosti, dobrého jména právnické osoby i nekalé soutěži jsou dostatečná, byť lze mít někdy výhrady k jejich aplikaci soudy. Média by se ale primárně neměla soudit, ale přinášet kvalitní informace občanům. Média by měla být obzvláště zdrženlivá v případě, že se vyjadřují k jiným médiím. Obecně platí zásada, že žádný soutěžitel nemá komentovat či hodnotit záležitosti jiného soutěžitele. Neodpovídá totiž obchodní etice, aby poměry nebo výkony druhého soutěžitele byly brány za základ vlastních výkonů. Nutno ale poznamenat, že z toho, co jsem uvedl, se poněkud vymyká Česká televize. Postavení České televize je ve srovnání s ostatními subjekty působícími v mediálním prostoru značně odlišné. Činnost České televize sice není výkonem veřejné moci, ale na poli svého působení se těší výsadnímu postavení a lze tak na ni v určitých ohledech klást srovnatelné nároky jako na orgány státní moci. Z tohoto důvodu musí být připravena na vyšší míru kriticismu.
Dovedete si představit, že součástí nějakého takového zákonného předpisu bude seznam vybraných slov, ať už vulgarit, nebo nactiutrhačných či důstojnost znevažujících výrazů, která se na adresu médií či novinářů nebudou moci používat? Nebo by to zůstalo na posouzení konkrétního soudce a na tom, kde má nastavenu hranici, kam až lze zajít?
Takový seznam by byl zbytečný. Všichni jsme schopni posoudit, které výrazy jsou v rozporu se zásadami slušnosti a které výrazy jsou jen ostřejší kritikou. Navíc se chápání těchto výrazů historicky mění. Po první světové válce bylo například ve Francii urážkou slovo „Němec“. V nedávné minulosti soudy ve Velké Británii posuzovaly, zda je v současné době ještě urážkou označení někoho za homosexuála a tak dále.
Ještě se vrátím osobní zkušeností k úvodu rozhovoru a prostoru pro vyjádření druhé strany. Každý týden mluvím s Petrem Žantovským o zajímavostech v médiích a z jeho glos či komentářů píšu článek. V březnu 2016 po teroristických útocích v Bruselu zareagoval na vyjádření europoslance Stanislava Polčáka pro deník Právo, že v následujícím týdnu nehodlá do Belgie jet, dokud mu někdo nezaručí, že elementární body dopravních tepen jsou bezpečné. No a Petr Žantovský k tomu poznamenal, jestli se na ten týden také vzdá platu a jestli by si to v Evropském parlamentu mohla dovolit sekretářka nebo uklízečka. Když to vyšlo, tak mi rozlícený europoslanec volal a tvrdil, že ho to poškozuje, jak on je naopak extrémně pracovitý a že měl dostat prostor k reakci. Čím jsem ho měl přesvědčit, když si nenechal vysvětlit, že tenhle novinářský útvar je něco podobného jako komentář, kde autor také neshání k vyjádření toho, o kom píše?
V první řadě je nutno konstatovat, že na digitální média se požadavek objektivity a vyváženosti nevztahuje. Navíc máte pravdu v tom, že některé žurnalistické útvary objektivní a vyvážené ze své podstaty být nemohou. Některé útvary mají subjektivní povahu a nelze na ně používat měřítka pravdivosti či objektivní správnosti.
Psali jsme:
autor: Jiří Hroník
