Osobnost Donalda Trumpa v čele světové velmoci může znamenat změnu v pojetí politiky a mezinárodních vztahů. Debatuje se o zlepšení vztahů s Ruskem, otazník visí nad jeho kritickými postoji vůči Číně. Objevila se nějaká skutečnost z těch všech signálů, kterých jsme byli svědky, co by i v souvislosti se začínajícím rokem mohlo být nějak signifikantní nebo co by určilo směr dalšího vývoje?
Alespoň několika větami bych se přeci jen k uplynulému roku vrátil. Poměrně málo očekávanou zvláštností bylo, že vykazoval poměrně vysokou ekonomickou stabilitu a to přes veškeré chaotické jevy a neurčitosti v klíčových ekonomikách a politických centrech, tím mám na mysli USA, Čínu, Rusko a náš evropský region. Nic zvlášť dramatického se neudálo. Krizové jevy, které se ukazují v západní ekonomice, byly odloženy. Základní otázka je, jak s těmito jevy nový americký prezident naloží.
Jaké politické VIDEO z roku 2016 vám přijde nejšílenější?Anketa
V tomto nebezpečném chaosu bude zásadní problém udržení vojenské rovnováhy a vojenské rozvahy. Mockrát jsme si řekli, že zastavit ekonomiku Číny nelze jinak než vojenským násilím. Nebezpečí, že tomuto někdo propadne, nebylo odstraněno. V tom vidím největší úskalí příštího roku a už prvních sto dní by mohlo ukázat, jak to vlastně Trump myslí. Samozřejmě je to jen hypotéza, ale podle mého názoru klíč. Vycházejme z toho, že je podnikatel, nikoli rychle naučený voják jako Obama. Politiků, kteří nastoupili do funkce a stanou se v podstatě vojenskými byrokraty závislými na zájmech, slovníku a analýzách vojenských struktur, má Západ strašně moc. Trump je nadějí právě proto, že vykazuje určitou nezávislost a je schopný mít svou vlastní představu o světě bez závislosti na tendenčních vojenských analýzách. Poslední tři američtí prezidenti podlehli představě, že vojenská síla stačí, že ostatní složky jako autorita, důvěryhodnost, ekonomický potenciál, schopnost organizovat, že všechny tyto faktory moci dokáží nahradit prostou hrubou silou. Tato iluze by nemusela u Trumpa být. Přinejmenším může vidět i ekonomický rozměr.
Evropská unie evidentně zvolením republikána Donalda Trumpa americkým prezidentem není nadšená. Podle šéfa Evropské komise Jeana-Clauda Junckera může ohrozit vztahy mezi Evropou a Spojenými státy. Vypadá to, alespoň podle posledních rozhodnutí, že EU chce jít možná více vlastní cestou. Může na této úvaze něco být?
Nejdříve si řekněme, co je to přesně EU. Značná část evropských politických elit především v Berlíně a v Paříži vykazuje obrovskou setrvačnost myšlení. Zasekli se před pěti, sedmi lety, kdy jejich kariéry vrcholily a od té doby není s nimi možné pohnout. To, co se děje v politice nebo ekonomice mimo jejich politické stereotypy, odmítnou vidět. Migrační politika je ukázkou této slepoty. I humanisti vědí, že celé dějiny jsou o tom, že někteří lidé jsou dobří a jiní špatní, někteří kradou a další jsou altruisté. Myslet si, že všichni migranti jsou altruisté, si může myslet jen blázen. Otevřít hranice bez kontroly? To je taková ideologická zaslepenost, jakou dějiny vidí jen málokdy. Je to prostě obyčejný liberální fanatismus.
To platí i ve vztahu k USA. Mají naběhnuté stereotypy řekněme bushovsko-clintonovského typu a odmítají vidět cokoli, co je za jejich hranice. To je pražská kavárna, francouzský prezident, německá kancléřka, zleva doprava. Teď je potřeba donutit tuto část Evropské unie plus evropskou byrokracii, která je postavena na servilitě vůči těmto politikům, aby svět začali vnímat reálněji. To není po trumpovsku, prostě, proč by neměly mít USA jiného prezidenta než bushovsko-clintonovského ražení? Vždyť je to nesmysl. Problémy v posledních letech narůstaly a evidentně se na nich podíleli politici Západu, protože byli uzavření v myšlenkových stereotypech. Pak už se situace dostává do takových detailů, že Donald Tusk zasahuje do vnitřních záležitostí v Polsku, protože tam prohrál volby. Co tohle je? Vždyť mají být komisaři neutrální. A najednou tu máme z nejvyšších míst čistou regionální zangažovanost. S EU je potřeba zatřást a Trump by tomu mohl napomoct.
Za pár měsíců přijdou důležité parlamentní volby v Holandsku, spuštění článku 50 o vystoupení Velké Británie z EU či ostře sledované prezidentské volby ve Francii, pak parlamentní volby v Německu. Co bude klíčové?
Klíčové jsou volby v Německu a ve Francii. Francouzské volby vypadají v zásadě rozhodnuté. Buď to bude republikán nebo lepenovec. Oba tito kandidáti představují změnu ze základních stereotypů. To jsou lidé změny. Problém jsou německé volby, kde je stereotyp nejvyšší a je to samozřejmé, protože na této podobě Evropské unie vydělávalo hlavně Německo, a to prestiží i ekonomikou. Germanizace Evropské unie byla v posledních letech patrná a je dána mimo jiné i tím, že Angela Merkelová byla nejdynamičtější z politiků velkého kalibru v EU. Velkého kalibru myslím ne svými kvalitami, ale velikostí mocenského potenciálu. Slovenský premiér je jeden z nejdynamičtějších politiků EU, ne-li nejdynamičtější, ale reprezentuje stát s pěti miliony obyvateli a váha jeho hlasu je odpovídající mocenskému potenciálu. Kdyby měl stokrát pravdu a stokrát se Merkelová mýlila, vítězí názor Merkelové.
Potřebujeme změnu v Berlíně a v Paříži – a v Berlíně stále přetrvává nejistota. I přes všechny tragédie, se kterými jsou spojeny chyby kancléřky v poslední době, stále narůstající dluh Řecka, přetrvávající konflikt na Ukrajině, v poslední době hlavně migrační krize, stále je velká část Němců se stávajícím establishmentem spokojená. To bude klíčové. Doufejme, že změna v Paříži i v Berlíně proběhne stejným směrem. I kdyby odešel kdokoli z EU, musí zůstat geopolitická osa zachována, jinak Evropská unie končí. Udržení Angely Merkelové je pro EU velmi špatná perspektiva, protože v Paříži beze sporu ke změně dojde.
Psali jsme:
Když se vedou debaty o Německu, stále se hovoří jen o kancléřce. Je vůbec na politické scéně někdo silnější, kdo by mohl zaujmout voliče?
Určitě je, ale média ho tlumí. Protože média, tak jak situace odpovídá proměnám západní demokracie směrem k oligarchii, drží linii vládnoucích skupin. Média samozřejmě brání tomu, aby někdo vynikl jako rozumná alternativa. Lidé už jsou pak tak otrávení z konfliktu s médii, že nevěří ani výzkumům veřejného mínění, které pokládají za součást establishmentu. Nebezpečí, že Merkelová znovu vyhraje, je směřování až do hořkého konce. Vyloučené to samozřejmě není. I když mění politiku, je to krajně neupřímné a rozhodně ne propojené dovnitř struktur státu a vládnoucích politických stran.
Letos nás v České republice čekají volby parlamentní a počátkem roku 2018 i volby prezidentské. Zatím se zdá, že premiérem se může stát Andrej Babiš, prezidentem Miloš Zeman, pokud by se rozhodl kandidovat. Možná jejich hlavní deviza je, že nikdo osobitější, lákavější pro voliče tu prostě není. Ale Babiš nemusí mít koaliční potenciál. Jak situaci vidíte vy?
Očekáváte, že rok 2017 bude ve světové politice lepší, než rok 2016?Anketa
Babiš má ale obrovskou výhodu, že nemá výrazné protivníky. Kalousek, který byl nejvýraznější, odchází, už voliče unavil. A jak mohou jít sociální demokraté do voleb s lidmi, kteří hlásají odvolání šéfa protikorupční policie chvíli před krajskými volbami a teď si zase vymyslí úřad na kontrolu pravdy? S tím mohou jít sociální demokraté akorát do kytek a ne k vítězství. To jsou hrubé chyby. Neuvěřitelně hrubé chyby. Myslí si, že o nic nejde, když zřídí takový úřad, ale tohle od nich odstaví veškerou intelektuální levici. Kdo by se chtěl spojovat s někým, kdo zavádí cenzuru a pronásledování lidí? To je honba na lidi za státní peníze. Takovým přeci nejde dát hlas ve volbách. Hrozně tyto věci podceňují.
Pane profesore, jaké je vaše přání do nového roku?
Jen už ne žádnou další válku. Rychle vyhrát v Sýrii a další války ne.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Daniela Černá
