Pokud jste sledovali Moravcův pořad se Zemanem... Choval se dle vás někdo neslušně?Anketa
Páteční vystoupení prezidenta republiky Miloše Zemana, navodilo otázku, zda hlava státu bude opravdu trvat na tom, aby se ti politici, kteří ač nejmenováni byli poznatelní v přednesených výhradách, nestali členy vlády. „Myslím, že to je Zemanova politická taktika. Novináři spekulovali čtrnáct dnů, možná i déle, o jiných jménech a on použil zřejmě proto, aby připoutal pozornost k tomu, že ještě všechno není hotovo, jiná jména,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz politolog Zdeněk Zbořil.
Proto se zamýšlí nad tím, jestli Miloš Zeman nehraje ještě nějakou jinou hru. „Ukazuje se totiž, že jak lustrační zákon, tak ty složité prověřovací procedury, kterými se tady neustále bavíme, někdy platí a někdy neplatí. To s panem Mládkem přece všichni museli vědět, jestli tu prověrku má, nebo nemá. A nikdy se o tom nemluvilo, jestli je to třeba, nebo to není třeba. Ale nezapomínejme, že tohle byla jedna z významných epizod, ale přece jenom epizoda v tom čtyřletém období, které by mělo Sobotkovu vládu čekat,“ podotýká Zdeněk Zbořil.
Kterého ministra by Zeman určitě měl odmítnout?Anketa
O Zemanově kapitulaci mluví ti, kteří politiku berou jako třídní boj
Prezidentovo vyjádření, že Bohuslava Sobotku jmenuje premiérem tento pátek a vládu pak do konce ledna, vedlo některé komentátory k tvrzení, že Miloš Zeman kapituloval. „Zaznamenal jsem, že ti, kteří nemají prezidenta v oblibě a kteří se dívají na politiku neustále jako na třídní boj, tak používají tuhle válečnickou terminologii. Prezident sice zřejmě ztratil některé svoje představy o politice a o tom, jaký vliv bude moci uplatňovat, ale já se neobávám toho, že by odešel do prezidentského důchodu a neovlivňoval dál politiku,“ konstatuje politolog.
Doporučuje také, abychom se zamysleli také nad tím, co všechno vláda, kolem jejíhož složení se tolik bojuje, může a nemůže. „A to proto, zda některé rozhodnutí České národní banky není důležitější než rozhodnutí vlády, zda tady neexistují ještě jiní činitelé, kteří ovlivňují politiku a ekonomiku státu. Takže o kapitulaci prezidenta mluví ti, co mu přejí, že neprosadil některé své představy o politice,“ myslí si Zdeněk Zbořil.
Zaseté nepřátelství od roku 2003 prezident ani ČSSD nepřekonali
„Na druhou stranu Miloš Zeman udržel sedm měsíců ve funkci Rusnokovu vládu. Rozvířil debatu o povaze sociální demokracie a pokud se jeho kritici domnívají, že mu šlo o rozbití sociální demokracie, tak je otázkou, jestli to tak opravdu zamýšlel, nebo zda naopak nešlo sociální demokracii o oslabení či eliminování vlivu prezidenta na českou politiku. Stačí si vzpomenout na pohrůžky kompetenčními žalobami a výzvy k radikálním krokům, které zaznívaly z úst těch, kteří se na to své ministerské křeslo doslova třásli,“ upozorňuje politolog.
Psali jsme:
Už několik týdnů tvrdí v Praze žijící americký novinář Erik Best, že Miloš Zeman sice Bohuslava Sobotku premiérem jmenuje, ale jeho vládě bude život komplikovat až tak, aby ji přivedl k pádu. „Miloš Zeman se rád prezentuje jako levicový prezident a sociální demokracie se ráda prezentuje jako levicová strana. Přitom jsou to dvě síly, které jsou v jakémsi permanentním napětí. Je otázka, zda se dokáží dohodnout a překonat ten nešťastný rok 2003, který mezi ně zasel nepřátelství až nenávist,“ poznamenává Zdeněk Zbořil.
Od kandidátů na ministry vůbec nezaznělo, jak si chod rezortů představují
Jak ale bude jejich spolupráce ve skutečnosti vypadat, se nedá odhadnout i proto, že v tahanici o jména ministrů nezazněla žádná jasná slova, která by prezentovala politiku vlády. „Sice se o panu Zaorálkovi pořád mluvilo jako o možném či nemožném ministrovi zahrančí, ale v celé té diskusi nezaznělo snad jediné slovo o zahraniční politice České republiky. Stejně tak pan Stropnický a jeho příznivci či odpůrci mluvili o tom, že je schopný, nebo není, tuto funkci vykonávat, ale doteď nikdo z nich neřekl, jak to ministerstvo obrany bude dál fungovat,“ podivuje se politolog.
V neděli v poledne se ke svým krokům ohledně sestavování vlády přišel Miloš Zeman vyjádřit do pořadu České televize Otázky Václava Moravce a už brzy po jeho skončení se mu dostalo negativní odezvy, že si počínal málo státnicky a že by se hlava státu neměla pošťuchovat s moderátorem. Jiné hlasy naopak vytýkaly Václavu Moravcovi, že se během pořadu choval k prezidentovi neuctivě.
Otázky Václava Moravce jsou už dlouho politickou estrádou
„Otázky Václava Moravce jsou součástí českého politického folklóru. Takovou příležitost, jaká se naskytne hlavnímu redaktorovi, že má jako hosta ve studiu prezidenta republiky, a to ještě takového, vůči němuž si může dovolit nějaké impertinence, nemohl Václav Moravec nevyužít se šarmem sobě vlastním. Politická estráda, kterou se Otázky Václava Moravce v poslední době stávají, měla tentokrát dva velice významné hráče a pohotové glosátory vlastností jednoho nebo druhého,“ říká pro ParlamentníListy.cz politolog Zdeněk Zbořil.
„Samozřejmě bych předpokládal ze strany pracovníka České televize vůči prezidentovi větší úctu, protože to je úcta vůči té zastávané funkci. Ale Miloš Zeman se nad tímto nepozastavuje ani nad tím, že Česká televize stále mluví spíše o Zemanovi než o prezidentovi. No ale Miloš Zeman si z toho už dávno nic nedělá. Řekl bych, že takové ty špílce, ty jedovaté střely, které na sebe vzájemně vypouštěli, se vlastně líbily jednomu i druhému. A skoro byli vděční za tu příležitost, že se mohli takto předvést,“ domnívá se Zdeněk Zbořil.
Zeman ani Moravec se školit v chování ke Špačkovi nepůjdou
Tento způsob vyjadřování totiž považuje za horizont sebeprezentace jak Miloše Zemana, tak Václava Moravce. „Nemusíme nad tím jásat, ale co s tím uděláme? Přece nepůjdou do nějakého kurzu dobrého chování k panu Špačkovi. Miloš Zeman si myslí, že k funkci prezidenta patří žoviální lidovost, a proto mu takový pořad, jakým jsou Otázky Václava Moravce, vyhovuje. A nezapomínejme, že se začínal prezentovat jako politik na půdě pražského divadla Semafor a nevyhýbal se politicky žertovným nebo estrádním diskusím i v dobách pozdějších,“ připomíná politolog.
Ing. Jan Mládek, CSc.
Neočekává, že by v tomto týdnu došlo k nějakému posunu ve věci navrhovaného složení nové vlády. „Bohuslav Sobotka potřebuje, aby byl jmenován, to je pro něj naprosto zásadní věc. Až bude jmenován a jeho kabinet získá důvěru, tak už si bude moci měnit ministry, skoro jak bude chtít. Miloš Zeman jako prezident proti tomu může protestovat, ale pokud půjde o výměnu ministrů, tam skutečně mnoho prostoru nemá. To by se musela stát nějaká skandální věc, která třeba souvisí třeba s tím bezpečnostním rizikem. O tom jsem mluvil už před týdnem a že to pak prezident v pátek řekl, může zakládat nové problémy či napětí pro budoucnost,“ míní Zdeněk Zbořil.
Policisté musí mít řádně vystudovaného bakaláře a ministr má plzeňský rychlokurz
Ze všech navržených členů Sobotkovy vlády je v nejsložitější situaci plzeňský hejtman Milan Chovanec. „Jednak má to stigma ´Zradil jsi svého cara, zradíš i mého.´ To ho bude provázet do konce jeho politické kariéry. Ale mnohem závažnější útok proti panu Chovancovi byla ta prezidentova zmínka o devítiměsíčním bakalářském studiu na plzeňských právech. Protože to je v dobách, kdy příslušníci Policie ČR musí mít řádně vystudovaného bakaláře jenom proto, aby dosáhli nějakého vyššího platového zařazení, přece jen nepříjemné, když ministr, který má o tento rezort pečovat, je pod touto úrovní,“ upozorňuje politolog.
Předpokládá proto, že veřejnost bude Milana Chovance velmi pozorně sledovat při jakémkoli jeho kroku. „Pak je tam ožehavé jméno pana Mládka a nesmí se zapomenout ani na jméno pana Hermana. Také on bude pod jakýmsi drobnohledem veřejnosti, ačkoli koalice je v jeho podpoře pevná. Ale už ten první ohlas, že s kulturou nemůže nic udělat ani Herman, svědčí o tom, že jsou tady různá očekávání různých skupin, které z toho miniaturního rozpočtu ministerstva kultury chtějí získat a které nemůže pan Herman uspokojit, ani kdyby ho na jeho místě nahradil papež František,“ dodává pro ParlamentníListy.cz politolog Zdeněk Zbořil.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
