Jaký byl dle vás rok 2014 pro Českou republiku?Anketa
Byla politická situace v České republice v uplynulém roce lepší nebo horší než jindy?
Došlo k jistému zklidnění, ale jako poměrně velký problém vnímám, že se v roce 2014 prohloubilo znevážení institucí všeho druhu, ať je to institut prezidenta, vlády, krajů, ale zároveň i elementární úcta k politickým institucím. V minulosti sice instituce veřejnost znevažovala, ale politici drželi jistou souhru, pravidlo, že na některé věci se neútočí, aby byly v chodu a aby měly nějaký symbolický dopad. Politici v uplynulých měsících mezi sebou vedli spory, zneužívali principů dehonestace a sami se na tom přiživovali, což je poměrně silná novinka a rozhodně to nepřispívá budoucnosti.
Pokud by nastal nějaký výjimečný moment, stav krize, sociálního rozkolu nebo morálních problémů, váha institucí, týmová souhra, schopnost mobilizace, bude velmi oslabená, roztříštěná a nedůvěryhodná. Společnost pak politikům neuvěří. Vzniká zbytečný rozkol. Ale existuje i další problém, pokud se „cash“ začne řešit sociální legislativa. Abychom se zbytečně nedostali nakonec do situací, které dnes řeší Británie, Francie, částečně Německo, protože se dlouho tvářily že problémy jako jsou migranti, stárnutí společnosti, vymahatelnost práva, zpřísnění trestů za činy, které rozkládají společnost, neexistují. Takový přístup se může vrátit společnosti jako bumerang. Myslím si, že česká společnost zbytečně vše nechává doběhnout do finále, aby si prošla krizí a následně populistickými vzestupy.
Takže penězi populisticky lepíme drobné problémy, ale systémově je neřešíme…
Politici zalepují drobné škvíry z podpalubí, ale neřeší, kam loď pluje. Když dochází ke zneužívání práva, atakům na jednotlivé skupiny, v tu chvíli se znevažuje státní institut. Lidé mají například pocit, že se proti morálně znevažujícím činům nevystupuje. Můžeme se dostat do situace morálního rozvratu, jako se to stalo po prezidentské amnestii. V souhře problematického ekonomického růstu, sociálních problémů, může vzniknout velmi nebezpečný koktejl. Už staří liberálové říkali, že kvalita života a právního povědomí, záruk a bezpečí, se pozná podle nejslabších a toho, jaké mají dovolání.
A právě tohle je problém současnosti. Začínáme se tvářit, že některé věci neexistují, některé lokality se nás netýkají, požadavky na bezpečí občana jako by se najednou nekonaly. Přitom se dohadujeme o kvótách všeho druhu, které velmi často popírají základ. Říkám tomu sociální ledovka. Může se stát, že něco podobného nastane v sociálně-právních otázkách, lidé se začnou bouřit, přestanou poslouchat centrální instituce a stát můžeme zablokovat na týdny, a dostat do rozvalu, který potrvá měsíce. Naši sousedé přitom řeší tyto problémy otevřeně. My máme přece jen výhodu, že jsme nebyli tak liberální a sociálně štědří a stále je naše společnost homogennější, ale jsme vystrašenější.
Když jste hovořil o nejednotnosti politiků. Projevila se také při bouřlivých debatách a protestech na podzim v souvislosti s osobností prezidenta Miloše Zemana. Jak vnímáte jeho činnost, výroky, zahraničněpolitické postoje apod.?
V zahraniční politice jeho kroky vnímám jako logičtější a racionálnější než ve vnitropolitické. Co se týká ekonomické diplomacie, zahraniční politiky, důrazu na čas, kdy je potřeba domluvit kompromis, racionální ústupky, logika prezidenta je mnohem racionálnější. Problém je, že prezident své kroky nedává do české souvislosti a pak funguje velmi snadné titulkování a sestřelení dlouhodobé a citlivé práce. Co se týká vnitropolitické situace, rezignoval na to, co po něm vyžadují ústavní zvyklosti a neformální očekávání, že prezident je tím, který dokáže vytvořit symbolicky zásadní neutrální půdou, jež by měla dát šanci všem znesvářeným stranám a naopak situaci uklidňovat.
Dokázal to ve své době i Václav Havel i Václav Klaus. Jistě, že v některých věcech společnost rozdělili, ale uvědomovali si, že jediným místem, kde se všechny zúčastněné strany ve sporu dokážou sejít a respektovat rozhodnutý kompromis, by měl být Pražský hrad. Miloš Zeman je člověk středově-levicově uvažující. Předpokládal jsem, že se více vahou své autority a premiérské zkušenosti zaměří na tlak na prosazování tematiky sociálního zákonodárství, které se dotýká lidí bez ohledu na to, v jakém regionu žijí. V zahraniční politice nám ale ostudu nedělá, ač se nás o tom snaží přesvědčit mnohá média. Jeho kroky velmi rychle ctí, vidí stejně a obdobně komunikují i zahraniční státníci jak v sousedství, tak přes Atlantik. V této věci bych mu psí hlavu nenasazoval.
Vygeneruje nám rok 2015 nějaké výrazné prezidentské kandidáty?
Bude docházet k utužování alternativních prezidentských táborů, vyzyvatelů. Chápu i celou kampaň červených karet, petic, facebookových výzev, účelových sešlostí, tlaků do mediálního prostředí jen jako snahu vygenerovat kandidáta, který je středový, uvažuje spíše liberálněji, více staví na společnosti velkých měst, snahu neopakovat znovu prohru z doby prezidentské volby Václava Klause nebo Miloše Zemana, kdy se tábory roztříštily mnohými kandidáty, odsuzováním a výčitkami. Dochází ke snaze vytvořit jednolitost, společnou komunikaci, aby se s kandidátem chtěla společnost ztotožnit, ještě než ho pozná. Na přelomu roku 2015 až 2016 už padnou reálná jména.
Máte Vy osobně nějaké jméno?
Mě mrzí, že neměl možnost, což bylo dáno věkem a příležitostmi Pavel Tigrid. Razím heslo, že bychom teď potřebovali pevného, hodnotově velmi ukotveného, racionálního, trošku až nekompromisního moudrého starce na Pražském hradě. Společnosti by velmi pomohlo, pokud by se vytyčil jasný smysl a vize. Zatím takový prototyp postrádám. Přál bych si ženu, kandidátku, ale zatím o ní nevím. Jako občan bych byl rád, kdyby se objevil někdo mezi Pavlem Tigridem a Joachimem Gauckem.
Který člen vlády se v roce 2014 nejvíce osvědčil?Anketa
Další výraznou změnou v politice je působení pana vicepremiéra Andreje Babiše. Splnil, co slíbil?
Jednoznačně ne. Splnil jen to, že bude výrazný a viditelný, ale co se týká výsledků, reálných změn pro lidi, ovzduší v politice, v praktickém procesu politiky nepřinesl nic. Je to mistr sloganů, mediálních prohlášení, fenomenální imagemaker, ale zatím to není člověk práce, hmatatelných změn, výsledků pro živnostníky, podnikatele, pro lidi, kteří stále vytvářejí nějaké hodnoty.
Jak vnímáte práci soudů, státních zástupců a policie ve vztahu ke kauzám jako Janoušek, Rittig, Nagyová?
Je vyvíjena jen určitá snaha tyto lidi zablokovat, zamezit jim prostor ve veřejném životě, ale, že by se něco principiálně vyřešilo nebo že by kauzy měly nějaké konkrétnější vyznění, toho jsem si nevšiml. Nedělám si ani iluze, že budou dokázány velké věci, které byly deklarovány, typu spolčení proti státu, ohrožování principů demokratického uspořádání, i Al Capone byl chycen na účetní triky a nedoplatky, ale je tu dramatický rozdíl. Rychlost americké a české justice. Myslel jsem si, že dojde k dopadení kvůli drobným průšvihům, svou roli sehraje rozklad organizovaných skupin, kdy jedna práská na druhou, ale jsem překvapen pomalostí. Nakonec se tu pět let bude něco konstruovat, ale výsledek bude naprostá nula. Opět vznikne jakási pachuť ve společnosti, že na nikoho nedojde a že se člověk může spoléhat maximálně na boží mlýny.
Kdo je podle Vás politický vítěz roku a kdo nejvíc ztratil?
Svým způsobem je politickým vítězem roku 2014 Andrej Babiš a strana lidová jako celek. KDU-ČSL byla poměrně přehlížená, teď prosadila řadu věcí, výrazně uspěla a podařilo se jí dostat zpět do politiky, má šanci se stát i moderní konzervativní stranou, na kterou Češi čekají, pokud více zapojí komunální politiky, zařadí témata, která společností hýbou, udrží zdravý rozum, bude se soustřeďovat na klíčové otázky českých rodin a občanů, pak může být velmi zajímavá. Andrej Babiš má před sebou řadu výzev – udržet týmového ducha v hnutí, dát dohromady funkční hnutí, ujasnit si svou roli. Je tam příliš výzev, i když je to člověk workholického typu, který rád kontroluje vše, co je kolem něj, ale na jednoho je to příliš. A ten, kdo prohrál? Možná také Andrej Babiš. Udělal neuvěřitelný volební výsledek, ale rok 2014 promarnil k tomu, aby se vytvořilo nějaké širší hnutí.
Charles de Gaulle měl proud, který shrnoval jeho myšlenky, byl životaschopný, postaven na charismatu výrazné osobnosti. To se zatím Andreji Babišovi nedaří a nejsem si jistý, zda bude mít dostatek času. Ovšem, pokud se nerozhodne kandidovat na prezidenta, což si myslím, že je dost reálné. To je příležitost vytvořit širší hnutí a přijít s déle trvajícími myšlenkami. Zatím ale z mého pohledu promarňuje příležitosti a potenciál, který má obrovský. Nikdo nechce po Andreji Babišovi, aby jeho program byl změtí konkrétních dat a paragrafů, ale chybí základní směřování toho, co by měl stát garantovat. Václav Klaus si dokázal vydefinovat směr a pak ho názorová stabilita dál podržela i v době těžké a složité kandidatury na prezidenta. Pokud to Andrej Babiš neudělá příští rok, pak bude po celou dobu kariéry postrádat, aby lidé měli desatero, ve kterém se mohou orientovat, kterému rozumí, dokážou se s ním ztotožnit a podržet svého kandidáta i v dobách těžkých. I když vlastní řadu médií, nakonec neudrží ani titulky, protože bude chybět logické charisma.
Co vnímáte jako nejdůležitější politický počin roku?
Kuriózně možná odsunutí zákona o státním zastupitelství a justičních změnách. To je poměrně důležitý krok, protože pokud by byl přijat v té formě, jakou navrhovali státní zástupci, do značné míry by proměňoval logiku dělení moci, kontroly moci v České republice. Je to sice zákon veřejností opomíjený, ale je velice zásadní. Dramaticky by se změnila kontrola mocí a jejich vyvažování.
Pojďme ještě zhodnotit stav politického spektra. Mluví se o rozpadu tradičních stran, o neupevněnosti nových hnutí. Jak to vidíte Vy?
Prožíváme italské déjà vu. To, co si Itálie prožila revolucí soudců a nástupem jakoby nového stranického uspořádání a velmi silného Silvia Berlusconiho, vlastně prožíváme na český způsob. Výrazná charismatická osobnost, která nemůže být nikomu lhostejná v naší politice, teprve povede k tomu, že si všichni začneme redefinovat strany, jednotlivé proudy, konečně si možná vydefinujeme, co znamená být levicový nebo pravicový, případně hodnotově tradicionalistický. Dochází k novému uspořádání, velkému nepořádku, který bude vyvolávat snahu udělat velký pořádek. Prožíváme to, co si prožívá Itálie, v nějaké menší formě Francie nebo částečně Německo nástupem alternativ.
Byli jsme svědky zásadních událostí na mezinárodní scéně. Čím je svět jiný, než byl loni? Jaký bude v politice rok 2015 a může se situace vyhrotit?
Mezinárodní situace se beze sporu vyhrotit může, speciálně tím, jak se dějí proměny v energetické politice. V momentě, kdy strategické suroviny typu ropy poměrně zásadně prožívají změnu ceny a tím i významu, bude to mít samozřejmě dopad do mnoha mezinárodních společenství. Ropu potřebuje nejbohatší svět i chudé periferie. Prožíváme znovu otevřenou mezinárodní scénu mezinárodních aliancí. Ani ne novou studenou válku, to si nemyslím, spíš dochází k prostředí nových aliancí, geografických společenství, hranice už nebudou tak prostupné a relativně otevřené světu, ale budou mnohem vyhraněnější. Když přijdeme do jiné lokality, pochopíme, že jsme v jiném prostředí, kde fungují jiná pravidla bezpečnosti, obchodu i politiky. Tak trochu se vracíme do 19. století. Mnohem více se nám teď vyplatí číst o knížeti Metternichovi než se vracet do 50. a 60. let a studovat studenou válku.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Daniela Černá
