Na podzim u nás bude víc migrantů, než si umíme představit. Německo a Rakousko totiž zavře hranice, čeká Cyril Svoboda

Anketa

Vadilo by vám, kdyby o vás někdo řekl, že jste ,,extremista"?

94%

hlasovalo: 6632 lidí

Mediálním a politickým světem hýbou výsledky prvního kola rakouských prezidentských voleb. Tamní tradiční strany zcela vypadly a ve druhém kole se utká Norbert Hofer ze Svobodné strany Rakouska a expředseda Zelených Alexander Van der Bellen. Mluví se o překvapení, šoku, nástupu populistů a extremistů, o přeorání rakouské politické mapy. Jaký vzkaz takovou volbou Rakušané vyslali?

Podle mě jde o mimořádně vážné varování, které nevidím jako překvapení. Jsou jen dvě alternativy evropského řešení migrační krize. Jedna je, že se Evropa semkne a bude držet pohromadě. Jak jsem už v Parlamentních listech říkal několikrát, řešení spočívá v tom, že Evropa zajistí vnější ochranu hranic a přerozdělovacím mechanismem se postará o řízenou migraci těch, kteří už v Evropě jsou. Nebo vyhraje druhá cesta a tou je stavění plotů a rozbíjení vnitřní integrity Evropy. Výsledek prvního kola voleb v Rakousku je vítězství druhého řešení. Doufám, že ne definitivní. Národní fronta ve Francii a Marine Le Penová jásá a další představitelé extrémní pravice jsou nadšení, že nastupuje to, co oni chtějí – a to je rozbití vnitřní integrace Evropy. To je vážné. Buď stávající establishment, premiéři i náš premiér Sobotka nastolí řešení, které podle mě existuje, nebo půjde cesta směrem, který naznačuje výsledek voleb v Rakousku.

Myslíte si, že Rakušané vezmou výsledek prvního kola jako varování?

Je možné, že ještě v druhém kole Norbert Hofer nevyhraje, ale získal přes 35 procent. Rakousko je země vstřícná, bez vnitřního sociálního napětí, relativně bohatá, má všechny znaky stability a přesto tam vznikla tato atmosféra. Pro mě není situace překvapení, ale logický důsledek jednání lídrů, kteří nám velí. To je jejich věc.

Situace, o které mluvíte, má široký rozměr. Hovoří se o rakouské Front National, z některých kruhů zní kritika vůči polské konzervativní vládě, na Slovensku uspěli Kotlebovci…

Všichni se předháněli a pan premiér Fico jako první, kdo ochrání Slovensko. A pak přijde pan Kotleba, který se oblékne do uniformy… A lidé si řekli: „Když má uniformu, tak mu dáme hlasy.“ Aby někdo řešil problém migrace jako evropský, na kterém má mít účast Slovensko, to neudělal ani jeden. Pak může uspět člověk typu pana Kotleby, tváří se, že ochrání Slovensko, ale proti komu? Nevím.

Už delší dobu se hovoří o tom, že kvůli napjaté situaci v Evropě může náš kontinent zahájit zcela novou éru, kdy budou v jednotlivých zemích vítězit netradiční strany, často velmi ostře zaměřené a profilované. Takže tradiční strany by tomu měly podle vás zabránit?

Ne strany, ale lídři. Podle mého názoru už se nové dějiny Evropy začaly psát. Evropa uvěřila hrozbě Sovětského svazu a to pomohlo integraci Evropy a bývalí nepřátelé Němci a Francouzi začali spolu dokonce vládnout. Dnes čelíme vážné krizi migrace a lídři nejsou schopní se stmelit. To je smutné.

Americký prezident Obama při návštěvě Velké Británie doporučil, aby země setrvala v EU. Okamžitě se ozvala kritika ve smyslu, že se šéf Bílého domu vměšuje do britských vnitřních záležitostí. Londýnský starosta a vlivný konzervativec Boris Johnson, který podporuje vystoupení z EU, obvinil Obamu z pokrytectví a označil to za bizarní. Tedy, lze to považovat za vměšování se? Patří taková vystoupení a doporučení do diplomatických vztahů mezi suverénními státy?

Vměšování to je, ale oprávněné, protože k němu došlo mezi dvěma nejbližšími spojenci. Nejen, že USA a Velká Británie jsou spolu v Radě bezpečnosti a Severoatlantické alianci. Lídři obou zemí si mohou říci více než jiní. To, co říká Barack Obama je vážné, protože Spojené státy byly přinuceny dvakrát zachránit demokracii v Evropě ve válkách, které tu vznikly, jak v první, tak druhé světové válce. Samozřejmě je zájmem Spojených států, aby Evropa byla soudržná a mírová. A taková bude integrovaná, a ne, když se rozbije. Logický zájem Spojených států je vážný a nejde jen o momentální názor prezidenta Baracka Obamy. Upozorňuji na to, ať si vaši čtenáři přečtou podmínky Marshallova plánu z roku 1947, kde jednou z podmínek bylo, že se Evropa musí dát dohromady.

Barack Obama se při své evropské „pouti“ setkal i s německou kancléřkou Merkelovou a otevřeně ji pochválil za její postoj k migrační krizi. Merkelová podle něho prokázala skutečné morální a politické vedení. Co na to říci?

Nejdřív obecně. Každý dělá chyby a určitě „vítací výrok“ paní kancléřky Merkelové patří k těm, které neměly zaznít. Obecně ale kancléřka Merkelová zatím jako jediná v Evropě má strategickou vizi a za ní jde. Pokud něco je schopná dát Evropa dohromady, tak pokud to tlačí Německo. A za to pochvalu zasluhuje. Opakuji znovu, že vnější hranice musíme chránit. Ale, co uděláme s lidmi, kteří už jsou tady? Musíme rozlišit, že právo na azyl mají ti, které vyhnala válka; a pokud skončí, měli by se vrátit zpět. Tento proces musí být řízen evropsky a v tomto sehrává Německo pozitivní roli. Jsem o tom přesvědčen. Marně se dívám v Evropě po komkoli jiném, který by měl nějakou strategickou vizi ve věci řešení problémů s migranty kromě stavění plotů. A to, jak víme, je řešení jen krátkodobé.

Rakousko obnovilo kontroly na hranicích s Maďarskem a zřejmě se vláda chystá zpřísnit režim i na hranicích s Itálií. Tohle jsou „ploty“, o kterých mluvíte?

To ne. Tímto říkají: „Jsme plní. Teď už je potřeba pomoci zbytku Evropy.“ A proto jsem přesvědčen o tom, že na podzim nebo na začátku příštího roku budeme mít u nás více migrantů, než si dokážeme představit, protože jejich cesta narazí na důslednou kontrolu německých a rakouských hranic.

Několik podniků, kaváren a také metro se stalo terčem řádění s největší pravděpodobností neonacistů. Nechali po sobě posprejované zdi, objevily se protiuprchllické nápisy i hákové kříže. Mluvčí Hradu Jiří Ovčáček se nedomnívá, že jde o projev radikalizace společnosti. Ovšem k útoku mělo dojít poté, co se někteří provozovatelé připojili k projektu HateFree Zone. Co si o tom myslíte vy?

Je dobře, že se o tom píše. Je to nebezpečný jev. Nelze nad tím mávnout rukou se slovy, že o nic nejde. Znamená to, že jsou tu určité organizované síly a i když nejsou velké, musíme se postarat o to, aby se jakékoli zlo, které ohrožuje demokracii, minimalizovalo v samém počátku. Ne až naroste, pak je to těžký úkol.

Propukl diplomatický konflikt mezi Českou republikou a Ruskem, když naše Ministerstvo zahraničních věcí neprodloužilo akreditace dvěma ruským novinářům, kteří zde dlouhodobě působili. Moskva dle očekávání oznámila, že na oplátku vypoví dva české novináře. Nikdo z české strany ovšem veřejně nesdělil důvody. Je to běžný postup?

Je to běžný postup. Dalo se očekávat, že když Česká republika neprodlouží akreditaci ruským novinářům, totéž přijde z druhé strany. Problém je v tom, že ruských novinářů je tady hodně, ale českých v Rusku moc není. Doufám, že české ministerstvo zahraničí mělo k tomuto kroku vážné důvody a že nejde jen o krok vycházející z poptávky po atmosféře. Neznáme důvody, nemůžeme je přezkoumat a znát je nebudeme.

Ve Spojených státech znovu ožila debata ohledně teroristických útoků z 11. září 2001, při kterých zahynuly tisíce lidí. Vášnivě se diskutuje nad tajnou zprávou, známou pod označením „28 stran“, která je uložena v trezoru a měli možnost ji číst pouze někteří členové Kongresu. Dokument prý poukazuje na to, že Saúdská Arábie, spojenec USA, tuto teroristickou operaci financovala. Některé rodiny obětí chtějí žalovat saúdskoarabskou vládu a žádají zveřejnění dokumentu. Nakolik je pravděpodobné, že by se tato arabská země na činu podílela? Co všechno by se mohlo stát, pokud se to potvrdilo?

Obecně toto nejsem schopen posoudit. Z principu jsem proti tomu, aby se tajné dokumenty zveřejňovaly, od toho je politická reprezentace, aby s informacemi řádně naložila. Jakmile si zvykneme, že se všechny tajné informace zveřejní, nastane situace, že už nikdo nic nesdělí. Přitom potřebujeme řadu údajů pro ochranu našich zájmů a bezpečnosti, a ty nám sdělí jen ten, kdo ví, že si je druhý den nepřečte v jakémkoli periodiku. Byl bych velmi opatrný.