Česká televize přinesla výsledky průzkumu společnosti Median, které se týkají agresivity Ameriky a Ruska. Podle průzkumu jsou současná zahraniční americká a ruská politika srovnatelně agresivní nebo srovnatelně nebezpečné. V případě Spojených států takto odpovědělo 67 procent dotázaných, v případě Ruské federace je tato hodnota o procento nižší. Proč tomu tak je? A odpovídá to?
Údaje, které uvádíte, vlastně odpovídají i údajům, které získával STEM. Neznamená to ovšem, že pro lidi je Amerika totéž, co Rusko, že mají k obraně zemí stejný vztah. Ve skutečnosti má u nás Rusko příznivců zhruba třetinu obyvatelstva, u Spojených států jsou to třetiny dvě. Problém je s hodnocením politiky jednotlivých zemí. Ani ne tak současností jako v tom, že naši občané vyjadřují obavy z chování, jednání velmocí. A tak, jako má naše země negativní zkušenosti s Ruskem, tak se obávají toho, co velké státy – abych neřekl velmoci, protože je sporné, zda Rusko tou velmocí je, nebo není, určitě by jí chtělo být – co udělají do budoucnosti a jaký vytvářejí prostor pro konsenzuální politiku ostatních zemí.
Fotogalerie: - Babiš vyfič u Rozhlasu
Kdo je pro vás důvěryhodnější, pokud jde o spory manželů Paroubkových?Anketa
Minule jste mi řekl, že strach z Ruska, které může představovat hrozbu do budoucnosti, vyslovila třetina obyvatelstva. Teď jste zmínil, že třetina Čechů má Rusko v oblibě. Znamená to, že třetina populace Rusku fandí a třetina se bojí?
U třetiny obyvatelstva je Rusko vnímáno pozitivně, ten podíl určitě není vyšší. Samozřejmě podle konkrétní politické situace se tyto proporce mohou krátkodobě měnit, ale jinak ten podíl dvě třetiny a jedné třetiny tady zůstává v zásadě stabilní. Pouze se mění v závislosti na určitých politických událostech a zejména politických krizích.
Jak se v tom, co říkáte, promítají události, které provázejí pietní akty a vzpomínkové akce, například před budovou Českého rozhlasu. Přeháníme to, jak někdy slýcháme?
Vadilo vám, že dav pískal na Andreje Babiše při pietním aktu před sídlem Českého rozhlasu?Anketa
V tomto ohledu bych nechtěl jako sociolog udělat nějaký výrazný a autoritativní soud, protože například vystoupení u rádia je činem nějaké skupiny lidí. Pak se vše řeší v médiích, otázka je, jak dlouho to vydrží a jak lidé zareagují. Koneckonců vystihl to i Andrej Babiš, který usoudil – a možná správně – že konflikty, které jsou možná zbytečné a nesou hlavně symbolickou hodnotu, mu paradoxně mohou v popularitě a preferencích pomoci. Tady platí to, co dlouhodobě zjišťujeme a o čem jsme spolu už mluvili, že představou většiny obyvatelstva je, že politika by měla v zásadě být konsenzuální, že politici jsou placení od toho, aby se dohodli, a ne aby převládaly emoce, konflikty, aby konflikt jedné strany stíhal konflikt z druhé strany, když to nemá aktuálně žádný základ. Pak je samozřejmě otázka, jak dalece pietní akt roku 1968 lze aktualizovat k osobám, které reprezentují naši dnešní politiku, zda je to sourodé a smysluplné. V každém případě ze strany protestujících to bylo jasné gesto a otázka je, jak to bude dál žít ve vědomí lidí a jak to bude tradováno médii.
Psali jsme:
Vystoupil tam Andrej Babiš, přestože věděl, že k těm protestům může dojít. Viděl to jako příležitost, která mu může pomoci v popularitě, nebo mu nic jiného nezbývalo vzhledem k jeho postavení?
Myslím si, že Andrej Babiš je v tomto ohledu realista. Samozřejmě zvažoval, jestli vystoupit, nebo nevystoupit. Pokud nevystoupil k roku 1968 prezident, on je další v pořadí. Kdyby Babiš nevystoupil, vypadalo by to, že se akci vyhýbá, a stejně by sklidil kritiku. Takže vystoupil a předpokládám, že si byl vědom emotivní povahy, jaké jeho vystoupení mělo. Rovněž jako praktik ostřílený v mnoha konfliktech si uvědomuje, že takové situace bezprostředně nějak vypadají, ale pokud zátěžovou situaci pískající veřejnosti přežije, tak v očích dalších lidí ukázal schopnost zvládnout složité a náročné situace. A zvládat složité a náročné situace se od politiků obecně očekává, takže z osobního hlediska Andreje Babiše to patrně fiasko nebylo.
Prezident Miloš Zeman věnoval výročí tichou vzpomínku, což spustilo další vlnu kritiky. Někteří ironicky říkají, že je dobře, že nevystupuje, a spekulují o jeho zdravotním stavu. Jde z jeho strany o správný krok?
Já jako pamětník roku 1968 si myslím, že tato událost si prostě zasloužila jen krátký komentář, protože prezident požívá velké autority dané nikoliv jeho osobností, ale autoritou prezidentské instituce. Mohl sdělit své stanovisko a sám ze své zkušenosti ví, jak to období roku 1968 nesmírně aktivizovalo obyvatelstvo a jak v nich probudilo touhu po svobodě a jak se všechno slučuje s tím, že někteří komentátoři říkají, že to bylo prostě jen pražské jaro. Říkají, že pražské jaro byla jen slepá ulička ve vývoji komunismu. To je samozřejmě z jedné strany pravda, z druhé strany je však pravda, že šlo o vysokou symbolickou hodnotu, kdy československý národ vyjadřoval touhu po svobodě, a to si pár státnických slov zasluhovalo.
Jak podle vás veřejnost vnímá názory a akce českých umělců. Tomáš Klus vyvolal řetězovou reakci a spolu s dalšími nebude vystupovat na akcích z peněz Andreje Babiše ani v jeho médiích. Může to mít vliv na voliče, nebo jde o okrajovou záležitost okurkové sezony?
Myslím, že to dokresluje současnou situaci, která – když využiji termínu Václava Havla – je do značné míry rozbředlá, nepřehledná a je to důležitý prvek, který označuje, jak je naše současná situace komplikovaná. Snaží se poukázat na to, že je třeba hledat východisko, pokud jsme nespokojení, a hledat něco jiného. Jde o symbolickou hodnotu, ale že by přišly přímé dopady v chování voličů, nepředpokládám. Nicméně jde o důležitý prvek spíše symbolické povahy, který ukazuje, jak jednotlivé skupiny lidí, veřejně známí lidé smýšlejí. Vlastně nastavují veřejnému mínění zrcadlo. Zda to vše bude veřejné mínění akceptovat, nebo nikoliv, je otázka. Víme z výzkumů, že přímé, živé vstupy umělců, herců či zpěváků do politiky nejsou vnímány veřejností příliš příznivě. Avšak podobné nepřímé vstupy, které označují angažovanost lidí, vlastně jdou příkladem široké veřejnosti, že by se měl člověk o věci veřejné zajímat, a neměl by v situaci, v níž se neorientuje a která mu připadá bezvýchodná, házet flintu do žita.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Zuzana Koulová
