Do boje o Hrad vpadl Mirek Topolánek. Okamžitě začaly klesat sázkové indexy dalších kandidátů, Michal Horáček se propadl v měření pravděpodobnosti vítězství již pod něj. Topolánek je nyní podle sázkových kanceláří na třetím místě. Má šanci uspět? Co soudíte o něm jakožto osobě, o jeho politické historii? Pomůže Miloši Zemanovi například tím, že posléze zastíní i Jiřího Drahoše, o kterém také „kavárna“ tvrdí, že je až moc akademický?
Mirek Topolánek je určitě výraznou politickou osobností, která vzbuzuje emoce, nikoho nenechává chladným. Někteří ho nesnášejí, jiní ho zase podporují. On je velmi slušný rétor, umí být i zábavný, a to jsou velké výhody právě pro přímou volbu, pro tu politickou reality show. Je tedy pro mne velmi silným kandidátem a rovnocenným soupeřem Miloše Zemana, který byl před několika lety také skvělým a vtipným řečníkem, což veřejnost umí vždy ocenit. On určitě ubere body panu Drahošovi i Horáčkovi, kteří si zakládají na tom, že jsou intelektuálské typy. Lidé, kteří nechtějí Zemana, totiž upřednostní spíše Topolánka kvůli jeho bohatým politickým zkušenostem, a on tak může další kandidáty klidně zastínit.
Na druhou stranu, pokud by se s Milošem Zemanem dostal Topolánek do druhého kola, má náš současný prezident větší šanci zvítězit. Topolánka totiž vůbec nemusejí lidé levicově orientovaní, pro které je tím pravicovým extravagantním reformátorem spojeným s kmotrovskou historií ODS a s lobbisty, jak o tom už hovořil Andrej Babiš. V každém případě by tak ve druhém kole přihrál hlasy levicových voličů současnému prezidentovi. Nicméně je Topolánkův vstup do boje o Hrad pozitivní záležitostí, která do prezidentských voleb vnesla větší zajímavost a rozruch.
A jak hodnotit poslední politickou produkci Miloše Zemana? Je v kondici vyhrát prezidentské volby? A bylo by to dobře s ohledem na jeho způsob řešení povolební situace?
No, dříve se říkalo, že prezidentské volby dovede vyhrát i tenisová raketa Václava Klause, tak nyní by se asi mohlo konstatovat, že stejně poslouží i pověstná hůlka Miloše Zemana. Prostě že nemusí předvádět bůhvíjaké výkony, ale že je symbolem určitého politického stylu pro nemalou část veřejnosti. Navíc Miloš Zeman se umí vzchopit, když jde o něco důležitého. A i když prohlašoval, že nepovede žádnou kampaň a nebude se utkávat s protivníky, přece víme, že stále jezdí po krajích a dává pravidelné rozhovory na TV Barrandov. Jeho současný zdravotní stav tedy nebude mít rozhodující vliv při prezidentských volbách.
Druhou věcí ovšem zůstává, jestli je vlastně správné, aby znovu kandidoval. Já bych se tady nechtěl zabývat jeho osobností, ale vadí mi jeho experimentování v české politice, jeho nakládání s Ústavou a s jejím výkladem, kde má na můj vkus až příliš mnoho fantazie. To by mohlo být v budoucnosti velmi nebezpečné, kdyby se dostal na Hrad razantnější a ještě více populistický kandidát, který by tak měl na co navazovat a chtěl by jeho experimenty ještě posunovat dál. Tím je kandidatura Miloše Zemana pro veřejnost dost riziková.
Pojďme nyní k povolebním vyjednáváním. Některá média už spekulují, že komunisté přece jen začínají měknout a uvažují o toleranci vlády Andreje Babiše. Okamura se tváří zásadově, nicméně Babiš mu skládá jeden kompromis za druhým. V ČSSD podle informací z tisku též pomalu zraje varianta spolupráce s hnutím ANO. Senátor Pirátů Libor Michálek také vybízí k podmíněné spolupráci s ANO. Jak to nakonec asi celé dopadne? Kdo podlehne, a za co? Bude hrát roli úvaha, že by Babiš mohl všechny ostatní zbavit vlivu na státní podniky a na státní správu, tudíž oni „zmoudří“?
K postupnému přehodnocování postojů může docházet, ale spíš bych to viděl až později na přelomu roku, kdy se začnou připravovat stranické kongresy a sjezdy a politici si začnou uvědomovat, že by bylo pro ně přece jen lepší figurovat ve vládě, než se jen občas ukázat v Poslanecké sněmovně. Odhadovat konečný výsledek je ale hrozně těžké, protože zatím nevíme, za jakých podmínek by fungovala případná menšinová vláda ANO, jestli už náhodou i Andreji Babišovi nedojde trpělivost a neřekne, že ať se tedy raději vyhlásí nové volby, když mu všichni házejí klacky pod nohy, jestli v prezidentské volbě náhodou neuspěje někdo jiný než Miloš Zeman, čímž by Babiš ztratil podporu Hradu. Nyní to spíše vypadá na to, že si na silnější vládu budeme muset asi delší dobu počkat.
Zatím se skutečně počáteční kola povolebních jednání poněkud komplikují. Ve hře jsou tak samozřejmě i předčasné volby, kterých se většina politických stran bojí i kvůli tomu, že by jim odčerpaly značnou část financí. Údajně tento argument používá při jednáních jako klacek i Andrej Babiš. Je tato možnost vůbec reálná?
No, myslím si, že tato alternativa je reálná vzhledem k chování politických stran, které jsou vůči Babišovi v opozici a jdou proti němu na doraz, i když si zřejmě neuvědomují, že by to nejvíce poškodilo je samotné. Jednak by některé z nich mohly mít horší výsledky a především jim chybějí na další kampaň peníze na rozdíl od Andreje Babiše. Ten by asi znovu zahrál svoji roli ukřivděného, jež by mu vynesla solidní volební výsledek. Kromě něj by také asi ještě posílila SPD Tomia Okamury. V tom by se projevila naštvanost voličů na tradiční strany, že se volby musejí opakovat, a zřejmě by na tom vydělali i Piráti, kteří ukázali, že mají vhodné politické zázemí a jsou schopni smysluplně jednat. Pro všechny ostatní strany to je ale velký problém, který bude hrát důležitou roli při dalších možných kolech vyjadřování důvěry nějakému vládnímu uskupení či přímo menšinové vládě za několik týdnů. Lze tedy i očekávat, že některá hnutí tak zřejmě budou muset přehodnocovat svoje nynější názory a postoje.
V souvislosti se vznikem nové vlády se také začíná hovořit o orientaci naší země, zda se posune víc „na Východ“, nebo „na Západ“. Příznivci EU se děsí referenda, které by podle ANO nemělo postihnout otázku setrvání v EU, ale nemusí to být konečný postoj. Okamura či KSČM se tomu vůbec nebrání. A Okamurova SPD, jejíž většina poslanců se pozitivně dívá na Putina, nejspíše obsadí funkci šéfa bezpečnostního výboru Poslanecké sněmovny. Jak se na tyto argumenty díváte?
Myslím si, že by nebylo moc moudré svěřovat vedení poslaneckých výborů pro obranu, bezpečnost i zahraniční záležitosti do rukou populistických stran, které jsou politicky nevyzpytatelné, a nemělo by to pak ani příznivý ohlas za hranicemi.
Co se týká našeho směřování, tak Andrej Babiš vystupuje jako proevropský politik, který nezpochybňuje ani naše členství v NATO. Snaží se také o to, aby byl tak vnímán v rámci Evropské unie, a ne jako nějaké riziko pro Brusel. V tomto ohledu nemusí mít nikdo obavy.
Domnívám se, že ani o vyhlášení referenda o našem členství v Evropské unii nemusí mít nikdo strach. Už na počátku minulého období většina stran se hlásila k vytvoření zákona o lidovém hlasování, ten se také zpracoval, vláda ho schválila, poslala do Poslanecké sněmovny, ale tam zůstal ležet, protože se strany na něm nemohly domluvit. Pro některé poslance byl zákon příliš mírný, pro jiné zase hodně přísný. Nemohli se domluvit na tom, o čem se bude referendum vyhlašovat, v jakém termínu a podobně.
A já si myslím, že to stejně dopadne i tentokrát, protože na formulacích a různých detailech se strany spolu neshodnou. Jinak to vidí SPD, která ho chce co nejširší, jinak sociální demokraté nebo hnutí ANO. Kdyby měli politici více rozumu, tak se dohodnou alespoň na nějaké základní verzi s omezeným počtem témat, ke kterým by se mohlo referendum vyhlašovat, například bez některých převratných změn v Ústavě. Jenže bohužel o to zatím nemá nikdo zájem.
- Další názory politologů ČTĚTE ZDE
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jan Štěpán
