Jistě sledujete poslední dění kolem Pirátské strany. Začalo to obviněním ředitelkou personálního odboru strany Janou Kolaříkovou, že se místopředseda Jakub Michálek dopouští psychické šikany. K ní se přidal europoslanec Mikuláš Peksa a tak dále. O čem konflikt vypovídá? Je něco z dění kolem proti tomu, co hlásají? A poznamenají tyto veřejné konflikty jejich pozici vzhledem k tomu, že je může veřejnost sledovat na internetu?
Úplně proti tomu, co hlásají, to není, protože strana se prezentuje jako velmi otevřená, liberální, moderní, která klade velký důraz, aby všechny postoje, názory členů, respektive funkcionářů strany byly veřejně prezentovány, aby se žádná politika nedělala tajně nebo v nějakých kabinetech a podobně. Kladou důraz, aby byli vnímáni jako strana transparentní, která před veřejností neutajuje schůzky s různými politiky, lobbisty a tak dále.
Je v tomto smyslu klasickým novým politickým hnutím, jež vidíme i na Západě a všude v moderních demokraciích, které klade důraz na otevřenost, a v tomto smyslu mají i představu – nebo převládá názor, že vnitřní rozpory se vlastně mají do jisté míry ventilovat na veřejnosti. Problém samozřejmě je, že na tohle veřejnost není moc zvyklá. Pokud začnou veřejně propírat nepříjemné záležitosti, konflikty a spory, které se logicky mezi jednotlivými politiky hnutí prostě objevují, mohou na veřejnost působit dosti rozpačitě a až negativně. Veřejnost vždy nerada sleduje, když se jakákoliv strana nebo politici jedné strany před zraky veřejnosti hádají, osobně napadají, urážejí – to snižuje autoritu hnutí u voličů.
Takže nakonec jejich transparentnost, například ono fórum, na němž se všechno řeší, může Pirátům uškodit?
Nemůže jim uškodit vnitřní diskuse, ale může jim uškodit, pokud perou takzvaně špinavé prádlo před veřejností, a může jim uškodit, pokud se před veřejností napadají, urážejí a padají vulgarity. Já si nedělám iluzi, že se to neděje uvnitř jiných politických stran také, ale nevyplouvá to na povrch, to je hlavní problém. Pokud vše vyplouvá na povrch, tak to samozřejmě stranu poškozuje.
Zní to trochu jako: S čím kdo zachází, tím také schází…
To si nejsem úplně jistý. Mám pocit, že celé hnutí od počátku vznikalo tak, že základní myšlenkou je být transparentní. To je, myslím, v pořádku. Tím hnutí zaujalo tu část veřejnosti, která ho podporuje. A dnes není tato část veřejnosti vůbec malá, tvoří kolem devatenácti procent, což je možná pětina voličů v průzkumech veřejného mínění. Je evidentní, že existuje velká skupina voličů, zejména mladších lidí, kteří oceňují nový přístup, jenž představují Piráti. Tedy transparentnost, otevřenost a podobně.
Možná že tito nejmladší voliči i prominou straně navenek ventilované spory či konflikty, ale co vidím jako větší problém, je, že strana tím může odradit voliče další, protože pokud má ambice být po příštích krajských volbách součástí krajských vlád a po příštích sněmovních volbách sestavovat vládu, tak samozřejmě potřebuje další voliče. Nestačí ty, které má. Zároveň by se potřebovala prezentovat a etablovat jako strana seriózní, která by byla přijatelná i třeba pro voliče středního či staršího věku, protože těchto voličů bude přibývat. A tyto veřejně ventilované pohádky, konflikty a urážky určitě nebudou přidávat na popularitě.
Je a bylo vůbec udržitelné, aby pirátský přístup „pusťte nás na ně, všechno zlo vymeteme“ se v praktické politice realizoval a udržel?
To je vždy typická strategie nových stran a hnutí. Koneckonců to v jiné podobě říkal i Andrej Babiš a další, že vystřídají neschopné a zkorumpované politiky. Já mám pocit, že od těch hlavních představitelů Pirátské strany, hlavně poslanců, už tak radikální politiku neslyšíme. Přece jen došlo k tomu, že se politici učí a nějakým způsobem se snaží stát standardní stranou – uvědomují si i určité slabiny, které nové hnutí má.
Já bych dnes neviděl takovou bezbřehou radikalitu v názorech, které strana prezentuje na veřejnosti. Naopak myslím, že jako velké memento působí zkušenost Věcí veřejných, jejíž politici se po vstupu do Sněmovny a vlády totálně znemožnili. Ať už neprofesionalitou, vnitřními spory, konflikty nebo nějakým navázáním na logistické struktury, bezpečnostní a podobně. Memento v podobě Věcí veřejných tady velmi silně působí. Zkušenost s Věcmi veřejnými je vedla k tomu, že se Piráti po vstupu do Sněmovny rozhodli, že nebudou vstupovat do vlády a budou se učit tu politiku dělat a budou se učit, jak se stát standardní politickou stranou.
A musím říci, že řada politiků a představitelů ukazuje, že se jim to daří, a umějí se věcně vyjadřovat k problémům. Myslím, že velmi dobrá byla diskuse, kdy se jednalo o důvěře vládě, kde vystupovali s věcnými argumenty, řada poslanců měla věcné příspěvky založené na argumentech. Je vidět, že se na vystoupení ve Sněmovně připravují, a zkrátka nejde o partu neprofesionálů, kteří se dostali do Parlamentu jen na vlně popularity a pak nevědí, co s tou pozicí dělat. Rozhodně bych je nepodceňoval. Mají našlápnuto k tomu stát se standardní stranou a potom by pro ně mělo být mementem i to, co se děje nyní. Tedy že veřejně perou prádlo dosti nevhodným způsobem.
Mgr. et Mgr. Jakub Michálek
Jaký efekt by podle vás mělo, kdyby se Piráti rozhodli fórum zneveřejnit?
Spíše by to pomohlo vylepšení obrazu strany před veřejností. Opravdu není asi šťastné, že i každodenní komunikace mezi funkcionáři – například e-mailová – je úplně veřejná. Pokud by se ji rozhodli zneveřejnit, tak by to určitě nevedlo k odrazení voličů. Naopak by mohli třeba získat ještě nějaké další. Jde o to, že fórum by mělo sloužit jako vnitřní komunikační kanál pro politiky strany a pro veřejnost by měly být veřejné nebo dostupné jen nějaké závěry, výstupy z diskusí a podobně. Asi není potřeba a je trochu škodlivé, že se prezentují i konflikty, které se na fóru objevují.
Jsou podobné spory i třeba stejně intenzivní v ostatních politických stranách? Jen nejsou vidět a slyšet tak, jak jste to naznačil v jedné z předchozích odpovědí?
Určitě jsou. Co ale v ostatních stranách není, jak krátká doba uplyne od nějakého zveřejnění konfliktu a padnutí návrhu na odvolání politika. Součástí politické strany je, že se respektuje nějaké volební období, na něž jsou politici zvolení. Většinou dva tři roky a pak jsou sesazováni a pak mohou být vyměněni.
Jiná situace je, pokud se politik dopustí skandálního výroku a podobně, kdyby stranu poškozoval dál tak, že je potřeba ho odvolat, což se děje spíše výjimečně. Mně připadá jako jedno z dědictví nedospělosti strany, že je možné tak rychle na základě jednoho výroku jedné političky zahájit hlasování o odvolání politika. Upřímně řečeno, Jakub Michálek – a teď odstoupím od detailů s jeho partnerkou a podobně – je jedním z nejschopnějších politiků Pirátů, je skvělým rétorem v Poslanecké sněmovně a vůdcem poslaneckého klubu. Strana by si velmi uškodila, pokud by se ho takto rychle zbavila kvůli obvinění od jedné političky. V běžných politických stranách politici proti sobě intrikují, vynášejí výroky a mají konflikty, ale neřeší se okamžitým odvoláním politika.
Doplním, že stížností se na Michálkovu hlavu sešlo více, a to nejen z jedné strany. Dále doplním, že než dojde u Pirátů k hlasování o odvolání, nejdříve mu předchází hlasování mezi členy, zda k tomu má dojít…
Já vím, ale problém je, jak to celé působí na veřejnost. Strana má tisíc členů, takže nějakých sedm osm set členů rozhodne o hlasování. Ale jak to působí na veřejnost? Když si voliči oblíbí nějaké politiky strany, tak není příliš šťastné jim ony politiky tak rychle odvolávat. Zvlášť nové strany, kde je důležité, aby je vedli politici učící se politiku dělat. A naučit se být politikem není záležitost přes noc – a Michálek patří k těm, kteří stranu a hodnoty hnutí reprezentují téměř nejlépe, a jeho rétorické schopnosti jsou výborné. Samozřejmě je možné, že má nějaké problémy se svojí autoritou nebo s tím, jakým způsobem jedná s ostatními podřízenými a tak dále. To není šťastné, pokud se to opravdu děje. Na co si oponenti stěžují – asi má nějaký vliv na magistrátu, který nepochází od voleb, ale nějakého vlivu ve straně. To se přece dá řešit i jiným způsobem a komunikací.
Návrhem ihned odvolat politika, který téměř nejvýrazněji prezentuje stranu na veřejnosti, si strana může dost uškodit, protože voliči si řeknou: jak mám důvěřovat straně, která se takhle rychle zbavuje politiků, když jsou jinak vnímáni jako velmi schopní?
Podle toho, co říkáte, ovlivní zvládnutí celého konfliktu i následující vystupování před veřejností reálnost pirátské představy, že po příštích volbách pojede Ivan Bartoš na Hrad představovat vládu jako premiér?
Samozřejmě že ovlivní pozici u voličů. Nevím, zda mají na to, aby si jeli pro pověření na předsedu vlády, protože když se nyní podíváte na preference, tak sice mají kolem devatenácti procent, ale stále vede hnutí ANO. Takže pokud se nestane něco zásadního, tak si pro pověření pojede příště Andrej Babiš, pokud v politice neskončí.
Pokud Piráti chtějí být ve vládě, a stále je otázka, zda by chtěli být ve vládě s Andrejem Babišem – to je klíčový problém –, pokud budou tuto ambici mít, potřebují hodně hlasů, potřebují ještě více hlasů, než mají nyní, a vnitřní spory tomu nepřidávají. Je jasné, že by se měli naučit komunikovat a vůbec zvládat jakékoliv konflikty, ať už názorové nebo osobní a personální ve straně, takovým způsobem, aby je před voliči nepoškozovaly. Ať už způsobem komunikace, tedy nezveřejňovat úplně všechno z vnitřní komunikace, anebo řešením personálních sporů. Okamžité navrhnutí odvolání je velice snadný způsob vyřešení konfliktu, ale v tomto případě může být ke škodě jedné strany.
Praha je voličsky pro Piráty dost zásadní. Jak fatální je to, co činí primátor Zdeněk Hřib na pražské radnici?
Myslím, že to moc fatální není, protože jedna věc je rétorika a způsob komunikace politiků s veřejností o tom, co chtějí dělat a dělají. Třeba komunikace je občas problematická, ale myslím, že to pražské voliče tak moc nezajímá. Podstatnější je, co dělá magistrát. A tam podle mě půjde o to, aby nejen Piráti, ale celá pražská koalice poměrně rychle začala skutečně realizovat svůj volební program, přestala se zabývat podružnostmi a nepodstatnými záležitostmi. Například odpor proti komunismu – neříkám, že jde o nepodstatnou věc –, ale z hlediska celkového stavu Prahy by se měli začít věnovat vážným problémům, které město má. Na to voliči nejvíce čekají. Zatím případné rozpaky voličů, kteří od této koalice očekávali nějaké zásadní změny, mohou být zklamáním, protože radnice zatím nepředvedla žádné zásadní nové kroky nebo nová rozhodnutí při řešení skutečně vážných problémů, které hlavní město má.
Zase rozumím tomu, že vážná rozhodnutí potřebují nějakou předchozí debatu, takže se debatuje o tom, jak řešit bytovou situaci v Praze. Je to složité, ale na mě fungování magistrátu působí trochu rozpačitě. Ale ne tak, že by šlo o zásadní chyby nebo skandály, ale spíše určité přešlapování na místě, a zatím nevidím schopnost rozhodnout se řešit problémy, které hlavní město má.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Zuzana Koulová
