Vladimír Dlouhý učinil, na rozdíl od ostatních "opatrných" uchazečů, rázná prohlášení. Nikdy by prý nejmenoval vládu složenou z komunistů a odmítá kupříkladu vstup České republiky do eurozóny. Tím se liší třeba od Jana Švejnara.
Pavel Hynčica z ústecké univerzity je toho názoru, že Vladimír Dlouhý s velkou pravděpodobností odebere hlasy třeba právě Janu Švejnarovi, ale zejména Janu Fischerovi, se kterým má řadu velmi podobných charakteristických rysů. Oba jsou spíše středopravicové politické orientace, profesí ekonomové, lidé spíše pragmaticky založení a bývalí členové KSČ,“ analyzuje politolog pro ParlamentníListy.cz.
Rozdělení hlasů mezi Fischera a Dlouhého bude prý nepochybně nahrávat Miloši Zemanovi. „Neviděl bych v tom ale nějaký taktický trik ze strany Vladimíra Dlouhého, chybí mi tu jakákoliv motivace. Vladimír Dlouhý disponuje řadou předností, které mohou u některých voličů převážit. Je to především vysoká erudice a odbornost, bohaté zkušenosti z politické a ekonomické sféry doma i v zahraničí. Podobně jako Klaus nebo Zeman disponuje i značnou mírou osobnostního charismatu,“ hodnotí politolog.
Dlouhého minulé působení v politice může znamenat podle Hynčicy výhodu ve srovnání například s příliš úřednickým Fischerem, ale i nevýhodu, jelikož mu bezpochyby bude jako jedné z klíčových postav ekonomické transformace přičítán díl odpovědnosti za 90. léta.
Oportunista každým coulem
Politologu Pavlu Kopeckému se při vyslovení jména Vladimír Dlouhý vybaví vzpomínka. „Když slyším o Vladimíru Dlouhém, hned si vzpomenu na vyprávění jednoho poučeného pamětníka. Když se z vedení KSČ v roce 1989 ptali stranických odborníků, zda je soudruh Dlouhý vhodný pro vysoké státní funkce, bylo jim odpovězeno zhruba tolik, že ekonomicky je to člověk gramotný, ale v komunistické straně za těchto proměnlivých časů vydrží sotva déle než 14 dnů. Chci tím říci, že jde o konkjukturalistu až do morku kostí, jenž byl vždycky dobrý v rozpoznávání toho proudu, který byl právě v kurzu,“ naráží Kopecký na Dlouhého slova, že by chtěl vrátit ČR růst HDP za každou cenu.
Fischera podle Kopeckého poněkud oslabit může, odborník ale nevěří, že by mohl být vážnějším kandidátem. „Zatím to vypadá, že do druhého kola pronikne právě místoprezident Evropské banky pro obnovu a rozvoj proti jednomu ze dvou levicových kandidátů. Který z nich má pak výraznou převahu, a tím pádem pravděpodobně i největší šanci vyhrát celkově, není potřeba dodávat,“ favorizuje tak nepřímo Zemana.
ODS slabá, TOP 09 prý také
„Vladimír Dlouhý zjistil, že napravo od středu je volný prostor, poněvadž kandidáti ODS jsou slabí a Karel Schwarzenberg je se svými preferencemi pod úrovní stranických preferencí TOP 09,“ konstatuje pro ParlamentníListy.cz Josef Mlejnek z FSV. Jestli však dokáže tento prostor skutečně zabrat, si Mlejnek není jist.
„Sám jsem zvědav. A kdyby se mu podařilo s hlasy pravicových voličů proklouznout do druhého kola, tak tam bude záležet na tom, s kým se tam střetne. S přesnějším hodnocením jeho šancí bych ale ještě počkal, kandidaturu oznámil před pár dny, zatím nebyl skoro vidět, kampaň teprve rozbíhá,“ připomíná Mlejnek podstatný aspekt.
To je opravdu show
Podle vyjádření Jiřího Koubka kandidatura expolitiků první generace jen dokládá, jak extrémní očekávání jsou do přímé volby vkládána a jak nezdravě velká show se z této věci stává. "Teď už jen zbývá, aby se přihlásil ještě Široký a Bystrozraký, a pohádce jménem přímá volba už k dokonalosti nebude scházet vůbec nic. Mám jen obavy, že její vyústění bude trochu andersenovsky pochmurné", uzavírá Koubek pro ParlamentníListy.cz.
- Další názory politologů ČTĚTE ZDE
|
Vladimír Dlouhý v roce 1978 vstoupil do KSČ, členství ukončil v prosinci 1989. V třetím týdnu listopadové revoluce v roce 1989 byl za Občanské fórum navržen do vlády ČSSR a 10. prosince 1989 byl jmenován Místopředsedou federální vlády a předsedou Státní plánovací komise. V červnu 1990 kandidoval za Občanské fórum do Federálního shromáždění (vedl kandidátní listinu v jižních Čechách), stal se poslancem a současně byl jmenován federálním ministrem hospodářství ČSFR. Po rozpadu Občanského fóra vstoupil na podzim 1991 do Občanské demokratické aliance a stal se jejím místopředsedou a v roce 1992 vedl kandidátní listinu ODA na jižní Moravě. Po volbách v roce 1992 a po rozpadu ČSFR vstoupil do koaliční vlády ČR Václava Klause a byl jmenován ministrem průmyslu a obchodu. Ve stejné koaliční vládě a ve stejné funkci zůstal i po volbách v roce 1996, ve kterých byl zvolen do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR. V červnu roku 1997 odešel ze všech vládních i politických funkcí. |
Další články z rubriky Politologové:
Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Pavel Kozdera
