Pravda o islámu a o tom, co teď nastane v Evropě. Hovoří vědecký odborník na zlo

21. 1. 2016 6:32

ROZHOVOR Odborník na náboženské zdroje násilí Šimon Krbec upozorňuje, že evropské elity stále věří jen v mírumilovný islám, ale ten je určitým ideálem, ke kterému má islám v současnosti, bohužel, hodně daleko. Solidaritu považuje za důležitou evropskou hodnotu, ale incidenty v uplynulých dvaceti dnech podle něj vedou k zamyšlení, zda ochrana obyvatel není ta vůbec nejvyšší hodnota.

Pravda o islámu a o tom, co teď nastane v Evropě. Hovoří vědecký odborník na zlo
Foto: Archiv ŠK
Popisek: Šimon Krbec, ředitel Výzkumného centra archeologie zla

Jeden z ohlasů na váš předchozí rozhovor pro ParlamentníListy.cz zněl, že islám zkrátka do Evropy nepatří. Je to zlo, kterému se bude v našich „demokratických“ podmínkách dobře dařit, pokud se mu včas nezabrání. Nejjednodušší obranou je, tohle zlo do Evropy vůbec nepouštět. Jak byste na to zareagoval?

V demokracii nezabráníte šíření žádného náboženství. Umírněný a tolerantní islám v malých komunitách jistě není problém, obdobně jako nejsou problémem židovské nebo hinduistické náboženské komunity. Evropa je ze své podstaty tolerantní k různým náboženstvím a světonázorům. Zákazy nebo restrikce pouze podkopávají její základy. Ale zároveň má Evropa důležitou historickou zkušenost, kdy se jí několikrát nevyplatilo tolerování různých forem agresivního politického náboženství. Ty pak vedly k masovému násilí, rozpadu demokratických států a utrpení miliónů lidí. A právě agresivní politický islám je jedním z těch současných ohrožení.

Odvolal bych se na text Fethullaha Gülena, uveřejněný v deníku Le Monde 17. prosince 2015, který nabádá muslimy ke kritickému přezkoumání pojetí islámu. Tento text je velkou nadějí do budoucna, ale zároveň důkazem, v jaké hluboké krizi se islám v důsledku radikalismu a politizace nachází. Islám je do značné míry postaven na právních verdiktech středověku, což ostatně kritizoval i sám Güllen. Problém je tedy teologický a právní. V této oblasti evropské instituce jen těžko něco zmůžou. Nedokážu si představit, jak Juncker nebo Merkelová vstupují do teologické diskuse náboženství, kterému očividně vůbec nerozumějí. Evropské elity stále věří jen v mírumilovný islám, ale ten je určitým ideálem, ke kterému má islám v současnosti bohužel hodně daleko.

Vzhledem k tomu, že se zabýváte náboženskými zdroji genocidního násilí, určitě máte na islám svůj názor. Souhlasil byste s názorem, že islám není víra, není náboženství, ale je to jiná forma vlády než demokracie, a je jen otázkou času a podmínek, kdy nabude vrchu ta její nejhorší forma?

Islám nepochybně je náboženstvím i vírou. Problémem islámu je, že v něm neproběhlo oddělení státu od církve. Vždy, když náboženství drží i politickou moc, nebo je s ní v pevném svazku, deformuje se v ideologii. Křesťanství prošlo dlouhou cestu a stalo se plně tolerantním náboženstvím až ve chvíli, kdy ztratilo moc. Ostatně dnes slyšíme nejvyššího představitele katolické církve, který se za tuto cestu omlouvá, protože stála život a svobodu mnoha lidí v různých kulturách světa. Jaký bude další vývoj islámu, záleží především na samotných muslimech a jejich intelektuálních elitách. Prozatím se o zemích, kde dominuje islám, nedá příliš hovořit jako o demokraciích.

Co byste řekl k názoru, že v silvestrovských útocích v Kolíně nad Rýnem nešlo jen o sexuální vybití, ale cílem ze strany muslimských agresorů bylo ponížit německé ženy a vlastně celou hostitelskou populaci? Dá se to srovnat s cíleným jednáním, které na okupovaných územích má donutit obyvatelstvo k poslušnosti a vyvolat jeho strach?

Na události v Kolíně nad Rýnem je celá řada pohledů. Někteří násilné události bagatelizují, jiní hovoří o kulturním nedorozumění či dokonce o spoluvině obětí. Poslední zprávy ukazují, že to byl jen začátek. Solidarita je důležitá evropská hodnota, ale incidenty v uplynulých dvaceti dnech vedou k zamyšlení, zda ochrana obyvatel není ta vůbec nejvyšší hodnota. Když se podíváme, co se děje poslední měsíce v ulicích izraelských měst, měli bychom změnit přístup k některým otázkám. Člověk je totiž schopen úplně všeho.

V rozhovoru pro Lidové noviny prohlásil Safu Hassaní, lékař s bohatou praxí z Afghánistánu, který dnes pracuje v nemocnici ve Velké Bíteši a s rodinou žije nedaleko Brna, že to, co se událo o silvestrovské noci v Kolíně nad Rýnem, vůbec neodpovídá afghánské ani islámské kultuře, protože podle jejich náboženství a jejich kultury je žena na prvním místě. Souhlasíte s ním, nebo máme takové vyjádření brát spíš jako pokus o uchlácholení veřejnosti, v níž ty zmíněné násilnosti vyvolaly velké pobouření?

Tvrzení, že žena je v islámské kultuře na prvním místě, nezní příliš věrohodně. Je určitě dobře, že se Petra Procházková, autorka rozhovoru, snaží zprostředkovat jiný pohled na Afghánistán a jeho lid. Ten rozhovor ale určitě nikoho nemohl uchlácholit. Naopak byl velmi znepokojivý.

Ve finském městě Haukipudas nedaleko Oulu zakázali mladíkům z místní ubytovny pro žadatele o azyl na dva týdny vstup do veřejného bazénu. Důvodem však nebylo to, že mladíci přicházejí ve velkých skupinách a společně pozorují plavkyně, což vedlo třeba k zákazu v německém Bornheimu, ale incident, kdy jeden z nich vstoupil do dámských sprch. Některé německé plavecké stadiony vyvěsily ve svých prostorách plakáty, na kterých uvádějí, že jakékoli obtěžování žen je nepřípustné. Co si myslíte o těchto incidentech, a není naivní věřit, že tato „osvěta“ mezi migranty může zabrat?

Bazénová omezení nejsou ve Skandinávii nic nového. Muslimské ženy mají vymezeny speciální hodiny, kdy do bazénu nesmí muži. Můžeme diskutovat o tom, zda to není popření rovnoprávnosti, podpora středověkých zvyklostí, nebo je to prostě jen právo těchto žen. Ten mladík v Oulu asi nebyl první muž v dějinách Finska, který vstoupil do dámských sprch, ale zkušenosti z německého Bornheimu a dalších měst ukazují, že kulturní nekompatibilita některých běženců je hlubšího rázu, než si vůbec kdo dokázal představit. Věřit, že se vše vyřeší jedním plakátem, je opravdu velmi naivní. Je to typický způsob integračního myšlení, které předpokládá, že lidé jsou snadno manipulovatelná masa.

Zákazem vstupu do bazénů to však nekončí. V Dánsku některé bary a kluby v reakci na přibývající stížnosti žen, které na diskotékách obtěžovali uprchlíci, zavádějí nová pravidla. Nově do nich nesmí vstoupit nikdo, kdo se nedomluví dánsky, anglicky nebo německy. Nedá se spíš čekat jako reakce násilí od těch, co přišli do „země zaslíbené“, ale postupně je jim zakazováno to i ono, protože bazény a bary to asi nekončí?

Na politiku vítání, která se dostala mimo kontrolu institucí, teď naváže politika segregace. To je velká prohra Evropy a především Německa. Jak budou chtít německé úřady „neposlušné“ běžence převychovat? Kam je budou deportovat, když návratové mechanismy nefungují? Špatná politická rozhodnutí plodí ještě horší politická rozhodnutí. A důsledkem samozřejmě bude frustrace azylantů, kteří budou celkově zmateni a nespokojeni.

Jakou vůbec mohou mít imigranti z jiných kultur motivaci pro to, aby přijali naše vzorce chování? Proč by se měl vůbec někdo vzdávat nadřazeného postoje k ženám a menšinám, nebo k nevěřícím či jinověrcům?

Motivace je individuální. Motivací může být i to, že té své kultury má zkrátka „po krk“. Ale proč by se migranti měli vzdávat své kultury, když je jim řečeno, že přicházejí do multikulturní společnosti? Nejdříve jim něco nabízíme a potom po nich zase chceme se omezovat. To nedává smysl.

Když už jsem zmínil menšiny, tak navážu, že na jaře se má v Berlíně otevřít speciální ubytovna pro homosexuály, lesbičky a transsexuály z řad uprchlíků, protože příslušníci sexuálních menšin prý bývají v uprchlických zařízeních často vystaveni násilí. Je v tomto případě náboženství zdrojem násilí?

Již to, že se o zřízení takové ubytovny uvažuje, je důkazem, že v Evropě jsou nyní nejrůznější menšiny ve značném nebezpečí. Platí to i například o židovských komunitách, které muslimští běženci zrovna v lásce nemají. Zdrojem násilí migrantů může být náboženský konflikt muslimů proti muslimům, mezikulturní vztahy, ale i stres, deziluze, psychická traumata z válečných let a strach z budoucna. Je třeba zdůraznit, že ne každý migrant je násilník. V jejich současných podmínkách by se násilníkem stal kdekdo. Zkrátka se ukazuje, že na takové počty běženců není Evropa připravena. Že se to zkrátka a jednoduše v těchto počtech zvládnout nedá.

Šimon Krbec je absolventem Evangelické teologické fakulty Univerzity Karlovy v Praze, nyní působí na katedře religionistiky, kde zpracovává dizertační projekt v oblasti náboženských zdrojů genocidního násilí. Od roku 2012 pracuje ve Výzkumném centru archeologie zla, zabývá se strategií centra a vzdělávacími projekty. O tématu genocidního násilí publikuje v českých veřejných médiích. Více informací o aktuálních hrozbách genocidního násilí na www.archeologiezla.cz.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

autor: Jiří Hroník

Bety.cz - magazín nejen pro mámy - horoskopy, recepty, diskuse, soutěže

reklama
Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

VIDEO Na Ukrajině se to mlátí navzájem. Kdo fandí Kyjevu, nebude mít z těchto informací radost

12:04 VIDEO Na Ukrajině se to mlátí navzájem. Kdo fandí Kyjevu, nebude mít z těchto informací radost

Na Ukrajině probíhá konflikt bezpečnostních a justičních orgánů kolem otázky boje s korupcí. Národní…