Ze sobotního setkání kancléřky Angely Merkelové a prezidenta Vladimira Putina se k nám dostávají zprávy o tom, že společně jednali o Ukrajině, plynovodu Nord Stream 2 a o Sýrii, ale s konkrétními výstupy je to skromnější. Německá média komentovala jednání celkem pozitivně, pravda, Bild si stěžoval, že k němu pustili jen dva fotografy. Než se dostaneme k jednotlivým tématům, váš názor, co lze podle vás usuzovat ze setkání ve vládním zámku Meseberg?
Veřejnost nebyla ničím překvapena. Proč? Především nebylo vydáno žádné komuniké, takže nevíme, co vlastně bylo dohodnuto. Pokud jde o témata jednání, mohli bychom je před půl rokem odhadnout stejným způsobem jako před týdnem. Otázka je, na čem se v reálu dohadovali. Podle mého názoru jsou tu dva zásadní problémy.
Fotogalerie: - Babiš vyfič u Rozhlasu
Fotogalerie: - Hořící muzeum
Fotogalerie: - Koněv a Marta
Vadilo vám, že dav pískal na Andreje Babiše při pietním aktu před sídlem Českého rozhlasu?Anketa
První je, že se Německo i Rusko musejí vyrovnat se změněnou americkou zahraniční politikou, konkrétně s ekonomickou válkou. Když se podíváme na dnešní manévrovací možnosti Německa vůči tlaku ze Spojených států, nabízí se v podstatě jako jediné možné řešení vylepšit vztahy s Ruskem. To je jediný prostor, který má dnes německá vláda k dispozici vůči útokům z USA, přičemž nikdo neumíme říci, kdy se tlak Washingtonu zastaví. Příklad Turecka ukazuje, že hranice pro eskalaci obchodní války vlastně neexistují.
Druhý problém, který s atmosférou rozhovoru Merkelová – Putin souvisí, je, že se německá kancléřka za posledních pět šest let dopustila řady zásadních chyb v zahraniční politice a neumí je přiznat. Jistě, když se podíváte do učebnic politického chování, každý sociální psycholog vám řekne, že když si nechce politik nadělat nové problémy, chybu přiznat nesmí. Také ji Bush nebo Blair, pokud jde o útok na Irák, přiznali, až když odešli z funkce – i když podle mého názoru už půl roku po začátku intervence museli vědět, že se dostali do neuvěřitelně hloupé pozice, kterou sami způsobili. Merkelová má za sebou přinejmenším dvě hrubé chyby: jednou je migrace a druhou Ukrajina.
Migrace padá plně na její triko. Chyba zvaná Ukrajina, to znamená podíl Německa na převratu v Kyjevě roku 2014 a následných protiruských sankcích atd., je už trochu jiná. V jejím pozadí je důvěřivost vůči americké zahraniční politice, přizpůsobování se a podřizování se Washingtonu. Kancléřka si zřejmě myslela, že když si prezident Obama přeje mít určitou politiku, že stačí ji přijmout a vše bude v pořádku. Jenže politika Washingtonu se změnila a Angela Merkelová zůstala v pasti stereotypů. A dnes neví, jak ze série „ukrajinských“ chyb vymanévrovat. Otázka zní, zda budeme trvat na závěrech minských rozhovorů. Pro Američany jsou minské rozhovory velký problém. Když si závěry někdo přečte, vidí, že je to řešení. Znamená to ale jednat se zástupci povstaleckých skupin na východě. A také zjistíte, že tam není ani půl slova o Krymu. Na tom se podílela jak Merkelová, tak Porošenko. Je potřeba z toho vyjít a pokračovat. Nejdřív je potřeba splnit minské úmluvy.
Fotogalerie: - Koněv a Marta
Podle mého názoru je toto ideové prostředí, ve kterém se německo-ruský summit odehrál a v jeho rámci oba aktéři hledali nějaké řešení i pro dílčí otázky.
Putin s Merkelovou se měli shodnout na tom, že se Rusko, Německo a další státy mají sdílet odpovědnost za krizi v Sýrii a na Ukrajině. V plánu je také společné jednání o Sýrii za účasti Francie a Turecka. K čemu to povede? Co to znamená pro Rusko a pro Německo?
Putin na tiskovce řekl srozumitelně, že se nabízí jedna možnost. Úspěch vládních vojsk za pomoci Ruska je tak významný, že nastoupilo období: je potřeba přistoupit k rekonstrukci. To staví zásadní otázku, zda Německo pomůže při obnově Sýrie – ze začátku alespoň s humanitární pomocí, jak to začala dělat Francie. Zatím se k tomu Německo nemá. Přitom víme, že milion běženců ze Sýrie je v Jordánsku, milion v Libanonu a tři miliony jsou v Turecku. To je potenciálně velký tlak na Evropu. Mnozí z běženců by se rádi vrátili do Sýrie, pokud tam budou podmínky pro život. Válka končí, je potřeba začít s rekonstrukcí. Bude se na tom Německo, potažmo Evropská unie podílet, nebo si postaví jinou prioritu a bude dál pokračovat v ničení Sýrie? Destruktivní politiku v Sýrii dnes bohužel dělají Spojené státy. Okupovaly část území, kam nepouštějí vládní jednotky, a nepomáhají při rekonstrukci. Loni dobytá Rakka je podle dostupných informací oázou hrůzy. Je dobře, že město bylo osvobozeno od Islámského státu, ale je rozbombardované. Západní média mlčí. Město by mělo povstat z ruin.
Když Američané Rakku rozbombardovali, ať se podílejí alespoň částečně na její obnově. K tomu se nemají. Mají jiné priority. Dnešní prioritou není pro Washington porážka Islámského státu, ale zadržování Ruska a Číny, přesněji řečeno Číny a Ruska. Přistoupí na tyto hry Německo? Půjde na tyhle hry Evropská unie? Nebo si postavíme jako prioritu rekonstrukci Sýrie, návrat běženců z okolních zemí, potažmo Evropy jako takové? To jsou podle mého názoru věci, které byly předmětem rozhovorů.
Dojde podle vás případně na úvahy o rozvolnění sankcí EU vůči syrskému režimu, které platí do 1. června 2019?
Je nejvyšší čas. Je potřeba se smířit s tím, že válku vyhrála vláda Bašára Asada, a chtějí-li nějaké politické změny, musejí o ně usilovat prostřednictvím normálního politického procesu, nikoli na základě války podporované ze Západu. Vstoupit do nové etapy, uvědomit si, že doba, kdy si Paříž, Berlín a částečně i Ankara myslely, že svrhnou vojensky prezidenta Asada, je pryč. Budou se muset začít dohadovat, podílet se na obnově. Právě rekonstrukce by mohla Evropské unii vytvořit pozice pro získání většího vlivu v Sýrii. Ne podpora povstalců, ale podpora rekonstrukce dává šanci západní politice obnovit svou prestiž v Sýrii.
V posledních dnech se v souvislosti se Sýrií hovořilo také o úspěchu české diplomacie. Česko vyjednalo v Sýrii propuštění dvou vězněných humanitárních pracovníků z Evropy. Na svobodu se dostali zásluhou české velvyslankyně v Sýrii Evy Filipi. Ministr vnitra a zahraničí Jan Hamáček vysvětloval, že „toto je přesně ten důvod, proč ČR udržuje své zastoupení na úrovni velvyslance“. Co k tomu říci?
Je to samozřejmě úspěch a chvályhodná zásluha české diplomacie, která tam zastupuje západní zájmy. České velvyslanectví zůstalo v Damašku jako jediné ze spojeneckých zemí. V rámci toho plní úkoly, které jsou zadávány nejen z Prahy. Není to ale jediný kanál komunikace mezi Sýrií a Západem, je jich více. Nechci ale nic zlehčovat, protože každý zachráněný život je dobrý.
Co se týká plynovodu Nord Stream 2, kritici Merkelové poukazovali na fakt, že výstavbou se Německo stane ještě závislejší na Rusku. Připomeňme i nedávné ostré výroky Donalda Trumpa, který varoval kancléřku. Dále se připomíná, že existence Nord Stream 2 poškozuje Ukrajinu. Lze očekávat, že Spojené státy vyhlásí sankce na stavbu plynovodu?
V zásadě už je vyhlásily. V této otázce jsou schovány tři problémy. První je bezpečnost. Sníží se bezpečnost Německa či Evropské unie kvůli Nord Stream 2? Nesníží. Závislost Evropy na dodávkách ze zahraničí je přirozená, protože u nás je plynu málo. Musíme se ale naučit přemýšlet jinak. Potřebuje Rusko dodávky do západní Evropy? Potřebuje. Závislost je vzájemná. My potřebujeme plyn, oni peníze. Nikdy, ani v dobách Sovětského svazu, ani v době gruzínsko-ruské války Rusové plyn jako zbraň nepoužili.
Druhý problém je, že Spojené státy používají jednostrannou bezpečnostní argumentaci proto, aby prosadily vlastní ekonomické zájmy, což dělají od 80. let. Není to nic nového. Akorát se západoevropští politici bojí veřejně říct, že chápou, že dnes je ve hře čistá bezpečnostní demagogie, která kryje snahu dostat do Evropy americký plyn. Problém je, že americký plyn je dražší než ruský, a tak tržní zájem bude menší.
Fotogalerie: - Babiš vyfič u Rozhlasu
Třetí problém je Ukrajina. Rusové mnohokrát zopakovali, že potřeba plynu v západní a střední Evropě z Ruska je vyšší, než mohou zajistit Nord Stream 1, Nord Stream 2 a dodávky přes Turecko dohromady. Potrubí přes Bělorusko a Ukrajinu by měla být využívána. Co se ztratí v okamžiku, kdy se spustí Nord Stream 2? Sníží se možnost Ukrajiny vydírat Rusko a střední i západní Evropu blokováním dodávek. V Kyjevě přestanou platit Rusku, Moskva zatáhne kohoutky, naštve se střední i západní Evropa. Pak Ukrajina začne volat, jak jsou ti Rusové zlí, a pomozte nám finančně. Možnosti takovýchto her se Nord Streamem 2 sníží. Že Ukrajinci a Poláci protestují, je relativně přirozené, ale přirovnávat projekt Nord Stream 2 k Mnichovu, když se na tom dohodli Rusové s Němci? To je vulgarizace a demagogie prvního řádu.
Problém „severního potoku“ je součástí ekonomické války, kterou vedou Spojené státy už od Obamy, Trump tomu dal jen vyšší level. Tohle je podle mého názoru pozadí rozhovoru o Severním potoku 2. Na čem se dohodli, těžko říci. Faktem je, že pokud chce Merkelová přežít, potřebuje rozumné kompromisy. Má-li mít Evropská unie budoucnost, musí získat eurasijský rozměr, ne euroatlantický, ale eurasijský. Spojené státy se dnes orientují na Pacifik, jejich základní vojenská strategie se týká pacificko-indickooceánského prostoru, ne Atlantiku. Totéž platí o americké ekonomice a Evropané si musejí na to zvyknout. Když říkám eurasijský rozměr Unie, nemyslím tím protiamerický. Myslím potenciál pro naši budoucí ekonomickou dynamiku.
Psali jsme:
Jaký je to signál od kancléřky, že vlastně vyjednává s ruským prezidentem Putinem?
Nemá manévrovací prostor. Potřebuje obchod. Proč by měla kupovat dražší plyn z USA, kdy nevíme, kdy Washington vyhlásí další embargo či zvýší cla? Spojené státy jsou teď krajně nespolehlivá země. Německý byznys si Nord Stream 2 přeje. Problémy Berlína s Washingtonem začaly ale už útokem na automobilový gigant Volkswagen a dnes je na řadě agrochemická a farmaceutická firma Bayer. Americké soudy, když chtějí někoho přinutit, aby zaplatil USA nějaké miliardy, necílí na americké firmy, ale na bohaté zahraniční firmy. A to třeba i firmy spojenců, především německé. To musejí v Berlíně dobře vědět a zatím nemají nástroj, jak tomu čelit.
Kdy si myslíte, že bychom mohli znát odpovědi na otázky, které jste zmínil?
Až bude jasno ve vztazích Washington – Moskva. Jenže zahraniční politika USA se mění ze dne na den. Je vidět, že Trump manévruje a Američané se dostávají do pasti v celém pásu, který poničili, od západního Pákistánu po Sýrii. Začátkem září mají v Moskvě proběhnout rozhovory o Afghánistánu, kterých by se měli účastnit i zástupci Tálibánu. Rusové se pomalu učí uvažovat východním způsobem. Cvičení Východ–2018, které proběhne na přelomu srpna a září se mají kromě ruských jednotek účastnit čínské, by mělo být největší od dob existence Sovětského svazu. Čínské jednotky s ruskými cvičí společně od roku 2005, v roce 2007 byli čínští vojáci poprvé na cvičení u Uralu. Tentokrát se má cvičení účastnit přes tři tisíce čínských vojáků, šest set kusů jejich techniky a třicet vrtulníků. Jestli Američané chtějí nějakým způsobem udržet svou pozici ve světě, musejí se naučit respektovat eurasijský rozměr geopolitické a geoekonomické rovnováhy. Musejí vnímat ruské, čínské a časem možná i eurounijní politiky ne jako nepřítele, ale jako partnery, s nimiž společně řeší problémy globálního rázu.
Politikou Amerika first, politikou nadřazenosti a pohrdáním ostatními, toho Washington nemůže dosáhnout a globální problémy nakonec spadnou na něj.
Česká televize přinesla výsledky průzkumu společnosti Median ohledně agresivity americké a ruské zahraniční politiky. Současná zahraniční americká a ruská politika – jsou srovnatelně agresivní nebo srovnatelně nebezpečné. V případě USA takto odpovědělo 67 procent dotázaných, v případě Ruské federace je tato hodnota o procento nižší. Jak je to možné?
To je malý zázrak. V atmosféře, kterou vytvořily sdělovací prostředky i v souvislosti s 21. srpnem, je skutečně překvapení, že si lidé zachovávají zdravý rozum. Je vidět, že tlak Ministerstva vnitra a institutů na boj proti internetovým médiím je stále ještě malý a je potřeba ho zesílit. To je nepřijatelné, aby snad Rusko bylo chápáno jako méně agresivní než Spojené státy! (smích) Jsem opravdu překvapený.
Skutečně, co předvádějí veřejnoprávní sdělovací prostředky dokonce i v pořadech pro malé děti, je neuvěřitelné. To je masová výroba nevzdělanosti, ideologické zaujatosti, šíření nenávisti proti jiným názorům, proti jiným národům a státům. Když nakonec lidé ve výzkumech říkají, že 21. srpen 1968 byl horší než okupace nacistickým Německem, je potřeba vidět chybu ve vzdělanosti i v mediálním prostředí této země. Podívejte se na profil hlavních zpráv České televize. Každý den musí být alespoň jedna zpráva z Izraele, něco o počasí ve Spojených státech, alespoň jednou za týden nenávistný komentář vůči Rusku a třikrát vůči Číně. K tomu dodá ČT2 pravidelně westerny a sem tam Jamese Bonda, protože to přece žádná soukromá televize neudělá, a tak je to třeba zaplatit z peněz daňových poplatníků.
Rady pro televizi a rozhlas tohle musejí vidět. Vypadá to, že radní jsou prostě zbabělci, kteří nemají odvahu říct: Vy jste se snad zbláznili!
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Daniela Černá
