Kampaň pro eurovolby finišuje. Který kandidát vás oslovil nejvíce? (anketa zůstane až do dne voleb)Anketa
Jak vidíte po sto dnech společného vládnutí koalici sociálních demokratů, hnutí ANO a lidovců? Funguje, nebo osobní útoky a hrozby lopatou ukazují na hlubší problémy ve vztazích mezi členy vládní koalice?
Je to složitější. Něco je naprosto běžné, protože máte-li v koalici tři strany, které zároveň mají trochu odlišné programy, v něčem více a v něčem méně, a zároveň je před volbami, kdy každá strana chce udělat co nejlepší výsledek, a protože ty strany jsou si programově poměrně blízké, aspoň tak, že mohly vytvořit koalici, a nesou společně odpovědnost za vládnutí, tak získávají voliče jedna na úkor druhé. To znamená, že před volbami musí jít strany nutně do určitého střetu. Ale to je běžné, že ve všech koalicích v momentě, když se jedná o volby, se vztahy zhoršují a dochází k útokům a la lopata, protože strany především soupeří o určitý okruh voličů, kde jsou přesahy. Někteří voliči se totiž mohou rozhodovat mezi těmito třemi stranami. Jsou voliči, kteří nebudou volit ani ODS, ani TOP 09 a budou chtít volit vládní koalici, v tom okamžiku vládní strany mezi sebou soupeří. Vždycky před volbami je to prostě složité.
Není důkaz, že snaha dosáhnout nějakého kompromisu ve vládě i nyní je, když se vládní koalice byla schopna v minulých dnech přes všechny osobní animozity šéfů dvou největších stran dohodnout na kompromisní podobě služebního zákona?
Myslím si, že dnešní konflikty nepřesahují běžné rámce, které mívají vládní koalice. Jakmile existuje koaliční vláda, vždycky v ní konflikty jsou. Jsem zvědavá, jak služební zákon bude nakonec vypadat, protože víme, že v koalici došlo k určité dohodě, ale nevíme přesně, k jaké. Protože u služebního zákona je problém právě v detailech, kdy jednoduché posuny nebo kompromisy mohou vést úplně jiným směrem, než k tomu hlavnímu cíli, kterým je profesionalizovat a odpolitizovat státní správu. Pro mne proto bude důležité, i jak bude vypadat kompromis, jaký má charakter, protože není kompromis jako kompromis. Může být takový, kdy si člověk řekne, dobře, sice z mého pohledu to mohlo být lepší, ale pořád zákon plní základní zadání, anebo může být přijat kompromis, který znamená ztracenou příležitost, jak vytvořit profesionální a efektivní státní správu. Ale v tuhle chvíli to ještě nemůžeme posoudit, protože znění vládního návrhu zákona neznáme. Koaliční jednání budou teprve dokončena, pak teprve bude podoba návrhu zveřejněna.
Je to jeden z neuralgických bodů, ale ono jich bude víc. Těžko se asi bude hledat shoda i na podobě majetkových přiznání nebo v otázce církevních restitucí. Kde myslíte, že na sebe představy vládních stran mohou nejvíce narazit?
Myslím, že pokud jde o zákony tzv. protikorupční, jako jsou zákon o státní službě nebo majetková přiznání, které by měly zamezit nebo zúžit prostor pro korupci, tam se samozřejmě mohou objevovat různé zájmy z různých frakcí stran nebo od tzv. lobbistů, ale v programovém prohlášení bylo jasně řečeno, že vládní koalice má snahu, aby došlo k nějakému omezení korupce. Potom můžeme konstatovat, jestli se taková opatření realizovala, nebo ne. Co se týče církevních restitucí, to je obrovský problém. V tomto momentě hraje KDU-ČSL velmi významnou roli blokačního aktéra, který nechce, aby se tato záležitost znovu otevírala. Je otázka, jak moc bude tlak zejména ze strany ČSSD, jejíž voliči rozhodně očekávali, že se o církevních restitucích bude znovu diskutovat, že bude minimálně výrazný dohled nad tím, jaké majetky budou vydávány a aby nad tím byla určitá kontrola. Tam si dost dobře nedokážu představit, že by mohlo dojít k nějaké dohodě. Uvidíme, jak dalece to bude komplikující faktor ve vládnutí. Protože KDU-ČSL zastává rozhodně postoj, že žádné otázky tohoto typu se otvírat nemají.
Psali jsme:
Ve vládní koalici bojují o moc dva nejsilnější politické subjekty, mezi nimiž nebyl ve sněmovních volbách velký rozdíl. Jak podle vás ovlivní pozici vládních stran ČSSD a ANO evropské volby a jejich výsledek, případně červnový rozsudek bratislavského soudu o spolupráci šéfa hnutí ANO a ministra financí Andreje Babiše s StB?
Já si dost dobře nedokážu představit, že by rozhodnutí soudu v jiné zemi mělo ovlivňovat postavení vicepremiéra v další zemi. Není to rozhodnutí českého soudu. Připadalo by mi hodně zvláštní, kdyby rozsudek bratislavského soudu tady byl nějak silně používán. V Česku to jde podle našich zákonů, takže by to nemělo nějakou větší roli hrát. Ale otázky evropských voleb asi postavení stran ovlivní, protože to, která strana je nejsilnější, hraje určitou roli. A výsledky zatím ukazují, že ANO by v tomto okamžiku výrazně předběhlo sociální demokracii. Těžko v tuto chvíli odhadovat, protože u těchto voleb bývá nízká volební účast. My víme, že voliči ČSSD nepatří k těm úplně super disciplinovaným voličům, kteří by chodili k volbám, zejména k volbám druhého řádu. Ale nevíme, jak se zachovají voliči ANO, protože to je taková nesourodá směs lidí. Nevíme, jestli k těm volbám přijdou, nebo nepřijdou. Takže jsem zatím u průzkumů voličských preferencí trochu opatrná, protože tu hraje mnohem větší roli právě volební účast.
Měl by výsledek evropských voleb ovlivnit i výběr eurokomisaře? Šéf hnutí ANO Andrej Babiš prosazuje do této pozice lídra své kandidátky Pavla Teličku, sociální demokraté zase bývalého ministra financí Pavla Mertlíka. Kdyby ANO mělo lepší výsledek v eurovolbách, opravňovalo by je to k tomu, aby prosazovali svého kandidáta?
Samozřejmě výsledky ve volbách vždycky opravňují k nějakým požadavkům. Lepší výsledky ve volbách dávají lepší vyjednávací pozici. Ale tady bych byla velmi opatrná, protože eurokomisař by měl být z titulu, jak funguje Evropská komise, především člověk, který je z hlediska odborného velmi kvalitní. A pokud je někdo ve funkci eurokomisaře, není tam jako reprezentant zájmů České republiky, byť si tam každý stát dává svého eurokomisaře, ale měl by mít na mysli především zájem Evropské unie. Myslím, že když se všechny strany vládní koalice hlásí jako proevropské, měly by tlačit na to, aby v Evropské komisi byl za Česko člověk, který je výrazně proevropský, který je schopen komunikovat a hájit trochu ty evropské zájmy. Aby měl v sobě evropský rozměr, aby nebyl jen konkrétní reprezentant České republiky.
Jak vidíte chování a fungování opozice? Je podle vás dostatečně viditelná, plní vůči vládě tu důležitou kontrolní funkci?
Myslím, že opozice se chová, jako se opozice chová vždycky. Je kritická, využívá každé chyby nebo možnosti, kdy se může prezentovat. Tady bych viděla jeden problém kolem hodně diskutovaného výroku ministra obrany Martina Stropnického: Najednou se nám v parlamentu objevily kritické názory a požadavek i od stran, které jsou výrazně protievropské, protože zdůrazňují českou suverenitu, aby Česká republika odsouhlasila a priori stálý pobyt cizích armád na českém území. To mi přišlo dost nekonzistentní. Protože pokud někdo vnímá ohrožení české suverenity z naší účasti v Evropské unii, a přitom nemá nejmenší problém s tím, že by se bez konkretizace situace, podmínek atd. na naše území pozvala vojska NATO, tak to je poměrně nesourodé.
Psali jsme:
A neopravňuje k takovým postojům bezpečnostní situace na Ukrajině a obava z rozpínavosti Ruska?
Já si dokážu představit souhlas České republiky s tím, aby zde byly umístěny určité jednotky NATO v momentě, kdy se to děje v kontextu a pocitu určitého ohrožení. Ale pokud si vybavuji dobře jednání v Poslanecké sněmovně, nebylo to v souvislosti s konkrétní situací, která zrovna nastala, ale byla to spíš taková volná ruka. A to mi přišlo hodně zvláštní. Samozřejmě něco jiného jsou naše závazky vůči NATO v momentě, kdy by se situace hodně vyhrotila a kdy bychom byli ohroženi.
Jak hodnotíte rusko-ukrajinský konflikt ve vztahu k možnému ohrožení bezpečnosti České republiky?
Nevidím ho možná tak vyhroceně, ale vnímám ho jako poměrně nebezpečný. Protože v okamžiku, kdy nesporně vnímáme konflikt na Ukrajině tak, že se blíží občanské válce a že ukrajinská vláda není schopna zabezpečit své teritorium, vidím to jako nesmírně rizikovou situaci. Rusko bylo vždy imperiální velmocí, ztratilo svůj obrovský vliv a v jeho zájmu je nesporně udržení sféry vlivu. Z tohoto hlediska vidím situaci jako velmi nebezpečnou. Ale nejde jen o čistě rusko-ukrajinský konflikt, souvisí to s mnohem hlubšími problémy, a to je schopnost momentálního vedení Ukrajiny udržet svoji státní integritu i bez ohledu na Rusko. Mám pocit, že se Evropská unie příliš soustřeďuje na Rusko, které představuje potenciální nebezpečí, ale málo se soustřeďuje na tlak vůči Ukrajině, aby hledala demokratické prostředky k nastolení prostoru pro to, aby se situace mohla vyřešit se zachováním územní jednoty Ukrajiny. Nyní už asi bohužel bez Krymu, to je věc, kterou už se asi nepodaří uhájit. Ale měla by vyvíjet tlak na Ukrajinu, aby jednání probíhala, aby Ukrajina dala jednoznačně najevo, jakým způsobem chce stát udržet, jak chce zmírňovat napětí mezi etnickými skupinami, jak bude garantovat práva jednotlivým etnikům, demokratizaci, jak zajistí, že nebude opět pod vlivem jiných oligarchů, jako to bylo za Janukovyče. Tomu bychom měli věnovat větší pozornost, protože na jedné straně máme Rusko, které vždy bylo impériem a kde snahu o obnovu impéria jednoznačně vidíme, ale na druhé straně obranu proti impériu je možné udělat tím, aby Ukrajina jako stát fungovala a umožňovala soužití různých etnik. To je v této chvíli po vyhrocení situace už velmi obtížné. Zdá se, že ukrajinská vláda je nesmírně slabá a po pravdě řečeno ne vždy víme, co od ní můžeme očekávat. Myslím, že dokážeme odhadnout, co lze očekávat z Ruska, ale vnitřní logiku fungování ukrajinského státu podceňujeme. Možná ji NATO nepodceňuje, ale není to příliš viditelné.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Libuše Frantová
