"Jedna personální aféra střídá druhou, mám pocit, že se vytahují ze šuplíků a průběžně nasbíraných archivů jak Andreje Babiše, tak Lidového domu,“ upozornil politolog Jan Kubáček. Dělá to na něj dojem, že dochází k jisté mstě mezi jednotlivými frakcemi sociální demokracie a že se zároveň napětí přeneslo i do vztahů mezi vládními stranami.
Začíná praní špinavého prádla mezi ANO a ČSSD
Na novopečenou místopředsedkyni ČSSD Lenku Tesku Arnoštovou se vynořila kauza s nákupem pozemků v Praze, navíc sociální demokraté musí čelit vyšetřování trestního oznámení, které na své předchůdce ve funkci podala ministryně pro místní rozvoj Karla Šlechtová. Ale ani hnutí ANO nezůstává pozornosti médií stranou, začíná bublat aféra kolem ministra dopravy Dana Ťoka a neustává obviňování ze střetu zájmů u samotného šéfa hnutí a vicepremiéra Andreje Babiše. "Je to důkaz, že se nastartovala předpřípravná fáze horké kampaně, aby se mobilizovala voličská jádra sociálních demokratů i ANO, vedlejším produktem je otevření archivů, nastartování kauz a praní špinavého prádla mezi ANO a sociální demokracií,“ je přesvědčen politolog Kubáček, že se tak neděje náhodou.
Sjezdy obou vládních stran probíhaly v režii svých šéfů
Podle odborníků se po sjezdech ANO a ČSSD vyjasnila politická mapa, oba šéfové stran mají svůj tým podle svých představ, takže je loajální, protože jim vděčí za zvolení. Oba získali ve svých stranách také širokou podporu. "Oba dva posílili nebývalým způsobem, dokonce tak, jak bych ani nepředpokládal,“ přiznal politolog Lukáš Jelínek. Andrej Babiš získal podporu sta procent. "A nikdo kromě poslance Ivana Pilného ani nerozporoval průběh sněmu a nevnášel žádné kritické otázky, to je pro Andreje Babiše velmi důležité,“ uvedl. A zdůraznil fakt, že Bohuslav Sobotka dostal na sociální demokracii mimořádně silných 85 procent hlasů delegátů, že delegáti navolili vedení, které chtěl, a schválili stanovy, za které se přimlouval. "To je něco, na co nejsou v oranžovém táboře příliš zvyklí,“ podotkl Jelínek.
S Andrejem Babišem hnutí ANO stojí a padá, ČSSD byla, je a bude
Odborníci ovšem poukazují na to, že se oběma pánům sice uvolní ruce, na druhou stranu, a Bohuslavu Sobotkovi už to bylo z několika stran i připomenuto, tím získali absolutní odpovědnost za svůj tým. "Budou muset ustát personální ataky, udržet svůj tým loajální, neztratit ani procento voličských preferencí, protože by to mělo dopad na jejich autoritu, na upevnění jejich podpory,“ říká Kubáček. V rámci své strany je jednoznačně silnější Andrej Babiš. S ním hnutí ANO stojí a padá. Na rozdíl od sociální demokracie, ta tu byla před Sobotkou a bude i po Sobotkovi.
Podle Lukáše Jelínka teď dostává česká politika zajímavý impuls, aby byla mnohem víc personifikovaná, aby se víc ztělesnila do postav Andreje Babiše a Bohuslava Sobotky. "Oba mají odlišný styl dělání politiky, Babiš je emotivní, neposedný, Sobotka zase rozvážný, klidný, snaží se o dohodu.“ Jelínek je přesvědčen, že v budoucích týdnech a měsících budeme sledovat soupeření hlavně těchto mužů a jejich stylů. Poukazuje na to, že jde o dvě velmi odlišné osobnosti, ale i strany. "Jedna je autoritativně vedená, druhá demokratická, tradiční strana. Myslím, že i na vládě bude mezi lídry stran docházet ke střetům, budou si stát za svým, protože mají podporu svých stran,“ dodal.
V hnutí ANO jsou samí statisti
O rozdílnosti stran svědčí i volba vedení. "U hnutí ANO je pozice místopředsedů naprosto odlišná, protože má do značné míry kmotrovské, autokratické pojetí. Autorita každého jednotlivého člena hnutí, místopředsedů zvlášť, je odvislá od toho, jak mají blízko k Andreji Babišovi, kolik času s ním tráví a u jakých rozhodnutí jsou,“ vysvětlil Jan Kubáček, že odpovědnost hnutí ANO je odvislá od vztahu a míry vazeb loajality vůči Andreji Babišovi. "Dobře se to ukazuje na tom, že od sjezdu ANO o místopředsedech moc neslyšíme, klíčovými jsou stejně ti, kteří stojí u bran vstupu k Andreji Babišovi – místopředsedové Radmila Kleslová a Jaroslav Faltýnek. Nikdo nezvažuje být ani ne nutně rivalem nebo dokonce protihráčem či soupeřem Babišovi, ale nikdo nestojí ani o to vytvořit v rámci ANO frakci, názorový proud, který by se věnoval určitým tématům, snažil by se je prosadit do programu nebo politické strategie hnutí.
"Všichni předáci i řadoví členové na tuto roli rezignovali,“ konstatoval. Kdyby se Babiš ze dne na den rozhodl, že je pro něj výhodnější zůstat politickým obchodníkem, který tím, že kontroluje strategické podniky a mediální akvizice, bude rozhodovat, jak se o politicích bude psát, tak by se hnutí ANO rozvrátilo. Podle Kubáčka je zajímavé, že ani ve věcech, kde by mohl být šéf postradatelný, nevolají straníci po autonomii. "Všichni přijali řadovou roli těch, kteří jsou, byli a budou jen odrazem Andreje Babiše, jeho stínem. Jsou jako statisti, kteří přijali určitou roli a jediné, čím se na veřejnosti vytahují, je, jak zadobře jsou s Andrejem Babišem, což je hodně zvláštní,“ míní politolog.
Dřívější názory Lukáše Jelínka:
Jako parta, kde se soutěží, kdo má k vůdci blíž
Taková situace podle expertů u sociální demokracie není. „I když je celé vedení Sobotkův tým, jsou to přece jen lidé, kteří mají odpovědnost v rámci jednotlivých resortů a v rámci různých úrovní sociální demokracie,“ míní Kubáček. I když jsou stávající místopředsedové Sobotkovi vděčni, že je do vedení podpořil, jsou mezi nimi osobnosti, které dokázaly fungovat i předtím, například Lubomír Zaorálek nebo nepolitický technolog hospodaření strany Martin Starec, který je podle Kubáčka „věčným“ místopředsedou.
Hnutí ANO připomíná politologovi Kubáčkovi školní vztahy, kde záleží, kdo je v jaké partě, kdo má blíž k vůdci tlupy. „Tady také parta kluků a holek, kteří spolu mluví, soutěží, kdo s velkým Andrejem mluví déle a má k němu blíž. Autorita šéfa je absolutní, strach z něj významný, protože dokáže ty loajální vyzdvihnout, sobě nepříjemné zadupat,“ říká Kubáček a poukazuje na lidi, kteří se s Babišem rozešli, ale důvody nikdy v médiích nerozváděli. Typickým příkladem je podle něj bývalá Babišova šéfredaktorka MF Dnes Sabina Slonková.
Politická autokratická tlupa, které všechno projde
Změnilo se něco v hnutí ANO po zvolení stranických orgánů? Podle odborníků nijak zvlášť, protože klíčová hierarchie v hnutí, které Kubáček pracovně nazývá„ politickou autokratickou tlupou“, se řídí tím, jak blízko má k Babišovi, ostatní stranické orgány jsou tam jen pro formu, že by to tak mělo být. „Komu by tolerovaly veřejné, odborné, právní, politologické a politické veřejně angažované kruhy jako Andreji Babišovi, že přes rok neměl vedení v druhé nejsilnější politické straně, která je navíc ve vládě? ptá se Jan Kubáček. Považuje to za hodně zvláštní. „Dokazuje to, že se poměry posunuly k divočejší formě, kdyby se to stalo před pár lety někomu jinému, tak by to neprošlo. Stejně jako to, že Andrej Babiš skoupil klíčová média, ukazuje, že prostředí je k němu neuvěřitelné servilní, všichni to vnímají, ale nijak zvlášť nerozpitvávají,“ podivuje se Kubáček nad tím, co by v zahraničí, ale i u nás ještě před pár lety, bylo absolutně netolerovatelné.
Oslnění úspěchem Andreje Babiše připomíná začátky politické kariéry Václava Klause
Jsou Babišovi přívrženci oslněni jeho bohatstvím, úspěchem, charismatem, nebo jen chtějí patřit do vítězné party a dělat politickou kariéru, nebo se prostě jen nechali koupit? „Je pravda, že řada osobností k němu přešla. Myslím, že hlavní důvod je to oslnění úspěchem. Na mě to dělá dojem, že Babiš je jako zlatá socha faraona, všichni chtějí být v jeho odlesku,“ zamýšlí se nad důvody Kubáček. Připomíná mu to situaci, když začínal svoji politickou kariéru Václav Klaus a mnozí se také chtěli ukazovat v lesku jeho úspěchu. „Proto mě fascinuje, že Babiš tak nenávidí Klause a Klaus svým způsobem Babiše, protože oba dva zažili podobný koncept, nástup, úctu i aplaus od vlivných elit, ať mediálních nebo ekonomických,“ upozornil politolog na velkou podobnost mezi oběma osobnostmi. Jen s tím rozdílem, že Václav Klaus měl kredit mnoha lidí, dostal takový bianco šek, novináři o něm psali s nadšením, ale Andrej Babiš si je koupil. „Tito lidé se na jednom metru nesnesou, ale obdivují se, jsou sebou fascinovaní,“ vysvětluje, v čem mají k sobě blízko nejen Andrej Babiš a Václav Klaus, ale i Miloš Zeman.
Šéf superúřadu, který je sám sobě pánem i kontrolorem
V osobách Sobotky a Babiše se střetávají dvě autority, ale Babiš jako vládce šesti, sedmi, osmi ministerstev je vlivem silnější, protože na počátku 90. let ministerstvo financí, které řídí, spolklo několik ministerstev. „Ministerstvo financí je v této podobě superministerstvem, které v zahraničí nemá téměř srovnání. Překvapuje mne, že Evropská komise řeší všechno možné, ale nezamýšlí se nad tím, že v Česku je tak silné ministerstvo financí, které má autoritu jak legislativní, tak faktickou ekonomickou, i normotvornou skrz řadu vyhlášek, dohled na bankami, pojišťovnami, kampeličkami, díky vyšetřovací roli Finančně analytického útvaru, a takhle bychom mohli pokračovat,“ vyjmenovává Kubáček, co všechno má Babiš jako ministr financí pod palcem, když je šéfem superministerstva, má výraznou roli, protože je velmi často sám sobě pánem i kontrolorem.
„Na druhé straně, jestli Sobotka něco umí, a prokázal to během roku, kdy je premiérem, tak to, že je houževnatým hráčem na poli politického řemesla, zvládá velmi dobře rutinu, umí mnohé prosadit. Jen to neumí dobře prezentovat, což je ale samozřejmě také důležitý aspekt politiky,“ dodává analytik, na co by se měl předseda vlády a ČSSD zaměřit, aby vylepšil svoji image politika.
Vicepremiér a ministr financí potřebuje léta úrody, aby mohl rozdávat z eráru
Co může pozici obou nejvýznamnějších postav současné politiky ohrozit? „Babiš musí doufat v ekonomický růst. Pokud bude spíš tlumený a výběr daní tak zoufalý, jak je, za chvíli přestanou přicházet ještě nějaké bonusové peníze navíc v podobě daní, případně výhodných ekonomických investic státu, a začnou na spoustu věcí chybět peníze,“ varuje Kubáček, co může překazit úspěšné tažení Babiše do křesla budoucího premiéra. Pak se totiž může stát to, čeho se bojí, že se stane asociálním ministrem, což by mu mohlo ubrat preference.
Dříější názory Jana Kubáčka:
„Protože Babiš má pět až osm procent z levého středu, konzervativní levice, a tito lidé by se začali oddrolovat ve prospěch jiných stran. Takže potřebuje buď nějaké viditelné výsledky, nějakou symbolickou změnu, aby mohl říci, jak je v české politice potřebný, což se mu těmi aférami, například nového ministra dopravy, komplikuje, nebo potřebuje léta úrody, aby mohl rozdávat z eráru a byl tím blahosklonným pravicovým politikem, který sice říká, že by se měly dít změny, ale fakticky rozdává. V praxi bohužel platí, že to mají voliči rádi,“ potvrzuje Jan Kubáček, co na průměrného českého voliče nejvíc platí.
Sobotka musí posilovat svoji autoritu jako premiéra
Sobotka zase potřebuje, a očividně na tom bude pracovat, posilovat svoji autoritu premiéra. „Potřebuje být hlavně viditelným premiérem, protože mezi značkami ANO a ČSSD není velký rozdíl v popularitě, ale pokud jde o poměřování osobností, tak vysokých čísel v popularitě jako Babiš nedosahuje,“ shrnuje Kubáček. Sobotka tak musí ukázat konkrétní výsledky a hlavně dobře zvládat operativu vlády. „Veřejnost oceňuje vedle koncepčních změn hlavně razantního premiéra, který průběžně řeší nastalé problémy. Sobotka si bude muset víc nastudovat premiérství Paroubka, nepřebírat jeho arogantnost, ale jeho ofenzivnost. Protože pro něj je to buď, anebo. Když se zadaří, uspěje, zajistí si stabilitu v čele strany, ale když se přestane dařit, jeho podpora začne erodovat a bude mít obtíže,“ varuje politolog lídra sociální demokracie.
ANO a ČSSD jsou odsouzeny ke společnému vládnutí
Oba politologové jsou přesvědčeni, že jak se budou blížit krajské a po nich i sněmovní volby, budou střety na vládní půdě sílit. „Ale stejně tak může sílit podpora vlády, jakýsi součet těch podpor veřejného mínění ANO a ČSSD u voličů, protože pozornost se bude především upírat na vládu, na stanoviska ČSSD a ANO, čím vládní strany mohou z voličského obzoru vytěsnit opozici, ať už TOP 09, ODS nebo třeba i komunisty s Úsvitem,“ říká Lukáš Jelínek, protože na české politické scéně podle něj fakticky neexistuje nějaká alternativa k této vládě. „Myslím, že předsedové obou stran se budou přetahovat o to, kdo bude mít větší vliv, ale budou k tomu přistupovat s vědomím, že určitou mez překročit nemohou, protože kdyby kdokoli z nich zavinil pád vlády, veřejné mínění by mu to pěkně spočítalo,“ je přesvědčen politolog, že i přes všechny sváry bude vláda jako celek profitovat, protože bude na očích, na rozdíl od takřka „neviditelné“ opozice.
Není pravděpodobné, že se pravice postaví na nohy
Jelínek si umí představit, že i po příštích volbách spolu mohou hnutí ANO a ČSSD spolupracovat, ať už bude ve volbách silnější kdokoli z nich. „Protože tyhle politické styly se doplňují, vyvažují, je to taková česká variace na velkou koalici, ukázka různých přístupů k politice,“ prohlásil. Spojuje je, v duchu toho, jak se vládní politici pojmenovali po volbách jako koalice změny, mají tendenci napravovat výsledky pravicového vládnutí Topolánkova a Nečasova kabinetu.
Ale napravují je skutečně, nebo je jen ruší bez toho, aby nabídli alternativu, jako například důchodovou reformu? „To už je rozdíl mezi tím, co deklarují a co ve skutečnosti dělají. Pokud chtěli minimalizovat věci jako klientelismus, korupce, střet zájmů, tak se jim to moc nedaří. Stačí se podívat na současné kauzy politiků včetně Andreje Babiše s jeho střetem zájmů,“ připustil politolog. Ale jde podle něj o to, jak jsou vnímáni svými voliči. A zdá se, že voliči ANO i sociální demokracie jsou se svou volbou spokojeni, i s lidmi, kteří je ve vládě reprezentují.
„To může obě strany posilovat, budou chtít upevňovat svůj elektorát, před volebním střetem se budou snažit přetahovat voliče, ale do té doby budou snažit sázet na to, co jim jde lépe,“ a to je podle Jelínka v případě ANO marketinkové oslovování voličů a poměrně ostrá prohlášení Babiše, u Sobotky nenápadnější způsob vládnutí se sociálním akcentem. „Nemyslím, že by posílení lídrů nějak koalici ohrožovalo, může ji to naopak v horizontu roku, dvou posílit. Uvidíme, jak bude probíhat politický zápas před volbami, ale vědomí, že není moc s kým vládnout, že ani není pravděpodobné, že by se v horizontu několika let postavila pravice na nohy, bude stranické lídry asi také dost ovlivňovat,“ soudí Lukáš Jelínek.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Libuše Frantová
