K celkové aktuální situaci v ČSSD od komunální úrovně až po nejvyšší politická patra se pro ParlamentníListy.cz vyjádřil politolog Lukáš Jelínek z Masarykovy demokratické akademie, což je sociálnědemokratický think tank, popularizující hodnoty sociální demokracie. Vyhlášené vnitrostranické referendum považuje za přínosné. „Referendum může pomoci rozhýbat členskou základnu sociální demokracie, ale i zvýšit zájem o členství v ČSSD, pokud by se ukázalo, že své členské základně naslouchá pozorněji než jiné politické strany,“ uvádí politolog Lukáš Jelínek.
Pokud by o referendum nebyl zájem, šlo by o poměrně výraznou zprávu o tom, že ČSSD se opírá o pasivní členy, o mrtvé duše nebo o lidi, kteří nemají zájem o politiku. „To by byl vážný signál k tomu, že do budoucna mohou mít v českém politickém prostředí větší šanci nová populistická a protestní hnutí nebo strany na jedno použití. Ukázalo by se totiž, že tu není žádná zvláštní poptávka po vyjádření vlastního názoru. Takže se bude rozhodovat nejen o těch položených otázkách, ale i o tom, jaký potenciál má sociální demokracie ve své členské základně či v okruhu nejbližších sympatizantů,“ upozorňuje Lukáš Jelínek.
ČSSD má jít příkladem a nesvištět bičem nad ostatními stranami
U dvou položených otázek, jestli se mají všichni členové podílet na sestavování kandidátních listin, a to do voleb komunálních, krajských, senátních i parlamentních, a jestli má ČSSD předložit zákon, který by omezoval počet placených veřejných funkcí, jež může politik zároveň zastávat, očekává politolog jednoznačný výsledek. „Nejzajímavější bude reakce na kvóty pro ženy na kandidátkách. Kdybychom se podívali na ostatní sociální demokracie v Evropě, tak by bylo zřejmé, že to je trend, kterým se v nich postupuje,“ konstatuje Lukáš Jelínek s tím, že u této otázky si výsledek netroufne odhadnout.
Psali jsme:
V referendu se mluví o minimálně čtyřicetiprocentním podílu žen na kandidátkách, návrh volební novely od ministra vnitra Milana Chovance hovoří o snížení příspěvku stranám, které nebudou mít na kandidátkách alespoň 30 procent žen. „Otázku z referenda bych neprolínal s aktivitou ministra vnitra Chovance. Pokud by se sociální demokraté pro kvóty rozhodli, byly by pro ně závazné, kdežto v případě návrhu Ministerstva vnitra by se jednalo o motivaci politických stran, aby našly na kandidátkách více prostoru pro ženy. I když mám pochybnosti, že Chovancův návrh sněmovnou a Senátem projde, tak je důležité, aby šla ČSSD sama příkladem a nesvištěla bičem nad ostatními partajemi,“ míní politolog.
Mocenská seskupení místo sdružování kolem sociálnědemokratických hodnot
Při sestavování kandidátek ČSSD pro komunální volby vyplývají na povrch spory v mnoha místních organizacích. Například starostka Krnova Alena Krušinová byla odsunuta na nevolitelné místo, a tak se rozhodla po patnácti letech členství ČSSD opustit, zastupitel Libor Staněk rovnou zamířil do KDU-ČSL. „Těžko soudit, zda je sociální demokracie z hlediska politické kultury na tom hůře na komunální úrovni než jiné strany, protože ji s žádnou nelze srovnat,“ poukazuje Lukáš Jelínek pro ParlamentníListy.cz na nepoměřitelnost komunálního záběru a na to, že na ČSSD je momentálně nejvíce vidět a věnuje se jí nejvíce pozornosti.
Problém ČSSD spatřuje v tom, že na některých místech v republice se sociálnědemokratické buňky utvářejí jako mocenská seskupení, jejichž hlavním cílem je dosažení politické či ekonomické moci, a přitom opouštějí programový aspekt. „Místo sdružování kolem programu nebo ustálených sociálnědemokratických hodnot často probíhá velmi krutý a nelítostný poziční boj. To je jeden velký problém, který bychom u sociální demokracie našli, tedy takové to uvažování bližší košile než kabát,“ poznamenává politolog.
Populární primátor Ostravy dojel na nekomunikaci se spolustraníky
Druhý problém spočívá v nedostatečné komunikaci těch sociálnědemokratických politiků, kteří dosáhnou určitých pozic. „Jedna věc je být primátorem nebo starostou, ale druhá věc je být v nepřetržitém kontaktu se členy strany, kteří ho nominovali a díky nimž může funkci vykonávat. Nevím, jestli tohle byl právě případ Krnova, ale určitě ostravského primátora Kajnara, který je velmi dobrým primátorem a jehož popularita mezi Ostravany je zasloužená. Ale co je to platné, když byl do značné míry zavřený ve své primátorské kanceláři a nekomunikoval pořádně ani se svými spolustraníky, ani s ostatními sociálními demokraty ze zastupitelstva nebo vedení města,“ připomíná Lukáš Jelínek osud primátora, který se s ČSSD rozešel ve zlém.
Pak přichází chvíle pro ty, kteří si řeknou, že by byli lepšími primátory či starosty a lépe by komunikovali se spolustraníky, takže se při sestavování nových kandidátek dostanou ti dosavadní představitelé měst a obcí na druhou kolej. „Je to srovnatelné s vládou, v níž se sociální demokraté především starají o vládnutí, o správu země a mezitím se Lidový dům prakticky vylidnil a není tam prakticky nikdo, kdo by organizoval stranický život. Na té komunální úrovni to je ale často vidět mnohem více a pak se to odráží i na sestavování kandidátek, protože vždy se najde více zájemců, než kolik jich je možná na kandidátku dát,“ říká politolog.
Církevní restituce si mají sociální demokraté vyčítat sobě, ne Sobotkovi
Sociální demokracie se po téměř osmi letech znovu dostala do vlády, kde má ale téměř stejně silného partnera v hnutí ANO a premiér Bohuslav Sobotka je navíc vnímán jako slabší figura než ministr financí Andrej Babiš. Navíc straně během úvodního půlroku vládnutí klesly preference a členové i sympatizanti ČSSD vytýkají stranickým špičkám, že zcela rezignovaly na otázku církevních restitucí, což byl jeden z hlavních předvolebních taháků. „Vláda se soustředila na hlavní body ze sociální legislativy jako zrušení zdravotnických poplatků, zvýšení důchodů či zvýšení minimální mzdy,“ připomíná Lukáš Jelínek, jak se sociální demokracii daří plnit svůj volební program.
Za celkem logické pak považuje to, že se některé body z volebního programu ČSSD neřeší a ani řešit nebudou, což je i případ církevních restitucí. „Po volbách bylo jasné, že sociální demokraté nenajdou ve sněmovně partnery pro to, aby je dokázali revidovat. To by jejich výsledek a výsledek KSČM musel být mnohem silnější. Sice chápu, že jsou sociální demokraté nespokojeni, ale to by měli spíš vyčítat sami sobě, že ve volební kampani nedokázali získat větší podporu voličů, než to vytýkat Sobotkovi, že to nedokázal lépe uhrát při vyjednávání vlády a koalice. To jsou spíš věci, které se týkají schopnosti politické strany získávat podporu veřejnosti,“ vysvětluje politolog.
Sobotkova strategie nevést války s koaličními partnery
To, že ze dvou silnějších koaličních stran v preferencích hnutí ANO získává a ČSSD naopak ztrácí, je dáno tím, že pořád ještě existuje velké očekávání, že Babiš dosáhne něčeho, čeho žádní politici v minulosti. „Mám dojem, že se Bohuslav Sobotka a sociální demokraté spíše soustřeďují na mediální obraz vlády, ale velmi málo z toho těží pro pověst sociální demokracie. Tam má ČSSD ještě co odvádět. Zároveň celkem rozumím Sobotkově strategii, která znamená nevést žádné velké války s koaličními partnery, protože kdyby padla vláda, tak se žádná jiná na půdorysu sněmovny nesestaví,“ uvědomuje si Lukáš Jelínek.
Koaliční strany proto mají tendenci spoustu nesvárů překousnout nebo zamést pod koberec a soustředit se na to, co mají společného. „To na jedné straně může pomoci efektivitě vládnutí i hodnocení vlády u veřejnosti, ale na druhou stranu, když rezignují na souboj programů nebo vizí, kam by se měla Česká republika ubírat, tak se proti vládě jako celku může vymezovat nějaké nově vzniklé hnutí. Proto bych i vítal, kdyby existovala výraznější programová nebo ideová soutěž mezi koaličními partnery, aniž by se musely za každou cenu mlátit po hlavách, tak jak jsme to viděli u minulé koalice ODS, TOP 09 a Věcí veřejných,“ poznamenává politolog.
Kdyby Urbanův návrh díky ČSSD prošel, byla by to šílenost
ČSSD si v minulém týdnu utrhla ostudu i rozzlobila koaliční partnery tím, jak si jejích 17 poslanců počínalo při hlasování o pozměňovacím návrhu stranického kolegy Milana Urbana na snížení spotřební daně u benzínu a nafty. „Nemyslím si, že to byla nějaká kolektivní rebelie. Každý z těch poslanců ČSSD, kteří hlasovali pro Urbanův návrh, měl svoji vlastní motivaci. Ale hlavně platí, že sociální demokraté nedomýšlejí při hlasování své kroky. Když hlasovali pro Urbanův návrh, tak si neuvědomili, že to je postoj, který jde nejen proti koaliční dohodě a proti společné vůli členů vlády, ale že ten návrh může také udělat díru do státního rozpočtu,“ míní politolog.
Už v minulých volebních obdobích poslanci ČSSD některé své postupy nepoměřovali svým stranickým programem ani společnou strategií koaliční vlády, ale řekli si, že to je dobrý nápad, a tak pro něj zvednou ruku. „Pak jsou sice opožděně honěni k odpovědnosti, ale to do budoucna rozhodně nezvyšuje důvěru a také zhoršuje atmosféru uvnitř poslaneckého klubu. To je věc, která nemá žádné dobré vyústění a řešení. Kdyby Urbanův návrh prošel, tak je to šílenost. A když neprošel, tak je to jen za těch okolností, kdy vzrůstá nervozita a napětí uvnitř sociálnědemokratického poslaneckého klubu,“ říká pro ParlamentníListy.cz Lukáš Jelínek.
Škromach je veselá kopa a určitě dokáže odhadnout svoje síly
O rozruch se v poslední době postaral nejen poslanec Milan Urban, ale i místopředseda Senátu a v minulosti dlouhá léta i místopředseda ČSSD Zdeněk Škromach, když se v rozhovoru pro Lidové noviny nechal slyšet, že by se v budoucnu rád stal jakýmsi lidovým prezidentem. „Přijde mi to jako letní prázdninová mystifikace. Zdeněk Škromach je veselá kopa a využil možnost v uvolněné letní atmosféře nastolit uvolněné téma. A protože už má v sociální demokracii odslouženo, tak ten jeho nápad může být brán někým i vážně. I když s ním můžu v některých věcech nesouhlasit, považuji ho za celkem zkušeného politika, který dokáže odhadnout svoje síly,“ neočekává Lukáš Jelínek, že by na Škromachovu prezidentskou kandidaturu došlo.
- Další odborné názory v rubrice Politologové
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
