Smrt senátora Johna McCaina připomněla různé názory na to, jak Amerika působí ve světě. Většina politiků hovoří o tom, že byl velkým hrdinou. Na druhé straně podporoval zásahy USA do dění ve světě, a proto ho někteří měli za válečného štváče. Jak ho vnímáte vy?
Na prvním místě musím říci, že jsem si ho vždycky mimořádně vážil coby válečného hrdiny a poctivého člověka, který pevně stál za svými názory a zásadami. Jeho smrt proto znamená pro americkou politiku velkou ztrátu, protože to nesporně byla výjimečná osobnost, která dovedla oslovovat lidi bez ohledu na jejich názory. Byl to politik, pro kterého se hlasovalo spíš srdcem než rozumem. Byl to ryzí idealista, což je ale samozřejmě dvousečná zbraň, jelikož zahraniční politika se musí dělat hlavně rozumem, nikoli srdcem. Ačkoliv jsem si ho tedy vážil, současně jsem s ním v řadě věcí nesouhlasil.
Fotogalerie: - Předvolební sliby
Vadilo mi, že byl až příliš silně zaměřený proti Rusku a že nekriticky adoroval celou syrskou opozici včetně islamistů. Současně však zase musím říci, že jsem mu vždy hodně fandil při jeho úsilí podporovat americkou armádu a zbrojní průmysl. To koneckonců byla jeho celoživotní specializace a té oblasti rozuměl určitě nejvíce. V roce 2017 předložil vysoce zajímavý dokument Restoring American Power, který obsahoval řadu návrhů opatření v zájmu posílení americké vojenské moci. A ačkoli McCain patřil mezi hlavní kritiky Donalda Trumpa, v otázkách obrany s ním byl na téměř shodných pozicích, a tak spousta jeho nápadů pronikla také do nového rozpočtu Pentagonu.
Jak se Donaldu Trumpovi vede ve vztahu Spojených států k Evropské unii? Mimo jiné prohlásil, že Evropská unie je téměř tak špatná jako Čína, jen je menší. Slyšeli jsme ale i další kritiku. A o co mu jde podle vás?
Pokud to přirovnání myslel například z hlediska regulací, byrokracie a omezení svobody slova, tak bych řekl, že Evropská unie má dnes poměrně dobře našlápnuto na to, aby se stala snad i horší než Čína, zvlášť pokud zůstane ve vedení dnešní pseudo-liberální multikulturní garnitura. Ale Donald Trump měl patrně na mysli spíše obchodní vztahy Spojených států, Evropy a Číny. Faktem je, že dosavadní stav už Američanům připadal nesnesitelný, a tudíž se nelze divit, že voliči vyslyšeli nabídku kandidáta, který slíbil, že s tím něco udělá.
V případě Evropské unie jde hlavně o cla, protože evropská cla na americké zboží jsou daleko větší než obráceně, v celkovém součtu jde o zhruba dvojnásobně velký tarif na celý v uvozovkách koš zboží, což se samozřejmě významně projevuje na té vzájemné obchodní výměně. V oblasti služeb mají navrch Spojené státy, kdežto ve zboží výrazně dominuje vývoz z Evropy do Ameriky, což ovšem vadí nejen Trumpovi, ale též spoustě firem, a navíc samozřejmě i americkým odborům, které mají daleko silnější pozice, než by Evropané možná čekali. Bylo pravidlem, že americké odbory jako celek stály spíše na straně demokratů, ačkoliv mnoho dělníků volilo republikány. Každopádně odbory před lety velmi silně pomohly Obamovi, ale jeho politika je pak dost zklamala, takže v roce 2016 se jejich velká část obrátila k Trumpovi, který přislíbil větší ochranu amerického trhu.
Rovněž se nechal slyšet, že Čína i Evropská unie manipulují se svými měnami. Může být na tom něco pravdy? Proč to tvrdí?
V případě Číny je to zcela nepochybné. Čína dlouhodobě udržuje yüan značně podhodnocený, aby tak podporovala masivní export levného zboží čínské výroby. Odráží se to mimochodem i v tom, že Čína je pro svoje obyvatele ve skutečnosti extrémně drahá země. Normální pracující Číňan, řekněme dělník nebo drobný živnostník, když zaplatí své životní náklady, tak mu často nezůstane takřka nic. Úspory drobných střadatelů jsou v Číně oproti Západu minimální, což se patrně už záhy negativně projeví, až čínský realitní a akciový trh zasáhnou problémy, avšak to už moc odbočuji. V každém případě Trump zkrátka plní to, co během kampaně slíbil voličům, tedy narovnání obchodních vztahů s Evropou a Asií. Byly to Spojené státy, které se nejvíc zasloužily o etablování globálního systému volného obchodu, již řadu let však mají prostí Američané pocit – a asi oprávněný, že z toho vlastně nic moc nemají, kdežto Evropa a asijské státy – vedle Číny především Japonsko – na tom profitují na úkor Spojených států. V případě Německa a Japonska se k tomu přidává ještě nelibost z toho, že Amerika tyto země vojensky chrání, což samozřejmě opět pro Spojené státy znamená velké náklady. Trump prostě nechce nic jiného než prosazovat americké zájmy a vůbec to nezastírá, je to absolutní realista a nehraje si na spasitele světa a šiřitele dobra. Čím dříve to pochopí politici v Evropě, tím lépe pro všechny.
Jak hodnotit působení Spojených států ve světě za posledních dvacet let?
Vím, že tohle je kontroverzní téma, protože úloha nejsilnější světové mocnosti je sama o sobě strašně nevděčná. Ať již Amerika zasáhne, nebo ne, ať udělá cokoli, bude vždy čelit kritice, že to mohla udělat jinak a lépe. Každopádně ovšem platí, že v zahraniční politice Spojených států vždy byla přítomna velká míra idealismu, to znamená šíření hodnot, často i na úkor realismu, tedy hájení zájmů. Typickým příkladem jsou pokusy instalovat demokracii západního střihu v zemích, kde pro ni nejsou podmínky, například v Afghánistánu nebo Iráku. Stále jsem přesvědčen, že invaze do Iráku byla správná, ale Spojené státy měly udělat to, co dělaly za studené války, tedy instalovat spřáteleného diktátora. Američtí prezidenti také často opakují vietnamskou chybu, tedy vstupují do války bez jasného politického cíle a nařizují vést boj takzvaně s jednou rukou za zády, protože sice neumějí stanovit cíl, ale zato mluví generálům do toho, jaké mají volit vojenské prostředky. Také proto podporuji Donalda Trumpa, protože ten zjevně nechává vojákům daleko více svobody konání. A určitě nestojí o žádná polovičatá řešení nebo trapné červené čáry, po jejichž překročení se stejně nic nestane. Pokud Trump dospěje k závěru, že je v americkém zájmu udeřit, pak nařídí zničující úder, což už koneckonců názorně předvedl.
Rusko na září chystá obrovské vojenské cvičení Vostok 18. Zajímalo by mne, proč? Jde o ukázku síly velmocí (zúčastnit se má i Čína)? Co od toho očekáváte?
Je nepochybné, že takhle rozsáhlé vojenské cvičení má i demonstrační roli, respektive má sloužit jako ukázka ruské vojenské moci pro domácí i zahraniční publikum. To pochopitelně není nic špatného, ve světové politice se tahle karta hraje často. Ale samozřejmě to má i faktickou roli, v tomto případě je to mimo jiné záměr procvičit koordinaci činnosti různých složek ozbrojených sil a prověřit schopnost masivní mobilizace osob i skladované techniky. To, že se účastní také další země, rovněž nepředstavuje cosi neobvyklého, vždyť Rusko a Čína pravidelně pořádají společná cvičení pod názvem Peace Mission. Pravda, v tomhle případě vypadá trochu bizarně, že ruská a čínská armáda budou cvičit na Dálném východě, protože to je zóna, kde by teoreticky mohl nastat – a podle mnoha prognóz ve střednědobém horizontu asi skutečně nastane – rusko-čínský ozbrojený konflikt.
Připadá mi už ovšem dosti únavné poslouchat stížnosti západních politiků, že takové rozsáhlé cvičení je projevem agrese, provokace a podobně. Místo takového fňukání by se západní státy měly soustředit hlavně na to, aby uměly pořádat stejně velká cvičení stejně často jako Rusové. Operační způsobilost, tedy opravdová připravenost k boji, se získává a prověřuje právě takto. Zdá se, že většina evropských politiků buďto nezná, nebo nechápe starou římskou zásadu, která pořád platí: Chceš-li mír, připravuj válku.
Co říkáte na obvinění směrem k italskému ministrovi vnitra Matteu Salvinimu od George Sorose, který řekl, že Salviniho strana může být sponzorována Ruskem? Děláme z Ruska strašáka, který může za všechno, nebo je skutečné nebezpečné?
Rusko není nebezpečné více nebo méně než kterákoli jiná mocnost, která prosazuje své zájmy a užívá k tomu různé prostředky, z nichž některé jsou právně a morálně značně pochybné. Ale na legalitu a etiku konání se na mezinárodní scéně nikdy nehrálo, nehraje a hrát nebude. Hraje se především – či spíše pouze – na výsledky. Rusko dle mého názoru nedělá nic, co by mocnosti nedělaly už desítky a stovky let. Ano, Rusko má zřejmě kontakty s politickými stranami, které prosazují politiku vůči Rusku vstřícnější, mohu ovšem jen vrtět hlavou nad naivitou těch, kteří si zjevně myslí, že jiné mocnosti a jiné strany podobné kontakty nepěstují.
Co mi však připadá často vyloženě trapné, to je snaha hledat vliv Ruska za čímkoli, co se kde stane. Zdá se, že pro mnoho lidí je velice pohodlné ukazovat na kdeco a volat: Za to může Putin! Ano, Rusko má nepochybně vysoce výkonné zpravodajské služby, ale ne, opravdu nevěřím, že po celém světě funguje jakási obrovská a naprosto neviditelná armáda agentů, diverzantů, sabotérů a hackerů, kteří na každého něco ví, a v pozadí sedí strašný zloduch Putin, který tahá za nitky a ďábelsky se směje. To, jak vliv Moskvy popisuje například think-tank Evropské hodnoty, mi připomíná spíš scénář z nové bondovky. Rusko je ambiciózní aktér, který racionálně prosazuje svoje zájmy, a nikoli jakýsi nový Mordor v čele se zlovolným Sauronem.
Itálie měla současný radikálnější přístup k migrantům zaujmout dávno. Tvrdí to generál Jiří Šedivý. „A platí to o všech hraničních státech – jako Řecko, někdy Španělsko, které také v postupu migrantů, jejich přijímání a respektování jejich v uvozovkách nekompromisního požadavku být transportování dále do Evropy, zpravidla do Německa nebo Francie, zaspalo.“ Itálie by navíc podle něj skutečně měla chtít, aby Evropská unie přijala zásadní rozhodnutí, i když Itálie má sama podíl na rozjetí migrační vlny do nynějších rozměrů. Souhlasíte s tím?
Přesnější by bylo říci, že na tom mají podíl předchozí italské vlády. Ta současná koalice, která zahrnuje strany vůči tomuto přístupu výrazně kritické, to v podstatě zdědila, aniž by se na tom přímo podílela. Itálie se nachází v nesmírně obtížné situaci, ministr Salvini se snaží s tím něco dělat, což chápu, jenže tlak na další evropské země rozhodně není správným řešením. Itálie by se měla soustředit především na ochranu svých hranic a v tomto smyslu by si zasloužila plnou podporu, ale ta čerstvá obvinění mířící na ministra Salviniho ukazují, že v Itálii existují vlivné zájmové skupiny, kterým to vůbec není po chuti.
Konkrétně v případě Itálie je ovšem celý ten problém daleko složitější a potenciálně také výbušnější, jednak proto, že ta stávající koalice je silně kritická i vůči fungování Unie jako celku, a jednak proto, že italská ekonomika se potácí v problémech a rýsuje se tady scénář, že Itálii zasáhne krize podobná té řecké, ale samozřejmě kvůli velikosti italské ekonomiky mnohem vážnější pro celou Evropu. Italové už vyhrožují, že by mohli vetovat rozpočet Evropské unie, čímž ale hrozí i Maďaři. Je dosti paradoxní, že Salvini a Orbán zásadně odmítají masivní ilegální imigraci do Evropy, politická realita jejich zemí je však nutí k tomu, aby se na evropské scéně stavěli proti sobě.
Sílí cesta do Španělska, viděli jsme i přelézání plotů. Migranti použili nehašené vápno a další prostředky. Došlo ke zranění policistů. Radim Fiala z SPD sklidil velkou kritiku za svůj příspěvek na sociální sítí, v němž se nechal slyšet, že policisté na tamním místě měli prostě střílet. Co vy na celou událost a zásah policie? Byl příliš měkký, nebo adekvátní?
Radim Fiala to podal trochu zjednodušeně, ale v principu má podle mě pravdu. Pokud dochází k ilegálnímu překračování hranic, nebo dokonce k organizovaným útokům na policisty, pak je to přece flagrantní porušení zákona a policisté jako výkonné orgány musí jednat, aby porušení zákona zabránili. Tohle mi připadá jako zcela elementární úvaha. Nepochybně platí, že střelba ostrými náboji by měla být až posledním krokem, pokud už nic jiného nezbývá, ale když jsem viděl, jakým způsobem imigranti napadali policisty, tak jednoznačně konstatuji, že v té situaci by již střelba byla namístě. Stačí se podívat na to, jak v podobné situaci zasáhli Izraelci.
Také jejich policisté a vojáci se stali cílem organizovaného útoku aktivistů Hamásu, ale na rozdíl od evropských států má Izrael v tomto jasnou politiku exemplárních zásahů, a tudíž jeho policisté a vojáci použili – podle mě oprávněně – střelné zbraně. Izrael si udržuje image státu, který nemá zábrany oplácet ránu ránou, a ostatně také díky tomu pořád existuje. Naopak evropské země si zatím vybudovaly image slabochů, kteří nic nepodniknou, ani když se na jejich pobřeží vylodí velká skupina cizinců nebo když dojde k takovému útoku na policii. Tohle je spíš jen řečnická otázka, ale co by policie ve Španělsku či ve Francii dělala třeba v situaci, že by islamisté vyvolali masové násilné povstání v nějaké přistěhovalecké čtvrti?
Evropská unie hodlá pokračovat v takzvané operaci Sofia, která mapuje trasy pašeráků s migranty, chytá je a zabraňuje právě tomu, o čem jsme se bavili. Chce do toho zahrnout i další státy. Je dobře, že operace pokračuje?
Kdyby ta operace opravdu dělala přesně to, co dělat má, tak by byla opravdu účinná, jenže jak víme, realita je hodně odlišná. Evropské vojenské lodě sice hledají a zastavují čluny pašeráků, ale velmi často imigranty nakládají a vozí do Evropy, místo aby je vraceli zpět do Afriky. Tím se ta operace stává spíš kontraproduktivní, protože migranti vědí, že se do Evropy tak či onak dostanou. Další nebezpečí představuje fakt, že pašeráci jsou často napojení na islamisty, takže pašování imigrantů jednak zajišťuje velké finance na činnost teroristických skupin a jednak je i metodou, jak dostávat do Evropy vycvičené útočníky.
Je to obrovský kontrast proti tomu, jak efektivně proti ilegální imigraci bojuje Austrálie. Ta také nasazuje množství plavidel a letadel, která na moři hledají lodě s migranty, ale zachycení imigranti jsou umisťováni do speciálních táborů, často mimo Austrálii, a v žádném případě jim není dovolen vstup do země. Australané jsou tradičně otevření legální imigraci, koneckonců je to země přistěhovalců, ale zároveň mají nulovou toleranci vůči nelegální imigraci. Austrálie navíc důsledně požaduje, aby se imigranti plně asimilovali, respektive aby dodržovali zákony i nepsané zvyklosti, jinak tam zkrátka nemají co dělat. Jinak řečeno, Austrálie dělá příkladně všechno to, co většina evropských států absolutně nezvládá. Obávám se, že se to Evropě brzy krutě vymstí.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Zuzana Koulová
