Neklid na východě Ukrajiny pokračuje, když proruští aktivisté obsadili několik policejních stanic a zmocňují se zbraní. Někteří pozorovatelé to považují za předehru ruské invaze na Ukrajinu. Je to logická úvaha? Co v úvahách Kremlu hraje pro ni a co proti ní?
Logická úvaha to je v případě, kdy si myslíme, že všechno, co se děje, je jenom opakováním toho, co se už stalo. To je ale samozřejmě velmi jednoduchá a zavádějící forma myšlení.
Myslím, že v podmínkách východní Ukrajiny nepůjde realizovat to, co mnozí nazývají jako krymský scénář. Krym byl v mnoha věcech výjimečný. Na prvním místě v tom, že jde o poloostrov hraničící s pevninou (Ukrajinou) jen asi 10 km nebo 20 km na severu. Taková geografie dává možnost lehce celé území vojensky uzavřít a kontrolovat. Kromě toho podpora připojení k Rusku byla na Krymu opravdu velmi silná, což je dáno historickým vývojem Krymu a jeho postavením ve vztahu k Ukrajině a Rusku.
Na východě Ukrajiny ale takové geografické podmínky nejsou a nejsem si jistá, že podpora Ruska je tam tak silná a zřejmá jako v případě Krymu. Kromě toho pro Rusko nehraje časový faktor překvapení. Na Krymu to bylo do značné míry překvapivé pro všechny strany a centrum v Kyjevě bylo poměrně ochromeno přechodem moci. To zbrzdilo možné reakce.
Pro Rusko je tedy vojenská operace na východě Ukrajiny velmi riskantní. Může očekávat, že se mu budou bránit a že poteče krev. To není žádný krymský scénář. Moskva by musela ospravedlnit prolití krve „bratrského národa“ a popřípadě samotných Rusů. Ten pojem „bratrského“ národa není možné podceňovat, není to jen prázdná floskule, ale něco, co má symbolický význam s dlouhou tradicí. Uvědomme si, že Krym byl výborný PR tah ze strany Kremlu, který pomohl popularitě Putina a posílil jeho pozici doma - i nacionalistickou agendu. Invaze na východě Ukrajiny by mohla být bratrovražedným bojem v nevýhodných podmínkách místní geografie.
Vladimir Putin je...Anketa
Kromě toho očividná invaze s cílem anektovat východ Ukrajiny nehraje Putinovi do not ohledně euroasijského sjednocovacího projektu. Ten není postaven na dobývání teritorií, ale na principu regionální spolupráce a Ruska jako lídra. Postsovětští sousedé, se kterými pro projekt počítá, krymskou anexi nepřivítali s velkým potleskem. Například dnes (neděle, 13. 4.) běloruský prezident Lukašenko prohlásil, že uznává legitimitu zastupujícího prezidenta Ukrajiny Turčynova, podpořil jeho politiku a dokonce odmítl její federalizaci. To něco signalizuje. Moskva musí zvažovat celou řadu aspektů a vztahů.
Jaký postoj by měl nyní, v proudu eskalace činností separatistů na východě Ukrajiny, zaujmout Západ? Pakliže se USA rozhodnou přisunout směrem k Ukrajině další vojenské jednotky, pomohou tím něčemu? Nebo je celé „povstání", kterého se zatím neúčastní desetitisícové či statisícové masy, spíše ruským způsobem, jak zvýšit svou cenu před jednáním o federalizaci Ukrajiny?
Jak už jsem řekla, myslím, že z hlediska Moskvy a místních proruských oligarchů jde nejspíš o taktiku, jak najít podporu pro federalizaci Ukrajiny. Federalizace se ostatně v ruských médiích začala v poslední době neustále skloňovat a o připojení k Rusku se téměř nemluví. To zase něco signalizuje.
Jednou z nebezpečných iluzí celé ukrajinské krize je to, že mluvíme pořád o Západu jako celku. Ve skutečnosti tu Západ jako celek neexistuje a jen si namlouváme, že zájmy USA se rovnají zájmům EU. Tak to nikdy nebylo a zakrývá to geopolitickou realitu a tedy reálné rozdílnosti pozic a zájmů.
Psali jsme:
USA se zřejmě rozhodly vůči Rusku pro politiku zadržování a zatlačování do kouta. Nechtějí zřejmě posílené Rusko a už vůbec ne vznik osy EU – Rusko, která by mohla potenciálně ohrozit globální pozici USA. Rusko jako nepřítel teď vlije novou energii do žil NATO a nové zisky do kapes zbrojařských firem, protože v reakci na dnešní dění se bude v Evropě zbrojit. Zatím byla ale ochota vojenské pomoci ze strany USA a NATO poměrně skromná a spoléhala se na symbolické posílení přítomnosti v Evropě, především v Polsku a v Pobaltí. Přesunutí dalších jednotek bude zvyšovat napětí a potvrzovat ruskou linii o NATO jako potenciální hrozbě, takže to povede k začarovanému kruhu „potenciální hrozby“ na obou stranách. V tomhle ohledu to může být spíš návrat studené války, kdy se konflikt alokoval do třetích zemí, ale nikdy nebyl otázkou přímé konfrontace.
Fotogalerie: - Rosteme společně
Druhá věc je EU, která s Ruskem bezprostředně sousedí a má s ním velmi silné ekonomické vazby. Mít z Ruska nepřítele je pro EU nevýhodné ekonomicky i politicky. Evropa měla dvacet let na to se popasovat s postsovětským Ruskem a bohužel v tom zcela selhala. Pro země středovýchodní Evropy je to pohroma, protože se z nich stává de facto zase nárazníková zóna. Zabránit takovému scénáři mělo být prioritou zahraniční politiky zemí jako ČR nebo Polsko či Pobaltí. EU se teď pustila do něčeho, na co nemá politicky, ekonomicky a už vůbec ne vojensky sílu a co jí nejspíš dříve nebo později vybouchne do obličeje.
Jak vážné je to podle Vás se skutečným rozdělením Ukrajiny na proruskou a prozápadní část? Bavíme-li se o touze po přímém připojení k Rusku, případně po federalizaci a emancipaci od Kyjeva…
Na Ukrajině umírají lidé, takže je to vážné. Ukrajina je v daný moment země na pokraji rozkolu, kde jednak není jasná legitimita dočasné vlády a kde stát není schopen dostát svým závazkům. Je otázka, jaká je vůbec realita ohledně funkčnosti základních služeb (zdravotní péče, rychlá pomoc, ochrana občanů a jejich práv, vyplácení mezd atp.). O tomhle se mluví minimálně. Jsou tu pak dlouhodobější, nakumulované problémy jako korupce a oligarchizace zdrojů země, neexistence perspektivy, chudoba, takže se tu mísí velmi třaskavá kombinace, ve které sociální a ekonomické problémy přecházejí do kulturně-etnického konfliktu se silným geopolitickým podtextem.
Myslím si, že nebude moc velká ochota z hlediska velmocí zemi přímo rozdělovat, protože obě strany potřebují Ukrajinu celou vzhledem k jejím geopolitickým charakteristikám jako celku. Řešením je v daný moment nejspíš federalizace a skrze ni rozdělení sfér vlivu s tím, že členství Ukrajiny v NATO je pro Rusko naprosto nepřijatelné. Není ale zcela jisté, jestli federalizace nebude ve skutečnosti cestou k vlastnímu rozpadu. Může to být jen dočasné řešení, ale zcela realisticky řečeno je to lepší než občanská válka.
Rusko říká, že odvrácení občanské války nyní závisí na Západu. O co Putinovi jde? Chce přímo připojit východní části Ukrajiny k Rusku? Hrozí, že na východ Ukrajiny „s plnou parádou" vpadnou ruské jednotky?
Tím vyjádřením Putin asi signalizoval, že za ukrajinským problémem vidí Západ a že ho chápe jako klíč a partnera k řešení celé situace. V neděli večer (13. 4.) Rusko vyhrocenou situaci na Ukrajině navrhlo iniciativně řešit na dvou mezinárodních fórech – a to v Radě bezpečnosti OSN a v OBSE. Myslím si, že bude postupovat diplomatickou cestou.
Pokud se na věc podíváme optikou Putinova projektu Euroasijské unie, tak připojení kousku východní Ukrajiny pomocí vojenské invaze by znamenalo malý zisk za cenu obrovských problémů do budoucna. Podle mého hraje Rusko mnohem větší hru a jde v ní o mnohem víc než o nějaké územní zisky a rozšiřování teritoria podle scénářů 19. století. Připojení východu k Rusku nebude Rusku garantovat, že se NATO nedostane do jeho blízkosti v dalším strategickém směru. Rusko potřebuje minimálně neutralizovat Ukrajinu vojensky, když už nic jiného. Prostě, jak situaci čtu, tak mi vojenská invaze na východní Ukrajinu z hlediska zájmů Kremlu nedává racionálně smysl. Kreml hraje velmi při zdi a chce mít jistotu zisku za co nejmenšího riskování.
Psali jsme:
V souvislosti s Putinovým upozorněním, že by Rusko mohlo přestat posílat na Ukrajinu plyn, na Západě sílí volání po tom, aby ruské dodávky surovin byly nahrazeny. V jakém stavu je dle Vás americký projekt těžby břidlicového plynu? Je životaschopný i bez dotací? Může nahradit ruské dodávky tak, jak by si to někteří „jestřábi" přáli?
O jeho životaschopnosti existuje celá řada pochybností, včetně nesmírného ekologického zatížení, které jeho těžba znamená. Někteří mluví o tom, že nejde o nic jiného než o spekulativní bublinu. Nejsem ekonom ani geolog, abych to mohla odpovědně posoudit, ale ty signály, které jsem zaznamenala, ukazují, že to nebude vůbec nic jednoduchého. Evropa dnes nemá potřebnou infrastrukturu k tomu, aby mohla břidlicový plyn dovážet a distribuovat podle potřeby po Evropě. Její výstavba je otázka řady let, obrovských investic a po celou dobu bude Evropa závislá na ruském plynu. Letošní čísla ukázala na to, že dovoz Gazpromu do Evropy se zase zvýšil, a to i přes mírnou zimu. Nicméně jakákoliv strategická závislost je samozřejmě nevýhodná. To platí jak u závislosti na Rusku, tak i o závislosti na USA nebo jakékoliv jiné zemi. Z toho hlediska je hledání dalších zdrojů poměrně logické. Myslím ale, že pokud vyhraje pragmatismus, tak Evropa bude ruský plyn dovážet dále, protože nemá moc na výběr. Mimo to mám tak trochu dojem, že Rusko je zdroj i dalších významných nerostných zdrojů, takže čistě spekulativně, plyn nemusí být do budoucna jedinou strategickou „zbraní“.
Pozorujete-li vývoj na ukrajinské politické scéně, jak dle Vás skončí chystané prezidentské volby? Tymošenko se dle některých odhadů spojila s oligarchou Achmetovem proti dalšímu miliardáři Porošenkovi. A o čem dle Vás svědčila rvačka v ukrajinském parlamentu, která umlčela komunistického řečníka?
Jak skončí, je v dnešní nepřehledné situaci velmi těžké odhadnout. Je jisté, že na jejich výsledcích bude velmi záležet, protože pokud se do čela země nedostane silná osobnost, která je schopna zemi sjednocovat a nikoliv rozdělovat, tak ji z krize nevyvede. Ukrajina potřebuje moderátora celoukrajinské diskuze o tom, jak zemi uspořádat a vyvést z krize, ale někoho, kdo je schopný mluvit s Ruskem i se Západem. Porošenko byl spojený s podporou Majdanu a má silnější podporu, ale opravdu si nejsem jistá, jestli bude právě on tím sjednocovacím faktorem. Co se týče Julije Tymošenko, tak si spíš nemyslím, že bychom zažili její comeback. Ale v daný moment, kdy na východě Ukrajině umírají lidé, neumím dát bližší odhad prezidentských voleb.
Myslím, že ta konkrétní situace v ukrajinském parlamentu odpovídá napjaté situaci v celé zemi. Nevyvozovala bych z toho nějak zvlášť dramatické závěry. Vím, že pro mnohé to je jeden z dalších důkazů o pochybné demokracii na Ukrajině s ohledem k nové kyjevské vládě, podporované ze Západu. K tomu je ale nutné dodat, že demokracie na Ukrajině trpěla demokratickými deficity už před Majdanem.
V českém prostředí došlo k zábleskům napětí mezi ČSSD a hnutím ANO, zejména Andrejem Babišem. Šlo o řešení problémů s OKD či o peníze pro zdravotnictví. Myslíte, že Babišovi šlo meritorně o tyto záležitosti, či snad přitvrdil kampaň před eurovolbami, nebo se rozhodl začít ničit koalici, jíž je součástí?
Napětí mezi ČSSD a ANO bylo dané od počátku tím, že se jedná o vládní partnery se zcela odlišnými představami o celé řadě věcí. ANO pokračuje se svojí politikou, která staví na negaci dosavadní politiky a Babiš dobře ví, že bude potřebovat výsledky. Kauza OKD je dobrý způsob, jak vytvořit určitý tlak na premiéra a ČSSD a upevnit si pozici ve vládě. Eurovolby v tom mohou sehrávat svoji roli, ale nejsem si jistá, že by Babiš měl teď zájem na tom ničit koalici, která je u moci pár měsíců. Spíš za tím zatím vidím vymezování si vlastního prostoru v rámci koaliční vlády.
Psali jsme:
Značné emoce vyvolává v českém tisku lídr ČSSD, sociolog Jan Keller. Je mu „připomínáno" jeho členství v KSČ, je označován za extrémního levičáka, Respekt a další média ho obvinily ze lži stran jeho výroků o ohrožení farmářských trhů kvůli chystané obchodní dohodě mezi EU a USA. Proč média zaujal zrovna Keller? Zvolila ČSSD lídra dobře? Může profesor Keller promluvit do volebního dění i jindy než jen v případě eurovoleb?
Profesor Keller je snadný terč pro pravicově orientovaná média, protože už sama jeho osobnost je velmi dráždí. Je to člověk s levicovými názory akademika de facto západního ražení, který je ve svých názorech konzistentní a vyjadřoval je i v době, kdy to nebylo vůbec populární a už vůbec to není otázka kariérního postupu. Vyčítání členství v KSČ je dnes už mediální rituál, který má pramalý vztah k realitě, k reálným problémům české politiky a k tomu, co velkou většinu voličů zajímá.
ČSSD zvolila z hlediska levicově orientovaných voličů dobře. V případě eurovoleb je Jan Keller dobrá volba z mnoha hledisek. Může pomoci ČSSD k lepšímu výsledku a kvalitou je to kandidát, který má všechny předpoklady pro evropskou politiku. Myslím si, že by do volebního dění mohl určitě promluvit i mimo eurovolby. Ale určitě to nezávisí jenom na něm.
Psali jsme:
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: nep
