Prahou prošel průvod Prague Pride. Myslíte, že homosexuálové i jiné menšiny mají v české společnosti důvod bojovat o své uznání třeba takovým způsobem? Jinak, na transparentech se vyskytlo třeba heslo „S národem jděte do prdele“, s odpuštěním, nebo „Papež prcá kluky “, rovněž s odpuštěním. Popřípadě výzva „Fuck gender – take a molotov – burn the police“. Co taková hesla vypovídají? Prospívají tím sexuální menšiny samy sobě?
Vypadá to jako tak trochu z dovozu, z dílny kosmopolitních, ke všemu použitelných radikálů až revolucionářů. Pamatuji ještě hesla francouzských a německých studentů roku 1968 proti tehdejšímu establishmentu. Také byla mezi nimi hesla vulgární a urážlivá, stejně jako letos na jaře při ničení Sorbony. Jsou lidé, které baví předvádět na veřejnosti, jakých sprosťáren jsou schopni používat k sebeprezentaci, a jsou jiní, které to nebaví a zatím se tomu jen vyhýbají. Ať už je to v barvě rudé, modré nebo duhové. Hlavně že většina podobných výkřiků včetně tanečků Pussy Riot je v angličtině. Alespoň víme, kterému publiku jsou ta slova určena. A proč zrovna „take a molotov“? Předpokládám, že jde o „molotovovy koktejly“. Možná se za chvíli dozvíme, že je také vymysleli Rusko a Putin, i když Vjačeslav Molotov skončil v politice s ostudou už v roce 1957. Ale Putinovi hackeři, jak víme ze Spojených států, dokážou nemožné.
Fotogalerie: - Loučení s padlými kamarády
Premiér Andrej Babiš míní prozkoumat, jak se státními penězi hospodaří neziskové organizace. Ze zkoumání rovnou vyjímá sportovní, sociální nebo vzdělávací organizace. Jakým způsobem v tomto udělat pořádek?
Já jsem slovům Andreje Babiše, která opakovaně pronášel i ve dnech sestavování koaliční vlády, rozuměl tak, že nevolá po zákazu financování neziskovek ze státního rozpočtu ČR, ale že chce mít přehled o tom, kdo co dělá, kolik za to dostává a zda jsou náklady úměrné výsledkům práce organizací, které někdy spíše spotřebovávají tzv. administrative costs, než platí za efektivní pomoc těm, kteří to potřebují. Myslím si, že je to velký problém, jak víme z dat, která se dnes mohou šířit jen na tzv. dezinformačních webech (ve veřejnoprávní stoce je to zřejmě zakázáno), a navíc hrozí nebezpečí z dalšího růstu kontrolních mechanismů, nebo přesněji množství a moci kontrolních orgánů státní byrokracie, které mohou být stejně zhoubné jako dosavadní „hra na neziskovky“. Asi by byla nejlepší veřejná kontrola, protože přece víme, že práce těch, kterým jde o něco opravdu „dobročinného“, je dobře viditelná a těm, které mají potřebu něco tajit, se to stejně navěky utajit nepodaří.
Popularita ruského prezidenta Putina spadla na 62 %, zejména kvůli jeho záměru zvýšit věk odchodu do důchodu. Rusko také dlouhodobě čelí problémům ohledně sankcí. Lze se obávat toho, co naznačují západní analytici, tedy že vrávorající popularitu bude chtít Putin zachránit „nějakou další válkou“?
Je to zvláštní, že tzv. Západ chystá válku proti Ruské federaci někdy s větší, někdy s menší opatrností skoro dvacet let. Americký Kongres a administrativa dvou prezidentů považují RF za svého nepřítele. NATO, snad kromě rusko-čínské hranice, už uzavřelo obklíčení RF a v posledních třech čtyřech letech zpravodajské služby „západních zemí“ produkují jednu záminku k válce za druhou. Nenechme se mýlit tím, že to zatím dělají blbě a nejsou schopny dohrát do konce ani sestřelování a mizení malajsijských letadel, používání NPL k vyvolání události ve Velké Británii, jak to dokázalo Německo v předvečer druhé světové války v Glivici, anebo Lyndon Johnson bombardováním torpedoborce v Tonkinském zálivu, ony se to jednou naučí. A tak se přišlo s nápadem, že Putin chce válku, ačkoli nikdo, snad kromě televizního pana Votápka, znalce ruské problematiky a dějin KSSS, neví proč. Není to příliš chytré a stálo by spíše za to položit si otázku, protože Vladimír Putin už také bude muset jednou skončit, co bude po něm, a jaký jiný ďábel bude muset být vynalezen, aby imperiální sen o rozporcování Ruského impéria se mohl stát realitou.
Jak zhodnotit doznívající vlnu emocí kolem smrti českých vojáků v Afghánistánu? Považujete za zneužití smutné události, že KSČM a SPD hned po neštěstí začaly vést debatu o smysluplnosti našeho angažmá v Afghánistánu? Jak hodnotit rozkaz NGŠ AČR Opaty, že strůjci atentátu na naše vojáky musejí být dopadeni? Jde o zdravý projev síly a sebevědomí?
Nejdříve jsem si myslel, že jde o nějaký omyl, když předpokládáme, že budeme válčit po boku svých spojenců kdekoli na světě, a že se budeme divit, že v těchto válkách budeme mít své padlé. Vstoupili jsme do války, bojujeme už 17 let, nebo vlastně i déle (viz bývalá Jugoslávie), tzn., že nám vyrostly a zestárly nejméně dvě generace generálů. Pokud si vzpomínám, nikdo z nich nepadl na poli cti, vždycky to byly trochu nižší šarže. Chápu, že pan NGŠ Opata přetavil svůj hněv proti Afgháncům do pomstychtivosti, a to dokonce bez konzultace s vládou, Parlamentem a vrchním velitelem AČR, kterým podle různých ústavních a zákonných ustanovení podléhá. Ale možná by stačilo, kdyby ve své vysoké funkci více vážil svá slova. I jeho by se mohl jednou někdo ptát, proč právě on nepadl na poli cti a tento osud je přán, ve vší úctě, někomu jinému.
Tomáš Halík kritizoval Andreje Babiše za to, že mu jde jen o hlasy a že skutečný státník se musí umět postavit většině. Takto v souvislosti s migrací mluvila i Magda Vášáryová. Co na tuto tezi říkáte vy jako politolog?
Svatá prostoto! Až budeme mít politický systém, ve kterém nebude rozhodovat většinový, ale třeba menšinový postoj, tak se asi ani Andrej Babiš nebude muset ohlížet na většinu nebo menšinu a „postaví se“ proti nim. Kdysi se tomu říkalo „nalehnout hrudí na střílnu“. Ale dokud si nevybíráme politiky losováním, ale volbou, tak o tu většinu stále ještě bude zájem. Divím se, že oba takto přemýšlející toto neporadili svému příteli Václavu Havlovi v prosinci 1989. Také on se mohl „postavit“ proti většině Národního shromáždění a nechat se zvolit prezidentem třeba na Hrádečku.
Blíží se komunální volby a s nimi i předvolební debaty. Bude je pořádat i televize deníku Blesk, nicméně do nich nebude zvát kandidáty Okamurovy SPD s odůvodněním, že SPD redakci Blesku neumožňuje přístup na své akce a vyhýbá se nepříjemným otázkám deníku. Je to správný a pochopitelný postup?
Myslím si, že v Blesku jsou až příliš urážliví. Škoda že neprojevují podobnou obavu tehdy, kdy by jim zdravý rozum mohl velet, aby byli zdrženlivější. Ale je to jejich věc a věcí jejich ediční a obchodní politiky. Předpokládám proto, že si v Blesku nemyslí, že Blesk jako médium, tištěné nebo šířené jinak, je vnímán občany ČR jako ochránce dobrých mravů. Zpravodajství, ať již v ČR nebo kdekoli jinde ve světě, není, jak by řekl Jaroslav Hašek, „… velký salon s parketami, kde se chodí ve fracích, v rukavičkách … a kde se pěstuje jemný mrav salonů…“. Jak víme z nedávné minulosti, na tiskovkách a následujících rautech se novináři dokonce perou a fackují. Snad by bylo lepší, kdyby se Blesk a SPD dohodly na dočasném zastavení palby, aby nějaký „pozorovatel“ z domova nebo ze zahraničí nemohl vyčítat naší mírumilovné liberální demokracii, že bránila v předvolebním času některým politickým stranám v „přístupu do médií“. Třeba by nám vyhubovala i OBSE, kterou by nezajímalo, kdo dal tu facku první, ale jak to bylo se všemi možnými zákazy a příkazy a co museli dělat jiní, kteří se chtěli o přízeň Blesku ucházet.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Martin Huml
