Tak vám do Evropy posíláme milion fanatiků, směje se študák v Sýrii. Tereza Spencerová veze další dojmy a rozklíčovává „bombu“ o vině za 11. září

21. 4. 2016 8:17

OKNO DO SVĚTA TEREZY SPENCEROVÉ Potěš pánbu, reaguje Tereza Spencerová na některá svá zjištění o složení imigrantů, kteří ze Sýrie proudí do Evropy. Právě v Sýrii teď analytička a editorka Literárních novin pobývala a se čtenáři ParlamentníchListů.cz se podělila o další informace. Současně komentuje „28 stránek“, které mají vrhnout nové světlo na teroristické útoky z 11. září 2001. Pozastavuje se též nad tím, kam dospěly evropské vztahy s Erdoganem.

Tak vám do Evropy posíláme milion fanatiků, směje se študák v Sýrii. Tereza Spencerová veze další dojmy a rozklíčovává „bombu“ o vině za 11. září
Foto: FB Terezy Spencerové
Popisek: Dnešní Sýrie

Vrátila jste ze Sýrie. Již minulý týden jste čtenářům sdělila, že pokud jde o Damašek, život jde celkem v klidu dál a lidé podporují Asada, protože je válka. Z politického hlediska – co říci k parlamentním volbám, kde Asad vyhrál a které byly kritizovány jako ,,kusé“, protože byly jen v části země? Co „politického“ jste za poslední týden pochytila od lidí v Damašku či Palmýře?

Začnu těmi volbami. Západ i Saúdská Arábie – hezká dvojka – je kritizují, nejspíš jen proto, že do nich nemohli nahlásit své „koně“ a opanovat situaci. A co hůř, exilová opozice, kterou tak rádi strkáme před sebe jako jakýsi štít našeho zájmu o dobro syrského národa, nemá ve volbách v samotné Sýrii žádnou šanci, protože fakticky nezastupuje žádné Syřany, jen zájmy svých zahraničních sponzorů. A tak platí, že dokud budou volby vyznívat v neprospěch našich zájmů, jsou špatné a budou špatné. A klidně se přitom argumentuje právě tím, že nemohli volit všichni občané. Přitom třeba na Ukrajině se kvůli válce na Donbasu stalo přesně totéž a výsledek „našich“ voleb jsme přesto rychle uznali jako učebnicovou ukázku demokracie. Ten dvojí metr je už únavný. Suma sumárum, v syrských volbách zvítězila koalice v čele s asadovskou stranou Baas, my výsledky voleb neuznáváme, a život jde dál. 

Nevím přesně, co myslíte tím „politickým“, ale zajímavé mi přišlo třeba to, že válka svým způsobem sekularizuje syrskou společnost, ve smyslu, že si lidé v praxi velmi jasně uvědomují, k čemu všemu vede náboženský radikalismus a snaží se proto potlačovat bohy i alláhy, aby kvůli nim nevznikaly žádné další třenice. Několik Syřanů mi tvrdilo, že největší náboženští radikálové – po dekády „vychováváni“ za saúdské peníze -- na počátku „revoluce“ v roce 2011 věřili, že svrhnou Asadův režim během pár měsíců, a když se jim to nepovedlo a naopak v bojích hrozilo, že budou zabiti, odešli raději do exilu. Zprvu do Turecka a – alespoň podle toho, co jsem slyšela – pokračovali do Evropy. Čili, na jednu stranu může být pravda, že Syřané mířící do Evropy utíkají před válkou, stejně jako může být pravda, že utíkají před Asadem, ale přitom může platit i to, že vysoké procento z nich ve skutečnosti utíká z islamistického boje, který prohráli nebo pro který nechtěli padnout Nelze přitom předpokládat, že by s překročením evropských hranic ztratili své wahhábistické ideály, jen k nim naopak získali pocit bezpečí a do určité míry i hájení. Jak mi v Damašku se smíchem řekl jeden študák, pokud se Sýrie v rámci nynější války zbaví na úkor Evropy milionu náboženských fanatiků, jedině dobře.

A potěš pánbu, dodávám já.

Buď jak buď, po volbách začaly stahovat svou podporu příměří některé opoziční organizace, které ho uzavřely. A rozhořely se boje, které opozičníci ospravedlňují jako odvetné vůči Asadovi. Ostatně, Amnesty International upozorňuje, že Asad právě zaútočil barelovými bombami, což Britské listy považovaly za důležité použít proti vám osobně. Nuže tedy: Přežije příměří v Sýrii? A jak reagujete na nařčení, že jste nekritickou obdivovatelkou Asadova režimu?

Nevím, jestli přežije v Sýrii příměří, ale je jasné, že sponzoři džihádu jsou z vývoje situace na bojišti stále nervóznější, protože s každým dnem přicházejí o svůj vliv v Sýrii, a tak budou zklidňování situace sabotovat. Je pak na Rusku a USA, aby Turecku, Saúdům, Kataru a dalším „domluvily“. Uvidíme, do jaké míry se jim to povede.

S těmi Britskými listy je to opravdu podivné. Už od počátku ukrajinské krize je nečtu, ale pár lidí mi ten „můj“ článek včera přeposlalo, takže vím, o čem mluvíte. Na jednu stranu je samozřejmě strašné, když někdo zabíjí lidi, a je jasné, že Bašár Asad nemá bushovskou imunitu, a tak může jednou stanout třeba před soudem v Haagu. Na druhou stranu nechápu, v čem jsou barelové bomby, které USA používaly už ve Vietnamu, horší než třeba moderní „chytré“ bomby. Zabíjejí přece stejně, ne? Navíc ta zpráva přišla od onoho osamělého syrského vševědoucího informátora z britského Coventry a navíc doplněná o slůvko „údajně“, které cestou až sem k nám jaksi vypadlo. Ale i tak, jak říkám, zabíjet lidi je obecně fuj a svět nefunguje podle pravidel. Jsme ale znovu u dvojího metru. Když syrská vládní armáda útočí na džihád, jehož bojovníci se vmísí mezi civilisty, nese vinu za smrt civilistů. Když Izrael nebo USA dělají totéž, nesou vinu vždy „cílení“ nepřátelé, protože se vmísili mezi civilisty. A to navíc včera Pentagon proti Daeši poprvé nasadil strategické bombardéry B52 a nejspíš i kvůli tomu zmírnil pravidla pro bombardování – dovolil si větší počty civilních obětí, v závislosti na velikosti bombardovaného města…

Přitom je zajímavé, že se Blisty ve svém útoku proti mně opírají o Amnesty International. Do čela její blízkovýchodní pobočky nedávno nastoupila paní, která zatím proslula hlavně oslavným životopisem jordánského krále, starého a dozajista po celém světě vyhlášeného „demokrata“. Ta paní tedy zcela jistě ví, jak získávat body pro příští lukrativní kariéru a prostřednictvím AI nejspíš své karty hodlá své ambice jen posílit. Je legrační, že mi za takové situace Blisty podsouvají, že bych mohla Asadovi klidně dělat mluvčí. Chvíli jsem o tom včera, mimochodem, přemýšlela a dospěla jsem k tomu, že by to mohla být zajímavá zkušenost. Rozhodně lepší, než skončit jako další prskající jedubaba s diagnózou na Blistech.

V USA se právě rozhořela vzrušená debata o dokumentech, které ukazují, že v 11. září 2001 byla zapletena vláda Saúdské Arábie. Zlé jazyky tvrdí, že se to stalo právě teď proto, že cena ropy klesla a Američané se Saúdů již nebojí. Jak se díváte na tuto aféru „28 stránek“? Tipujete, že se s al-Káidou zapletlo několik zbloudilých jedinců mnohatisícičlenné královské rodiny, nebo šlo v roce 2001 o systémové spiknutí saúdské vlády? Co si vlastně teď myslet o vztazích USA a Saúdské Arábie, kam ostatně přijel Barack Obama? Nesnaží se, čistě náhodou, Američané „sundat" vládu v Saúdské Arábii?

Tahle kauza je opravdu nesmírně zajímavá už jen tím, že Saúdové pro případ zveřejnění oněch kultovních „28 stránek“ Spojeným státům pohrozili stažením svých investic ve výši 750 miliard dolarů, což by podle některých názorů mohlo ve finále být začátkem konce dolaru coby mezinárodní rezervní měny. Podle mého už jen tento pokus o vydírání Ameriky jasně napovídá, že pachatelé přiznávají vinu.

Zajímavější je ale třeba to, že i vy v této souvislosti zmiňujete al-Káidu. Co když je to ale všechno jinak? Vždyť Usáma bin Ládin se k útokům z 11. září nikdy nehlásil, i když mu to ve světě radikálního džihádu mohlo jednou provždy vynést křeslo poloboha. Místo toho ale vždy jen různě plamenně prohlašoval, že si USA podobné tresty za svou zahraniční politiku prostě zaslouží, což je ale obecné konstatování v rámci přísloví o nošení džbánu a utrženém uchu. A vzpomeňte na to, že za 11. září už byl agresí kdysi ztrestán Afghánistán, který je dodnes v troskách, a posléze i Irák, který je rovněž v troskách. Dnes už samozřejmě víme, že to byly smyšlené záminky, ale že by se najednou mělo ukázat, že to vše ve skutečnosti spáchali Saúdové? Naši kovaní tmářští středověcí bratři? To by byl fakt velký sec mazec.

Takže si nemyslím, že USA ve finále budou chtít „sundat“ vládu – mluvit o „vládě“ v Saúdské Arábii, kde je celý stát majetkem královské rodiny, je možná bizarní. Vždyť už i samotní předkladatelé zákona o odtajnění těch 28 stran v Kongresu berou zpátečku. Přitom oněch 28 stran zatím vidělo jen pár vybraných členů Kongresu, a to jen na zvláštní povolení, směli je číst jen v přítomnosti zpravodajského důstojníka, v uzavřené místnosti a měli přitom zakázáno si pořizovat jakékoli poznámky. Bývalý senátor Bob Graham takovou možnost dostal a pak v americké televizi Fox prohlásil, že zpráva dokládá přímou pomoc saúdské vlády atentátníkům z 11. září, i to, že FBI o všem věděla a vše také utajila. Člen Sněmovny reprezentantů Thomas Massie zase konstatoval: „To čtení bylo opravdu znepokojivé. Po dvou či třech stránkách jsem se musel vždy zastavit a přehodnotit svůj pohled na dějiny. V každém případě to mění pohled na Blízký východ.“

Takže ano, klidně se tady zahlcujme „barelovými bombami diktátora Asada“, ale skutečně důležitá pravda, která určuje chod přinejmenším části světa, „je někde tam“, řekl by Scott Mulder.

Erdogan způsobil údiv v Evropě tím, že úspěšně přesvědčil Německo, aby stíhalo satirika, který ho nepěkně nazval. Co je možná důležitější, turecký prezident se domáhá bezvízového styku pro svou zemi náznaky, že by jinak mohl pustit uprchlíky nekontrolovatelně do Evropy. Část Evropy odpovídá poznámkami o lidských právech, Angela Merkelová je obviňována ze submisivnosti vůči Erdoganovi. Co k tomu říci?

Průšvih. Je zřejmé, že vedení EU svou nerozhodností, politickými kalkuly i čistou hloupostí dovedlo migrační krizi do situace, kdy potřebujeme Turecko víc, než ono potřebuje nás. Ty lidi, kteří to způsobili, si nikdo nezvolil, nikdo je nemůže odvolat, mají nad situací ve stále ještě demokratické Evropě neomezenou – řekla bych klidně saúdskokrálovskou – moc. A tak se nedivme, že v Německu budou možná soudit jednoho satirika za báseň, která je sice podle mého nechutná, ale stejně na ni měl právo.

Obecně vzato: nemá smysl kritizovat Erdogana za to, že není demokrat, protože on ani demokratem být nechce, demokracii západního střihu se otevřeně vysmívá a jakmile dostane ve své zemi příležitost, urve z ní pokaždé další kus. Bavme se spíš o tom, proč Evropa jeho politice podléhá. Jakmile si takovou otázku člověk položí, žádná přijatelná – ve smyslu racionální politiky -- odpověď se mu po ruce nenabízí. Nicméně, na druhou stranu to hodně vypovídá o strukturách, které řídí EU. I to je hodně důležitá informace. Vlastně je to možná to nejdůležitější, co člověku pomáhá orientovat se ve vztahu k EU a Bruselu. A „čas sklizně“ této úrody je neodvratný.

Když jsme u těch bezvízových styků, EU je přislíbila Ukrajině. Ta má sice novou vládu, ale staré problémy. Co zajímavého tento týden reportovat o Ukrajině?

Přiznám se, že jsem teď Ukrajinu moc nesledovala. Obecně ale platí, že má ukrajinský rozkradený krám nového premiéra, ten si s sebou do čela státu přivedl kamarády oligarchy z rodné Vinnycje, a ti se zase kamarádí s Porošenkem, takže je vlastně všechno fajn, přinejmenším z pohledu kyjevské moci… A fajn je to také pro část oligarchů typu Kolomojského či Achmetova, s nimiž byl kvůli nástupu „nových demokratů“ uzavřen kšeft – kdo kontroluje uhlí, dostal příslib skoro trojnásobného navýšení výkupních cen, kdo kontroluje ropu a elektřinu totéž. Výměnou za tyto zisky mají nechat vládu na pokoji.

Dá se tedy říci, že se politická moc na Ukrajině vyvíjí tak nějak tradičně, zatímco úlitby oligarchům pro většinu obyčejných Ukrajinců znamenají třeba to, že si doma už jen tak nezatopí, protože na to už nikdy nebudou mít. K tomu Francie i Německo už otevřeně kritizují Kyjev za to, že kašle na minské dohody, a Kyjev se jen směje. Další monstrum, které jsme si sami splácali, a které si začalo žít vlastním životem.  

A protože už tam obyčejní lidé už jen sotva přežijí, bude to pro ně další pobídka „zmizet“. A pokud kvalifikovaná většina členských států EU přijme bezvízový styk s Ukrajinou, mohla by být Evropa vedle migrantů z třetího světa legálně zaplavená i levnou pracovní silou z Ukrajiny, která zničí poslední zbytky řemeslníků a drobných podnikatelů v Evropě. Zajímavá vyhlídka.

Zatímco jste sbírala dojmy v Sýrii, v Bratislavě proběhla konference GLOBSEC. Zde se hovořilo hlavně o nebezpečí ze strany Ruska. Poláci volali po větší přítomnosti NATO ve východní Evropě, dokonce žádali o umístění jaderných zbraní na svém území. Generál Pavel se výhružně díval na země NATO, která nedávají pověstná „2 procenta“. Madeleine Albrightová po konferenci sdělila tisku, že „Putin je chytrý, ale zlý člověk“. Padala též pravidelná slova o tom, že Rusko chce rozvrátit Evropu propagandou, přičemž klíčovým bojištěm jsou i Česko a Slovensko. Inu – kdyby vás náhodou přizvali na konec konference, abyste její výsledky zhodnotila, co byste přednesla?

Mám kliku v tom, že by mě nepozvali ani teoreticky, a i kdyby, tak bych tam asi nešla – nesnáším mlácení prázdné slámy. A fakt je mi jedno, co povídá paní Albrightová; koneckonců, koho to má vlastně dneska ještě zajímat? Donedávna jsme všechny problémy tady u nás svalovali na to, že nás kdysi zdeformovali komunisti, a i když někteří nadšenci proti komunismu bojují po čtvrt století dál, tak většině je to už trapné. Proto je „osvěžující“, že najednou za všechno špatné může Putin.

Přitom rozšiřování a posilování NATO je fakticky jen otázkou navyšování zakázek pro americký zbrojní průmysl, vlastně poslední průmysl, který v USA ještě zůstal a nebyl v rámci zisků „outsourcován“. Čili, naši přátelé z Ameriky potřebují miliardy, tak zbrojme. Ruská agresivita je dostatečnou záminkou. A pokud se ruská agresivita nijak neprojeví, vždy můžeme argumentovat tím, že jen proto, že tu jsou ty americké odstrašující zbraně. Mezitím povinně plaťme americkým zbrojovkám. Nic víc se po nás přece nechce.

Evropa plná migrantů z různých stran a amerických zbraní a vojáků…

V České republice se rozhořel spor o její anglický název. Pokud vám to není blbé, okomentujte to, prosím.

Z Damašku jsem jela autem do Bejrútu, kde mají letiště pojmenované po zavražděném prezidentovi, na Saúdy napojeném oligarchovi Rafíku Harírím. Budiž, Libanon je „rozvojovka“, Harírí postavil půlku státu a jeho miliardářská rodina měla dost peněz na to, aby přejmenovala letiště… A letěla jsem přes Varšavu, kde mají letiště Frederika Chopina. Napadlo mě, proč jsme nemohli mít letiště třeba Smetanovo nebo Dvořákovo? Když jsem pak přistávala na Havlovi v Czechii, znělo mi to nějak nepřirozeně. Jako že nejedu úplně domů. Když to zkrátím, hlasovala bych pro knížecí variantu „Bohemia“, když už se tedy nějak přejmenovávat musíme. Ale na druhou stranu je to jen důkaz toho, jakými blbinami se v době, kdy se svět radikálně mění, tady u nás zabýváme.  

A na závěr tradiční otázka: Co bychom měli v nejbližší době rozhodně sledovat?

Zajímavá budou jednání Baracka Obamy v Saúdské Arábii, která nejenže určí, jak bude naloženo s oněmi utajovanými „28 stránkami“, ale zřejmě ovlivní i chod mírových rozhovorů o Sýrii, které Saúdové prostřednictvím svých „Syřanů“ aktuálně sabotují.

A zajímavé bude i to, jak dopadne návštěva náměstka syrského ministra zahraničí Fajsala Mikdáda v Praze. Jeho oficiální program začíná dnes a bez ohledu na diplomatické zvyklosti má jednat rovnou s ministry, včetně Babiše nebo Mládka…    

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

autor: Martin Huml

Bety.cz - magazín nejen pro mámy - horoskopy, recepty, diskuse, soutěže

reklama
Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Mrazivý vzkaz experta pro odpůrce Babiše z Demokratického bloku: Čtyři roky jsou jasné

19:21 Mrazivý vzkaz experta pro odpůrce Babiše z Demokratického bloku: Čtyři roky jsou jasné

POLITOLOGOVÉ Kvůli společnému postupu při pondělním ustavení sněmovny se občanští demokraté, TOP 09,…