O rozruch se postaral francouzský prezident Macron, který se ošklivě vyjádřil vůči Polsku. Že prý se dostává do izolace a je v rozporu s evropskými hodnotami. Odpovědí mu bylo drsné vyjádření polské premiérky, která ho nařkla z nezkušenosti a poradila mu, aby se staral raději o Francii – pak prý třeba bude tak bezpečná a ekonomicky výkonná jako Polsko. Někdejší státní tajemník pro evropské záležitosti Tomáš Prouza zděšeně řekl, že za 20 let v diplomacii něco takového v Evropě neviděl. Je přelomové, že se proti Macronovi někdo takhle postavil? Na čí straně stojíte? Mimochodem, jak zatím hodnotit úspěchy a neúspěchy francouzského prezidenta?
Tohle přece není o nějakém fandění. Losna, nebo Mažňák? A kdo z nich je kdo? Je to ve skutečnosti jen další drsný důkaz toho, jak se EU pomalu, ale jistě rozpadá v přímém přenosu. Mne osobně ale zaujalo něco jiného. Polsko ve svém současném nacionalistickém „laufu“ a s jakýmsi nově nalezeným sebevědomím, které se dotýká snad až hvězd, hodlá v příštích patnácti letech vynaložit na zbrojení 55 miliard dolarů. To je šílené číslo! V korunách ani nespočítám, kolik nul to má! Pokud to porovnáme se současnými globálními výdaji na zbrojení, tak by se Polsko posunulo na čtvrté nebo páté místo na světě, podle různících se tabulek, a možná by se dostalo i před Rusko, ale určitě před ropnou Saúdskou Arábii. Stalo by se vojensky nejsilnějším státem v Evropě. Jistě, všichni budou ve stejném časovém období zbrojit také, takže to srovnání kulhá, ale pro názornost je to, myslím, dostačující. Měli bychom za humny pořádného draka! A když se tak podíváte na seznam „nepřátel Polska“, na němž najdete Brusel, Rusko, Ukrajinu a nově možná i tu Macronovu Francii, tedy vlastně všechny státy kolem, tak z té vyhlídky trochu běhá mráz po zádech. Čili v koutku duše doufám, že se k moci v Polsku v dohledné době dostane někdo „klidnější“, než jsou ti, kdo aktuálně vládnou. A k tomu byly navíc zrovna v Polsku „historicky“ umístěny jednotky NATO, které mají „zajišťovat mír v Evropě“. Atmosféra nám hnedka za hranicemi nějak houstne, že?
A že Macron zrovna do Varšavy vzkazuje cosi ostřejšího? A co má dělat, proboha? Umělohmotnému panáčkovi od Rothschildů domácí rating padá dvakrát rychleji než Trumpovi a vede si výrazně hůř než ve stejném období kdysi veletragický Francois Hollande. A poté, co se zjistilo, kolik měsíčně dává za svou vizáž (a těch 225 tisíc je fakt neuvěřitelných), musí nabírat „body“ alespoň na vnější scéně. Je přitom samozřejmě bizarní, když se tu někdo častuje ctěním nebo nectěním jakýchsi „evropských hodnot“. Na papíře nebo v proslovech politiků samozřejmě znějí skvěle, v praxi bychom ale o jejich uplatňování v Evropě mohli dlouze diskutovat.
Mimochodem, když jsem zmínila ty evropské hodnoty, které se v poslední době prosazují už i cenzurou… Tuhle jeden přední český zpravodajský server zveřejnil cosi s titulkem „Češi cvičili v Izraeli s jednotkou určenou ke krocení Palestinců“. Vždy jsem měla za to, že se krotí jen zvířata. Nevíte, jestli se u nás evropská hodnota „hate free“ vztahuje i na Palestince? A koho tak asi „cvičíčí Češi“ budou „krotit“ tady u nás?
A „evropská show pokračuje“. Angela Merkelová jen tak na okraj sdělila, že by se dalo uvažovat o „společném ministru financí eurozóny“. Jak sdělil Jan Zahradil, to by znamenalo společný rozpočet, společnou sociální, zdravotní i fiskální politiku, a tím pádem časem evropský superstát. Obezličky o tom, že „musíme být u společného stolu“ a „nesmíme zůstat v odstavném pruhu“ jsou prý jen výmluvy. Kde chcete být vy? Jak se vám tyto věty od Merkelové líbí? Na poradě českých velvyslanců řekl premiér Sobotka, že primárním záměrem české diplomacie je dobrý vztah s Německem...
Když se tedy tak ptáte, tak odpovím: upřímně řečeno, osobně nechci být u „společného stolu“ s paní Merkelovou a dalšími, ať už německými, nebo unijními politiky obecně, protože mám silnou obavu, že by to bylo posezení k uzoufání. Je lepší sednout na pokec u nás za rohem ve víně.
Ale vážně. Platí, že se Evropská unie nějakým způsobem reformovat musí, protože v současné podobě přestává být – a možná už ve skutečnosti i přestala být – funkční. Která cesta ovšem povede k úspěchu – jestli centralizace, nebo naopak rozvolnění – tak to nevím. Žádné státníky s nějakou velkou a vznešenou vizí, za níž by člověk s chutí šel „světa kraj“ bez ohledu na překážky a těžkosti, tu nevidím. Zato tu ale máme spoustu spíš politikářů než politiků, z nichž jedna „parta“ se umí jen vymezovat a ukazovat na to, co všechno je špatně, aniž by navrhla nějakou životaschopnou alternativu, a druhá zkouší jen převařovat stokrát vystydlou a už žluklou kaši.
Přitom by podle mého byla škoda, kdyby se EU rozpadla, protože jako jednotlivé státy v nově se utvářejícím multipolárním světě mnoho šancí na nějaké „místečko na slunci“ mít nebudeme. Ale pro Českou republiku beztak platí, že jsme ekonomicky připoutáni k Německu, a tak podle všeho skončíme tam, kam nás Berlín zavede, nebo lépe, kam nás „vezme s sebou“. Ruku na srdce, čistě z hlediska přežití je to nadějnější vize než vyrazit v rámci Visegrádu na nějakého „nepřítele“ s po zuby vyzbrojenými Poláky. Nebo sedět na tribuně a koukat, jak Putin Orbána trpělivě učí judo. Tím chci nenápadně naznačit, že Visegrád je podle mého už mrtvý.
Jakési entity začaly operovat u břehů Libye, případně i v Libyi jako takové, a zasahovat proti migrantům. Prý velmi necitlivě, ale efektivně. Kdo to je a co tam dělá? Kdo to platí? A s jakými výsledky? Mimochodem, ze zorného pole našich médií zmizel Chalífa Haftár a jeho boj o svrchovanost nad Libyí.
Máte na mysli ony antiislamisty, kteří bojují proti migraci za bílou Evropu, plavili se v rámci „operace“ Defend Europe Středozemním mořem, aby bránili přívalu migrantů, ničeho zásadního nedosáhli, pak jim klekl lodní motor, a tak celou akci skrečovali? Myslím, že je to mnoho povyku pro nic. Naštěstí, dodávám. Kdyby se dostali až k tomu, co si předsevzali, museli by logicky dříve nebo později začít zabíjet lidi…
A to je vlastně náš obecný problém. Faktem totiž zůstává, že Evropa se bude muset k migrační vlně nějak postavit. Změny klimatu a nedostatek vody v dohledných letech, jichž se mnozí z naší generace možná – a naše děti zcela určitě – dožijí, pobídnou k pochodu na sever stovky milionů lidí z Afriky i Blízkého východu. Nic jiného jim z hlediska přežití ani nezbude. Otázka je tedy vcelku prostá: Vpustíme je všechny i se všemi důsledky, které z toho plynou? Nebo je budeme střílet či jinak likvidovat někde na pomyslné hranici Evropy, a to rovnou po milionech? Uchováme si „evropské hodnoty“, ale Evropa v podobě, jak ji známe, skončí (i s těmi hodnotami), nebo se vrátíme někam do 19. století, kdy se v koloniálních mocnostech ustavovala první občanská a jiná práva, a přitom bylo všem bílým z titulu rasové nadřazenosti naprosto jedno, že třeba „někde v Indii“ umírají desítky milionů lidí hladem? A pokud se mentálně vrátíme do 19. století, co to udělá s námi samotnými? A jak se vypořádáme s těmi, kdo nebudou chtít ty miliony migrantů likvidovat? Zní to šíleně? Obávám se, že hledání odpovědí na tyto otázky se prostě nevyhneme. Nebo lépe, nevyhneme se odpovědět na ně nahlas, protože potichu už reagujeme – OSN například kvůli snižujícím se příspěvkům jednotlivých zemí, včetně těch západních, chybí peníze na to, aby udržela při životě dvacet milionů obětí sucha v Africe. Co je to nějakých dvacet milionů mrtvých lidí, že? Sami máme málo a máslo je teď přece tak drahé!
Tak jsem náležitě popíchla něco vašich čtenářů, a teď k tomu Chalífovi Haftárovi. Děkuji za optání, osobně si myslím, že se mu daří vcelku dobře. Minulý týden byl zase v Moskvě, pak za ním do Benghází zaletěl britský ministr zahraničí Boris Johnson a (stejně jako lidé z Kremlu) ho v zásadě podpořil v jeho vojenském „normalizačním“ úsilí, a dokonce mu přivezl i pár milionů na „boj s terorismem“. Přitom se ukázalo, že Haftárova armáda má i svou hudbu, která Johnsonovi zahrála britskou hymnu God Save the Queen… Kdo si to dohledá na internetu, neprohloupí. Famózní umělecký zážitek!
Nicméně, zpět k tématu. Je jasné, že pokud někdo Libyi znovu nesjednotí a neoživí funkční stát, budou migranti do Evropy proudit dál. Přitom je ale současně jasné, že nápady z EU, podle nichž by právě Západem zničená Libye měla ve finále převzít zodpovědnost za stovky tisíc migrantů, kteří se dostali až do Evropy, ale nedosáhli tu na povolení k pobytu, znějí jako totální hloupost, která jen dokládá absenci skutečných politiků v EU. Krátkodobě by se sice Libye opravdu mohla stát nárazníkovou zónou „chránící“ Evropu před migranty ze subsaharské Afriky, trvalé přesídlení milionů subsaharských migrantů by ale zlomilo i stabilnější země, než je šestimilionová Libye. Znovu by „padla“ a miliony migrantů by se znovu vrhly na Evropu…
Nicméně nepředbíhejme. Nechť to tam celé Haftár se svou armádou nejprve nějak stabilizuje, nechť uzavře smír s těmi, s kým to půjde, ať náležitě „vyřeší mír“ s těmi, s kým to nepůjde. A pak se uvidí. Je podle mého naprosto bizarní, že „Soud bílého muže“, takto Mezinárodní trestní soud v Haagu, už chce některé z Haftárových velitelů kvůli válečným zločinům… Proboha, při stabilizované Libyi se uleví Evropě, tak o co jim jde? A proč neženou k zodpovědnosti ty západní politiky, kteří Libyi zničili a umožnili tak nynější migrační proud? Škoda slov…
Je to divné, ale Jean-Claude Juncker začal plédovat za to, abychom se usmířili s Ruskem. Že prý Rusko je tak velké, že bez něj nebude žádná evropská bezpečnost. Dokonce šéf Evropské komise zapochyboval o tom, že Ukrajina je „evropská země“. Co se to děje? Když si k tomu přičtete německou předvolební rétoriku, která je k Rusku celkem vstřícná, a naopak je ostře protiamerická, kde je budoucí politika Evropy vůči Rusku? Jde nyní jen o tu rétoriku, nebo se spor s USA o sankce a dodávky drahých surovin ze zámoří již plně vpíší do evropského vztahu k Rusku?
U německých politiků to chápu: je před volbami, a tak chtějí znít racionálně, protože „prodávat“ teď voličům „výhody“ dalšího hromadného nákupu amerických zbraní a předražených amerických energií asi opravdu nejde. A po volbách bude na iracionalitu prostoru do aleluja. Ale do Junckera – a do melounu – člověk nevidí. Netuším, proč zrovna v této době vyznívá tak smířlivě, a netuším ani, jestli to něco znamená pro budoucí evropskou politiku vůči Rusku. Počkejme si a uvidíme, jestli jsou to zas jen další prázdná slova pronesená beze smyslu a důvodu – jen tak, aby řeč nestála – nebo jestli po nich bude následovat i něco konkrétního. Osobně sázím na ona „slova“.
Ale, je tu určitá možnost, že to mluví jen Junckerova uražená ješitnost poté, co si řešení ukrajinské krize fakticky pro sebe propachtovaly USA s Ruskem a na Evropu zbylo jen jakési ponižující kibicování. Pokud by se ale EU „zbavila“ ukrajinského horkého bramboru, tak to pro ni bude jen dobře. Pohled na titulky ukrajinských médií z uplynulého týdne nabízí třeba zavírání továren a zdražování zboží, protože všichni, kdo něco uměli a měli kvalifikaci, už odjeli za prací do zahraničí a doma už nemá kdo „makat“. Nebo statistiku, že se na ukrajinských železnicích za uplynulý rok rozkradlo zboží za 15 miliard hřiven. Nebo že z Kyjeva mizí poslední „zahraniční experti“ převážně z Gruzie nebo Pobaltí, kteří po majdanovském puči obsadili vysoké posty včetně těch ministerských, ale žádný zázrak nepředvedli. Nebo že na Ukrajině propuká epidemie tuberkulózy a nejvíc případů je v současnosti v Oděse. To ale nepsali Ukrajinci, nýbrž Bloomberg… A k tomu se zdá, že i v Kyjevě už dochází trpělivost se Západem, který stále nechce začít vidlemi házet ty vysněné biliony a zařídit Ukrajině coby „matce všech civilizací na Zemi i ve vesmíru“ odpovídající zasloužený blahobyt. A tak tam o Junckerovi a jeho okolí mluví jako o „partě bílých tváří“… Je mimochodem zvláštní, že už druhá Západem organizovaná barevná revoluce na Ukrajině končí zase tak nešťastně. Nebo že by to nebyla náhoda? Že by to bylo „v kádrech“, jak u nás, tak i u nich? A není náhodou opakování stejné chyby příznakem nějaké mentální choroby?
Prezident Zeman označil Bosnu za ohnisko džihádu v Evropě. Byl za to „sprdnut“ bosenským představitelem. Po právu?
Mám dojem, že největší sympatie například k Daeši vykazují lidé v Kosovu, nicméně faktem je, že Bosna přinejmenším za jugoslávské války baštou džihádu byla. Někdy v jednadevadesátém roce jsem v Káhiře sledovala fronty před sídlem odborových centrál, kde se hlásili dobrovolníci k boji „proti křesťanům“, „za islám“ v Bosně. Mnozí z nich se čerstvě vrátili z Afghánistánu, kde se v rámci Al-Káidy zocelili v boji proti sovětské okupaci, a doma se „nudili“. Prý se jich tehdy z celého světa v Bosně shromáždilo několik tisíc, přičemž „tvrdé jádro“ s vazbami na teroristické sítě po válce zůstalo a získalo bosenské občanství. Je to ale problém zamotaný a se spoustou nejasností. Balkán sleduji jen zběžně a mnoho detailů k tématu neznám. Nicméně, když si dáte na Googlu heslo „Bosna“ a „jihad“, výsledek je bohatý… Ještě před dvěma lety například i BBC spekulovala o Bosně jako o „kolébce moderního džihádismu“.
Pokud se ale bosenskému vedení podobné popisy nelíbí, plně je chápu. Komu by se taky něco takového v té naší Evropě s těmi našimi „hodnotami“ líbilo, no ne?
Začíná hadždž, tedy pravidelná pouť muslimů do Mekky. Do centra pozornosti se tedy dostane Saúdská Arábie, o které jsme dlouho nemluvili. Co se tam událo či změnilo za poslední dobu? Postavení žen, lidská práva, protesty, sociální situace, popravy, zatýkání... Porovnáme-li současnou Saúdskou Arábii, našeho partnera, s nepřátelským Ruskem, kde se nyní lépe žije?
Fakt mám porovnávat neporovnatelné? Tak nadhodím, že kdo má rád extrémní vedro bez jediného půllitru piva a ženy, z nichž neuvidí ani kotníček, nechť si zvolí saúdskou poušť, kdo pravý opak, ať zvolí Rusko nebo skoro jakýkoli jiný kout světa. Srovnávat cokoli se Saúdskou Arábií prostě nedává smysl.
A nejsem si ani jistá, jestli se Saúdové dostanou do centra pozornosti světa jen kvůli tomu, že se do Mekky – jako ostatně každý rok – sjíždí na dva miliony muslimů z celé planety. Možná, když jim tam zase spadne obří jeřáb a rozmačká několik set lidí, tak možná. Jinak ale jde tahle pouť tak nějak mimo nás, možná hlavně proto, že je svým způsobem pro většinu z nás neuchopitelná.
Spíš se v souvislosti se Saúdy dál průběžně mluví o jejich agresi proti Jemenu, kterou už dva a půl roku nejsou s to dovést do vítězného konce. Nebo o epidemii cholery, kterou agrese v Jemenu vyvolala, a stovkách dětí, které zahynuly pod západními bombami, které Saúdové nakupují o sto šest. I když… v poslední době se vcelku přetřásá nejnovější nápad tamního budoucího krále a dnes prince a ministra obrany Muhameda bin Salmána, který chce proměnit část saúdského rudomořského pobřeží v mezinárodní turistický ráj. Prý by to bylo opravdu finančně zajímavé a podle propočtů, nebo možná spíš jen snů, by to mělo zajistit 35 tisíc pracovních míst a zisk čtyř miliard dolarů ročně. Ale už jen nápad povolit zahraničním turistům kdesi za vysokým – a nejlépe neprůhledným – plotem vše, co jinak právo šaría ve zbytku wahhábistického království zakazuje, vypadá dost podezřele a pro prince, který se nemůže na své vlastní poddané příliš spoléhat, možná až nebezpečně…
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: Martin Huml
