Jen stručně, protože by vypadalo divně, kdybychom to nezmínili: Má naše země skutečně takovou celosvětovou ostudu díky nevyznamenání přeživšího holocaustu Jiřího Bradyho? Psalo se o tom i v Americe… A vůbec, jaký dojem na vás celá věc dělá?
Ostuda? Určitě! Celý svět přece večer usíná a ráno vstává s myšlenkami na Českou republiku, protože není globálně důležitějšího tématu! Ne, vážně, všechny takové ty „strachy“ z ostudy v zahraničí jsou přece jen názornou sázkou na maloměšťácké uvažování typu „Co si o nás kdo pomyslí?“ Jakmile s tím zase někdo přijde – a přichází se s tím pravidelně – tak dotyčného přestávám číst a poslouchat, protože je jasné, že má sice puzení promluvit při současné absenci argumentů. A to, že se o tom zmínily americké noviny? Víte, mě mnohem víc trápí, že jsme obohatili rovnou anglický slovník o pojem „tunnelling“, čili tunelování. A spousta z těch, kteří se dnes tak bojí o naši pověst ve světě, u onoho tunelování svítila…
Co si myslíte o Janu Krausovi?Anketa
Osobně pro mě „kauza Brady“ skončila ve chvíli, kdy tři Hermanovi „svědci“, dva ministři a slovenský velvyslanec, jeho tvrzení popřeli. Co dál? U normálního soudu by se kleplo kladívkem a basta a před budovou soudu by se ještě někdo možná i pohoršil, že ministr chtěl protekci pro svého příbuzného. A když pak kanadská ambasáda konstatovala, že žádný dopis avizující cenu pro pana Bradyho nedostala, bylo to už druhé „basta“. U nás se ale místo toho rozjel neuvěřitelný politický cirkus, v němž se hraje už úplně bez pravidel, a z pana Bradyho, jednoho z tisíců autorů, kteří kdy popsali prožitou tragédii, se stala hvězda zavalená nejrůznějšími medailemi a klíči. Ještě si mohl užít včera u Krause na Primě, kam byl – jistě jen kvůli vyváženosti a objektivitě – pozván i jeho Herman a v hledišti vestoje aplaudoval dav známých antizemanovců, ale Prima pořad neodvysílala – a zadělala si na malér. Vzduchem už létají obvinění z cenzury… A když už si na cenzuru stěžují i ti, kteří ovládají mainstreamová média a mají do různých studií prakticky volný vstup, tak to už je na pováženou, co říkáte?
V každém případě – až pojede pan Brady (obtěžkán medailemi, klíči a náhlou, ale o to vřelejší láskou) domů, tak si jistě řekne, že na podobném tripu ještě nikdy nebyl.
Jaký dojem to na mě dělá? Myslím, že platí úsloví o psu a holi. Miloš Zeman očividně znervózňuje své protivníky čím dál víc a nervy praskají, jako kdyby „komusi“ už hrozily nějaké časové lhůty nebo mu cosi hořelo za patami a byl nucen běžný demokratický proces nějak „urychlit“. Když jsou kvůli tomu loutkovodiči a jejich politici a „osobnosti“ (a jejich myšlenkoví i bezmyšlenkovití souputníci) ochotni rozštěpit lidi během nejvýznamnějšího svátku naší republiky, budiž. Na druhou stranu si ale podle mého musejí uvědomit, že tím pádem ztrácejí v očích značné části veřejnosti poslední zbytky legitimity, se všemi důsledky, které pro ně z tohoto faktu vyplývají pro případné praktické vedení státu.
Nyní již k jiným věcem. Že je v českých médiích ticho o Ukrajině, jsme si již zvykli. Nyní ale z prvních stran zmizel i vývoj v Sýrii a Iráku. Nejprve tedy, co bojiště Mosul? Považujete za potvrzené zvěsti o účasti českých vojáků na místě, byť tedy ne v roli bojovníků? Kdo všechno se tam za ten týden vlastně vyloupl a jak slavné je to s odhady, že Daešáci vezmou nohy na ramena do Sýrie? A kam až dojely Erdoganovy tanky, které sice nikdo nezval, ale stejně přijely?
Nejprve k oněm údajným českým vojákům u Mosulu. Pokud by se opravdu účastnili ostrých bojů, byla by to pro naši armádu svým způsobem premiéra v celé historii NATO. Osobně bych nijak nepřeceňovala mosulské blogery, protože – a to se vlastně vztahuje i k té předešlé otázce – si nedělám žádné iluze. Kdysi jsem káhirskému taxikáři řekla, že jsem z Česka, a on vyjekl radostí, jak skvělá země jsme a že nás skvěle zná. A aby to dokázal, pochválil mě: „Ten váš Ceausescu, to byl taky frajer!“ Čili, Češi mohou být v povědomí iráckých vojáků zaměnitelní s kýmkoli.
Osvobozování Mosulu obecně trochu drhne, protože Daeš přistoupil k taktice, jejímž smyslem je tříštit útočící šiky. Tu podnikne sérii pumových útoků v Kirkúku, ondy zaútočí na Rusbá a málem město obsadí, a irácká armáda se šíitskými milicemi musejí řešit tyto operace, takže se k samotnému, údajně až milionovému Mosulu, který americké letectvo bombarduje a odkud uprchlo necelých 10 tisíc lidí, zase nepřibližují až tak rychle, jak bylo asi v plánu.
Důležitější je ale chování Kurdů. Pešmergové totiž oznámili, že na rozkaz prezidenta iráckého Kurdistánu Masúda Barzáního postupovat na Mosul ani nebudou a zastavili se u města Búšiká, hodně kilometrů před cílem. A nejen zastavili, přivezli si rovnou i bagry a buldozery a začali rýt příkopy, které mají do budoucna určovat hranici Kurdistánu vůči Iráku. Irácká vláda Kurdy předem varovala, aby osvobozování Mosulu nepojímali jako další kapitolu záboru iráckých území, ale Barzání je jedním z nejvěrnějších vazalů Turecka, dostává z Ankary pravidelně spousty milionů dolarů „dotací“ a dokonce schvaluje i turecké masakry tureckých a syrských Kurdů… A najednou se pešmergové „zastaví“ a jen tak sami, mýrnyx dýrnyx, zabojkotují osvobozování Mosulu? Přímo se vnucuje vysvětlení, že takto Recep Erdogan prostřednictvím „svého“ Barzáního ukazuje Bagdádu, kdo že je v oblasti skutečným pánem, a současně i Američanům, že přestane bořit jejich snahy výměnou za vydání Fethulláha Gülena a za podíl na mosulském triumfu. Myslím, že spory mezi USA a Tureckem eskalují, protože americká strana cítí potřebu zdůrazňovat „pokračující spojenecké svazky“, což by asi zdůrazňovat nemusela, kdyby vše běželo, tak jak má…
Když to shrnu, bitva pokračuje, papež František se modlí za přibývající civilní oběti (převážně amerického) bombardování, asi tři sta příslušníků Daeše prý se z Mosulu dostalo až do syrského Dejrizoru. Mosul jistě padne, ale jak a co bude dál, to se teprve uvidí. V každém případě ale osvobození Mosulu nebude znamenat konec Daeše, jak si pochvalují někteří západní činitelé. Teroristická organizace jen přejde k jiné formě boje, zatímco její dceřiné organizace od Nigérie až po Indonésii „pojedou“ dál bez jakýchkoli změn…
Posuňme se k bojišti Aleppo. Pomohlo chvilkové humanitární příměří, které vyhlásila Moskva, k tomu, aby se i zbytky nebohých obyvatel z rozsekaného města dostaly pryč? Zmenšuje se část města kontrolovaná rebely? Přičemž, jak se to v té Sýrii vlastně přeskupuje a přelévá... Stále platí, že jednotlivé skupinky a skupiny, které kontrolují třebas jednu vesnici, za úplatu přejdou od vládních jednotek k Daeši, pak za ještě větší úplatu k „umírněným rebelům“... Jak se přebíhalo v poslední době? S tím souvisí také často zmiňovaná úvaha, že Bašár Asad v zásadě už nemá mnoho vlastních jednotek a že za něj bojují zejména íránské šíitské milice. Je tomu tak?
Humanitární příměří, které nakonec trvalo snad tři dny, nebylo k ničemu, protože džihádisté ve východním Aleppu – až na pár jednotlivců -- odmítli kapitulovat a odejít, násilím nepustili ven ani civilisty, a ostřelováním přístupových cest zabránili i OSN, aby do oblasti dovezla humanitární pomoc. Takže se zdá, že během příměří se uprchnout podařilo snad jen asi padesáti lidem.
Nicméně, Rusové tvrdí, že – dnes už desátý den -- na východní Aleppo ze vzduchu neútočí, a kdo prý tvrdí opak, má o tom doložit důkazy. O to víc se bojuje přímo v terénu. Syrská armáda se svými spojenci proniká do města, obsazuje strategické body kolem a stahuje „smyčku“ přetínáním pašeráckých zásobovacích tras, ale že by hlásila nějaký zásadní průlom, po němž už by vše bylo „na spadnutí“, tak to nikoli.
Vámi zmíněné přeplácení milicí z různých lokalit nejspíš stále funguje, nicméně v poslední době se – především kolem Damašku a v provincii Homs – na stranu vlády „vrátilo“ dalších skoro deset významných džihádistických bašt, takže si troufnu odhadnout, že přeplácení sice stále běží, ale v čím dál menší míře směrem k rebelům. Lidé jsou už unavení, vidí, na jakou stranu se konflikt kloní, a džihádu beztak docházejí peníze.
Je tu ale znova „ten“ Erdogan. Vedle Mosulu si totiž klade „historické nároky“ i na Aleppo a tvrdí, že je jeho „dějinnou povinností“, aby turecká armáda došla také až tam. A tím se dostává do střetu s Ruskem, které jasně dalo všem kolem najevo, že východní Aleppo si osvobodí – spolu se syrskou armádou – samo a nikdo jim do toho nebude mluvit, a ani hystericky pokřikovat, jak to aktuálně činí západní politici. Ruské a turecké tajné služby si mění informace, nejspíš existuje i nějaká dohoda, která by měla zabránit otevřenému střetu tureckých vojsk postupujících ze severu k Aleppu s ruskou armádou, ale ta syrská už začala turecký předvoj – tvoří jej oddíly Syrské svobodné armády – bombardovat. Takže se za pochodu vymezují pravidla hry i tady. Uvidíme.
O tom, že Asad už nemá skoro žádné vojáky, se spekuluje přinejmenším dva tři roky. Je jasné, že vojáci ve válce umírají, ale nahrazují je noví, i když často vstupují spíš do lokálních provládních oddílů, které v daném, obvykle jejich rodném regionu, nahrazují roli pravidelné armády. Ve výsledku tak lze říci, že početní stav řádné armády se snižuje, ale celkový početní stav provládních sil nikoli. A stejně platí, že různé šíitské oddíly, ať už z Libanonu, Íránu nebo Iráku, bojovaly po boku syrské armády skoro od začátku, takže to také není žádná novinka, spíš jen snaha hledat na té rusko-syrské straně nějaké mouchy a pak je přifukovat. Útok na východní Aleppo prostě podniká podobně pestrá koalice, jako je tomu v případě Mosulu, rozdíl ale vidím v tom, že ta „aleppská“ je v zásadě jednotná, zatímco „mosulští“ se sice většinou shodují v nepřátelství proti Daeši, ale po jeho potlačení v ní propuknou ostré spory ohledně politické budoucnosti regionu.
Donald Trump pronesl, že kdyby Hillary Clintonová byla prezidentkou, svět by se ocitl ve vážném riziku světové války. Je to příkrý soud, nebo to sedí? Jak by se vlastně dalo shrnout „život a dílo“ Hillary Clintonové jakožto aktéra a hybatele mezinárodního dění?
Vás to téma amerických voleb, a kdo v nich co říkal, ještě pořád baví? Vždyť už se jen několikrát vyspíme a dozvíme se v přímém přenosu, co nás čeká a nemine. No ale v kostce: Zatímco o případné Trumpově zahraniční politice můžeme jen spekulovat, paní Clintonová se svým manželem stáli u odtržení Kosova a „proměny“ tamních teroristů a obchodníků s lidskými orgány v „demokratické“ politiky. Barack Obama právě jí „přenechal“ libyjskou operaci a paní Hillary celou zemi rozvrátila. Slavné jsou záběry, na nichž se tetelí radostí nad Kaddáfího vraždou a triumfálně volá „Přišli jsme, viděli jsme a je mrtvý!“ Z e-mailů, které zveřejňuje WikiLeaks, vyplývá, že razila bezletovou zónu nad Sýrií, i když věděla, že kvůli tomu zahynou desítky tisíc Syřanů. Nadace manželů Clintonových uměla – adekvátně výši „sponzorského daru“ – prostřednictvím prezidentských exekutivních výnosů měnit americké zákony, čímž nejenže obcházeli Kongres, ale povýšili korupci v USA na bezprecedentní úroveň… I teď, na počátku prezidentské kampaně, slibovala stejným způsobem zrušit zákon o kontrole zbraní. Život a dílo? Kdo jí zaplatí, tomu splní jeho přání.
Mimochodem, vsadím se, že tyto lidi z onoho 0,1 procenta „tam nahoře“ nikdy ani ve snu nenapadlo, že by někde ve světě dělali ostudu…
Přicházejí poněkud zmatené zprávy z Libye, tedy ze země, přes kterou do Evropy přichází horentní procento afrických migrantů. Kdo tam vlastně vládne a kolik lidí bychom si museli posadit do místnosti, kdybychom se s nimi chtěli na něčem domluvit a čekali, že entity vládnoucí v prostoru Libye to naplní? Například budování sběrných táborů pro migranty na území Libye či „vyklápění“ na moři zachycených imigrantů zpět do Libye, neboť zaznívá, že pašeráci už jsou tak ,,oprsklí“, že migrantským lodím čepují jen tolik nafty, aby dojely do mezinárodních vod, kde si je už ,,převezmou Italové“. Po těchto krocích se volá. A odhlédneme-li od toho, co my potřebujeme, má někdo vlastně plán, co s touto zemí?
Ano, Libye je péčí Západu rozvrácená a otázka, kdo že tam vládne, je dost komplikovaná. V Tripolisu sedí islamistická „vláda“, která má podporu OSN a Západu, ale neovládá skoro ani ten Tripolis. V Tobruku sedí další vláda, která je podle mého politicky přijatelnější, protože ji netvoří až tací fanatici. Za „tobrucké“ bojuje armáda generála Haftára, který býval u CIA, ale v současnosti jde spíš po ropě a ropných terminálech. Pak jsou tu separatisté v Benghází na východě země, k nimž má Haftár rovněž blízko. Pak jsou tu mocné milice ze Zintánu na jihu, které mají ve svých rukou i Kaddáfího syna Sáifa Islama a s ním prý i veliké plány na opětovné sjednocení země. Pak jsou tu džihádisté z Misuráty, Daeš v Syrtě, kterou USA už znovu bombardují, a tak dál a tak podobně… Nevím, jak velkou místnost byste na jednání s nimi všemi potřeboval, ale je jasné, že by hledání sálu bylo zbytečné, protože u jednoho stolu by z nich zasedl málokdo.
A právě na tuto realitu narážejí veškeré pokusy o řešení migrační krize, protože žádná centrální moc, s níž by se dalo něco dojednat, v Libyi fakticky neexistuje. Za migraci tak poděkujme Francii a Británii, které likvidaci funkční země -- se svými fantasmagorickými hesly o demokratizaci -- zahájily, a Spojeným státům, které dílo zmaru posléze dokonaly. A jestli libyjští pašeráci lidí vypozorovali určitý pro ně výhodný způsob, jak minimalizovat náklady a přehazovat své problémy na Evropu, tak co s tím? Stěžovat si tam někde na tripoliském bazaru, že nehrají fér?
A znovu, všimněte si, že ani v době, kdy jsme po krk v migrační krizi, politici Británie, Francie nebo USA očividně nijak neřeší, jestli si zničením Libye náhodou nějak poškodili jméno ve světě…
V souvislosti s návštěvou dalajlámy se zase začalo mluvit o tom, jestli máme dělat byznys spíše s Východem nebo spíše se Západem. Na jednu stranu drtivou většinu průmyslové produkce vyvážíme do EU, na druhou stranu Číňané svůj plán Nové hedvábné stezky asi myslí vážně. Co s tím tedy? Správně se poznamenává, že Čína tvoří, 1,1 % našeho exportu a pravdu má i Andrej Babiš, když tvrdí, že zatím tady Číňani jen kupovali fungující podniky.
Podle mého to není otázka nějakého okamžitého rozhodnutí. Západ ještě pár dekád nějakou roli ve světě hrát bude, byť dosavadní hegemonie se už nyní mění v jakousi zombie-hegemonii. A současně s tím bude růst role Číny a celé Asie. Takže spíš tu máme problém se schopností našich politiků vidět do budoucna, protože to vypadá, že se většina z nich zajímá dál jen o prebendy, které jim plynou z výkonu funkce v rámci čtyřletého mandátu. Mimochodem, nevíte náhodou, kolik z těch západoevropských firem, jimž děláme subdodavatele a na něž tady u nás někteří tak spoléhají, už patří Číňanům, Jihokorejcům, Japoncům a dalším Asiatům?
Ve Francii se bouří policisté, mimo jiné i kvůli tomu, že se cítí nedostatečně chráněni před útoky imigrantů a jejich dětí. Pomalu to přerůstá v masové a celospolečenské hnutí. Jednoduše řečeno: Ruplo to?
Francouzští policisté nestávkují poprvé a i v uplynulých letech, tedy i před propuknutím migrační krize, to bývalo rovněž kvůli nedostatečnému pocitu bezpečí při výkonu funkce. V tomto ohledu se asi nic výjimečného až tak neděje, ale důležitější je, že se mezitím změnily „kulisy“ – po moci sahají nacionalisté Mariny Le Penové i Sarkozyho konzervativci, přičemž oba proudy chtějí svým způsobem vládu pevné ruky, a tak policistům před volbami v příštím roce naslibují hory doly. A pokud ve volbách zvítězí Le Penová, tak tu s velkou pravděpodobností máme Frexit.
K tomu Francie aktuálně dosáhla oficiálně uváděného meziročního maxima nezaměstnanosti, 10,5 procenta, a prezident Francois Hollande slíbil, že pokud to číslo nesrazí pod 10 – přitom by to jedním klikem na počítači šlo fakt snadno – tak už nebude znovu kandidovat. Je to ale nejspíš jen pokus o kličku, jak si nad svým vlastním „výkonem“ jen umýt ruce, protože 85 procent Francouzů jeho kandidaturu beztak odmítá dopředu. K tomu si přičtěte neschopnost – byť vcelku pochopitelnou – ochránit občany před terorismem, zemi na pokraji nefalšované občanské války, bobtnající finanční krizi, neschopnost řešit migraci, neschopnost vrátit do Francie klid, řád a pohodu… Takže na vaši otázku, jestli něco „ruplo“, říkám, že zatím ne, ale…
Možná bychom se mohli podívat na Ukrajinu, než k nám jednoho dne vtrhne nějaké komando a tuto bohulibou činnost nám zakáže…
Tak dobře, ale pro jistotu rychle, jo? Pár titulků z ukrajinských novin posledních dní: „Ukrajinci považují Porošenka za hlavního korupčníka v zemi.“ Myslí si to 37 procent respondentů průzkumu GFK, přičemž do první desítky se vedle oligarchů dostaly i další demokratické ikony jako Julia Tymošenková, Arsenij Jaceňuk, současný premiér Volodymyr Hrojsman nebo ministr vnitra Arsen Avakov.
„Průzkum: Ukrajincům se stýská po SSSR.“ Konkrétně 35 procent občanů teskní a jejich počet sice mírně, ale neustále roste…
„Vrchol podpory už je překonán: Proč Evropa oddaluje bezvízový režim.“
„Každý třetí Ukrajinec by chtěl odejít ze země.“
„Evropa nám dodává kdejaký šmejd.“ (Anketa o importovaných očkovacích látkách)
„Protesty propukají, když je v zemi 50 procent chudáků. U nás jich je už 58 procent.“
Stačí?
Závěrem tradiční otázka. Co dalšího bychom měli během příštího týdne sledovat?
Fakt nevím. Doufám, že se pátek na Staromáku nepromění v základ nějakého českého ‚majdanu‘, a vše ostatní ve světě je tak nějak „v běhu“.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: Martin Huml
