Prezident Zeman velmi brzy oznámí, zda bude znovu kandidovat. Bude jeho rozhodnutí i výsledek prezidentské volby důležitým mezníkem pro politiku v naší zemi?
Bezesporu bude, protože to, zda se rozhodne obhajovat funkci, ovlivní i to, jací další kandidáti se objeví a s jakým programem. Pokud bude kandidovat, tak ti protřelejší kandidáti se pokusí přebírat témata, která budou důležitá pro Miloše Zemana a jeho voliče, aby přetáhli část podporovatelů Miloše Zemana, hlavně těch váhavých, na svou stranu. Zda bude Miloš Zeman znovu kandidovat, předurčí i téma celé té rychlé prezidentské kampaně.
Pokud bude chtít Zeman obhajovat mandát, očekávám, že bude chtít udělat bleskovou kampaň a směřovat ji ke sněmovním volbám či až po sněmovních volbách. Spoustu témat bude spojovat se svými výjezdy po republice a se svým výkonem funkce prezidenta. Bude se podle mě vyhýbat billboardům a přímým formám kampaně, aby se pokud možno ti jeho vyzyvatelé potloukli mezi sebou a unavili se a Miloš Zeman mohl nastolovat témata z pozice prezidenta, nikoli z pozice jednoho z mnoha kandidátů.
A bude výsledek volby důležitý pro politiku naší země?
Pokud Miloš Zeman půjde do obhajoby a svůj mandát obhájí, tak zde zůstane určitý politický styl. Jeho politické řemeslo je velmi výrazné, nátlakové na politickou scénu. Bude držet témata, která jsou populární mezi lidmi, ať už je to otázka imigrace, či politický realismus a pragmatismus. Podstatná je i jeho emancipace a výraznost české zahraniční politiky.
Kdo by byl lepší 1. místopředseda ČSSD?Anketa
Můžete to rozvést? Bývá kritizován, že naši zemi naopak izoluje…
Daří se mu komunikovat s americkým prezidentem a jeho administrativou, s administrativou Bruselu, ač se o tom nemluví, s administrativou moskevskou, pekingskou i řadou dalších významných politiků. Je nesmysl, že by naši zemi hnal do izolace. Kdokokoli jiný by tam po něm přišel, tak by si musel vybudovat vztah s předními světovými politiky. To by vedlo k tomu, že by Česká republika nebyla tak průrazná, sebevědomá, neudržovala by si takové osobní vztahy a byla by submisivnější či pasivnější. Miloš Zeman, ačkoli do toho mnohdy jde střemhlav, po hlavě, tak umožňuje sebevědomější vystupování české diplomacie, protože ty kontakty prostě má a podařilo se mu vybudovat blízké vztahy s řadou významných a mocných politiků – a je jedno, jestli jde o Bílý dům, Peking, Evropu či Putina – ale jde o politiky, kteří zde ještě budou řadu let.
Lze říci, v čem prezident Zeman prospívá českému státu a české společnosti a v čem jí naopak uškodil?
Velmi dobře zvládl obsazení Ústavního soudu. Bezproblémově funguje centrální banka. Prezident dobře zvládá kontakt s veřejností. Současně je i ve vztahu k politické scéně kontroverznější. Ale na druhou stranu je obecným fenoménem českých prezidentů, že často dokáží sjednocovat politickou scénu proti sobě. Dařilo se to Václavu Klausovi, Václavu Havlovi. Takže ta smírčí, arbitrární soudcovská role vůči politické scéně je u českých prezidentů spíše iluzí a prezidenti stmelují parlamentní a vládní politiky proti sobě.
Je také fakt, že Miloš Zeman jde zbytečně často do konfliktu i kvůli tématům, kvůli kterým by nemusel – která nejsou tak zásadní a která tolik nesouvisí s pozicí prezidenta a ani se zkušenostmi a vzděláním Miloše Zemana. Možná je někdy zbytečně svárlivý i tam, kde by to mohl přejít s nadhledem a mohl prokázat velkorysost. Intelekt a zkušenost na to má. Čili od takového politického matadora bych očekával mnohem větši nadhled a velkorysost.
Souvisí s tím i to, že by bylo vhodné určité ukočírování vystupování tiskového mluvčího. Tam se objevují někdy výstupy a styl, který úplně nesouvisí s profesionalitou prezidentského úřadu. Taková volnost a někdy velmi nestandardní vystoupení tiskového mluvčího nejsou v jiných zemích zvykem a někdy zbytečně podlamují autoritu a vážnost prezidentského úřadu. Obecně je tedy vystupování hlavy státu někdy zbytečně prostořeké. Prezident by také někdy nemusel jít do takových svárů s akademickou obcí, protože těmto lidem jenom dodává pozornost a nejsou to jeho klíčová témata, nejsou to témata prezidenta republiky.
Psali jsme:
Existují potenciální kostlivci ve skříni, které by mohly případně zásadně ohrozit jeho znovuzvolení? Mluvilo se o jeho okolí. Mynářova prověrka, podnikatelské aktivity pana Nejedlého... Či něco jiného?
Myslím si, že existují dvě nejzásadnější bolístky a slabiny Miloše Zemana, které mohou velmi výrazně ovlivnit kampaň i její výsledek – to je jeho zdraví a jeho přístup ke svému zdraví jako první věc. To je pro občany velmi důležité, zda má prezident vitalitu a energii a jak si zdraví udržuje.
Druhou jeho slabinou jsou personálie. Veřejnost by chtěla, aby vystupování Kanceláře prezidenta republiky bylo mnohem širší, profesionálnější, více spojené i s váženými společenskými institucemi. Mnozí občané navíc vnímají prezidenta republiky jako jakéhosi svého ombudsmana. Vedle otázky bezpečnosti, migrace, autority státu, samostatnosti státu je velkým tématem i sociální legislativa a její vymahatelnost, pozice rodin s dětmi i pozice seniorů. To jsou témata, která by měl prezident zohlednit v chodu své kanceláře, aby řešila témata, která společnost zajímají a která lidé očekávají, že bude řešit.
Prezidentští kandidáti, kteří se hlásí nebo se o nich mluví: Michal Horáček, Marek Hilšer, Jiří Drahoš, Martin Stropnický, Jaroslav Kubera. Je někdo z nich, kdo by mohl Miloše Zemana reálně ohrozit? Anebo někdo, kdo se ještě nezjevil?
Upřímně řečeno, mezi těmi kandidáty, které jste zmínil, tam není nikdo, kdo by opravdu reálně mohl ohrozit Miloše Zemana, protože kandidát proti němu musí být do jisté míry částečně Milošem Zemanem, a to tím, že dokáže oslovit podobnou cílovou skupinu, dokáže mluvit srozumitelně a dokáže vystupovat před lidmi v každodenních situacích, nebojí se lidí a nedělá ze sebe elitáře a musí být schopen rychle reagovat a bude umět vystupovat sebevědomě, důvěryhodně a důstojně. Bylo by tedy velmi zajímavé, kdyby vyzyvatelem byla žena. Říkám tomu „churchillovský politik v sukních“. Taková politička by měla šanci. Napadá mě buď zkušená diplomatka, nebo typově si myslím, že by šanci měla Dana Drábová. Ten duel by veřejnost poměrně zajímal a bavil. Nebo by to musel být nějaký zkušený a důstojný politik s autoritou, jakýsi novodobý Pavel Tigrid. Osobnost, která má za sebou renomé a uspěla. Možná i nějaký vážený lékař typu pana Pirka. Ten by měl více šancí než vážený vědec, než například končící šéf akademie věd Jiří Drahoš. U českých voličů má větší šanci lékař než vědec.
A co kdyby proti Miloši Zemanovi kandidoval Tomio Okamura nebo Andrej Babiš?
To by bylo pro Miloše Zemana velmi nepříjemné. Pro Miloše Zemana by bylo nejhorší, kdyby v prvním kole kandidoval někdo, kdo by mu dokázal ubrat část jeho loajálních voličů, a kdyby vedle toho kandidoval nějaký politik, který by před lidmi profesionálně vystupoval a měl nějaký étos a náboj.
V tu chvíli je pro Miloše Zemana velmi nepříjemná kandidatura Andreje Babiše, který by mohl ze sněmovní kampaně přejít na prezidentskou, a to, pokud by mu uniklo premiérství, nebo kdyby zvítězil v parlamentních volbách tak drtivě, že by si mohl najmenovat sobě loajální kabinet s nějakým svým důvěrníkem typu Jaroslava Faltýnka. Pak by pro něj byla zajímavá otázka být dynamickým aktivním prezidentem, který bude využívat svého neformálního vlivu a vysoké loajality premiéra. Tak by trochu obnovil zkušenost z první republiky, kdy sice formálně jsme zde neměli poloprezidentský či prezidentský režim, ale fakticky jsme se tomu za Tomáše G. Masaryka i Edvarda Beneše velmi blížili.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Lukáš Petřík
