Česká republika zažila v krátké době už druhý průjezd konvoje americké armády a vždycky je to spojeno s velkou pozorností ze strany médií i veřejnosti. Reakce bývají souhlasné i nesouhlasné. Jak vnímáte tyto průjezdy, jde o něco mimořádného, co si takovou pozornost zaslouží?
Já to vnímám naprosto normálně. Vůbec nechápu, proč se kolem toho dělá takové pozdvižení. Projel konvoj našich spojenců, to je přece normální. Přesunů vojsk přes naše území, i když nejde o tak velký konvoj, je za rok poměrně hodně, takže já bych z toho žádnou zvláštní událost nedělal. Zvláštní událost z toho dělají média, já dost dobře nechápu proč. Je to stejné, jako kdyby projel konvoj Holanďanů nebo Belgičanů.
V NATO se vede debata o posílení obrany proti „agresivnímu Rusku“. Mluví se o zintenzivnění cvičení, o umístění některých vojsk ve východních členských státech EU, v Pobaltí by mělo jít dokonce o trvalé jednotky NATO, v současné době už probíhá posílení protiraketové obrany v Rumunsku a Polsku. Hovoří se také o nutnosti zvýšení výdajů na obranu evropských zemí, aby celá tíha obrany nebyla jen na Spojených státech. Je tato aktivita opodstatněná? Jsou vztahy s Ruskem stále tak problematické, že je potřeba posilovat obranu na hranicích s ním?
Domnívám se, že je to ukázka a demonstrace síly NATO a víceméně úlitba pobaltským zemím, protože Rusové se samozřejmě na přítomnost vojsk v bývalých zemích Sovětského svazu dívají velmi nevraživě a považují to za provokaci. Pobaltské země zase mají své zkušenosti s Rusy, takže se snaží, aby jejich bezpečnost byla nějakým způsobem garantována. Myslím, že tam vojska NATO trvale umístěna nebudou, že tam budou probíhat cvičení, bude tam možná technika a nějaká vojska na bázi rotace. Ale že by tam vznikly nějaké trvalé základny, o tom dost silně pochybuji.
Ale nevyvolává napětí svými výroky i ruský prezident Vladimir Putin? Nedávno v reakci na umístění protiraketové obrany v Polsku a Rumunsku pohrozil, že je kvůli tomu Polsko a Rumunsko na mušce ruských raket.
Pokud Rusko pociťuje, a ono to tak skutečně pociťuje, protiraketovou základnu v Rumunsku a posléze, až bude, v Polsku jako ohrožení své bezpečnosti, tak Putin reaguje úplně normálně. Prostě bude přijímat protiopatření. To je normální činnost normálního státníka v každém státě, který si hlídá svou bezpečnost.
Ale protiraketový štít je přece na obranu, není to zařízení určené k útoku. Proč by se jím Rusko mělo cítit ohroženo?
Princip ruské bezpečnosti v současné době spočívá v jaderném odstrašení. Všechno, co omezuje možnosti jejich jaderných raket, snižuje jejich účinnost, takže snižuje potenciál jaderného odstrašení. Potenciál NATO v konvenčních silách je rozhodně vyšší než potenciál Ruska v konvenčních silách, takže Rusku nezbývá nic jiného než se skutečně orientovat na tu jadernou triádu. Takže všechny věci, které omezují tuto jadernou triádu, v tomto případě zejména pozemní rakety, vyvolávají odvetnou reakci. Ta reakce je bohužel v neprospěch Evropy, Spojených států a celého světa, protože Ruskou federaci nutí přijímat taková opatření, která již v minulosti zavrhla. Například se znovu vrací k železničním raketovým vlakům, mají se jmenovat Barguzin. Rusové obnovili jejich vývoj a výstavbu, myslím, že do dvou tří let mají být provozuschopné a v plné operační pohotovosti, což samozřejmě zvyšuje další nebezpečí případného konfliktu. Ne třeba úmyslného, ale způsobeného i nějakou nešťastnou náhodou.
V rámci debaty nad tímto tématem zazněla myšlenka, že bychom také měli usilovat jak o stálé vojenské základny NATO, případně Spojených států na našem území, tak o umístění prvků americké protiraketové obrany u nás, což jsme v minulosti v případě radaru odmítli. Jak se na tyto návrhy díváte?
Pozor, znovu opakuji, to je zažitý omyl. My jsme radar neodmítli, odmítl ho umístit u nás americký prezident Obama. Já to považuji ze strany Spojených států za podraz na tehdejší vládu. Sdělovat premiérovi někdy v noci, že se rozhodl zrušit něco, čemu věnovala vláda dost velký politický potenciál, se mi nezdá vhodné. Myslím, že v dnešní době je to neprůchodné a bylo by to už i zbytečné. První byl radar v Turecku, druhá bude protiraketová základna v Rumunsku, další v Polsku, takže nevidím důvod, proč by měl být radar v České republice. Zejména poté, co se dohodlo s Íránem, že zastaví jaderný program, takže argumentace, že protiraketová obrana je namířena proti nebezpečí z Íránu, padla, i když možná zůstává nebezpečí ze Středního východu. Ale s Íránem už bych příliš neoperoval.
Jak vnímáte vystoupení amerického prezidenta Baracka Obamy při návštěvě Japonska, kdy podobně jako před více než sedmi lety v Praze zopakoval svou vizi světa bez jaderných zbraní?
Je samozřejmě, že Spojené státy budou usilovat o co největší snížení jaderných zbraní ze strany potencionálního protivníka. Jakým způsobem lze před případným konfliktem Spojené státy odstrašit, nebo je případně poškodit? Jiným způsobem, než jsou jaderné strategické zbraně nebo strategické zbraně nebo i vysoce přesné nejaderné zbraně, to dost dobře možné není. Rusové jsou v jiné pozici, protože ty konvenční síly NATO jsou skutečně silnější.
Takže nevěříte, že by se dala ze strany Ruska očekávat na výzvu ke snížení jaderných zbraní nějaká vstřícnost?
Rozhodně nedojde k jadernému odzbrojení, pokud bude takový stupeň napětí mezi Ruskem a Spojenými státy, jaký je dnes.
Mnoho důvodů k tomu, aby toto napětí polevilo, zřejmě není, protože v posledních dnech opět na východní Ukrajině umírají vojáci, což znamená, že se nedodržují minské dohody, a pokud jde o okupovaný Krym, ruský prezident Putin prohlásil, že to je „uzavřená záležitost“.
Když se podíváte na různé americké zdroje, ať už je to zpravodajská agentura Stratfor, nebo když si přečteme nějaké knížky George Friedmana, tak tam otevřeně říká, že Rusko má geograficky dost nevýhodnou polohu a bez určitého nárazníkového pásma se cítí ohroženo. A ta východoevropská pláň byla vždycky nástupištěm nějakých útoků na Rusko. Takže Ukrajina je velice citlivý geostrategický bezpečnostní problém Ruska. Rusko se vždycky bude snažit, aby Ukrajina minimálně nebyla členem nějaké aliance a nebyly tam rozmístěny síly NATO. O tom jsem hluboce přesvědčen a američtí experti mi dávají za pravdu, že je to jejich životní zájem.
Říkáte, že se Rusové cítí být ohroženi, ale copak jim dnes z Evropy nebo Spojených států hrozí nějaká hrozba?
Rusku hrozí nanejvýš snaha ho destabilizovat. A znovu se vracím k mému oblíbenému Georgu Friedmanovi, který říká ve své vizi do roku 2025, že Rusko se rozpadne na jednotlivé státy. To by Rusku hrozit mohlo. Samozřejmě nepovede se to vnější silou, ale jedině vnitřní silou. To znamená nějakým vnitřním rozpadem. Ale zatím je pozice Putina a jeho vlády v Rusku natolik silná, že to Rusku podle mého názoru nyní nehrozí. Ale obecně jsou tyto věci pro Rusko samozřejmě hrozbou. A George Friedman varuje: co pak budeme dělat s ruskými jadernými zbraněmi, kdyby se něco podobného stalo? Myslím, že nejhorší scénář, který by mohl nastat, by byla občanská válka v Rusku. Jinak Rusku ze strany NATO nic nehrozí. NATO válku nechce. Já vždycky říkám: NATO nechce válku, NATO potřebuje nepřítele.
Ale nevytváří si i Putin uměle nepřátele, aby posílil svoji pozici a odvrátil pozornost od domácích problémů, hlavně upadající ruské ekonomiky?
Ale k tomu mu usilovně pomáháme. Rusové jsou velmi citliví na otázku vlastní bezpečnosti. Oni do určité míry pociťují ponížení z devadesátých let, kdy se rozpadl Sovětský svaz a Rusko se stalo rozkradenou, ekonomicky zničenou zemí. Takže dnes získávají zpět svůj pocit vlastenectví, někdy až šovinismu, a jsou hrdí, že se zase stávají silou, která má nějaké slovo v mezinárodním měřítku. Tím, že provádíme nějaká cvičení a eskalujeme nějakou vojenskou sílu, Putinovi v podstatě pomáháme.
Hodně se mluví v souvislosti s Ruskem o ruské propagandě, o hybridní válce, o činnostech proruských organizací, o trollování diskusí a ovlivňování veřejného mínění v evropských zemích. Na Ministerstvu vnitra má dokonce od příštího roku vzniknout Centrum terorismu a hybridních hrozeb. Myslíte si, že s takovými způsoby novodobé války je nutné bojovat?
Samozřejmě kyberterorismus nebo kybernetické útoky jsou velkým nebezpečím, to je největší nebezpečí z té oblasti hybridní války. Nemyslím si, že by tato opatření byla namířena výhradně proti Rusku, ale jsou namířena obecně proti kybernetickým útokům. Nemyslím si, že by se měla, jak se někteří – například různé think-tanky jako Evropské hodnoty – snaží, udělat nějaká databáze proruských trollů. Ono mnohdy jde o to, že se u nás nechce nazývat věci pravými jmény; co někdo považuje za protiruské, je mnohdy pravda, a to, co jiný považuje za proruské, je také objektivní pravda. Ale musíme se smířit s tím, že to je otázka propagandy, a my jsme na Západě, takže západní propaganda bude vždycky proti východní propagandě. Kde je pravda, to si musí každý najít sám. Když je sečtělý a sleduje i jiné než domácí zdroje, jiné než jen západní, nebo jen východní, může se určité pravdy, i když ta je také relativní, dopátrat.
Říkáte, že jsme součástí Západu, ale někteří lidé, například prezident Miloš Zeman, se snaží naši zahraničně politickou orientaci změnit. Nakolik je podle vás legitimní diskutovat o samotné geopolitické orientaci naší země, tedy členství NATO a EU?
Evropská unie dělá, když se vrátíme k migraci, všechno pro to, aby nedopadla dobře. Bohužel. My jsme se rozhodli pro členství v NATO, myslím, že velká část obyvatel s tím souhlasila. A podle mne s tím velká část souhlasí i v dnešní době, i když si myslím, že se ten poměr trochu obrací. My jsme se dali tou západní cestou, takže jsme blíž k Západu než k Východu, ale to neznamená, že bychom měli být neobjektivní a nevidět realitu, jaká je. Realita, když se na ní podíváte normálními brýlemi, je také různá. Ale diskutovat o něčem, jako je třeba členství v NATO, má smysl, když někdo navrhne jinou bezpečnostní organizaci. Já říkám svým studentům, že Česká republika neutrální být nemůže, neumím si to v naší pozici představit, takže si musíme vybrat. Vybrali jsme si NATO, jaká je druhá varianta? Nevidím jinou variantu. OKDB, což je organizace pro kolektivní bezpečnost Ruska, samozřejmě nepřipadá do úvahy. Vždycky, když někdo řekne, že někde nebudeme, ptám se: a budeme kde? Je to složité. Česká republika je malý hráč. Musí se pohybovat v prostředí velkých hráčů, je to možná cynické, ale je to tak. Nejsme pupek světa, nikdy jsme nebyli a nikdy nebudeme.
Ale netrpíme tady ve střední Evropě tím, že jsme na strategickém místě, takže – ač malí – ocitáme se často v hledáčku těch „velkých“?
Myslím, že celá východní a střední Evropa je svým způsobem strategickým prostorem, protože kdysi jsme byli nárazníkovým pásem Sovětského svazu a dnes jsme v podstatě nárazníkovým pásem Evropské unie. I když si nemyslím, že by někdo v Rusku plánoval nějakou invazi – ani do Pobaltí, do České republiky nebo kamkoli do Evropy. Z ruské strany není důvod, Rusové potřebují klid, aby si spravili ekonomiku. Rozhodně ne válku.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Libuše Frantová
