Teď jednali Rusové s Íránci a Turky v kazachstánské Astaně, tuším, že už po desáté, a zajímavý bude blížící se istanbulský summit Turecka, Ruska, Německa a Francie. Podle všeho na něm půjde hlavně o poválečnou rekonstrukci Sýrie. Francie už prolomila tabu a minulý týden ruským prostřednictvím do Sýrie – a vůbec poprvé na vládou kontrolovaná území, protože až dosud Západ podporoval jen džihádisty – přepravila 50 tun humanitární pomoci. Očividně si takovým postupem chce získat „lístek“ do fronty na možnost vydělat nějaké ty miliardy na rekonstrukci Sýrie, kterou po osm let pomáhala ničit. 

Fotogalerie: - Přehlídka moci

Podle německých médií by z rekonstrukce rád získal miliardy i Berlín, ale prý má problém, že je v čele státu pořád Bašár Asad, kterého jsme po goebbelsovsku po osm let vydávali za stvůru. A tak je teď hodně hloupé se tvářit, že je to najednou skoro kamarád. To chápu. Vylezete si na vidle a sesedání bolí jak čert. Na druhou stranu je bizarní, že si nějaký západní stát dokonce i poté, co Západ svou válku v Sýrii prohrál, klade jakési podmínky. Je to svým způsobem neuvěřitelné. Neuvěřitelná neschopnost vnímat a akceptovat realitu násobená puzením přeceňovat svůj vlastní význam v současném světě. Koho z hlediska rekonstrukce Sýrie asi tak zajímá „nějaké Německo“, když už jsou u hlavních „finančních kohoutků“ a obchodů Číňané, Rusové, Indové, Japonci…? Před týdnem byl v Berlíně ruský ministr zahraničí Lavrov s náčelníkem generálního štábu Gerasimovem a jednali přímo s Angelou Merkelovou. Vsadím se, že jí řekli něco jako: „Na Asada zapomeň, on zůstává, ale abyste se dostali k lizu, musíte naopak vy sami a ze všeho nejdřív zrušit sankce, jimiž jste Sýrii zahrnuli.“ Prostě, Západ prohrál, tak si s požadavky nemůže vyskakovat. Naopak. Tož uvidíme.    
A proč už naše média nemají Asada za zločince? Nevím, to je otázka spíš pro ně. Upřímně, mě názor českých mainstreamových médií moc nezajímá. Mají právo si psát a říkat, co chtějí, a ztrapňovat se, jak chtějí.

S jakou rychlostí Asadova armáda spolu s Rusy a Íránem přebírá kontrolu nad kurdským severovýchodem Sýrie? Počítá se se syrským Kurdistánem jako s jednající stranou? A pokud jde o turecký severozápad Sýrie, tak nikdo se zatím nemá k útoku na něj. Smířil se Asad s tím, že tuto část zkrátka pod sebe „nesjednotí“?

Mám dojem, že syrská vládní armáda ani Rusové kontrolu nad kurdskými oblastmi nepřebírají, protože to v současnosti není žádný akutní válečný problém. Tím spíš, že se stále jedná o tom, jaký statut vlastně tyto oblasti ve finále získají. A co víc, v oblasti jsou stále ještě americké základny, takže pokud se chtějí vyhnout zbytečným střetům, spěchat ani nelze. Některé zdroje ale tvrdí, že kurdské YPG, které pod hlavičkou Syrských demokratických sil tvořily páteř amerických pozemních sil v Sýrii, už souhlasily, že vrátí Damašku kontrolu nad východosyrskou Rakká a vpustí státní správu i do kurdské Hásaky, ale jak říkám, není to teď akutní problém. Jednání se ještě potáhnou, tak počkejme a uvidíme, co bude. 

A fakt, že se jednání potáhnou, je vcelku pochopitelný, protože Damašek ani nemůže jednat s „Kurdistánem“. Politicky nic takového ani neexistuje. Lze sice vymezit rámcově oblasti s převážně kurdským obyvatelstvem, ale takový „Kurdistán“ mluví mnohohlasem. Nejsilnější stranou jsou sice levicové YPG (Lidové obranné jednotky), ale vedle nich existuje spousta menších stran, které jdou YPG po krku a nejsou ochotné se podvolit právě této jediné, radikálně levicové ideologii. Čili nyní v Damašku vyjednává hned několik kurdských stran a koalic, takže předpokládám, že je tam i odpovídající „jednací“ chaos. Nicméně, některé ty strany stály během války po boku Damašku, jiné se nechaly najmout do amerického žoldu, takže předpokládám, že přístup syrského státu nebude až tak „vyvážený“. A taky předpokládám, že ačkoli Damašek ještě před rokem mluvil o autonomii pro Kurdistán, dnes už – poté, co YPG jako strana musela přijít ke křížku z donucení, neboť ji USA hodily přes palubu a YPG nic jiného než dohoda s Damaškem nezbyla – nic tak velkého jako autonomie na stole neleží. Naposledy jsem kdesi viděla pojem „decentralizace“, ale čert ví, co se jím vlastně v praxi rozumí. Nebo spíš bude rozumět.

To Idlíb u tureckých hranic je přece jen „žhavější“ téma, protože je to vlastně poslední velká bašta džihádu v Sýrii. Bavíme se o oblasti, která má asi 2,5 milionu obyvatel. Na zatím posledním kole rozhovorů v Astaně se Rusko, Írán a Turecko dohodly na svrchovanosti a územní celistvosti Sýrie, což podle všeho značí, že i Ankara – možná s hlasitým skřípěním zubů – souhlasí, že si Idlíb neponechá. Damašek mezitím ale pro jistotu přitápí pod kotlem, že pokud vše nepůjde po dobrém, bude následovat vojenská ofenzíva. Turecká armáda už posiluje na své straně hranic, protože se množí zprávy, že džihádisté formují své řady v očekávání boje, ale stále více jich před touto ofenzívou začíná také prchat přes hranici do Turecka (a nejspíš i dál, třeba do Evropy). Ankara tvrdí, že sama očistí Idlíb od Al-Káidy, Daeše a všech napojených teroristů, ale jak to bude vypadat nebo co bude pak, není jasné. Osobně bych si tipla, že „džiháduprostý“ Idlíb po válce zůstane jakousi tureckou „trofejí“ – formálně i správně bude tato oblast spadat pod Damašek, ale ekonomicky to bude třebas „vlivová zóna“ Turecka. Ankara totiž v ruských i čínských geopolitických plánech hraje velkou roli a musí být nějak odměněna za to, že změnila během války strany, jinak by se mohla cítit uražená a dělat do budoucna potíže…   

Prosakují informace o tom, že řešení by se mohlo najít i v Afghánistánu, kde je soupeřem, se kterým se asi musíme smířit, hnutí Tálibán. Jak to vypadá s dohodou s ním? Mimochodem, jak silný je na východě Afghánistánu Daeš (Islámský stát)? Ten dokonce válčí s Tálibánem, který považuje za „heretiky“. Zatímco Tálibánu je jedno, co bude mimo Afghánistán, Daeš chce ovládnout celý svět. Stává se i pro Západ Tálibán „snesitelnější“ ve srovnání s Daešem?

Začnu od konce. Pro USA je nestabilní a válčící Afghánistán, z něhož se neklid a napětí přelévá do okolních zemí a regionů, unikátním místem, odkud může „za jedny peníze“ udržovat v napětí Rusko, Čínu, Írán i Pákistán a celou Střední Asii. Takže není otázkou, jestli se tálibové stávají pro Západ přijatelnějšími než Daeš, ale do jaké míry může válka Daeše s Tálibánem posloužit americkému záměru udržovat celou oblast v pozoru – při potenciálním „úsporném“ (neboť přece „Amerika především!“) odsunu vlastních okupačních vojáků. A protože odpověď zní, že do „míry značné“, tak i když je Tálibán ve srovnání s Daešem skoro „čajíček“, nikdo mu přednost dávat nebude, protože potřebujeme něco jiného než vítězství těch „lepších“ – prosím, nechytejte mě za slovo, jako že snad fundamentalisty z Tálibánu nějak přehnaně miluju. Jen se je snažím vnímat v reálném kontextu.

A pokud bude USA tato válka mezi dvěma islamistickými hnutími vyhovovat, tak se mohou klidně stáhnout a podporovat ji zvenku – pro případ, že by třeba „uvadala“ nebo že by jedna strana měla zvítězit. A tím míním Tálibán, protože ti „srabi“ nikdy neměli čáku bojovat mimo afghánské území a dodnes se pevně drží podmínky, že mír nastane s odchodem posledního zahraničního vojáka… A kdyby takový Tálibán vyhrál válku v Afghánistánu, tak už se žádná větší destabilizace regionu konat nebude. Takže válku vyhrát nesmí. Ale kdyby vyhrál Daeš a proměnil si Afghánistán ve své hnízdo, z něhož by, jak říkáte, dobýval celý svět… To by, panečku, byla ta správná destabilizace, která by ospravedlnila kosmické zbrojní výdaje a všechno ostatní, co pomáhá vojensko-průmyslovému komplexu…  

A že všechno k takovému vývoji směřuje, naznačují i americká média z americko-tálibánských jednání. USA prý Tálibánu rovnou nabídly většinu Afghánistánu bez boje, jako že si nechají jen pár základen ve velkých městech, jako jsou Kábul nebo Kandahár, ale je jasné, že by je tam tálibové při svém puzení osvobodit celý Afghánistán ve finále nenechali a po zablokování zásobovacích tras přes Pákistán by USA prostě konstatovaly „game over“. Po osmnácti letech, během nichž nedokázala nejsilnější armáda na světě porazit vousáče v hábitech a sandálech s kalašnikovy, by se nikdo nemohl divit. Američtí hoši by se mohli skoro triumfálně vrátit „dom“. Ale kýžená válka a politický dopad na region by pokračovaly péčí Daeše, takže by USA z geostrategického hlediska vlastně, přinejmenším prozatím, neprohrály. To je už jen otázka píárového zpracování…  

Na tom všem je ale nejšílenější, že Afghánci jsou už přes čtyřicet let ve válce iniciované zvenčí. Že už další generace lidí tam sice neumějí číst a psát, ale zato sborku a rozborku kalašnikova zvládnou za pár vteřin i se zavřenýma očima. A výbušninu, kterou položí někam k silnici, smontují za pár minut. Je to neuvěřitelná tragédie, která nikoho už jako by ani nezajímala… 

Steve Bannon se chystá podat pomocnou ruku „euroskeptickým“ skupinám v Evropě. Je to dle vás jeho sólo akce, nebo je to s posvěcením jeho bývalého bosse Donalda J. Trumpa? U nás jeho snaha zaujala exprezidenta Václava Klause, už méně zaujala Okamuru. Skupinek euroskeptiků je ostatně i v europarlamentu více. Čekáte nějaký zásadní dopad na volby do EP?

Podat „pomocnou ruku euroskeptickým skupinám“ je taková neslaná nemastná formulace. Titulek „Bannon se postavil Sorosovi, přímo u něj doma, v Bruselu!“ by se jistě „prodával“ mnohem líp. A v tom je ale taky celý ten problém. Nevím, kolik peněz za Bannonem je, ale vsadím se, že to nejsou žádné srovnatelné sorosovské miliardy. Také to jeho „centrum“, které má mít snad až dvacet zaměstnanců, asi nejde poměřovat s hustou sítí neziskových a jiných organizací po celé Evropě, ani nemluvě o více než dvou stech europoslancích a dalších bruselských fousech, jejichž „spolehlivým přátelstvím“ se Soros chlubí. Čili být euroskeptikem, moc bych od Bannona zatím nečekala, protože bude mít hlavně velké problémy sám se sebou a se zaplacením nájmu za kanceláře. Jasně, tak špatně na tom asi taky nebude, ale…

Nicméně, pro Sorose není problémem Bannon, ale evropští politici, z nichž si mnohé omotal kolem prstu, protože je nutí pokračovat v dosavadní politice, čímž si vlastně podřezávají své vlastní, a tím pádem i sorosovské větve. Tuhle Reuters psal o průzkumu, podle něhož euroskeptici mohou příští rok po volbách v Evropském parlamentu obsadit až 60 procent křesel. Čili ono to vlastně „funguje“ i bez Bannona, bohatě totiž stačí ti, co nyní Evropě vesměs ještě vládnou. Když k tomu přičteme ty masy „sluníčkářů“, z nichž mnozí opravdu působí jako totální mimoni, tak je vymalováno. I když nemůžu se ubránit pocitu, že pokud v Evropském parlamentu opravdu zasedne většina, která Evropskou unii z nejrůznějších důvodů odmítá, tak se ocitneme v jakési obří logické chybě. Nastane totální bizár, se kterým tedy „otcové zakladatelé“ zcela jistě nepočítali. A to ani nemluvím o tom, že přesně nechápu, co že to všichni ti euroskeptici v praxi chtějí … a co chce ten Bannon…     

Popularita Emmanuela Macrona je na historickém minimu, podpora strany Merkelové také klesá. Co dělají náčelníci německo-francouzského „motoru“ evropské integrace tak špatně?

To nemá smysl řešit pořád dokola, protože bychom tu mohli sedět do rána, takže stručně: Očividně žijí mimo realitu, naslouchají všem jiným než národům, jimž vládnou, a nejsou s to – nebo už ani nemohou – vnést do politiky každodenní skutečnost. Výsledek se dostavuje… My trochu starší máme silný pocit, že už jsme něco podobného, i když v jiném gardu, viděli a zažili…

Itálie zachránila migranty, ale šupem je poslala zpět do Libye. Jak to, že to najednou jde, když se při všech jednáních zdůrazňuje, že je nutné je odvézt až do Itálie? Třebaže je to dál než do Libye? Je to precedens?

Obecně platí, že teoreticky jde vždycky všechno, ale právě proto máme nějaký systém zákonů a pravidel, aby nenastal absolutní chaos. A vrácení lidí z mezinárodních vod do země, kde mohou být ohroženi na životech, takovým porušením mezinárodních právních norem je. Kdosi kdysi takový zákon vymyslel a členské státy OSN to odhlasovaly. Smůla. Chci říci, že spousta lidí sice aplauduje, že to „najednou jde“, ale pokud budeme porušovat další a další zákony a mezinárodní právo – po Kosovu, Iráku, Libyi, Sýrii a tak dále – kde potom skončíme? A kde potom bereme morální oprávnění trestat třeba Rusko za Krym? Čili čím víc zákonů se poruší, tím větší chaos nastane. A tím chaosem myslím prostý fakt, že v mezinárodních vztazích zavládne „právo silnějšího“. Ne že by „zákony džungle“ nepanovaly už dnes, ale i tak. S každým dalším zákonem, který přestaneme respektovat jen proto, že se nám zrovna nehodí, přijde nějaká adekvátní reakce, klidně i ze strany, odkud bychom to ani nečekali. Svět je chaotický už dnes a malé státy, jakým jsme i my, by měly na dodržování mezinárodního práva trvat především, protože žádné jiné opory nemáme. Teď, co Trump přijel do Evropy a rozdupal nám tady všechny bábovičky, to platí dvojnásob.

Zkrátka, jestli to někdo vnímá jako precedent a navíc nad ním jásá, tak proč by měli nějaké zákony a normy dodržovat ostatní a v jiných případech? Proč by si třeba Maďaři, Poláci a Rusové nemohli „precedentně“ rozebrat celou Ukrajinu?   

Co bychom v příštích týdnech měli sledovat?

Teploměry…

Psali jsme:

Další umělec bojkotuje: Pavel Šporcl odmítl zahrát hymnu

MŠMT: Spolek Moto GP dodal podklady až 1. srpna odpoledne

Vedro a sucho: Stát připraví zákon, jak to překonat

Je to možné? K Rusku čelem, k Číně zády, Donalde, našeptali prý Trumpovi