V komentáři pro Český rozhlas plus jste v souvislosti s děním na Ministerstvu spravedlnosti upozornil na to, že ministryně Helena Válková nemůže jen tak obcházet rozhodnutí kolektivních orgánů, na něž přenesla příslušnou pravomoc. Senátor Libor Michálek ale tvrdí, že náměstek Pavel Štern odmítl své nadřízené sdělit podrobnosti na základě pravidla, které si schválil sám. A vyvozuje z toho, že by za čas mohl chtít před ministryní utajit třeba i to, jakých položek by se mělo týkat případné zvýšení provozních výdajů v návrhu rozpočtu. Co říkáte takové úvaze?
Upřímně řečeno, já si nedovedu představit, jak pan senátor Michálek mohl takovéto stanovisko zaujmout. Přece ten dokument, kterým byla komise provádějící průzkum cen elektronických náramků pro domácí vězně ustanovená a podle něhož měla jednat, byl uveřejněn na webu Ministerstva spravedlnosti, respektive Probační a mediační služby, protože tu zakázku řídila Probační a mediační služba. A to pravidlo si neschvaloval pan náměstek, ale schválila ho paní ministryně. Takže pan senátor se velmi mýlí. Pravidlo zavedla paní ministryně, ale pak ho sama odmítla respektovat. V tom je ten problém.
Prof. JUDr. Helena Válková, CSc.
Který světový státník je váš nejoblíbenější?Anketa
Už před Pavlem Šternem musela na Ministerstvu spravedlnosti skončit ve funkci náměstkyně Hana Marvanová a při té příležitosti zazněly komentáře, ve střetu obou dam šlo o zásadní boj o to, zda se boj s korupcí vezme vážně, nebo zda se o něm bude jenom mluvit. Jak jste to vnímal vy?
K tomu nemám bližší informace. Ale podle mého mají novináři kontrolovat, jak se dodržují formální pravidla, protože ty věcné informace jsou jim přístupné. A tam je důležité to, že paní ministryně stejně tak schválila výběrovou komisi, ve které byla například předsedkyně Nejvyššího soudu Brožová. Komise pak sestavila pořadí vhodných kandidátů na předsedu krajského soudu a paní ministryně zatím její rozhodnutí nerespektovala. Samozřejmě se s jejím závěrem nemusí ztotožnit. Ale pak by měla velmi transparentně předestřít, proč se s nimi neztotožňuje a co s tím tedy udělá.
Přijde mi to velice podobné jako v případě náměstka Šterna, že paní ministryně delegovala kompetenci na nějakou komisi, kterou sama ustavila, a pak se s ní neztotožnila. Jestli těm komisím nevěří, tak se má sama nominovat členkou těch komisí a může být u toho rozhodování, tomu nic nebrání. Ale to neudělala a potom zasahovala do výsledku procesu, jenž udělají orgány, na které delegovala kompetence. To je to, co se mi nelíbí.
Psali jsme:
Vláda Bohuslava Sobotky mluví často o nutnosti boje s korupcí, ale to samé jsme slýchali od vlády Petra Nečase. Je důvod očekávat, že to tentokrát bude myšleno vážně?
Já pořád doufám, že ta šance existuje. Díky iniciativě Rekonstrukce státu se dostala do veřejného prostoru jakási měřítka či objektivní kritéria, podle nichž bude možné posuzovat, jak se vláda chová. A už přístup této vlády k zákonu o státní službě je něco úplně jiného, než navrhoval Nečasův kabinet. Co navrhovala Nečasova vláda, to byl paskvil. Pochopitelně ještě není vyhráno. Ten zákon o státní službě se bude projednávat v Parlamentu, a co bude výsledek, je ve hvězdách. Ale bude to možné kontrolovat a bude možné na to upozorňovat, jestli to bude skutečně mít protikorupční charakter, nebo ne. Nečasova vláda také nikdy nechtěla zvýšit kompetence Nejvyššího kontrolního úřadu, tahle vláda na tom pracuje. Nečasova vláda nechtěla zveřejňování smluv na internetu, tato vláda registr smluv prosadit chce. To jsou velmi důležité záležitosti.
Fotogalerie: - Zeman na Vysočině
A jaký je váš názor na evergreen sociálních demokratů, tedy na pravidelně před volbami slibované zavedení majetkových přiznání?
Zákon o prokazování původu majetku je ta naprosto klíčová norma a Nečasova vláda o ní nechtěla ani slyšet. Mimochodem málokdo už asi ví, že v roce 1992 Česká národní rada, jejímž členem jsem byl, schválila v zákonu o správě daní a poplatků také paragraf 42 - přiznání k majetku. Ale potom Klausova koaliční vláda – Klaus, Lux, Kalvoda – ten paragraf z toho zákona odstranila v okamžiku, kdy měl vstoupit v účinnost. Teď bychom se k tomu vrátili a začali bychom nastavovat pravidla, která by mohla korupci významně omezit. Zatím bych držel palce vládě, ať se jí to povede, i když ten odpor v Parlamentu je velký i mezi stranami vládní koalice.
Nedá se tenhle navrhovaný zákon vnímat jako frustrace pro poctivé občany, které to bude obtěžovat, i pro veřejnost, až zjistí, že je to zcela neúčinný nástroj, jak v rozhovoru pro Český rozhlas Radiožurnál prohlásil exministr financí Miroslav Kalousek?
Kdyby ta majetková přiznání byla v tom původním znění, tak by to obtěžování občanů bylo. Pokud to ale bude zákon o prokazování původu majetku, což znamená, že to bude na dožádání příslušných orgánů, tak je to podle mého názoru naprosto v pořádku. Podívejte se, když vám v Německu přijde na soukromé konto nějaká vyšší částka, tak neuplyne několik týdnů a jste dotazován, odkud tam ta částka přišla. Vyprávěl mi podnikatel, jak byl na návštěvě u kamaráda a tomu zazvonil na dveře berňák a ptal se, co je těch sto tisíc euro, které mu přišly na konto. Popletl si číslo účtu a místo podnikatelského napsal svůj soukromý účet. A už byl kontrolován. Já to za obtěžování nepovažuji, a když má být ve státě doopravdy pořádek, tak je takový zákon potřebný. A myslím si, že žádný rozumný člověk to nemůže považovat za šikanu a obtěžování občanů.
Možná ještě víc než sociální demokracie se proti korupci vymezuje předseda hnutí ANO Andrej Babiš, který mluví o tom, jak to tu předchozí vládní garnitury rozkradly. Mohl by být právě on tím, kdo s korupcí u nás zatočí? I tohle očekávání veřejnosti je jedním z důvodů, proč je v čele žebříčku popularity politiků.
Jako analytik se dívám na to, co kdo dělá, ne co kdo říká. Ale na tom, co dělá pan Babiš, je podle mého názoru velmi chvályhodné to, jaké lidi obsazuje do vysokých funkcí. Za svého prvního náměstka si na Ministerstvo financí vzal Lukáše Wagenknechta, který upozornil mimo jiné na rozkrádání evropských dotací v Regionálním operačním programu Severozápad. Museli jsme proto vracet dvě a půl miliardy korun neoprávněně vyčerpaných dotací a dokonce se na tom muselo podílet Ministerstvo financí, takže pan ministr Kalousek ho tehdy velmi nenáviděl. U mě má pan Lukáš Wagenknecht doopravdy vynikající pověst. Když se lidé s takovým kreditem dostávají do státní správy, tak je to pro mě signál o tom, že se boj s korupcí začíná myslet vážně. Ale je třeba pořád sledovat, jak to bude vypadat dál a jak bude hnutí ANO podporovat protikorupční zákony.
Kromě domácí politiky se v komentářích posledních měsíců věnujete i dění na Ukrajině. Jakou roli v tamních událostech sehrály z vašeho pohledu Evropská unie, Rusko a Spojené státy?
Myslím, že Evropská unie považovala rozšiřování za naprosto bezproblémový proces, který přináší těm zúčastněným zemím jenom blaho. A přitom přehlédla varování, že vstup do Evropské unie bývá velmi často doprovázen vstupem do NATO jako do bezpečnostní struktury. A že také existují země, zejména Ruská federace, která ten proces nevnímá jako přátelský akt. Prezident Putin na to upozorňoval v Mnichově v roce 2007 a říkal naprosto jednoznačně, že takový postup znamená, že Rusko nebude moci dál spolupracovat se Západem způsobem, jakým to dělalo předtím. Tenkrát ho tam školil ministr Schwarzenberg. Myslím si, že to bylo hrubé podcenění bezpečnostních zájmů Ruska. Putinův projev byl reakcí na americký unilateralismus George W. Bushe a válku v Iráku. Za tu válku přímo nenesou odpovědnost ani Evropská unie, ani NATO, protože to nebyla válka, kterou by odsouhlasily tyhle dvě instituce, ale byl to sólopodnik Spojených států, respektive Bushovy vlády v USA.
Podle vás tedy není namístě stavět kvůli událostem na Ukrajině Rusko a prezidenta Putina na pranýř, jak to dělají mnozí čeští politici i komentátoři?
Samozřejmě tvrdím, že anexe Krymu je porušením mezinárodního práva. Je to porušení závazku, k němuž se Rusko zavázalo v roce 1994 v souvislosti s likvidací jaderných materiálů na Ukrajině. Takže to samozřejmě není možné schvalovat. Na druhou stranu Evropská unie a NATO musí – podle mě – respektovat zájmy Ruska, protože bez spolupráce s Ruskem se ukrajinská krize vyřešit nedá. Ukrajina má teď čtyři měsíce bene, může vyvážet bezcelně do Evropské unie. Ale v okamžiku, jakmile bude moci Evropská unie vyvážet bezcelně na Ukrajinu, tak to bude znamenat šok pro ukrajinskou ekonomiku, která, si myslím, na tu konkurenci připravena není.
Co by to pro Ukrajinu znamenalo?
To nemůže vést k ničemu jinému než k zavedení přísných hospodářských opatření na Ukrajině, to znamená, že se budou zvyšovat dodnes dotované ceny ropy, plynu a tak dál. Čili představa, že smlouva s Evropskou unií vyřeší potíže Ukrajiny, je šedá iluze. Ukrajina se bude léčit dlouho, a že by se léčila bez spolupráce s Ruskem, je iluze. Jednoduše mi z toho vychází, mám-li hledat řešení situace Ukrajiny, vidím ji ve spolupráci s Ruskem. Pak nemá velký smysl mluvit neustále o sankcích, ale doopravdy začít připravovat takovou politiku, která tu spolupráci umožní.
Ing. Václav Žák (* 28. července 1945, Tábor) je český programátor, politik a publicista, signatář Charty 77, bývalý poslanec a místopředseda České národní rady a do května 2009 i předseda Rady pro rozhlasové a televizní vysílání.
Narodil se v Táboře, roku 1967 vystudoval Fakultu technické a jaderné fyziky ČVUT a po studijním pobytu v Anglii pracoval jako programátor ve Výzkumném ústavu matematických strojů v Praze. Roku 1977 podepsal Chartu 77 a účastnil se různých disidentských podniků, podílel se na založení Klubu nezávislé inteligence i Občanského fóra. Roku 1990 se stal ředitelem odboru informatizace na Ministerstvu školství a podílel se na založení vysokoškolské počítačové sítě. V červnu 1990 byl zvolen poslancem ČNR za Občanské fórum a pak i místopředsedou ČNR. Po rozpadu OF byl členem Občanského hnutí a od roku 1992 pracoval jako redaktor a publicista v časopisech nakladatelství Ekonom, v rozhlase aj. Přednášel také politickou teorii na Karlově univerzitě v Praze a na Univerzitě v Hradci Králové. Od roku 2002 je šéfredaktorem časopisu Listy. V letech 2003 až 2009 byl členem Rady pro rozhlasové a televizní vysílání a v letech 2006 až 2009 jejím předsedou. (zdroj: wikipedie.cz)
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
