Joe Biden v projevu pro ukrajinský parlament už před nějakým časem řekl na adresu Ukrajiny, že je to jedna z nejzkorumpovanějších zemí světa, a naznačil, že USA a další západní spojenci očekávají od země velké změny v této oblasti. Korupce ovšem byla také jedním z ústředních témat Euromajdanu na přelomu roku 2013/14, po kterém se k vládě dostala větší část starých politiků s oligarchickým zázemím a menší těch nových.
Staré a nové úřady pro boj s korupcí
Jako součást západní politiky na Ukrajině a ukrajinského přibližování se Západu (či EU) vznikl na zelené louce a pomocí zvláštního zákona Národní protikorupční úřad. Důvodů k tomu bylo dost. Hlavně ten, že generální prokuratura nepředstavovala před Euromajdanem ani po něm spolehlivý a nezávislý orgán. Také v ukrajinské ústavě se dočtete, že justice je nezávislá na zákonodárné a výkonné moci. Na Ukrajině to v praxi neplatilo a dost dobře neplatí ani dnes.
Staronová Ukrajina se „reformátorsky“ mění v nepřehledný byrokratický moloch, kde se mezi sebou bijí pravomoci nových a starých institucí a především nejrůznější staré a nové zájmy a praxe v pozadí. K radikálnímu řezu se totiž nikdo ještě neodhodlal. Země má Národní protikorupční úřad (NPÚ) a úřad protikorupčního prokurátora, dále novou národní policii a staré ministerstvo vnitra. Nově mají ještě vzniknout Národní agentura boje proti korupci a Národní vyšetřovací úřad, i když i nadále existuje Bezpečnostní služba Ukrajiny. Existuje také vojenská prokuratura, ale má vzniknout nově vojenská policie. A nakonec i nadále zůstává generální prokuratura jako vyšetřovací a žalující orgán.
Fotogalerie: - Úklid Václava Bělohradského
Generální prokuratura a její šéf byli křižovatkou nejrůznějších politických, stranických i parlamentních vlivů. Výsledkem byla v kostce řečeno výběrová spravedlnost. V tom lepším případě. V tom horším prokuratura jako nástroj k dořešení nebo řešení konkrétních politických cílů a zakázek. Aneb „pro přátele všechno, nepřátelům zákon“. Platilo to nikoliv jenom za „proruského“ Janukovyče, ale v podstatě po celou dobu existence postsovětské Ukrajiny.
Prokuratura versus Národní protikorupční úřad
Vznik Národního protikorupčního úřadu (NPÚ) měl překreslit nově celou mapu ukrajinské války s korupcí. Úřad dostal nezávislé postavení, odlišné od prokuratury. Paralelně došlo k pokusu reformovat vlastní generální prokuraturu. Jenže už na začátku roku 2016 bylo jasné, že s reformou generální prokuratury to nebude tak jednoduché a že uvnitř ní vzplál konflikt o koncepci a další zájmy. Prezident Porošenko v době zdlouhavé vládní krize požadoval rezignaci generálního prokurátora Šokina a po jeho odvolání v půlce května na jeho místo jmenoval Jurije Lucenka, blízce spojeného s jeho politickou stranou Blok Petra Porošenka a také s Euromajdanem. Reforma prokuratury není do dnešních dnů hotová. Na adresu problému ukrajinští pozorovatelé píší v přítomném čase, že „ten, kdo bojuje s korupcí na Ukrajině, se nepochybně srazí s korupčními schématy, která prokuratura kryje“.
Latentní systémový konflikt mezi novým nezávislým protikorupčním orgánem „z dovozu“ a starým pilířem justičního systému Ukrajiny zřejmě pokračoval delší dobu. Na začátku srpna se ho už nepodařilo udržet mimo veřejné zraky. 12. srpna došlo k bezprecedentnímu střetu mezi pracovníky NPÚ a Generální prokuratury Ukrajiny (GPU). Incident spadl do doby, kdy se také zostřilo napětí mezi Ukrajinou a Ruskem v důsledku „diverzantské kauzy“. Při něm pracovníci GPU zatkli a jedenáct hodin zadržovali ve vazbě dva zaměstnance NPÚ. Kolem jejich zadržení pak došlo dokonce podle zveřejněného videa ke rvačce mezi „specnaz“ NABU a zaměstnanci GPU spolu s několika dalšími hysterickými scénkami hádek a vyhrožování.
Pikantní je, že celá věc se strhla v Kyjevě kolem bytu, ve kterém měli vyšetřovatelé NPÚ umístěnou techniku na sledování. A sledovaným byl podle všeho prokurátor Dmitrij Sus, který pak celé „protioperaci“ generální prokuratury velel. Sus vyšetřuje jeden z velkých korupčních případů kolem podniku Ukrgazněftdobyča a zdá se, že při tom je sledován vyšetřovateli NPÚ…
Následně, a to už je šokující informace, v NPÚ zadržení svých dvou zaměstnanců pochopili jako „únos“, a proto k budově GPU poslali speciální jednotku, aby ji vzala útokem. Po intervenci šéfa NPÚ A. Sytnika a generálního prokurátora Ukrajiny J. Lucenka k němu nakonec nedošlo a oba vyšetřovatelé byli propuštěni. Tímto válečnickým stylem dnes, zdá se, pracují orgány, které mají chránit právo a prosazovat spravedlnost.
NPÚ vyšetřuje prokurátory i ministra vnitra
Celá věc ukazuje na to, že NPÚ provádí šetření, která se týkají právě práce generální prokuratury a týkají se boje s korupcí. Vedle už zmíněného prokurátora Suse se v médiích objevily zprávy o vyšetřování soudce Nikolaje Čause, který s GPU „spolupracuje“, tzn. je nejspíš součástí nějakého korupčního schématu a jde prokuratuře na ruku. Právě Čaus měl podle informací a nahrávek NPÚ požadovat úplatek v hodnotě 150 tisíc dolarů. A nejnověji dostalo NPÚ povolení k přístupu k telefonním hovorům ministra vnitra Arsena Avakova v souvislosti s podezřelým prodejem ruksaků od firmy, ke které má vztah jeho syn Alexandr. Podobná vyšetřování NPÚ samo sebou budí obrovskou nevoli ve „starých strukturách“ moci. Bezprostřední důsledky vlastního incidentu vedly k absurdní situaci: NPÚ otevřela vůči pracovníkům GPU vyšetřování a GPU začala recipročně vyšetřovat agenturu NPÚ.
Po celkově chladném setkání mezi ředitelem NABU Artemem Sytnikem a šéfem prokuratury Jurijem Lucenkem 17. srpna byla věc předána do rukou Služby bezpečnosti Ukrajiny, která má celý incident nezávisle vyšetřit. Prezident Porošenko k případu veřejně mlčel, i když je celkem možné, že do něj vstoupil nějakým způsobem kuloárně. Každopádně je jasné, že tímto způsobem přešla žhavá fáze konfliktu znovu do latentního stavu. Zdá se, že boj proti korupci se v ukrajinském případě stává také bojem o boj proti korupci.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: Veronika Sušová-Salminen
