Vrchol nevkusu, manipulace veřejným míněním. Zdeněk Zbořil se zlobí na to, jaké obrázky uprchlíků vidíme. A sděluje: Ne, že by Moravec byl blbec, ale...

7. 9. 2015 8:08

ROZJEZD ZDEŇKA ZBOŘILA Ani začátek čínské investiční expanze spojený s cestami prezidenta Miloše Zemana nevynese hlavě státu podle politologa Zdeňka Zbořila u kritiků žádné uznání, ale zase jen zášť a nenávist. Při hodnocení uprchlické krize dochází k závěru, že vedle převaděčů budou na migrantech vydělávat také státy, které si za svou otevřenou náruč nechají zaplatit ať už od celé Evropské unie nebo z fondu pro uprchlíky OSN.

Vrchol nevkusu, manipulace veřejným míněním. Zdeněk Zbořil se zlobí na to, jaké obrázky uprchlíků vidíme. A sděluje: Ne, že by Moravec byl blbec, ale...
Foto: Hans Štembera
Popisek: Politolog Zdeněk Zbořil

Anketa

Přesvědčila vás fotka utonulého syrského chlapečka, že máme přijímat uprchlíky?

0%
hlasovalo: 19513 lidí

Český prezident Miloš Zeman na závěr své návštěvy Číny konstatoval, že uzavřené dohody představují pravděpodobný začátek čínské investiční expanze, o které se tvrdilo, že nikdy nenastane. Ten zahrnuje investici ve výši deseti miliard a týká se koupě letecké společnosti Travel Service, pivovaru Lobkowicz či mediálního impéria Médea Group. „Vstup do společnosti Travel Service napravuje chybu Miroslava Kalouska, který kdysi prodal ČSA za cenu poloviny jednoho motoru Boeingu 737. Předpokládá se spojení Travel Service a Českých aerolinií tak, že vnikne silný národní dopravce,“ uvedl prezident.

Investiční společnost China Energy Company Limited, která patří mezi pět set firem s největším obratem na světě, už před těmito investicemi koupila Martinický palác na Hradčanech, sídlo bývalé Živnobanky v ulici Na Příkopě, kde bude mít firma své evropské sídlo, a také fotbalovou Slavii. „Když Roman Abramovič koupil Chelsea, Angličané to považovali za velmi dobrou investici, a naopak pokud Slavia byla v českých rukou, příliš oslnivé výkony nepodávala,“ komentoval to prezident, jenž připomněl i účast Pavla Nedvěda, který v Šanghaji povede česko-čínskou fotbalovou školu. „Je tady velice oblíbený. Když jsem měl setkání s čínským prezidentem, všichni členové čínské delegace se s ním chtěli vyfotit,“ doplnil Miloš Zeman.

Kritici se budou snažit pomlouvat aktivity, kterým prezident pomáhá

Hlavě státu to však v České republice zcela jistě nevynese jen slova uznání. „Především si myslím, že to panu prezidentovi přinese zášť a nenávist. Už ve zpravodajství České televize jsme viděli, jak se neustále hledají záběry, které by ho mohly nějak dehonestovat. Těch pět, možná šest záběrů, které se České televizi podařilo natočit, se donekonečna opakovaly, a to dokonce v jednom vstupu, to byla obrazová informace za všechny peníze. Z toho bylo patrné, že v České televizi není pan prezident oblíben. Předpokládám, že najde také dost kritiků, kteří se budou soustřeďovat na to, že neměl v klopě vlaječku Tibetu jako kdysi Mirek Topolánek, když byl v Pekingu na olympijských hrách. Dokonce čekám, že se ti kritici budou snažit pomlouvat ty aktivity, kterým on pomáhá,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Zdeněk Zbořil.

Uzavřené kontrakty považuje za velký úspěch pro naše podnikatele a obchodníky. „Jejich dopad v České republice je samozřejmě zajímavý. Tak jak kdysi dokázali ruští podnikatelé rekonstruovat Karlovy Vary, tak těch čínských peněz je ještě víc. Zřejmě si mohou koupit nejenom bývalou budovu Živnobanky nebo nejstarší český fotbalový klub Slavii, ale ještě další zajímavé aktivity. Zaujalo mě vyjádření, že pan prezident také symbolicky vstupuje na tu Hedvábnou stezku z Číny až do Evropy, což je projekt, se kterým přišel Vladimir Putin. Ten u nás určitě vyvolá velký zájem a kritiků se objeví celá řada, pokud si toho tedy dokážou všimnout,“ poznamenává politický analytik.

Zem nasáklou krví najdeme po bombardování Iráku, Afghánistánu či Vietnamu

Na kritiku nemusel Miloš Zeman ani čekat na návrat domů. „Pokud by šlo prezidentovi opravdu o podporu našeho hospodářství, jel by spíše do Jižní Koreje či Japonska,“ vzkázal přes twitter ministr zemědělství Marian Jurečka. Z jiného úhlu se do prezidenta a jeho návštěvy v Číně pustil člen Konfederace politických vězňů Jiří Kubík. „Jak se vám chodilo po dlažbě a asfaltu nasáklém uvnitř hektolitry krve studentů zavražděných vašimi čínskými přáteli?“ ptá se Kubík a žádá vysvětlení, proč se česká hlava státu zúčastnila tamních oslav konce druhé světové války a přehlídky na náměstí Nebeského klidu, kde v roce 1989 došlo k masakru stovek studentů. Pozadu nezůstala výrokem o českém šaškovi u carského stolu při hodnocení prezidentovy cesty do Číny a setkání s jeho ruským protějškem Vladimirem Putinem ani exministryně pro lidská práva Džamila Stehlíková.

Ing. Miloš Zeman, CSc.

  • BPP
  • První přímo zvolený prezident ČR
  • prezident České republiky

Chápat by se podle politologa dalo snad jen vyjádření ministra Jurečky, protože Jižní Korea je neméně rychle se rozvíjející ekonomikou. „Ale je také mnohem tvrdší. O nás má zájem jen jako o montovnu jejich produktů automobilového průmyslu. Protože jsem v Koreji strávil dva roky docela zajímavého pobytu, tak vím, že si nějaké spolupráce s námi váží, ale mnohem raději podnikají v jihovýchodní Asii. Takže ta výtka páně Jurečkova by jenom mohla doplnit cestovní plán pana prezidenta o Koreu, ale zdá se mi, že kontakty mezi jejími a našimi firmami už jsou tak pevné, že není třeba je víc rozvíjet. A pokud jde o tu zem nasáklou krví, tak ať se kritici projdou někdy po zemi zbrocené krví po bombardování Iráku, Afghánistánu či Vietnamu, na který američtí letci během vietnamské války svrhli více pum, než bylo svrženo na Německo během druhé světové války,“ poukazuje Zdeněk Zbořil.

Čínská finanční expanze přinese možná vyšší pracovní úsilí

V té souvislosti neslyšel nic o tom, že by Džamila Stehlíková či někdo jiný odmítl cestovat do Spojených států, ale naopak se tam snaží dostat při každé příležitosti, která se namane. „To je žargon, který kritiky prezidentských aktivit vlastně diskreditují. Možná by bylo zajímavější než nadávat Miloši Zemanovi se podívat, jestli v jeho aktivitách nejsou nějaká úskalí, na nichž se jeho energie může vyčerpat. Konec konců jsem neslyšel od kritiků takové varování, že Číňané vůči nám nejsou vstřícní jen proto, že byl pan prezident na přehlídce, ale především proto, že jsou to tvrdí obchodníci. Možná, že úspěch, který tu čínská finanční expanze přinese, bude spoustu lidí stát také vyšší pracovní úsilí, popřípadě i to, že mohou přijít o práci, kterou jim zajišťovala taková ta lenivější evropská kultura,“ upozorňuje politolog.

Při čtvrtečním setkání s Vladimirem Putinem vyzval český prezident Rusko, aby se připojilo k mezinárodnímu úsilí o zastavení teroristických akcí Islámského státu. Miloš Zeman zmínil, že o této otázce hodlá mluvit v projevu na nadcházející schůzi Valného shromáždění OSN. Tam se chystá promluvit i ruský prezident. „Možná si dokonce chtěli ověřit, kdo s čím na Valném shromáždění vystoupí, protože pan prezident Zeman to setkání odůvodnil také tím, což je opravdu významné, že Vladimir Putin je představitelem země, která je stálým členem Rady bezpečnosti, a že spousta věcí, které je třeba řešit, by měla být s mandátem Rady bezpečnosti. To je něco, na co jsme kašlali, dokonce když jsme potřebovali vybombardovat Libyi a realizovat arabské jaro, tak jsme téměř chtěli OSN rozpouštět,“ připomíná Zdeněk Zbořil.

Nepřátelství mezi státy je spíš živeno politickými klauny

Tentokrát se ale podle jeho názoru dostala Evropa a možná i Spojené státy do takových problémů, že mají před sebou jen dvě řešení. „Buď se budou muset rozhodnout pro nějaké velmi radikální, téměř vojenské, vstoupení do světové politiky, nebo se budou muset pokusit o jistou míru spolupráce. Tu si neumím představit, ale pokud se nechceme tentokrát my utopit v krvi, tak bude nezbytná. A bude třeba hledat nějaký způsob, jak k ní ty znepřátelené země a znepřátelené politiky dovést. Když jsem se díval na mistrovství světa v atletice v Pekingu, tak se mi zdálo, že to nepřátelství je spíše živeno politickými klauny než ostatními lidmi, kteří při takové příležitosti, jako byl tento šampionát, k sobě umí najít cestu mnohem snadněji než ti političtí klauni,“ míní politolog.

V minulých dnech se objevily také informace, že Rusko už se do boje proti Islámskému státu zapojilo. Kvůli zprávám o jeho angažovanosti v Sýrii si v sobotu volali ministři zahraničí Ruska a USA Sergej Lavrov a John Kerry. Šéf americké diplomacie vyjádřil obavy z toho, že by podobné kroky ještě více vyhrotily konflikt a přinesly by i riziko střetu s protiislamistickou koalicí vedenou USA, která už v Sýrii operuje. „Zatímco od rána do večera nás média zahlcují zprávami o uprchlících z této oblasti, zejména tedy ze Sýrie, tak o skutečné situaci toho moc nevíme. Snad kromě toho, že na hranici s Tureckem jsou čtyři miliony uprchlíků v táborech a že se tam válčí tak, že už nevíme, kdo s kým a proti komu,“ říká pro ParlamentníListy.cz Zdeněk Zbořil.

Sýrie může být lakmusovým papírkem, který ukáže napětí mezi Ruskem a USA

Považuje za pravděpodobné, že diskuse o ruské vojenské základně v Sýrii vedla před několika měsíci k tomu, že Spojené státy upustily od podpory nějakého masívního útoku proti Bašáru Asadovi. „A byť se k tomu zřejmě nějaká americká politicko-vojenská diplomacie vrátila, tak nevíme, kdo a jak dalece se v tom konfliktu chce angažovat. Sýrie může být lakmusovým papírkem, který ukáže na míru napětí mezi Ruskou federací a Spojenými státy. Ty stále žijí ve formátu studené války a mluví o Ruské federaci div ne jako o úhlavním nepříteli. A nabádají také jiné státy, aby toto stanovisko zaujaly. V každém případě je situace napjatá a nepřehledná,“ hodnotí politický analytik stav, kdy by se Evropě kvůli zastavení uprchlické vlny hodila porážka Islámského státu, ale zase úspěch Ruska není to, co by si Západ přál.

Pro Evropu posledních měsíců jsou však schizofrenní postoje už skoro příznačné. „Možná si už uvědomili, že kdyby bombardovali Ruskou federaci, aby tam vypuklo ruské jaro, tak se z toho východního evropského prostoru pohrnou do Evropy další miliony lidí. A to doufám, že se ještě nebudou rozhodovat společně se Spojenými státy, zda zahájit čínské jaro, protože to by pak bylo skutečné stěhování národů, které by Evropu mohlo přivést k její zkáze. Když se to odehraje v Tunisu, je to sranda, dokonce i v té Sýrii. A to ještě nemůžeme dohlédnout, co se stane, až začnou utíkat lidé z Ukrajiny. Už kolik jich tu máme dnes a nejsem si jistý, jestli ti, co sem utíkají před válkou a nejistotou, až si tu seženou povolení k pobytu a pracovní povolení, se budou chtít vracet, až si vydělají nějakou korunu, kamkoli na Ukrajinu snad kromě Kyjeva a Charkova,“ přiznává Zdeněk Zbořil.

Do tvorby politických rozhodnutí se mocným v EU nemáme moc míchat

Především od německé kancléřky Merkelové a francouzského prezidenta Hollanda znovu zaznívá volání po zavedení kvót pro přidělování uprchlíků členským zemím EU. Visegrádská čtyřka je proti nim a Západ ji za její odmítavý přístup k uprchlíkům už začíná považovat za něco méněcenného, co spíše než do Unie patří někam na Východ. „Dokonce bych řekl, že významné politické autority ze staré Evropy nám dávají při jakékoli příležitosti najevo, že nás do svého spolku vzaly jenom jakoby náhodou a že jim šlo o využití levné pracovní síly a nějakých materiálních statků, o nákup nemovitostí a nějaký materiální prospěch. A také, že se do tvorby politických rozhodnutí nemáme moc míchat,“ shrnuje politolog postoj starých členských zemí k těm novějším.

Na nynějším stavu ho zaujalo to, že schůzka Visegrádské skupiny vypadala jako setkání hrdých členů Evropské unie. „Ale neumím si představit, kde by Visegrádská čtyřka sehnala podporu pro své návrhy, aby mohla ovlivnit jednání jak Evropského parlamentu, tak Evropské komise. Druhou zajímavou věcí je to, že jsme si konečně všimli, že vyhánění migrantů z jejich domovů není jenom záležitost morální, ale že je to také velký kšeft. Na něm vydělává dle zpráv z druhé ruky třicet tisíc převaděčů a přeplouvačů, kteří vozí lidi ze všech možných koutů světa, ale možná na tom brzy už budou vydělávat také státy,“ předpokládá Zdeněk Zbořil.

Země vstřícné k uprchlíkům si za to možná nechají zaplatit

Otevřená náruč německá nebo některá jiná ze západoevropských zemí zákonitě povede k tomu, aby jim tuto vstřícnost kompenzovala celá Evropská unie. „Může to být také dobrý obchodní kalkul těch velkých zemí, že nabídnou pomoc, kterou si ex post nechají dobře zaplatit. Něco podobného jako v případě nešťastných Palestinců ve státech okolo Izraele, v Jordánsku a v Libanonu, kde jsou po desetiletí a přispívá na ně Organizace spojených národů. Je možné, že ti, co přijmou běžence, si budou účtovat nějaké alespoň provozní náklady z Evropské unie, ale rozhodně nějaké další účty budou předkládat OSN, která má fond pro uprchlíky docela bohatý a má už zaběhanou praxi, jak z něj peníze čerpat a posílat na ta místa, kde peníze za uprchlíky rádi vidí,“ vysvětluje politický analytik.

Německá kancléřka Angela Merkelová z Křesťanskodemokratické unie (CDU) si za svůj přístup k migrantům z Maďarska vysloužila kritiku bavorské Křesťanskosociální unie (CSU), která na celoněmecké úrovni tvoří s CDU politický blok. Bavorský ministr vnitra Joachim Herrmann označil její rozhodnutí za naprosto špatný signál v rámci Evropy, které navíc nekonzultovala se spolkovými zeměmi. „Lidé v Bavorsku mají asi největší zkušenosti s tím, jak přijímali po roce 1945 ty takzvané odsunuté nebo vyhnané z východní Evropy. To bylo snad devět a půl milionu osob, které sice nezůstaly jen tam, ale Bavorsko jim poskytlo útočiště. Konec konců je přijalo jako čtvrtý germánský kmen, protože až donedávna byla bavorská ústava postavená na zásadě Blut und Boden, krev a půda, tak s tím mají velké zkušenosti. Ale také vědí, jaká to má úskalí,“ podotýká Zdeněk Zbořil.

Kvůli uprchlíkům rozkol mezi CDU a sesterskou CSU nehrozí

Bavorsko kromě toho, že vyrábí mercedesy a BMW a je sídlem mnoha významných výrobních podniků, je také zemí sedláků. „A jsou to lidé, kteří jsou opatrní na to vydávat nebo rozmařile rozhazovat peníze za to, o čem nejsou přesvědčeni, že to je k něčemu. A pokud jde o to potenciální napětí mezi CDU a CSU, tak to je jenom projev určitého odlišného názoru na celou záležitost. V obou stranách je ale tolik zkušených politiků, že pochybuji o tom, že by nedokázali najít nějaké společné řešení. A myslím, že dokonce i v blízké době. Možná to bude zrovna to řešení, že se německá vláda bude obracet na Evropskou unii, případně OSN, aby kompenzovaly tu jejich vstřícnost vůči těm, kteří přicházejí z východu a jihovýchodu,“ myslí si politolog.

Svět oblétla fotka utopeného syrského chlapce s tím, co jiného by mělo změnit postoj k uprchlíkům, když už ne něco takového. Později se ale objevily zprávy, že rodina sice odešla ze syrského města Kobani, na které útočí momentálně Islámský stát, ale k odchodu došlo už před třemi lety. Podle informací médií žila rodina v Turecku, kde otec pracoval, nicméně dle jeho slov to nestačilo k uživení rodiny, kterou držela nad vodou jeho sestra v Kanadě. Například Wall Street Journal s odvoláním právě na tetu zesnulého Ajlana tvrdí, že to byla ona, kdo ponoukl Ajlanova otce k cestě do Evropy. Důvodem mělo být i to, že mu v EU spraví jeho rozbité zuby

Vrchol nevkusu i pokus o manipulaci s veřejným míněním

Zdeněk Zbořil v té souvislosti připomíná záběr, který snad týden opakovali v televizi, jak na maďarské hranici drží otec malé dítě, přitom leží na kolejích a maďarský policista ho z kolejí zvedá. „Natočené to je tak, že to vypadá, jako by mu to dítě brali a on se ho snaží udržet. Vyznívá to ve smyslu ‚Pozor, Maďaři nám berou děti‘. Nebo kdo viděl, jak se nějaká matka vydala na dvěstěkilometrovou pouť s dítětem v náručí a dalšími dvěma dětmi za ruku, tak je mu jasné, že to je záběr připravený jen pro západoevropské publikum. Pak má člověk obavy, zda se mu nelže a začne být opatrný, když se ukazují takhle drastické záběry nebo vyprávějí příhody, o nichž se rychle ukáže, že neodpovídají skutečnosti. To audiovizuální zpracování uprchlické krize je skutečně vrcholem nevkusu bez ohledu na to, kdo to zaznamenává, a je to hlavně pokus o manipulaci veřejným míněním,“ tvrdí politolog.

Do domácí diskuse o uprchlících se vložil i bývalý prezident Václav Klaus založením petice proti imigraci. „Moje první reakce, když jsem se dozvěděl, že Václav Klaus něco podobného sepsal, byla, že je to průzkum veřejného mínění bojem, že Václav Klaus vypustil pokusný balónek, aby si ověřil, jestli na jeho slova a jeho činy ještě lidé reagují a zda by vlastně pak nebylo vhodné se nějakým způsobem vrátit do politiky. A konec konců, když mohl pan docent Konvička dát dohromady sto padesát tisíc podpisů, tak stojí za to, aby si Václav Klaus také zkusil, zda jeho popularita je stále ještě tak velká, že by se mohl třeba pokusit účastnit příštích voleb prezidenta,“ říká pro ParlamentníListy.cz Zdeněk Zbořil.

Do Klausovy petice se promítá i jeho osobní zadostiučinění

Pokud jde o samotný obsah petice, tak je zcela v kontinuitě s názory Václava Klause na Evropskou unii. „A se všemi jeho kritikami, které známe alespoň od toho roku 2008, kdy kritizoval Lisabonskou smlouvu a kdy se mu nenaslouchalo. Takže pro něho je tato situace okamžikem jakéhosi osobního zadostiučinění, že to předvídal. Pokud jde o jeho návrhy na zrušení Schengenu nebo přetvoření struktury Evropské unie, tak to nemá naději na úspěch, protože Evropská unie se všemi klady a zápory je pevně zafixovaná v politickém myšlení, ale i politických strukturách Evropy. Z té petice je vidět, že mu jde hlavně o to, aby se mohl představit jako kritik současného stavu Evropské unie a předkládat návrhy, které by ho mohly etablovat nejenom v české politice třeba jako budoucího prezidenta, ale také v Evropské unii jako jejího významného kritika nebo představitele,“ domnívá se politický analytik.

Mgr. Jiří Dienstbier, ml.

  • ČSSD
  • Senátor za ČSSD
  • ministr pro lidská práva

Při sobotním jednání ústředního výkonného výboru ČSSD vystoupil velice kriticky Jiří Dienstbier proti tomu, jak vedení strany jen předstírá, že podobu kandidátek budou moci reálně ovlivnit všichni členové. „Myslím, že Bohuslava Sobotku to brzy přestane bavit, ten pohár trpělivosti přeteče a rozchod se skupinou Jiřího Dienstbiera bude ne snad dramatický, ale rychlý. Nezapomínejme, že pan Dienstbier se stal ministrem takového záhadného ministerstva, které zřejmě bylo vytvořeno pro to, aby Jiří Dienstbier stranu nezlobil. A když zlobí, tak to možná dopadne jinak, než sám očekává. A pokud kalkuluje také s prezidentskými volbami, protože byl pyšný na to, jakého výsledku dosáhl v přímé volbě, tak bude nejspíš překvapen, když to dopadne jinak, než jaká jsou jeho očekávání,“ míní Zdeněk Zbořil.

Porošenko potřebuje klid zbraní, jinak by mu zavřeli tok peněz

Smršť kritiky si v uplynulém týdnu vysloužil ministr zemědělství Marian Jurečka, když na sociální síti sdílel obrázek s náhrobkem prezidenta, na němž je epitaf „Zde leží blbec, který rozumně uvažujícího člověka rozzuřil k nepříčetnosti“. Marian Jurečka k tomu uvedl, že chtěl jen upozornit na ne úplně vhodné úvahy hlavy státu a jejich nepovedenou parodii, a doufal, že inteligentní lidé na sociálních sítích vědí, která bije. „Já bych z těch facebookových sdělení nedělal aféru. Vím, že média po tom pasou, protože, když není o čem psát, tak se tam dá vždy najít nějaká pitomost. Ale pan Jurečka je takový zemitý člověk, určitě to nemyslí zle a navíc ví, že pan prezident takový typ legrace bravurně snáší a dokonce se nad tím možná i zasměje,“ konstatuje politolog.

Na východní Ukrajině panuje od začátku září klid zbraní. „Máme to potvrzené jenom z úst pana Porošenka, ale on nic jiného říkat nemůže. Protože zřejmě na tom koberečku, kde byl u francouzského prezidenta a německé kancléřky, kteří to pak ještě konzultovali s prezidentem Putinem, mu zřejmě řekli, že když tam nebude klid, tak peníze, které potřebuje, nepřijdou. Ale jistě to řekli diplomatičtěji, než to říkám já. A tak Porošenko, i kdyby se tam střílelo jak o Božím těle, musí do světa tentokrát hlásat, že tam je klid a mír. Aby ti, kteří se rozhodli, že ty peníze na Ukrajinu nalijí jen za tu cenu, že se tam bude ta situace nějak řešit, mu tok peněz neuzavřeli,“ upozorňuje Zdeněk Zbořil.  

Ne že by Moravec byl blbec, ale je tu generace s jinou intelektuální výbavou

Na závěr si nechal postřeh k nedělním Otázkám Václava Moravce, kde se setkali guvernér ČNB Miroslav Singer a ekonom spolupracující s hnutím ANO Andreje Babiše Aleš Michl. „Tam se najednou ukázalo, že tomu Moravec vůbec nerozumí a oni ho cvičili, i když on o tom možná ani neví. Zdá se mi, že ti dva jsou už představitelé nějaké jiné generace, ne že by ten Moravec byl jenom blbec, ale že dorůstá generace, která má jinou intelektuální a vzdělanostní výbavu i zkušenosti. Potvrdili mi to i další dva hosté, pan Jurečka s Petrem Bendlem, který opakuje takové ty ódésácké řeči. Mají jiný jazyk, jiné kvantum informací k dispozici a ti Bendlové nebo Moravcové jim už nestačí. Debata Michla s guvernérem Singerem byla na takové úrovni, že se to vymykalo běžným otázkám a odpovědím České televize,“ uzavírá Zdeněk Zbořil své ohlédnutí za uplynulým týdnem v politice.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

autor: Jiří Hroník

Bety.cz - magazín nejen pro mámy - horoskopy, recepty, diskuse, soutěže

reklama
Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Brutální zprávy z Ruska: Vladimir Putin dnes rozpoutal totální uragán. Nezůstane kámen na kameni?

14:30 Brutální zprávy z Ruska: Vladimir Putin dnes rozpoutal totální uragán. Nezůstane kámen na kameni?

V Rusku se začaly dít skutečně zajímavé věci. Putin vydal nařízení, kterým zrušil Krymský federální …