V médiích se hovoří o přelomovém či osudovém sjezdu ČSSD, který se bude konat v Hradci Králové. Novinky.cz píší i o tom, že výsledek sjezdu ČSSD může rozpoutat uvnitř strany ještě větší bouři, než jaká panuje od zpackaných voleb. Straníci se vymezují proti kandidátům na předsedu, a pokud sjezd nedopadne, jak by si představovali, hrozí i odchodem z partaje. „Na mne to dělá dojem, že ten přelom a naplněný osud již nastaly. Od okamžiku historického zhroucení ČSSD v parlamentních volbách a od chvíle, kdy hlavní viníci začali „hrát o čas“, se sice ve straně hodně mluví, ale pokud jde o myšlenky a vize, je uvnitř strany ticho jako na hřbitově,“ komentuje politolog Zdeněk Zbořil. „Zřejmě mnozí, kteří jsou nejen označováni, ale ve skutečnosti jsou hlavními viníky ústupu ze slávy, se domnívají, že budoucnost ČSSD lze ‚vyležet‘ v dobře krytých zákopech. Vypadá to tak vždy, když se někdo odvolává na starobylost této politické strany a mluví o tom tak, že to uráží ty, kteří dějiny ČSSD a dělnického hnutí alespoň trochu znají,“ dodal.
Prezident Zeman se netajil tím, že by rád viděl menšinovou vládu ANO podporovanou ČSSD a KSČM nebo SPD. Andrej Babiš nechce evidentně více spolupracovat s Milanem Chovancem a ten mu v podstatě sděluje totéž. Naopak Jan Hamáček neodmítá ani působení ČSSD ve vládě s obviněným premiérem a má i nejvíc nominací z krajů. Je tedy o předsedovi už rozhodnuto? „Prezident Zeman se v souvislosti se svými starostmi o osud ČSSD nominoval do úlohy hlavního technologa moci. To pro něho může být vzrušující, dokonce i po celé jeho nastávající období, ale kdo by této straně, ve které jsou všichni přátelé a přítelkyně nepřáteli a nepřítelkyněmi, uvěřil,“ reaguje Zbořil. „Milan Chovanec, jak víme od jeho cesty do Lán a podání zprávy o tom, co se tam dělo do Lidového domu a Strakovy akademie, je schopen jakéhokoli veletoče. Jeho problémem však je, že takovému obratu nebo půlobratu velká část členů strany s hlasovacím právem věří. Jan Hamáček bez ohledu na svůj věk a své vzdělání se o něco podobného pokouší také, a tak zbývá jen Jiří Zimola, který sice vyhrál ve všech volbách, jichž se zúčastnil, všechno, co se dalo, ale to se v ČSSD, dokonce ještě dnes, považuje za nebezpečné. A tak to vypadá, že na sjezdu zvítězí opět politické zákulisí a že k nalezení „vize“, o které se tam teď hodně mluví, vlastně nikdo nemá odvahu.
Redakce ParlamentníchListů.cz dostala informace o tom, jak by se situace v ČSSD mohla vyvíjet, pokud bude předsedou Jan Hamáček. Pro Bohuslava Sobotku prý bude muset Babiš vyjednat „důstojné místo v EU“ a v souvislosti s různými posty pak údajně padala i jména jako Jiří Dienstbier, Michaela Marksová nebo Petr Dolínek. „Myslím, že toto ‚snění o budoucnosti ČSSD‘ není ničím jiným než snem. Pan prezident, ačkoli nechce ‚prstem ukazovat‘ na nikoho, by něco podobného mohl navrhnout. Ale proč by Andrej Babiš na tento ‚handl‘ přistupoval? Svoje už má jisté a kupovat opotřebované zboží také nepotřebuje. 15–16 poslaneckých hlasů je sice lákavá nabídka, ale stále se to ještě zdá být zboží bez záruky. A jak víme z dávné i nedávné historie, v ČSSD se názory mění někdy za rok, někdy za měsíce a někdy i dokonce v řádu dnů,“ uvedl Zbořil.
Kdo dnes mezi českými politiky není zatížen postkomunistickými duchy?
Senátor Jiří Dienstbier na novinkách uvedl: „Aby práce měla smysl, je potřeba zvolit rozumné vedení, věrohodné lidi, kteří se budou jako sociální demokraté chovat, a ne jako nacionální populisté. To je pro řadu lidí důležité i v otázce, zda vůbec v socdem zůstanou. Já bych zatím nepředjímal, co se stane,“ řekl Právu senátor. Skutečně se ale ČSSD rozhodla jít cestou „národního socialismu“ a je neschopná zbavit se postkomunistického ducha, jak zaznívá? A chovají se v ČSSD jako nacionální populisté? „Čeští politici rádi ‚předjímají‘, ale někdy by mohli také ‚ujímat‘. A pánové komentátoři by mohli vzpomenout spor o první a druhou internacionálu. Mezi sociálními demokraty byl tento spor dlouholetý a konflikt ‚národního‘ a ‚internacionálního‘ tuto stranu provázel od jejího vzniku. Dokonce i mezi členy vedení KSČ byli po roce 1948 významní a dlouholetí sociální demokrati (Fierlinger, Jankovcová, Erban aj.), a to i v době, kdy jejich soudruzi byli ve vězení a kde dokonce i umírali,“ uvedl Zbořil. „Poznámka o ‚národním socialismu‘ je zajímavá, zvláště když víme, že mnozí dnešní SD jsou bývalí národní socialisté (jen namátkou Zaorálek, Paroubek aj.), ale odvolávat se v této souvislosti na ‚postkomunistického ducha‘ není nejvhodnější. Kdo dnes mezi českými politiky není zatížen postkomunistickými duchy? Snad jedině Piráti, ale to jen tehdy, když je posuzujeme podle jejich slov. Podle skutků, jak říká lidová moudrost, jsou to jen digitalizovaní anarchisté. A vynadat někomu do ‚národních populistů‘, to je podle mého názoru jen pokleslá žurnalistika,“ dodal.
A jaká budoucnost čeká ČSSD, když vezmeme v úvahu tři nejpravděpodobnější varianty obsazení postu předsedy strany, tedy Hamáček, Chovanec, Zimola? A měla by ČSSD usilovat o angažmá ve vládě? „Možná vás překvapím, ale myslím si, že by ČSSD měla usilovat o účast ve vládě. Ale kdo by to dokázal v zájmu této strany zvládnout? Snad jen Jiří Zimola, ale tomu, byť má pro něj určité sympatie i Miloš Zeman, se bude v této společnosti těžce dýchat,“ reagoval Zbořil.
Referendum o Czexitu? „Dovolil bych si doporučit obezřetnost.“
Píše se o tom, že SPD spolu s ANO a KSČM pokročilo při jednání o zákonu o obecném referendu. ANO nechce, aby referendum připouštělo hlasování o Czexitu, nicméně i tak to vyvolává zděšení. „Nevím, jak tito tři ‚pokročili‘. Myslím si, že jde spíše o rozdělování křesel a obročí, a to nejen ve vládě. Pokud jde o instituci referenda, dovolil bych si doporučit obezřetnost. Jsou země, a dokonce nejen v Evropě, kde ‚zásada všeobecného souhlasu a spolupráce‘ se propaguje a uplatňuje po staletí, ale ne vždy to vede k předpokládané všelidové účasti na dobrém vládnutí. Při referendu nejde o politickou gramotnost, jak tvrdí nebo popírají obhájci či odpůrci referenda, ale o vědomí soudržnosti a odpovědnosti v obci nebo ve státě a ta je snadno zneužitelná demagogy a populisty s latinsko-americkými nebo jihoevropskými zkušenostmi,“ říká politolog.
Novinářka Petra Procházková se na sociální síti Facebook rozepsala: „Doufám, že nepřipustí, aby o složitých a odborných věcech rozhodovali lidé, které to vlastně ani nezajímá a dokážou jen opakovat tupá laciná hesla o tom, jak nám EU zakazuje to či ono. Piráti! Vzpamatujte se! Tohle není transparentní svoboda, co předvádíte, ale totální hazard a nezodpovědnost.“ Procházková nechce, aby o ní „rozhodovali nevzdělanci a tupci, ignoranti s fašistickými sklony a manipulovatelné mozkové trosky.“ Zbořil k tomu uvedl: „Máme zkušenost, že Federální shromáždění ČSFR se také domnívalo, že stát nemohou rozdělit občané, ale jen osvícení politici. Mohli mít opravdu, ale jak změříme, že univerzitní profesor, jak říkal Václav Havel ‚egyptolog‘, rozuměl rozdělení Československa v lednu 1993 lépe než velitel dobrovolných hasičů ve vesnici Středočeského kraje. Znám ze své osobní zkušenosti případ, kdy tomu bylo právě naopak.“
„Dokonce si nejsem ani jistý, zda i sebevědomý novinář či novinářka se dokážou ubránit ‚opakování tupých a laciných hesel‘ a že mezi nimi nejsou nevzdělanci a tupci, ignoranti s fašistickými sklony a manipulovatelné mozkové trosky,“ doplnil.
Psali jsme:
Jako pověstný brouk Pytlík všechno vědí…
Bývalý psycholog a současný spisovatel Bohumil Sláma trvá na tom, že prezident Miloš Zeman je evidentně nemocný. Na svém blogu na serveru Aktuálně.cz mimo jiné uvedl, že i když prezidentská kampaň prezidenta Zemana vyzněla, že hlava státu je v pořádku, byl to jen výsledek masivní a demagogické manipulace se skutečností. Podle jeho slov hlava státu trpí nejen neuropatií dolních končetin, ale též retinopatií, „patií“ mozku a i degradací osobnosti. „Jeho lékařský tým a všichni, kdo jsou s ním ‚za oponou‘ v těsném každodenním kontaktu, vědomě lhali, tj. podváděli,“ míní jasně Sláma. „Nejsem psycholog, ale věřím, že v každé společnosti existuje určitý počet lidí, kteří jako pověstný brouk Pytlík všechno vědí, všechno znají, nad všechny se vyvyšují. A to dokonce i když jde o lékařské koncilium,“ uvedl Zbořil, který také okomentoval první povolební rozhovor prezidenta na Barrandově: „Povolební rozhovor Miloše Zemana na TV Barrandov jsem viděl a byl jsem překvapen, jak pan prezident dobře vypadá. Dokonce se mi zdálo, že jeho výraz ztratil předvolební zarputilost, kterou si zřejmě v sobě uchovává pan Bohumil Sláma.“
Po vítězství Miloše Zemana v prezidentských volbách se lidé, kteří podporovali jeho soupeře, vypořádávají s výsledkem různě. Mezi nejznámější podporovatele profesora Drahoše před druhým kolem patřili hudebník Ondřej Gregor Brzobohatý a herec Jiří Mádl. Zatímco první z nich usoudil, že politice nerozumí a měl by se vrátit ke své práci, druhý věří, že repete, tentokrát již bez Miloše Zemana, přijde dříve než za pět let. „Přátelé, po uplynulém víkendu jsem dospěl k názoru, že bude asi opravdu nejlepší, když se zaměřím už jen na to, čemu rozumím. Na hudbu,“ avizoval na svém Facebooku Brzobohatý. „Buďme pozitivní. Nechme ho dokouřit pohanku a mysleme na to, jak se navrátit zpět na naši cestu. Možná to nebude až za pět let,“ uvedl Mádl. Připomenout můžeme, že před časem vstoupil Mádl do veřejné debaty i tím, že zničí „bubliny šířící nesmysly“. Za tímto účelem navrhl Mádl blokovat weby, hlavně ty proruské, a přísně trestat vyjádření na sociálních sítích. „To, že pan Mádl projevuje až ‚teroristické‘ sklony, mne překvapilo. Dosud jsem si myslel, že mu máme pomáhat chápat svět, ve kterém se mu tak obtížně žije. Ale zřejmě tomu rozumí lépe než já, a tak mu přeji, aby se na něj lidé chodili stále dívat, přáli mu úspěch a aby se dožil nejméně jím tak očekávaných pěti let. A hlavně aby nechal ‚trestat vyjádření na sociálních sítích‘ ty, kteří k tomu mají úřad, a nebral právo a spravedlnost do svých rukou,“ uvedl Zbořil.
Jako velmi problematické ve světě internetu vidí profesor Jiří Drahoš tzv. „řetězové e-maily“. Právě takto o něm byly masivně rozesílány lži v době kampaně. Naopak Petr Hampl měl na toto téma zajímavý článek na stránkách institutu Václava Klause. Píše, že jde spíš o pohromu pro marketingové analytiky, experty a manažery kampaní, protože co si lidé posílají, by snad neměl nikdo ovlivňovat. „Pan Drahoš se zřejmě vzdal přesvědčení, že i jeho volební neúspěch způsobily Putinovi ‚ovlivňovatelé‘, a domnívá se, že přišel na to, jak bránit tomu, aby si lidé ve věku intenzivní komunikace nesdělovali své názory nebo myšlenky. Ještě by bylo zajímavé ujistit se, jak jsou ona nebezpečná sdělení sdílena. Ale to bychom už museli být očipováni všichni, aby mohly být naše hlavy naplněny správným obsahem. Snad bychom mohli připomenout i bývalému prezidentovi ČAV jednu moudrost Jana Amose Komenského, že hlava není nádoba, kterou lze něčím naplnit, ale lampa, kterou je záslužné rozsvítit,“ uvedl Zbořil.
Členové SPD by snad mohli vážit slova…
SPD řeší další problém. Do centra pozornosti se dostal výrok poslance SPD Miloslava Roznera a také předsedy Tomia Okamury v souvislosti s koncentračním táborem v Letech. Nejdřív připomeňme výrok Roznera, na který upozornil pořad České televize 168 hodin. O táboře v Letech hovořil Rozner na prosincovém sjezdu SPD. Pořad zveřejnil doslovný přepis jeho slov ze zvukového záznamu. „Ano, nejsem takový odborník na kulturu jako pan exministr Herman, ale bezesporu bych nikdy nevyhodil z okna půl miliardy za likvidaci fungující firmy kvůli neexistujícímu pseudokoncentráku,“ uvedl Rozner podle zveřejněné nahrávky. Výsledkem je zatím několik trestních oznámení. „Shodou okolností jsem sledoval obdobnou debatu o vzniku a proměnách původně pracovního tábora v tábor sběrný a konečně transportní v Letech u Orlíku (asi 5 km od zámku), kterému se tehdy říkalo Lety u Písku (25 km) v roce 2005. Psalo se tak o něm snad proto, aby se nemusela připomínat nucená, byť honorovaná práce zde internovaných osob na schwarzenbergském panství a žijící svědci této doby o tom nemuseli vyprávět,“ uvedl Zbořil.
„Stanislav Mottl o tomto a dalších podobných táborech natočil film. Už tehdy se upozorňovalo na to, že se nezachází s fakty odpovídajícím způsobem, jak konečně dokázala kniha historika Jaroslava Valenty, a pokud se nemýlím, také jeho odborné vyjádření pro potřeby vyšetřovatele PČR. Mottl se ve svém filmu ptal, zda bude za pietní místo označen také hřbitov v nedalekých Miroticích, kde bylo do hromadného hrobu pohřbeno přes tři sta zemřelých v Letech. Mimochodem se tak ptal i proto, že nedaleko hřbitovní zdi byl tehdy kravín, o kterém by se také mohlo uvažovat jako o potenciálně likvidovatelném po uznání pietního hrobu na mirotickém hřbitově. Takových a podobných míst našel na území Československa a protektorátu asi 2 500, i když některé z nich se neměly stát památníky a být jen vhodně připomínány.“
„Od té doby (od roku 2005) se objevila řada dalších informací, často i výpovědí pamětníků, kterými se zabývali různí aktivisté, většinou nikoli historičtí badatelé. V každém případě nebyly Lety likvidačním táborem, jak se tento název zařízení zakládaných z vůle německé státní správy na území okupovaných států používal, ale jen táborem shromažďovacím a transportním, jako např. terezínské ghetto, samozřejmě nesrovnatelně menším a hůře organizovaným.“
Zbořil dále popisuje: „Někteří historici (nejen v ČR) dnes upozorňují na fakta související s hledáním tzv. paralelní viny, které v obou německých státech probíhalo a snad ještě probíhá od začátku 70. let 20. stol. Typickým příkladem je srovnávání německé ‚coventrizace‘ (nálet na britské Coventry a později civilní Londýn) s bombardováním německých měst britským letectvem, zejména pak s likvidací historických Drážďan na jaře 1945 nebo s dvojím tzv. zbytečným bombardováním Prahy. Protože několik likvidačních německých táborů vzniklo z vůle dobyvatelů mimo území Německa, vrací se ozvěna této politické propagandy v souvislosti s ‚polskými koncentračními tábory‘ a tzv. polským antisemitismem. Proto by snad členové SPD mohli vážit svá slova, a pokud chtějí s někým hovořit o 500–650 milionech korun ‚vybojovaných‘ MK Hermanem na Sobotkově vládě, měla by jejich argumentace být nezpochybnitelná.“
Politici žádají odvolání předsedy SPD Tomia Okamury z postu místopředsedy Sněmovny. Také on se totiž vyjadřoval k táboru v Letech. V rozhovoru s DVTV řekl, že tábor v Letech nebyl oplocený a byl v něm volný pohyb. Jako svůj zdroj uvedl knihu Akademie věd s názvem „Tábor Lety, fakta a mýty“ a odkazoval na citát exprezidenta Václava Klause. Podle Muzea romské kultury kniha neexistuje. Okamura se později za výrok omluvil: „Omlouvám se za moje nepřesné vyjádření k oplocení tábora v Letech u Písku – podle historiků oplocení tábora bylo dřevěné, místy laťkovým plotem, v plotě byly sice díry, ale pravda, byl tam, i když ho po většinu historie nikdo nehlídal,“ uvedl Okamura. Ve videu na svém profilu řekl, že „dozorci dostali zbraně a začali tábor skutečně hlídat“ až po únoru 1943 kvůli útěkům nakažených tyfem. Hnutí SPD zároveň upozorňuje, že naprosto nezpochybňuje objektivní historická fakta o utrpení lidí, které prodělali v pracovním a sběrném táboře Lety v době druhé světové války. Evropské antirasistické hnutí označilo Okamurova slova za „nejklasičtější popírání“ romského holokaustu a za snahu vytvářet paralelní historii. „Ještě bychom měli vědět, kteří politici ‚žádají odvolání pana Okamury‘. Možná jsou to ti, kteří se nechtějí poklonit památce 20 milionů padlých a umučených na východní frontě za druhé světové války. A asi ani neviděli tzv. ruský zajatecký tábor před hlavní bránou koncentračního tábora Mauthausenu. Pokud se budeme snižovat k ‚počítání mrtvých‘, budeme těžko chápat masovou likvidaci sovětských zajatců hned v prvních měsících druhé světové války (odhadují se na 3,5–4,5 mil. zabitých a umučených) stejně jako 6,5 milionu Poláků, kteří často umírali jen proto, že byli polské národnosti. Snad bychom si mohli také položit otázku, zda si ‚čeští politici‘, neúspěšní už v trojích volbách, nehledají nové a zástupné téma, když už jim tolik lidí nevěří,“ upozorňuje Zbořil.
„Samozřejmě že více než 600–1 000 Romů, kteří prošli táborem v Letech, je hodno úcty, ale tvrdit, že pan Okamura popírá tzv. romský holokaust, mimochodem se tím tak trochu srovnává s masovým a organizovaným vražděním Židů v letech druhé světové války, je vlastně nesmysl. Možná že příště ho někdo obviní, že je napůl Japonec a japonská armáda se chovala brutálně nejen ke spojeneckým vojákům, ale i k Číňanům, ať již to byli nacionalisté nebo komunisté,“ uzavírá Zbořil.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Daniela Černá
