Jaký postoj máte k řecké krizi?Anketa
Nejočekávanější událostí uplynulého týdne bylo nedělní referendum, v němž Řekové odmítli podmínky mezinárodních věřitelů k poskytnutí další pomoci. „Vnímám to jako symbolické gesto. A stejně tak to bylo po ohlášení výsledků v Řecku oslavováno, zatímco v Evropě většinou kritizováno. Ale možná že si málokdo uvědomil, že ten výsledek je zvláštní, protože referenda se zúčastnilo 62,5 procenta oprávněných voličů a 61 procent z nich hlasovalo pro odmítnutí podmínek věřitelů. Ukázalo se úskalí některých institutů přímé demokracie, když o výsledku referenda rozhodlo 38 procent oprávněných voličů,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz politický analytik Zdeněk Zbořil.
Výsledek referenda ukazuje na to, že v Evropské unii převládají rozhodnutí politická, v tomto případě až geopolitická, a nikoli ekonomická, která byla podstatou vzniku Evropské unie. „Ne jak se domníval pan Prouza, který je placen jako český expert na Evropskou unii, že referendum ukáže, že Evropa je konsolidovaným politickým či ekonomickým útvarem. Dá se proto očekávat, že reakce významných evropských politiků budou rozhodnutí politická a o ty ekonomické problémy půjde až ve druhé řadě, a to do chvíle, než se to dotkne bankovního sektoru nebo věřitelů Řecka. Pokud se jim bude zdát, že se to dotkne nějakého bankovního systému nebo velkých soukromých bank, tak pak jdou přes mrtvoly,“ upozorňuje politolog.
Klaus vidí příležitost vrátit evropské nomenklatuře políčky
Příležitost okomentovat výsledek řeckého referenda si nenechal ujít ani bývalý český prezident. „Hlavním výsledkem referenda je políček evropské nomenklatuře,“ konstatoval Václav Klaus. „To je samozřejmě výrok, který musíme vidět v souvislosti s kritikou, kterou Václav Klaus prezentoval v minulosti a prezentuje i v současnosti. Ale také bych to viděl v souvislosti s kritikou, kterou ta evropská ‚nomenklatura‘ častovala Václava Klause a jak byl neomaleně napadán. Vzpomeňme si na vystoupení Cohn-Bendita na Pražském hradě, kde se choval, jak sám prezident tehdy poznamenal, jako na pařížských barikádách v roce 1968,“ připomíná Zdeněk Zbořil.
Psali jsme:
Exprezident také označil výsledek referenda za posílení pozice premiéra Tsiprase a výzvu Evropské unii, aby Řecku poskytla další prostředky, což podle něj EU přes všechny své dramatické výroky nakonec jistě ráda udělá. „Václav Klaus pokračuje v té své kritice a vidí v této události příležitost, jak evropské nomenklatuře vrátit políčky, které mu uštědřovala. Nezapomeňme, že se z Evropské unie ozývaly hlasy, které tady rádi šířili jeho nepřátelé, že by měl být zbaven funkce a div ne žalován pro velezradu v okamžiku, kdy nechtěl podepsat Lisabonskou smlouvu. Takže vyjádření pana exprezidenta chápu jako jedno z řady jeho zaujímání kritických postojů vůči mechanismům Evropské unie a některým praktickým agendám v Evropské unii, jichž jsme nevinnými oběťmi,“ vysvětluje politický analytik.
Evropská unie má vznešené ideály, ale běda tomu, kdo má jiný názor
I kdyby řecké referendum mělo vést k nějaké krizi nebo rozpadu eurozóny, tak z hlavních sdělovacích prostředků bychom se to nedozvěděli. „Masmédia jsou tak mocnou silou, že se v nich bude hledat, jak koho z té řecké vlády, která byla sice zvolena regulérně, jak museli všichni uznat, ale přesto leží Evropské komisi v žaludku, pomluvit a popřípadě na něj hodit nějakou vinu nebo špínu. Konec konců pan Janis Varufakis odstoupil z funkce ministra financí. Jeho názory z knížky Globální Minotaurus jsou známy i u nás, dokonce to bylo velmi dobře přeloženo. Přesto se zdá, že nezáleží na jeho názorech, ale záleží na tom, čeho se stal symbolem, a proto odchází,“ myslí si Zdeněk Zbořil.
Další kroky Evropské unie budou nejspíš ovlivněny obavami, že by v případě ústupků Řecku mohla po vzoru SYRIZY posílit i další protestní politická uskupení. „O tom se mluvilo ještě dřív, než se Řecko rozhodlo pro referendum, protože si Evropská unie uvědomila, že sice ideály máme vznešené, o evropských hodnotách rádi mluvíme, ale nedej bůh, kdyby někdo chtěl projevit jiný názor nebo zaujmout jiný postoj, a tak palebná příprava proti výsledku referenda začala už dřív. Upozorňovali na to různí proevropští komentátoři, že by to mohlo ohrozit situaci v jiných zemích, které také měly v minulosti problémy, ale dostaly se z nich, viz Španělsko, Itálie a Irsko. A na těchto příkladech se demonstrovalo, že se to dělá dobře. Na mě to dělá dojem, že šlo o komentáře zlodějů, kteří křičí, chyťte zloděje. A mluví ve prospěch svých sponzorů,“ domnívá se politolog.
Z výkřiků postrádajících věcnost jen chybělo, aby byli Řekové označeni za podlidi
Ekonomka Ilona Švihlíková ještě před konáním referenda upozornila na velmi nebezpečný fakt, že už několik let ožívají ne moc hezké reminiscence mezi Německem a Řeckem. V některých debatách prý už jen chybělo, aby byli Řekové označeni jako Untermenschen. A rozzlobil ji i výrok německého ministra financí Schäubleho, že se musí dodržovat pravidla. „Když si uvědomíte, že tohle říká člověk, který je z národa, jenž málem vyhnal půlku Evropy a v roce 1953 dostal obrovskou dluhovou úlevu,“ poukázala Ilona Švihlíková. Podle Zdeňka Zbořila jsou však jednání na úrovni Evropské unie přece jen něco jiného než nějaké výkřiky na veřejnosti, a to z obou stran.
Ing. Jiří Paroubek
Vždyť už před volbami v Řecku, v nichž zvítězila protievropská formace, se upozorňovalo na to, že by Řecko mělo také požadovat úhradu válečných škod od Německa a že by škody byly vyšší, než je nynější dluh. „Ale tyto výkřiky nejsou příliš věcné a svědčí jen o tom, že se jednání dostala mimo úroveň ekonomických rozhodování a že ekonomická rozhodnutí jsou stále víc a víc ovlivňována politickými zájmy nebo postoji, a to dokonce národními, nikoli evropskými jako celku. Takže to prohlášení pana Schäubleho i protiúdery z řecké strany jen svědčí o tom, že evropská politika rezignovala na zásady, které neustále proklamuje, a že se na ten problém dívá z hlediska mezinárodně-politického, nebo, chcete-li, geopolitického,“ tvrdí Zdeněk Zbořil.
Vajíčka na Paroubka ani kamení na Topolánka nevadily, makety šibenic už ano
V úterý a ve středu se v Praze konaly demonstrace proti islámu a migraci. Na té středeční byl podle ministerstva vnitra porušen zákon, když několik jejích účastníků neslo makety šibenic s nápisem „Pro vlastizrádce“. Projevy nenávisti později odsoudili premiér Bohuslav Sobotka i ministr vnitra Milan Chovanec. „Ten typ demonstrace zaskočil ty, kteří o tom odmítali dříve uvažovat. Usuzuji na to z toho, že zase je podle nich vinna policie. To, že poslanci zvali pana Konvičku do sněmovny diskutovat o názorech, které tam prezentoval, a ty jsou úplně stejné, jak je přednášel na jiných demonstracích, je důkaz toho, že si čeští politici neuvědomují, jakého džina vlastně z láhve pustili,“ říká pro ParlamentníListy.cz Zdeněk Zbořil.
Doporučuje si vzpomenout, čemu všemu se nechával volný průchod ve volební kampani v roce 2010. „Na shromážděních házeli vajíčka na Jiřího Paroubka a jeho pětadvacetitisícové sako, které nikdo z těch házečů nedostal k náhradě. Za přestupek se považovalo, když někdo s airsoftovou pistolí střílel na prezidenta. Nevadilo ani, že někdo trefil Mirka Topolánka kamenem. Došli jsme tak daleko, že autobusák pan Smetana byl odsouzen za to, že namaloval manželovi soudkyně a významnému politikovi tykadla. A to není chyba policie nebo státních zástupců, to je chyba soudců. Soudy u nás vykládají zákon, pokud si hrajeme na demokracii. A jestliže to uvedené bylo dříve považováno za přestupek, tak jaképak nyní rozčilování nad šibenicemi,“ podotýká politický analytik.
Jednoznačně se jednalo o šíření zášti a nenávisti podle definice z trestního zákona
S nadsázkou dodává, že při dosavadní praxi bude možná považováno za přestupek dokonce i to, až na tu šibenici někoho pověsí. „Jinak z hlediska práva je to naprosto jednoznačné. Jednalo se o šíření zášti a nenávisti z politických, náboženských, rasových a dalších důvodů, jak máme definováno v trestním zákoně. Tím se mohli ti naši politici, kteří jsou teď tak dotčeni, zabývat už dávno, kdyby věnovali pozornost tomu, co říkají někteří poslanci od řečnického pultíku sněmovny a co pak neváhají opakovat v televizích nebo na veřejných shromážděních. Myslím tím paní poslankyni Černochovou z ODS a pana Černocha z Úsvitu, kteří si notují rukou společnou a nerozdílnou,“ poukazuje Zdeněk Zbořil.
Marek Černoch také promluvil na úterní demonstraci na Palackého náměstí, kterou pořádalo sdružení Blok proti islámu Martina Konvičky. Ta středeční na Václavském náměstí byla v režii Adama B. Bartoše z Národní demokracie a Tomia Okamury z čerstvě založené Svobody a přímé demokracie. „Není mezi nimi žádný velký rozdíl, názory těch lidí jsou zhruba stejné, jsou předsudeční a zaujatí proti přistěhovalcům. A motivem u obou skupin je právě to šíření zášti a nenávisti. Jenom si někteří uvědomili, že jejich výroky jednak konstatují některá fakta, ale vyjadřují i nějaké výzvy, takže mají apelativní podobu. Pak jsou tam nějaké exprese, a i když se přitom někdo nechá unést vulgárními výrazy, tak to se toleruje, ale zákon netoleruje ty výzvy,“ upozorňuje politolog.
Halíkova cesta od střetu civilizací až po dnešní výzvu Stop nenávisti
Možná i to může stát za tím, že Marek Černoch a Martin Konvička trošku vzali zpátečku. „I když podle toho, co jsem na Palackého náměstí zaznamenal, tak sice vyzvali, aby se přítomní zdrželi projevů zášti a nenávisti, ale přesto tam ti lidé vykřikovali v odpovědi na jejich projevy další žalovatelné výroky. To, že ti pánové, jedni, nebo druzí, tu hysterii a vášně rozpoutali, tak už vlastně nikdo nebude zkoumat, kdo byl první a kdo druhý. Ale důležité je, že ta vlna zášti a nenávisti vznikla a že běží republikou, viz těch 150 tisíc podpisů proti kvótám migrantů, a takto to bude vnímáno. A je lhostejné, kdo tu – s prominutím facku – dal první,“ vysvětluje Zdeněk Zbořil.
Mgr. Jana Černochová
Na premiéra a ministra vnitra směřuje výzva Stop nenávisti, kterou podpořilo přes osm a půl tisíce lidí, mezi nimi například kněz a teolog Tomáš Halík, dokumentaristka Helena Třeštíková, zpěvák David Koller či literární historik Martin C. Putna. Signatáři vyzývají oba politiky, aby otevřeně vyjádřili podporu uprchlíkům, bořili mýty panující kolem nich a zajistili vzdělávání státních úředníků a policistů, kteří v případě podobných demonstrací budou vědět, jak mají postupovat. Požadují také důsledné prošetření výhrůžek smrtí těm, které odpůrci imigrantů nazývají „vlastizrádci“. „Přitom ale pan profesor Halík před více než deseti lety propagoval střet civilizací ve své knížce, kterou vydal Evropský literární klub,“ odkazuje politický analytik na Halíkův „vývoj“.
Problém s migranty se nedá vyřešit s krvavýma očima
Požadavek, aby vláda vyslovila podporu uprchlíkům, pokládá za laciné gesto, které přesto může být i někomu sympatické, protože jde proti lacinému negativnímu heslu. „Ale problém není tak jednoduchý, aby se vydal manifest, a všichni jsme souhlasili s jedním, nebo druhým názorem. Mně se zdá, že česká vláda je kritizována za to, že postupuje opatrně a váhavě. Ale co také v této situaci dělat, když je Česká republika uprostřed Evropské unie, když může být jenom průchozí zemí pro některé běžence, kteří jsou vyháněni ze svých domovů válkami, které tam zavedly jiné evropské země a přitom se žádný Tony Blair nebo Nicolas Sarkozy nedokáží omluvit za to, co spouštěli v Libyi a co jejím rozbitím způsobili,“ poznamenává Zdeněk Zbořil.
Pro vládu a státní instituce nejde o nic jednoduchého, a navíc se musí brát v úvahu humanitární hledisko. „Na druhé straně existuje nebezpečí, že s těmi běženci přicházejí lidé, kteří se mohou stávat součástí celoevropské sítě nejen teroristů, ale organizovaného zločinu. Vždyť jsme to zažili s Kosovem, když všichni varovali před tím, že je to stát, který je v rukou div ne zločinců, že to bude ohrožení Evropy kvůli narkomafiím. No a dnes je ten problém na stole a my děláme, jako kdybychom o něm nevěděli. Nechci vládu pana Sobotky nijak hájit, ale ten problém se nedá vyřešit s krvavýma očima, ať už se na jedné, nebo druhé straně angažují lidé sympatičtí, nebo nesympatičtí,“ domnívá se politolog.
O čtyřiceti ukrajinských tajných podezřelých z vlastizrady česká média mlčí
Pohled na Ukrajinu začíná zmínkou, že o ni poklesl zájem médií, a tak tam panuje relativní klid. „Snad jenom Česká televize stále bojuje proti Vladimiru Putinovi a oznamuje nám každý den aspoň jednu zprávu, která sice nepopisuje přesně situaci, ale dává návod, co si myslet o tamním dění. Například že Rusko bojuje proti agentům, ale pak se dozvíme, že to není na Ukrajině, ale v Dagestánu. Nebo že na Ukrajině stále není klid a že tam zahynul při přestřelce jeden člověk. Zahynul, nezahynul, to nevíme. Ale třeba ta událost se čtyřiceti vysokými důstojníky a vyšetřovateli Ukrajinské bezpečnostní služby, kteří mají být postaveni před soud a někteří už jsou ve vězení, možná někteří i po smrti, tak ta naše mainstreamová média příliš nezaujala,“ pozastavuje se nad tím Zdeněk Zbořil.
Tomio Okamura
Přitom jde o zprávu dostupnou už tři, čtyři dny a ti vyšetřovaní jsou podezřelí z vlastizrady. „Má jít o lidi, o nichž se tvrdí, že byli ve spojení s oligarchou Dmitrijem Firtašem, který byl nejdříve zatčen ve Vídni a měl být vydán do Spojených států. Ale ta zpráva, že na něho bylo napojeno čtyřicet vysokých důstojníků tajných služeb Ukrajiny, to je přece bomba. Nikde jsem ve velkých médiích nezaregistroval informaci, že by se nějaký novinář zabýval tím, jestli to je pravda, nebo ne. A pokud je to pravda, co to vlastně znamená. Protože posadit za katr čtyřicet vysokých důstojníků a začít vyšetřovat pracovníky prokuratury, to zas není úplná legrace ani na Ukrajině,“ uvědomuje si politický analytik.
Na přírodním bohatství Ukrajiny by rádo participovalo nemálo zájemců
Jinak se podle jeho názoru už na Ukrajině hraje hra o německé a americké zájmy, které nejsou shodné. „A konec konců jde o ty dluhy. Komu by se je chtělo platit? A pak se hraje i o zájmy různých nadnárodních korporací. Ekonomicky rozvrácená Ukrajina, která je ve skutečnosti bohatou zemí, pokud jde o zdroje, není zlatým teletem, do kterého, jak říkal Carl Bildt, Švédsko vložilo několik miliard eur. Pokud do dluhové pasti upadne jedenáct milionů Řeků, tak to celkem nikoho nevzruší. Ale Ukrajina je stát s pětačtyřiceti miliony obyvatel, velmi rozlehlý a se sousedy, kteří se na to, že budou participovat na přírodním bohatství, průmyslu a třeba i zemědělství, těší. A vedle nich i Čína a investoři ze zemí, o nichž ani nevíme. Tak je možné, že jsou znepokojeni. Protože jakmile jde o peníze, tak přes to vlak nejede,“ konstatuje pro ParlamentníListy.cz Zdeněk Zbořil.
Mirek Topolánek
V tuzemsku se znovu připomněla nevraživost mezi Milošem Zemanem a Českou televizí. Prezident během své dovolené osočil Českou televizi z toho, že lže, když o něm uvedla, že čtyři dny nevyšel z domu. Tuto mylnou informaci však o něm ve skutečnosti odvysílala televize Nova. „Když prezident obviňuje ČT ze lži za reportáž, kterou odvysílá Nova, měl by vědět, že vše, co mu hraje v televizi, není ČT. Pochopí to?“ reagoval na Twitteru moderátor Václav Moravec. To, že se prezident spletl, potvrdil i jeho mluvčí Jiří Ovčáček, který zveřejnil prezidentovu omluvu za to, že v případě reportáže o dovolené na Vysočině zaměnil ČT1 za TV Nova.
Václavu Moravcovi by neuškodilo si přečíst, od čeho pochází slovo moderovat
Podle Zdeňka Zbořila už ale moderátor Václav Moravec trochu ztratil míru pro svá vyjádření. „Protože si už několik let myslí, že on je ten, kdo nastoluje týdenní politickou agendu a že se jí bude každý zabývat, tak se mu stává, že se dopouští těchto méně kultivovaných vyjádření. Ale na druhé straně si pan prezident o to řekl, takže málokterý novinář by takové příležitosti nevyužil. Ale setrvale špatný vztah mezi prezidentem a Českou televizí, dvou institucí, které jsou placeny z peněz občanů, svědčí o neschopnosti spolupracovat a objektivně informovat. To, že si to troufne soukromá televize, je něco jiného. Ale na tom, aby se zlepšil vztah mezi Českou televizí a prezidentem, by se znepřátelené strany měly domluvit. A moderátoři by se měli podívat, od čeho pochází slovo moderovat a kdo to je moderátor,“ doporučuje politolog.
Ing. Miloš Zeman
Televize i internetové servery nabídly svým divákům a čtenářům záběry Miloše Zemana z nedělního koupání ve Veselském rybníku na Vysočině. Prezident na nich vypadal v dobré kondici a z jeho postavy by se dalo usuzovat, že ač vyhlášený zastánce nezdravého životního stylu se přece jen začíná řídit prospěšnými radami. „Ale ten dojem může být vyvolán i tím, že ho média neustále ukazovala v pózách i v ilustračních záběrech v nějaké póze, v níž působil staře či unaveně, záběry zdola či shora byly dělány tak, aby to vypadalo špatně. A pak dojde k tomu kouzlu nechtěnému, kdy omylem ukážou, jak vypadá opravdu, a všechna ta práce ho pohanět a udělat z něj toho konzumenta bůčku přijde vniveč,“ podotýká Zdeněk Zbořil.
Kurátor výstavy chtěl sundat Havlovy fotky, protože je bral jako hanobení prezidenta
S něčím podobným, ale pochopitelně v opačném gardu, se setkal i první český prezident. „Václava Havla pořád ukazovali v elegantních šatech jako pana prezidenta a pak na výstavě na zámku Chyše se objevil na několika fotkách ještě z Trutnova, když pracoval v pivovaru. A kurátor výstavy je chtěl sundat, protože se mu zdálo, že je to nějaké hanobení prezidenta Havla. To je situace známá i z předchozího režimu, kdy existovala na ÚV KSČ komise, která schvalovala, jaký portrét generálního tajemníka a prezidenta se může použít. A tak máme zveřejňovací komise, které chtějí někomu pomoci a jinému uškodit. To je běžná lidská vlastnost,“ dodává politický analytik.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
