Vystoupením českého prezidenta Miloše Zemana ve všeobecné rozpravě na 71. zasedání Valného shromáždění OSN začíná politolog Zdeněk Zbořil své pravidelné ohlédnutí za nejzajímavějšími událostmi uplynulého týdne. „Rozhodně projev prezidenta České republiky nebyl teatrální, jak si někteří jeho kritici myslí. Odpovídal významu zahraniční politiky naší země, ale také důležitosti OSN v mezinárodní politice. Obě tyto instituce mají velmi nízkou prestiž a slova českého prezidenta, který se snažil situaci hodnotit objektivně, dnes opravdu málokoho zajímají,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz s nepřehlédnutelnou dávkou sarkasmu Zdeněk Zbořil.
Hlava českého státu ve svém projevu kritizovala mezinárodní společenství za nedostatek aktivity v boji proti mezinárodnímu terorismu. Miloš Zeman také vyzval k vojenské akci proti teroristům a vybídl mimo jiné k aktivaci článku 47 Charty OSN, který předpokládá vznik vojenského štábu pomáhajícího Radě bezpečnosti OSN. „Nápad aktivovat článek 47 Charty OSN nebo jakéhosi sboru vojenských expertů při Radě bezpečnosti OSN nechtějí velmoci, ale nechtějí to ani ti ‚bezmocní‘, kteří se obávají jakýchkoli změn v organizaci vojenských aktivit ‚modrých přileb‘, protože mají strach, aby jakýkoli pokus o změnu statu quo nezpůsobil další zmenšení vlivu rozhodnutí RB OSN, než jaký dosud mají,“ vysvětluje politický analytik.
Kritikům asi vadí, že prezident nevolá po humanitárním bombardování
Martin Fendrych z Aktuálně.cz napsal k prezidentově řeči na půdě OSN komentář, který vyšel pod titulkem „Zeman je mezinárodní nula. Spojeným národům může navrhnout cokoli, třeba let na Mars“. Vyčetl mu v něm mimo jiné, že převrátil naši zahraniční politiku, když ukončil důraz na lidská práva a přišel s „ekonomickou diplomacií“, přičemž boj proti terorismu souvisí mnohem víc s lidskými právy, jež jsme tak snadno opustili, než s ekonomikou. Miloš Zeman podle něj vzbuzoval lítost, jak tam řečnil bez papíru a bez významu. S kritikou se přidal i bývalý diplomat a nyní ředitel Knihovny Václava Havla Michael Žantovský, jenž se do prezidenta pustil kvůli tomu, že si dovolil poučovat ostatní politiky o boji s terorismem.
„Pan Fendrych je rázným kritikem prezidenta Zemana, neváží si ho jako instituce a prestiž prezidenta ČR by v jeho očích nezachránilo, ani kdyby ráčkoval. A pan ředitel Knihovny Václava Havla si myslí, že český prezident by měl komunikovat jen s prezidentem americkým a vyzývat jej k humanitárním leteckým útokům na jakýkoli kousek země, který páchne ropou nebo kde se produkují drogy. Také si myslí, že by mohl vyzývat ‚přední světové politiky‘, které by považoval za morální autority, aby válčili třeba na Ukrajině nebo v Číně, když si tak považoval ‚zvacího dopisu‘ jiného českého prezidenta do Iráku. Možná prezident Zeman vidí dál než pánové Fendrych a Žantovský, anebo se z ‚úspěchu amerických válek‘ na Balkáně, v Iráku a třeba i v Afghánistánu dokázal poučit trochu více než oba ‚holotropně‘ uvažující pánové,“ myslí si Zdeněk Zbořil.
Bývalá první dáma se k památce chová ohleduplněji než předurčení
První říjnovou středu uplyne osmdesát let od narození Václava Havla a při této příležitosti se vynořuje jeden nápad za druhým, jak toto výročí uctít. Na jednom z nich, že by piazzetta Národního divadla mohla v budoucnu nést jméno po někdejším prezidentovi, se shodli členové pražské místopisné komise. Zatím ale není jasné, zda by se místo mělo jmenovat Havlovo náměstí, nebo náměstí Václava Havla. Místopisná komise preferuje Havlovo náměstí, zatímco radní Jan Wolf by byl pro náměstí Václava Havla. „Podle mě je to místo naprosto špatně zvolené. Vždyť to není náměstí, ale jen plácek mezi domy, který je vhodný maximálně na to, aby si tam kluci cvrnkali kuličky. S výběrem místa tedy naprosto nesouhlasím,“ nebral si ve vyjádření pro Lidové noviny vůbec servítky první polistopadový Havlův kancléř Karel Schwarzenberg.
Psali jsme:
K chystaným oslavám 80. výročí narození Václava Havla však zaznívají i komentáře, že by si takové zbožštění, o jaké se mu starají lidé typu Tomáše Halíka či Martina C. Putny, kteří ho stále vyzdvihují a zároveň dávají najevo společnosti, o kolik je horší než jejich idol, sám ani nepřál. Památce prvního prezidenta neprospívá ani to, že je nedotknutelný a nekritizovatelný, což zase vede k tomu, že je nemalou částí společnosti vysmíván. „Musím konstatovat, že paní Dagmar, bývalá první dáma, se chová k památce svého muže ohleduplněji než mnozí, kteří se považují za předurčené k tomu, aby na Václava Havla vzpomínali, hodnotili jeho činy a těmito svými většinou velmi subjektivními názory poměřovali zbytek společnosti, ať už je pro ně jen ‚šedou zónou‘ nebo dokonce ‚lůzou‘,“ říká pro ParlamentníListy.cz Zdeněk Zbořil.
Přílišná adorace vede k vyhledávání příležitostí, jak Havla zesměšnit
Politolog má také vysvětlení, proč je Václav Havel mnohými v současnosti vysmíván. „Patřím k těm, kteří si ještě pamatují ‚slávu velkého Stalina‘ a nekonečné množství vtipů na tohoto velikána, když odstřelovali jeho památník na Letné. Proto rozumím tomu, že na upřílišněnou adoraci Václava Havla reagují lidé přepjatou kritičností a vyhledáváním příležitostí k jeho zesměšňování. Prostě a jednoduše: čeho je moc, toho je příliš. A nezapomínejme, že na popularitě Václava Havla se chtějí přiživit i lidé, kterým třeba jen někdy podal ruku, vypil s nimi skleničku, anebo si dal jednoho čouda,“ poukazuje politický analytik.
A podobně vidí i snahy pojmenovat po posledním československém a prvním českém prezidentovi úplně kdeco. „Na tom pojmenovávání všeho možného je proto také zajímavé, že už existují komise, dříve se říkalo okrašlovací spolky, a že dokonce i Národní divadlo, jehož činohra se dnes potácí v bezvýznamnosti, se chce podílet na Havlově popularitě, když už ta její je prachmizerná. Snad si ‚okrašlovači‘ všimnou poznámky Karla Schwarzenberga, kterého jistě nemůžeme považovat za kritika Václava Havla, a zabrání ostudě, kterou bývalému prezidentovi chystají ti, kteří potřebují projevit své hrdinství nejen dávno po ‚Velké Sametové‘, ale dokonce i dlouho po smrti Václava Havla,“ podotýká Zdeněk Zbořil.
Babiš je srozumitelnější než kvazi ekonomové nastupující generace ČSSD
Blížící se krajské volby byly hlavním důvodem, proč předseda hnutí ANO a vicepremiér Andrej Babiš zamířil do Jablonce nad Nisou na setkání s občany. A jak bývá jeho dobrým zvykem, mluví otevřeněji než protřelejší politici. „Potřebujeme především mír v Sýrii a Libyi, což nepůjde bez spolupráce s Putinem,“ prohlásil, když byl dotazován, jak řešit migrační vlnu do Evropy. Když hovořil o našem hospodářství, vyzdvihl tradici a šikovnost českých lidí, kteří dokázali obrovské věci, a vyjádřil lítost nad tím, jak jsme zničili vlastní průmysl, přitom v roce 1936 jsme byli největší výrobci zbraní na světě: „Tento průmysl byl zničen a my nemáme z čeho zbrojit. Průmysl nám dnes chybí a my se to snažíme dohnat,“ upozornil. „Pan ministr financí je někdy vysmívaný pro svou jednoduchou slovní zásobu, ale mnoha občanům ČR připadá právě proto srozumitelnější než mnozí jeho kolegové,“ míní politolog.
Navíc má dojem, že na rozdíl od těch ostatních, kteří se potácejí v popleteném „politickém filosofování“, nejen tuší, ale dokonce i ví, co to je „národní hospodářství“, respektive hospodaření s majetkem a bohatstvím státu, k jehož správě byl na určitou dobu povolán. „Ve svých úvahách se pohybuje ve světě ‚národohospodářských soustav‘, jak tento pojem používal Karel Engliš, a nikoli kvazi vědeckého badání o ‚ekonomice‘, které bylo tak typické pro celou generaci posledních dvaceti let a kterou si úspěšně osvojuje i nastupující generace zejména politiků ČSSD. Samozřejmě není přesné tvrdit, že ČSR byla v roce 1936 největším výrobcem zbraní ve světě, ale mohla přece jen svou armádu zásobovat z vlastních zdrojů a nekupovat nejen zbraně, ale i podstatné části výstroje v zahraničí, a to, jak tvrdí někteří odborníci, dokonce i v mezinárodním second handu,“ poznamenává Zdeněk Zbořil.
Nikdo neřekne, jak to je a jak to bude s tunely na krajské úrovni
Ani tři roky v opozici nepomohly dříve vládním stranám ODS a TOP 09 přesvědčit voliče o tom, že stojí za to jim dát hlas, a tak hlavními favority krajských voleb jsou poprvé v historii koaliční strany. Z nich se více šancí na úspěch dává hnutí ANO než ČSSD, která naprosté většině krajů vládne už osm let. Jejich duel lze personifikovat jako střet šéfa ANO Andreje Babiše a sociálně demokratického předsedy Asociace krajů Michala Haška, kteří se při vzájemných výpadech ani trochu nešetří a padají mezi nimi i taková slova jako gauner a parazit. „Hašteření nejvýznamnějších stranických reprezentantů do jisté míry vliv na rozhodování voličů má, ale při 270 kandidátních listinách (tedy jich je jen asi o dvacet víc než při volbách minulých) se dá předpokládat podobný průběh voleb jako v minulosti. Proto bude důležitá volební účast a zdá se mi, že si dnes nikdo nedovolí, a to ani zasvěcení sociologičtí výzkumníci, výsledek tipovat,“ domnívá se politický analytik.
JUDr. Michal Hašek
Sám si také odhadovat netroufá, ale zdráhá se i věřit průzkumům volebních preferencí, protože jejich kvalitní zpracování je nejen finančně, ale i pokud jde o organizaci výzkumu náročné. „Z minulosti víme, že se předvolební odhady velmi lišily a některé původně zatracované agentury, například SANEP, byly blíž realitě než ty, na které se média obvykle spoléhají. Samotné kampaně jsou hodně podobné tomu, co pamatujeme z minulosti. Vytahují se celostátní témata na úkor těch lokálních; a když dojde i na ty, pak všichni slibují nemožné. Dají do pořádku zdravotnictví, dopravu, školy a školky, kanalizaci, vodovod, sem tam nějaký chodník nebo květinovou výzdobu obce. Ale nikdo neřekne, jak to je a jak to bude s tunely na krajské úrovni a nikdo neukáže na ty v minulosti za ně odpovědné,“ kritizuje Zdeněk Zbořil.
Krajské koalice budou ještě víc různorodé, než byly dosud
Menší strany jako zelení a Piráti, k nimž už se pomalu řadí TOP 09, se ve snaze získat voliče na svou stranu hodně ohánějí tím, jak velký „volební potenciál“ mají. Ten ale jen ukazuje, kolik procent hlasů by strana mohla v kraji v současnosti hypoteticky získat, pokud by se k ní přiklonili všichni lidé, kteří její volbu reálně zvažují a nevylučují účast u voleb. „Menším stranám velké nebezpečí ze strany ANO a ČSSD nehrozí, protože jejich voliči jsou možná už dnes pevně rozhodnuti. Naději mají tedy i strany, které se potácejí na hranici uzavírací klausule. Proto jsou v ohrožení i menší parlamentní strany, které v posledních měsících ztrácely na popularitě. Jejich výsledky budou zajímavé jen pod zorným úhlem vytváření povolebních koalic, o nichž můžeme už dnes říci, že budou různorodé, možná ještě víc než po minulých volbách,“ myslí si politolog.
Oživit upadající slávu by potřebovala TOP 09, která po vystřídání Karla Schwarzenberga Miroslavem Kalouskem v čele strany trvale oslabuje. Přestože s hnutím Starostové a nezávislí nejde do krajských voleb na společných kandidátkách a není na tom dohodnuta ani pro parlamentní volby v příštím roce, tak je STEM při zářijovém průzkumu sloučil dohromady. Kuriózně pak vyznívá doprovodný komentář, z něhož vyplývá, že se Kalouskova strana chlubí cizím peřím: „V minulosti TOP 09 ztrácela jak množství příznivců, tak i intenzitu podpory. Jisté oživení možná přináší současná volební kampaň, kdy se na adrese TOP 09 sčítá i podpora hnutí Starostové a nezávislí.“
Postupná ztráta popularity TOP 09 bez Schwarzenberga je zřejmá
„I když si myslím, že prázdninové průzkumy byly zkreslené dobou dovolených, přece jen ta postupná ztráta popularity TOP 09 po vytrácení se Karla Schwarzenberga z politiky je zřejmá. Na druhé straně tento odchod pomohl Karlu Schwarzenbergovi dostat se ze zničujícího Kalouskova – a jeho přátel – bratrského stranického sevření. Nedočetl jsem se ale v žádných komentářích předvolebních průzkumů, zda vůbec, nebo jak velkou roli hrají voliči vracející se z dovolených nebo pobývající na záhadných ostrovech, mezi kterými nejsou jistě žádní komunisté, sociální demokrati, a dokonce ani voliči hnutí ANO. Předpokládám ale, že případný neúspěch TOP 09 v senátních a krajských volbách by nemusel ohrozit naděje této strany na volby v roce 2017,“ konstatuje pro ParlamentníListy.cz Zdeněk Zbořil.
Zároveň by chtěl varovat před tím, abychom se v těchto volbách nedočkali nějakých podivuhodností, jak jsme zažili v minulosti a naši jižní sousedé dokonce poměrně nedávno při druhém kole prezidentských voleb. „Víme, že k takovému jevu docházelo, viz záhadné shody počtu hlasů Sládkových republikánů na Moravě a v Karlovarském kraji, ‚odfiltrování‘ Petra Cibulky a podobně. Konečně přece i v Rakouskou se nedají, když je třeba, dobře zalepit obálky a nedodržovala se pravidla ani ve druhém kole voleb. Tak proč by se v České republice nemohl náhle objevit nějaký podobný ‚filtr‘,“ nedivil by se politický analytik, kdyby k něčemu podobnému ve volbách 7. a 8. října došlo.
Junckera střední Evropa nezajímá, je to pro něj jen Východ
Pozornost pak přesouvá k předsedovi Evropské komise Jeanu-Claudu Junckerovi, jenž ve svých vystoupeních tradičně vyzývá k solidaritě s uprchlíky a pranýřuje ty, kteří běžencům pomáhat odmítají. Nejnověji ho pohoršilo, že někteří unijní členové nechtějí přijímat muslimské migranty z Řecka a Itálie a své odmítání zdůvodňují náboženskou příslušnosti běženců. „Jsme katolické země, nemáme místo pro muslimy,“ říkají mu. „Nepovažuji tento důvod za přijatelný. Lidé jsou na prvním místě, poté až víra, ne naopak,“ zdůraznil předseda Evropské komise, čímž jen potvrdil, že mu pranic nezáleží na Středoevropanech, protože od jejich představitelů takové vysvětlení nejčastěji slyší.
Ing. Miloš Zeman
„K panu předsedovi Junckerovi je dnes kritický v EU kdekdo, ale to nemá vliv ani na jeho názory, ani na jeho postoje. Nemůžeme mu vyčítat ani přehnaný zájem o země tzv. střední Evropy, vždyť to je pro něho jen ‚Východ‘. Ten má jen tehdy, domnívá-li se, že situace a pohyb v této části Evropské unie může ohrožovat jeho neohrozitelné osobní zájmy. Konečně jeho projev na bratislavském sletu jeho přátel, který měl zahájit ‚bratislavský proces‘, byl natolik nezajímavý, že jej nedokázali pochválit ani jeho ‚pridvornyje‘. A nenechávejme se zmást slovy o lidech a víře, předseda Evropské komise není žádný jakobín, ale jen evropský byrokrat vlečený během událostí, které nemůže ovlivňovat,“ připomíná Zdeněk Zbořil.
Čeští političtí komentátoři už teď propadají kvůli volbám v USA hysterii
V noci z pondělí na úterý středoevropského letního času se na podiu Hofstrovy univerzity v Hempsteadu ve státě New York objeví při prvním televizním střetnutí prezidentských kandidátů Hillary Clintonová a Donald Trump. V první řadě publika bude sedět miliardář Mark Cuban, který několikrát veřejně vystoupil proti Trumpovi, a proto si ho také demokratická kandidátka pozvala. Kandidát republikánů kontroval pozvánkou pro bývalou milenku Billa Clintona z osmdesátých let Gennifer Flowersovou, která by měla usednout vedle Cubana. Hillary Clintonová, jejíž náskok před rivalem se už snížil jen na pouhá dvě procenta, sází při přípravě na simulované debaty s využitím předpokládaných Trumpových otázek, její konkurent bude spoléhat na svoji výřečnost a improvizaci.
„Dívat se na tu debatu sice budu, ale předpokládanou blasfémii obou kandidátů nechám ‚jít kolem‘. Zajímá mne vlastně nikoli to, kdo bude lepší nebo horší, ale jen hloubka bezvýznamnosti, jaké volební neboli politický proces v zemi, která chce jeho model vyvážet, dosáhl. A protože se tentokrát oba kandidáti pohybují na velice nízké úrovni a zřejmě, ať již vyhraje Hillary, nebo Donald, se budou agendy americké politiky dělat jinde než v Oválné pracovně Bílého domu, budu po ukončení debaty spát klidněji než mnozí čeští političtí komentátoři a ‚think-tanci‘, kteří už dnes propadají hysterii,“ podotýká politolog.
Novým generacím hrozí, že se nějaké další války dočkají
Na závěr si nechal přednášku o tom, proč lidé válčí, kterou pořádal neuropatolog a spisovatel František Koukolík. Ten přítomným zdůvodnil, proč za posledních pětadvacet let narostla rizika jaderné války. Uvedl, že podle Stockholmského mezinárodního ústavu pro výzkum míru je ve světě k okamžitému použití prakticky v bojové pohotovosti připraveno cca 1800 nukleárních hlavic a jejich celkový počet se pohybuje na úrovni 15 tisíc. Upozornil na to, že nejen Spojené státy mají ponorky s jadernými hlavicemi, z nichž každá má výbušnou sílu asi 30krát vyšší než atomová bomba shozená na japonskou Hirošimu během druhé světové války. Nechápe prý americké politiky a myslí, že se tam někdo doslova zbláznil a že jsou pod vlivem halucinací například panů Brzezinskiho, Rumsfelda nebo Wolfowitze. A Islámský stát má prý na krok k jaderným zbraním v Pákistánu.
„Pana profesora Koukolíka si velmi vážím a jeho texty, už od prvního vydání Vzpoury deprivantů, jsem doporučoval studentům politologie na Filozofické fakultě UK a na dalších školách, kde jsem působil, téměř jako povinnou četbu,“ přiznává Zdeněk Zbořil s tím, že profesorovo upozorňování, že svět je v rukou „špatných lidí, kteří uchvátili moc“, je marné už čtvrtstoletí. „To, že dnes jsou jim snadno fyzicky, ale i morálně dostupné nukleární zbraně, je hrůzné poznání, ale přestárlí ‚špatní lidé‘ jako zmiňovaní pánové Rumsfeld nebo Wolfowitz nejsou o nic horší než nám dobře známí ‚naši‘, kteří se zmocnili naší země a kteří jen k tomu pověstnému kufříku s osudovými kódy mají daleko. Z hlediska mého i Koukolíkova věku, jsme narození ve stejném roce, se zdá být lhostejné, že nám nikdo nenaslouchá. Ale právě proto nejen našim dětem nebo vnukům hrozí, že se nějaké další války dočkají. Jak jsem už jednou v PL.cz citoval H. G. Wellse, ‚technický pokrok roste rychleji než moudrost lidského chování‘,“ uzavírá politolog.
Psali jsme:
autor: Radim Panenka
