Který církevní představitel má vaši důvěru?Anketa
Německá kancléřka Angela Merkelová má na příští čtvrtek naplánovánu cestu do České republiky. V programu návštěvy Prahy má nejmocnější žena Evropy pochopitelně setkání s premiérem Bohuslavem Sobotkou, ale také s prezidentem Milošem Zemanem. Hlavním tématem jejích jednání s nejvyššími českými představiteli by měla být jednak otázka budoucnosti Evropské unie po Brexitu, jednak otázka změn, jimiž musí EU projít. Mělo by se však dostat i na vzájemné styky, hovořit se má také o rozvoji obchodních vztahů, spolupráci v oblasti bezpečnosti a rovněž o zlepšení dopravního propojení obou zemí.
„Agenda návštěvy Angely Merkelové se připravovala relativně dlouho a jistě to ovlivnila situace v Evropské Unii a v jejím nejbližším ‚zahraničí‘. Ale nedělejme si iluze, že to budou rozhovory rovné s rovnými. Doufejme ale, že se naši reprezentanti nepokloní více, než se klaněli doposud. Viz česko-německou deklaraci, Landesgrenze místo Staatsgrenze, mlčení o nepřítomnosti na dva plus čtyři, škádlení se okolo kvót a objímání se s ‚našimi krajany‘. Nedá se toho ale moc dělat. Radostně jsme si sami zvolili postavení sedmnácté spolkové země a naše ekonomika nebude ani v bližší, ani ve vzdálenější budoucnosti ovládána z Pekingu, ale z Berlína. Říkám s nadsázkou, protože tím centrem může být i Mnichov nebo Frankfurt nad Mohanem,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz politolog Zdeněk Zbořil.
Premiérovo okolí spoléhá na vedlejší efekt kancléřčiny návštěvy
O návštěvu německé kancléřky v České republice ještě před podzimními krajskými volbami prý velice usilovali lidé z okolí předsedy vlády Bohuslava Sobotky, nejčastěji je zmiňován expremiér Vladimír Špidla, a ministra zahraničí Lubomíra Zaorálka. Kromě už uvedených témat se má totiž mluvit i o migrační krizi, neboť Bohuslav Sobotka potřebuje podporu ve svém přístupu k uprchlíkům, a nemá ji přitom ani mezi některými sociálními demokraty. Proto si ti, co návštěvu Merkelové domlouvali, od ní slibují nepřímou podporu pro premiéra a ČSSD na prahu voleb. Stejně tak se ale vzhledem k „popularitě“ Angely Merkelové v Česku může stát pro Bohuslava Sobotku i jeho stranu polibkem smrti.
„Možná si pánové z okolí pana předsedy vlády opravdu myslí, že návštěva německé kancléřky může způsobit před volbami nějaký kolaterální efekt, který bude ku prospěchu ČSSD. Mne by to však spíše překvapilo, protože Angela Merkelová se v evropské politice, ať pánové prominou, pohybuje o několik pater výš. A protože známe kontinuitu německé diplomacie, její až puntičkářskou důslednost, a v neposlední řadě i byrokratickou pracovitost, udivilo by mě, kdyby naši politici Angelu Merkelovou něčím překvapili. Ale možná se kancléřka Spolkové republiky Německo ráda nechá vyfotografovat na Pražském hradu. Přece jen v Německu vědí, že ten Prag byla čas od času také říšskou metropolí,“ podotýká Zdeněk Zbořil.
Zase se k někomu přidáme, až se bude bombardovat
Prezident Miloš Zeman se zúčastní letošní konference Dialog civilizací na řeckém ostrově Rhodos. Pořadatelem pravidelné akce, která se uskuteční na přelomu září a října, je ruský podnikatel a spolupracovník ruského prezidenta Vladimir Jakunin. Český prezident vystoupí jako hlavní řečník a konferenci chce využít k zásadním rozhovorům s partnery z Visegrádské čtyřky, protože se jí mají zúčastnit i slovenský premiér Robert Fico a jeho maďarský protějšek Viktor Orbán. Za svou předloňskou účast čelil Miloš Zeman velké kritice a totéž potkalo i jeho předchůdce Václava Klause, který se na konferenci Dialog civilizací vydal v minulém roce. S něčím podobným musí prezident počítat i tentokrát. Předseda TOP 09 Miroslav Kalousek se už teď nechal slyšet, že účast hlavy státu na kágébácké konferenci pořádané člověkem ze seznamu nežádoucích osob našich spojenců je v přímém rozporu se zahraniční politikou a obrannou politikou vlády.
Psali jsme:
„Nesmíme přeceňovat význam slov páně Kalouskových. Jeho hašteřivost už dávno zevšedněla. A kdo by od něho právě při této příležitosti čekal něco jiného? Spíše by byla zajímavá kritika prezidenta z Lidového domu, protože se zdá, že právě Sobotkovo vedení ČSSD začíná mít blíž k ODS nebo TOP 09 než k hnutí ANO, a proto i k panu prezidentovi. A protože válka mezi EU, USA respektive NATO a Ruskou federací je zase na čas odložena, budou se možná muset soc-dem korouhvičky začít otáčet. Ale hlavně, co kritici Miloše Zemana mohou ještě přidat k těm kbelíkům špíny, které na něj stále vylévají? Zajímala by mě ta ‚zahraniční a obranná politika naší vlády‘. Nechce pan Kalousek říct, že se zase k někomu přidáme, až se bude bombardovat? Nebo budeme tak dlouho ‚bojovat proti terorismu‘ po boku CIA – prezident Bush starší byl přece pět let jejím ředitelem – až se vylekají všichni ‚kágébáci‘ a převléknou se do amerických vojenských uniforem? Jako třeba ti nepovedení turečtí generálové,“ připomíná Zdeněk Zbořil.
Americká armáda dává šanci CIA, také Rusko umí vyslat zvláštní komanda
V posledním týdnu znovu vzrostlo napětí mezi Ruskem a Ukrajinou. Ruská bezpečnostní služba oznámila, že zmařila ozbrojený vpád ukrajinských speciálních sil na Krym, při němž byl zabit ruský voják a příslušník bezpečnostní služby. Ukrajina však tyto informace popřela. Podle ruského prezidenta Vladimira Putina jde o „hloupou a zločinnou akci“, jeho ukrajinský protějšek Petro Porošenko označil ruská tvrzení za absurdní a cynická. „Někdy se tomu říká průzkum bojem, ale možná se americká armáda jen nechce nechat zavléct, zejména po spektakulárním znejistění v Turecku, do vojenského konfliktu a dává šanci CIA, která má bohaté zkušenosti nejen s bojem proti terorismu, ale také s tím, jak cvičit malé skupiny ozbrojených mužů a vysazovat je na nepřátelském teritoriu,“ myslí si politolog.
Ing. Miloš Zeman
„Ani pro ruskou armádu není partyzánská válka už od dob bojů s Napoleonem něčím neznámým a umí i dnes vyslat svá zvláštní komanda, aby zkoumala, jak to s těmi silnými slovy na konferenci NATO ve Varšavě vlastně bylo. Horší je, že ani naši odvážní zpravodajové České televize nejsou nablízku a nemůžeme se od nich dozvědět ani tu jejich pověstnou přibližnou pravdu. Máme totiž mnoho reportérů, analytiků a komentátorů, kteří a které umějí hovořit každý den o něčem jiném, ale nemáme dlouholetého politického komentátora konkrétní oblasti, který by se její problematikou zabýval nejméně dvacet let. A pokud se takový objeví, třeba Břetislav Tureček, ten bývá jen ‚připuštěn‘,“ poukazuje pro ParlamentníListy.cz Zdeněk Zbořil.
Agenda setkání Putin–Erdogan byla objemnější, než jsme byli informováni
V souvislosti s děním kolem Krymu rozhodl ukrajinský prezident Petro Porošenko uvést do zvýšené bojové pohotovosti všechny vojenské jednotky poblíž Krymu a v oblasti Donbasu na východě země, kde se vládní síly potýkají se separatisty. Ruský premiér Dmitrij Medveděv naopak varoval, že by Rusko mohlo přerušit s Ukrajinou diplomatické vztahy. „Situace na bojištích, ale i v diplomatických kuloárech se mění každou hodinu. Ale protože se pracuje jednak v přísném utajení, jednak v hektickém prostředí válečné propagandy, bude nejlepší neposlouchat jakkoli temperamentní projevy a čekat, až se něco stane. A pokud jde o budoucnost, ta jistě bude pro malé lidi na Ukrajině trýznivá, ale pro ‚obchodníky se smrtí‘, ať již bohatnou na Ukrajině, v Rusku, EU, USA nebo někde jinde, tou nejrůžovější. Na lidské bídě bohatnou ti nejvíce bez skrupulí a posedlí mamonem a proč by Ukrajina měla být výjimkou?“ ptá se politolog.
Napětí mezi Ruskem a Ukrajinou roste ve chvíli, kdy Rusko může čekat vstřícnost při řešení syrské krize od Turecka, alespoň soudě z vystoupení hlav obou států po jejich petrohradské schůzce, na němž turecký prezident Erdogan několikrát zdůraznil, že Putin je „drahý přítel“. „Když si odmyslíme ornamentální až orientální rétoriku setkání Putin–Erdogan, měli bychom si zapamatovat, že Putin mluvil o postupných krocích, které se zřejmě již činí – viz odložení Kerryho návštěvy Ankary. Ale hlavně, oba prezidenti jsou natolik zkušenými politiky s autoritou v celém regionu, že není možné, aby se nebavili o Sýrii, ale i o dalších zemích původně jen ekonomického sdružení turkické šestky. Už jenom to ohlášené opuštění dolaru ve vzájemných platbách ukazuje, že agenda setkání Putin–Erdogan byla objemnější, než jsme o tom dosud byli informováni,“ upozorňuje Zdeněk Zbořil.
Neviditelná ruka trhu se může změnit v brutální pěst
Německá kancléřka Angela Merkelová není spokojena s tím, jak jsou do pracovního procesu zapojeni ti, co do země přišli v rámci migrační vlny, a tak si na září pozvala do Berlína představitele společností, jako jsou Siemens, Opel, Volkswagen či RWE, aby s nimi mluvila o zaměstnávání migrantů. Deník Frankfurter Allgemeine Zeitung začátkem července zveřejnil výsledky dotazování, které směřoval na třicet největších společností zapsaných na frankfurtské burze. Přestože zaměstnávají asi tři a půl milionu lidí, tak jen pro Deutsche Post jich pracuje pouhých padesát, pro softwarovou společnost SAP a farmaceutický Merck pak dokonce jen po dvou, ostatní oslovené firmy z migrantů nezaměstnaly nikoho.
„Angela Merkelová sice může žádat, ale nikoli nařizovat. A jak víme už ze svých nepříliš bohatých zkušeností s tržní ekonomikou, neviditelná ruka trhu se může změnit v brutální pěst a ani úřad kancléřky neochrání před nespokojenými a nedůvěřujícími malo i velkopodnikateli. Lze sice slibovat uplatnění politického vlivu ve prospěch ‚kvótování‘, ale pokud je pravda, že nezaměstnaných běženců je přes milion, pak zřejmě ani německá fungující ekonomika takový problém nevyřeší ze dne na den. A že by někdo v SRN někoho zaměstnával jen proto, že si to paní Merkelová přeje, na to nevěřím. Možná, že se i disciplinovaní Němci raději rozloučí s kancléřkou, než budou vítat nekvalifikovanou pracovní sílu, kterou si budou muset navíc ze svých daní platit,“ domnívá se politolog.
S hodnocením burcujících informací počkejme, až opadne hysterie
Loni v září, kdy vrcholila atmosféra „vítací kultury“, prohlásil na frankfurtském autosalonu šéf Daimleru Dieter Zetsche, že uprchlická vlna představuje pro německou ekonomiku velkou příležitost a v ideálním případě může pomoci vyvolat nový hospodářský zázrak. Tehdejší ředitel Volkswagenu Martin Winterkorn se přidal, že přichází spousta vysoce kvalifikovaných lidí, což je příležitost využít je v německých továrnách. Nyní to vypadá, že naprostá většina migrantů zůstane Německu na krku. „Všechny tyto informace jsou burcující, ale já bych si dovolil ještě trochu počkat, až opadne vlna hysterie vyvolaná nejen příchodem uprchlíků, ale i teroristickými útoky, které jsou s ní spojovány. A návrhy řešení bychom neměli vyžadovat od nějakých politologů, ale spíše od těch, kteří se zabývají sociálními problémy nebo sociální politikou státu a celé EU. Navíc šíření ‚poplašných zpráv‘ prostřednictvím médií může vyvolávat řetězové reakce, jejichž konce jen tak nedohlédneme,“ míní Zdeněk Zbořil.
V denících MF Dnes a Lidové noviny se objevují informace z tajné zprávy bývalého šéfa ÚOOZ Roberta Šlachty. Ta má dokázat, že za sloučením elitních útvarů jsou úzké vazby mezi policejními špičkami, politiky a byznysmeny a že se policejní představitelé snažili dostat Šlachtu z čela protimafiánského útvaru. Kromě toho se v těchto médiích objevují podezření, že v kauze, v níž jde o stamiliony korun, se olomouckému podnikateli Davidu Tesaříkovi dostalo varování z mobilního telefonu se SIM kartou z okolí policejního prezidenta Tomáše Tuhého, jenž byl před nedávnem nařčen z „brutálního úniku informací“ z hospodářských kauz bývalým šéfem ostravské expozitury ÚOOZ Jiřím Komárkem. „Tak se blíží další jednání vyšetřovací komise. A noviny Anofertu dostaly další dávku úniků ze spisu. Od kohopak a pročpak asi?“ ptá se na Twitteru ministr vnitra Milan Chovanec a způsob referování bere jako důkaz o zneužití MFD v politickém boji před volbami. „Hnus!“ komentuje to.
Chovancův jásot znamená, že vůbec nechápe celou situaci
„Bez ohledu na to, jakou indiskrecí se dostaly informace ze Šlachtovy zprávy na veřejnost – a to musel každý přemýšlející člověk předpokládat, když se dostaly až do upovídané Poslanecké sněmovny – víme, že celá situace je vážná. Pan ministr Chovanec se mýlil, když si myslel, že jeho nápad s ‚reformou‘ se tajemně odehraje během fotbalového mistrovství Evropy, v nejhorším během olympijských her. Kdekdo ho varoval, ale nevěřil. I ParlamentníListy.cz tehdy psaly, že ‚práce kvapná, málo platná‘ a že se může stát, že první obětí bude sice plukovník Šlachta, ale hned druhou generál Tuhý a to bude začátek pádu celého triumvirátu. Také jásot Chovancův nad tím, že od Policie ČR odchází jen pět policistů a že to je jeho vítězství, znamená, že vůbec nechápe celou situaci,“ tvrdí Zdeněk Zbořil.
Vždyť i kdyby odešel jen jeden plukovník, neznamená to, že zbývajících čtyřicet tisíc policistů mu zůstane loajálních. „Zdá se, že přemýšlel jako turečtí generálové a až je nám líto generála Tuhého, který ještě před objevením se podezřelých, ale zaznamenaných telefonátů, poznal, co to je šikana, když byl přistižen, že překročil povolenou rychlost. A to se ještě nikdo neptal, kam tak spěchal a zda to nebylo do zahraničí, kde se zatoulal nějaký telefon nebo karta, které mu mohou zkazit kariéru. A pokud jde o ‚válku‘ mezi Chovancem a Babišem, jednomu bude stačit, když se o celé věci bude jen mluvit, a ten druhý, protože nemůže mlčet, může stáhnout ‚do propasti nepaměti‘ nejen sebe, ale i celou ČSSD,“ očekává politolog.
Velká pozornost se věnuje tomu, čemu by slušelo intimnější osvětlení
Duhovým pochodem hrdosti leseb, gayů, bisexuálů a transsexuálů z pražského Václavského náměstí na Letnou vyvrcholil letošní šestý ročník festivalu Prague Pride. Sobotního průvodu se zúčastnili mimo jiných primátorka Adriana Krnáčová a velvyslanec Spojených států Andrew Schapiro. Zatímco na Letnou dorazilo podle odhadu zhruba čtyřicet tisíc účastníků, souběžně pořádaný Pochod pro rodinu jich čítal jen kolem pěti set. „Myslím, že veřejnost k účastníkům Prague Pride mlčí, do jisté míry je toleruje, ale vadí ji ta upřílišněná okázalost. Podle mého názoru bychom v Česku těžko hledali někoho, kdo by vůči účastníkům tohoto festivalu projevoval brutální nenávist, ale jistě je i v Praze mnoho takových, kteří si myslí, že se věnuje velká pozornost věci, která by mohla existovat v přece jen intimnějším osvětlení,“ konstatuje pro ParlamentníListy.cz Zdeněk Zbořil.
Nezaškodí si v té souvislosti připomenout nedávný text z německého týdeníku Die Zeit, v němž jeho autorka Elisabeth Raetherová našla viníka posílení populistů u tzv. liberálních elit a v jejich aroganci. Podle ní liberálové mají stejné metody jako všechny jiné elity: definují dobrý vkus a pohrdají těmi, kdo se těchto pravidel nedrží. Nezáleží přitom na bohatství, protože pohrdání liberální elitou pocítili jak Marine Le Penová, která prožila mládí v elitní čtvrti Paříže, tak i Donald Trump vyrůstající s miliardami. To oba spojuje i s mnoha konzervativnějšími, byť obvykle také chudšími voliči. Dříve tito lidé z větší části patřili k proletariátu, který ve Francii obvykle volil komunisty nebo socialisty. Tradiční levicové strany však převzaly liberální principy a rostoucí počet jejich skalních voličů tak přestal chodit k hlasovacím urnám.
Stále si myslíme, že jedni nebo druzí jsou jen dobří, nebo špatní
Autorka poukazuje na to, že se situace obrací a naštvané vrstvy vzkazují elitám, že k volbám už budou chodit a v nich právě je porazí. „Je tragédie, že tyto společenské vrstvy našly hlas až díky rasistům a autoritářům,“ napsala Elisabeth Raetherová s tím, že liberální elity udělaly ze své otevřenosti světu rozlišovací znak a neodpustily si jedinou příležitost ukázat, že mají navrch, že jsou inteligentnější, důvtipnější a větší světoběžníci, že třídí poctivě odpad a mají dokonalou gramatiku. „Naši aroganci prozradí možná jen podtón ukrytý za našimi větami, ale nižší vrstvy už vzkaz pochopily. Pro autoritáře je pak snadné diskreditovat liberální smysl pro odpovědnost a svobodomyslnost. Tolerance je ideologie, říkají svým příznivcům. To je samozřejmě mylné a manipulativní, ale je to výsledek našich chyb,“ zkritizovala autorka liberální elity.
„Je to taková euro-centristická nebo euro-atlantická arogance, která má původ v představě o vyšší úrovni naší civilizace. Co jsou to liberální elity? Elitáři s liberální hantýrkou, dříve se hlásící k ideologii marxismu-leninismu, a to u nás i v zahraničí, a bude-li třeba, objeví zase nějaký nový ismus. Zdá se mi, že autorka uvažuje podobně jako perský starověký učenec Mání (od něho manicheismus), který vykládal svět v kategoriích dobra a zla. Bez ohledu na judaismus, filosofii, římské právo a dědictví křesťanského středověku, nemluvě už o renesanci, osvícenství a politickém myšlení 19. až 20. století, si stále opakujeme, že jsme jen my a oni, a myslíme si, že jedni nebo druzí jsou jen dobří, nebo špatní,“ upozorňuje Zdeněk Zbořil.
Ještě na konci 19. století mluvil TGM o liberalismu jako o úplné anarchii
Proto žili v Evropě a později v Americe křesťané a pohané, věřící a nevěřící, vykořisťovatelé a vykořisťovaní, revolucionáři a konzervativci a liberálové a autoritáři, jak je autorka, myslí si, že hanlivě, nazývá. „Všechno už tady ale bylo. Dokonce tam, kde vychází Die Zeit, si dlouho mysleli (a někteří si to myslí dodnes), že máme biologické a rasové dispozice pro to být lepšími nebo horšími. Zdá se, že jí nechybí schopnost sebereflexe, ale tu také nevynalezla. A pokud si myslí, že jde o její ‚generační sdělení‘, pak i takové demonstrace se opakují s pravidelností, která je ohromující. Po století krize liberalismu – od Johna Stuarta Milla do konce druhé světové války – se celá jedna euro-americká generace zmocnila pojmu liberalismus a jeho derivátů a učinila jej politických programem včetně jeho degradace na falešné vědomí – ideologii,“ říká politický analytik.
Ještě před koncem 19. století mluvil TGM o liberalismu jako o ‚anarchii úplné‘ a o sto let později byli ‚buržoazní liberálové‘ nejdříve ostrakizováni, později adorováni. Pro bývalé komunisty, kteří v ČR dělali ‚liberálně-konzervativní‘ reformy, budilo jen užívání slova ‚třída‘ podezření, že se vrací komunismus. Přesto urputně rozdělujeme politické strany na pravé a levé, politiky na pravicové a levicové, a když někdo tuto dětskou hru neakceptuje, obáváme se, že se hroutí dějiny a zapomínáme, že jen ty naše. Přesto se ale domnívám, že autorce nejde o politicko-filosofickou úvahu, ale jen o nový politický program, jehož hesla jsou snadno zapamatovatelná a – samozřejmě ještě snadněji – zneužitelná. Proto zřejmě ty emoce a apelativní výroky,“ vysvětluje pro ParlamentníListy.cz Zdeněk Zbořil.
Bezradnost politiků nad realitou a Chovancova krakatice s otazníkem
Ke konci se zvolna blíží prázdninový čas a domácí politickou scénu čeká rušný podzim, a to nejen proto, že se uskuteční krajské volby, v nichž budou největšími rivaly dva koaliční partneři – ČSSD a hnutí ANO. „Netroufám si prorokovat, co se bude v příštích týdnech odehrávat, ale obávám se, usuzuji tak z urputných projevů politiků, kterými zastírají svou bezradnost nad politickou realitou, že dojde na nejhorší: bude se tak trochu opakovat, co tu už jednou bylo; a my budeme v úžasu přihlížet, že zase žijeme v hříchu, i když to někdy vypadá jako láska a nenávist. Ale třeba se mýlím a ta Chovancova krakatice podzim nepřežije,“ uzavírá své pravidelné hodnocení politického dění uplynulého týdne Zdeněk Zbořil.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
