Prezident Miloš Zeman v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz zareagoval na zprávu, kterou se Bohuslav Sobotka chystá přednést na sjezdu ČSSD a v níž o něm tvrdí, že po neúspěšné prezidentské kandidatuře v roce 2003 sociální demokracii poškozoval. „Ještě v roce 2006 jsem se velmi aktivně jako člen sociální demokracie účastnil volební kampaně a podporoval jsem ČSSD, i když jsem jako důchodce z Vysočiny sám nekandidoval. Jezdil jsem volebním autobusem Zemák po celé republice a snad jsem k tehdejšímu výsledku sociální demokracie přispěl. Takže musím označit toto tvrzení za lež snadno vyvratitelnou tímto faktem, ale mám-li být smířlivý, musím říci, že lidsky dokážu pochopit, jestliže zrádce omlouvá svoji vlastní zradu,“ konstatoval prezident Miloš Zeman.
Prezidentova slova vyvolávají vzpomínky na historii sociální demokracie, v níž se vyskytla spousta zrádců, a to téměř ve všech dobách. „Před první světovou válkou i po ní, pak v roce osmačtyřicet. Dokonce i v devadesátých letech, kdy zradili profesora Horáka, který přišel ČSSD obnovovat. To nemluvím o dalším vývoji, kolik těch zrad bylo. Samozřejmě, že Miloš Zeman těžce nese tu absurdní situaci okolo své kandidatury na prezidenta. Ač vnitrostranické referendum pro něj vyšlo pozitivně, tak ho pak někteří spolustraníci nevolili. To byla taková zvláštní sociálně-demokratická zrada na druhou. A když se dnes mluví o vnitrostranickém referendu k něčemu, tak se vkrádá otázka, zda a za jakých okolností to ti sociální demokraté myslí doopravdy, nebo to je jen taková legrace,“ říká pro ParlamentníListy.cz Zdeněk Zbořil.
Slova o zradě jsou jen důsledkem lehké předsjezdové hysterie
Politický analytik se domnívá, že nejde ani z jedné, ani z druhé strany o nějakou hádku, která by mohla ohrozit prezidentské postavení Miloše Zemana pro nejbližší dva, tři roky. „Stejně tak samozřejmě neznamenají nic ta silná prezidentova slova vůči Bohuslavu Sobotkovi. Já to přičítám takové lehké předsjezdové hysterii a myslím si, že i kdyby prezident republiky jakkoli kritizoval potenciálně určitě nejoblíbenějšího politika uvnitř ČSSD, tak by to na vývoji voleb předsedy strany nic neznamenalo. Takže výrok o té zradě beru jako silná slova, která v poslední době prezident republiky rád používá,“ poznamenává Zdeněk Zbořil s tím, že předseda ČSSD si to hodnocení Miloše Zemana vzhledem ke své nynější pevné pozici mohl dovolit.
Psali jsme:
„Pan Sobotka si uvědomuje realisticky stav věcí i to, že mu prezident republiky nemůže uškodit, i kdyby ho v předvečer sjezdu označil za nejhoršího z nejhorších. Prostě Bohuslav Sobotka, ať už se do té funkce dostal jakkoli, překonal tu prekérní situaci po nepřesvědčivém výsledku ČSSD ve volbách. Osvědčil se pak jako člověk, který udržel v chodu koaliční vládu, jež by se dala sice kritizovat kvůli mnoha případům, ale Bohuslav Sobotka všechny ty problémy ustál, a dokonce je vyřešil jako ten, kdo měl nakonec rozhodující slovo. Takže opravdu to lze brát jen jako lehkou předsjezdovou hysterii, ke které se snížili oba dva lidé, kteří vědí, jaký je stav věcí a jak sjezd dopadne,“ vysvětluje politolog.
Sobotka si ostřejší kritiku může dovolit, protože ví, jak sjezd dopadne
Ovšem docela výmluvně o vztahu Bohuslava Sobotky k prezidentu republiky vypovídá vyjádření šéfa OVV Hodonín Petra Šelepy, jehož ParlamentníListy.cz oslovily stejně jako další okresní předsedy sociální demokracie před blížícím se sjezdem. O Miloši Zemanovi mluvil jako o muži, který kromě minulosti nemá se sociální demokracií nic společného, kritizoval ho za údajný přehmat s Rusnokovou vládou, za některé kroky v oblasti domácí politiky, nad nimiž prý většina lidí kroutí hlavou, připomněl jeho výrok o separaci výuky handicapovaných dětí od zdravých i skandály lidí, kterými se obklopuje.
Pikantní na jeho slovech je to, že je zároveň vedoucím sekretariátu předsedy vlády, tedy blízkým spolupracovníkem Bohuslava Sobotky. „To je silný názor, co říká pan Šelepa, ale ten běží ve větší části sociální demokracie. Je však třeba odlišovat názoru zhruba pětadvaceti tisíc členů, z nichž osm set vybraných delegátů bude hlasovat na sjezdu, od názoru voličů sociální demokracie. Tohle je skutečně vnitrostranická záležitost a v podstatě všichni vědí, jak jsou karty rozdané. Proto si Bohuslav Sobotka tu ostřejší kritiku, ať už ji říká sám nebo pan Šelepa, může dovolit, protože ví, jak ten sjezd dopadne. Když se všichni pozastavovali nad sněmem hnutí ANO, že byl připravený, tak si nedělejme iluze, že to ČSSD připravené nemá,“ upozorňuje Zdeněk Zbořil.
Na frontě byl klid, a tak se vytáhly razantní výroky k Tejcovi
V připraveném materiálu pro sjezd nešetří předseda strany ani svého rivala Michala Haška za povolební lánskou schůzku, přestože jde o půldruhého roku starou záležitost a vítězům obvykle sluší velkorysost. „Mně se zdá, že tam ještě ostřeji hovoří o panu Tejcovi, to je ještě tvrdší odsouzení než pana Haška, protože Sobotkova kritika vůči panu Haškovi je stejná, jen se neustále opakuje. Ale pokud jde o pana Tejce, tak na frontě byl klid, ale pan Sobotka to potřeboval z nějakých důvodů vytáhnout a vytáhl to skutečně razantními výroky. Nevím, jestli tím sleduje nějaké větší cíle, ale jsem přesvědčen o tom, že všichni, a to myslím pana Haška, pana Tejce, ale také pana Sobotku, dopředu vědí, jak sjezd dopadne, a že tohle je jen takové škádlení typické pro folklór sociální demokracie,“ míní politický analytik.
V sobotu přednesl prezident Miloš Zeman na Hradčanském náměstí projev k uctění památky T. G. Masaryka. Poslechnout si ho přišli lidé, které v rámci akce „Národe, probuď se“ svolal na podporu nynější hlavy státu senátor Jan Veleba. Mezi řečníky byli i předsedové dvou parlamentních stran, šéf komunistů Vojtěch Filip i Úsvitu Tomio Okamura, jejichž podpora může být veřejností vnímána různě. „Veřejnost je velice proměnlivá a mění se pod krátkodobými náladami, které mohou být stejně dobré jako špatné. V nedělní Partii na Primě řekl europoslanec Jiří Pospíšil docela dobře, že těm výrokům Miloše Zemana rozumí, protože se skutečně chová jako prezident zvolený v přímé volbě,“ připomíná pro ParlamentníListy.cz Zdeněk Zbořil.
Nejpočetnější skupinu nespokojených musí Zeman zvednout ze židle
Na rozdíl od ještě nedávné minulosti nezáleží na poslancích a senátorech, neboť kandidát na prezidenta bude zase usilovat o hlasy zmobilizované veřejnosti. „Takže Miloš Zeman vlastně takovou podporu, ať už je od komunistů, Úsvitu nebo kohokoli jiného, nepotřebuje, ale staví spíš než na politických programech těch stran na jejich podpoře ve veřejnosti. Nechci říkat, že to je zrovna paroubkovské oslnění výzkumy veřejného mínění, ale i když podle v týdnu zveřejněných výsledků agentury ppm factum klesl Úsvit těsně pod pět procent a ví bůh, jak to s ním dopadne, komunistům preference stouply, takže Miloš Zeman čte výzkumy veřejného mínění dobře. To, jestli jsou pro přímou volbu za tři roky relevantní, není důležité, protože on tím jitří nálady veřejnosti a udržuje ji v napětí. A o to mu asi jde,“ myslí si politolog.
Ing. Miloš Zeman
Nejpodstatnější skupinu příznivců Miloše Zemana podle něj tvoří ti, kdo jsou v určitém okamžiku nespokojení se situací v zemi. „Jsou to lidé, s nimiž Miloš Zeman počítá. Někdo říká, že jich je 55 procent, ale už jsem také četl odhad nějaké agentury, že až 70 procent. To jsou však lidé, které musí Miloš Zeman zvednout ze židlí a dostat je za tři roky k volebním urnám. Zatím si prostřednictvím různých výroků a zaujímání kritických postojů ověřuje, zda jsou to oni, kdo ho budou volit. Řekněme, že třicet, čtyřicet procent bychom dokázali sociálně zařadit z hlediska vzdělání, věkové kategorie a podle toho, zda jsou z velkých měst či venkova. Ale pro tuto chvíli je to jen jakýsi výzkum veřejného mínění, který si dělá Miloš Zeman sám a pro sebe,“ poznamenává Zdeněk Zbořil.
Úspěchem v prvních dvou letech byla ekonomická diplomacie, slabinou klasická
Poukazuje také na to, že pokud by se nakonec pro kandidaturu rozhodl, tak s kampaní nezačne dříve než o dva roky později. „Je také důležité, aby věděl, kdo budou jeho protivníci. Protože když to bude Jiří Dienstbier nebo pan Škromach, tak to jsou lidé, kteří dále rozdělí sociální demokracii. Ale ať už bude kandidovat kdokoli, tak je tady mlčící většina, o které přesně nevíme my ani on, jak se zachová. Proto mi vadí, že jsou v médiích tak mizerně monitorovány ty jeho spanilé jízdy do krajů. Vždy se vytáhne jen nějaká věta, pokud někoho urazil, nebo řekl nějakou prostořekou větu, ale důležité je, jak tam na něj lidé skutečně reagují. To se ale z toho zpravodajství vyčíst nedá, takže kdo je těch šedesát, sedmdesát procent nespokojených voličů, kteří by mu mohli dát svůj hlas, si nedovolím vůbec určit,“ přiznává politolog.
Miloš Zeman má za sebou v těchto dnech první dva roky v prezidentském úřadě. „Myslím, že se docela dobře orientoval v ekonomických problémech, i když jeho doporučení byla někdy kritizována. Skutečným úspěchem byla jeho ekonomická diplomacie, v níž našel také shodu s vládou. Deficit měl v klasické diplomacii, kde se nechoval vždy tak, jak by od něho jeho voliči očekávali, a to tak, že se mu začali vzdalovat. Pokud jde o zahraniční politiku, tak si myslím, že nemusí mluvit ke všemu, nemusí si myslet, že Česká republika vyřeší problém s Ukrajinou, jako kdysi navrhoval, že vyřeší konflikt mezi Izraelem a arabskými státy. Tím přece kdysi začínal,“ připomíná Zdeněk Zbořil.
Babišovi by mohlo případné potopení Sobotkovy vlády jen uškodit
Prezident by si měl být vědom pozice České republiky v mezinárodních vztazích a měl by se brzdit ve svých nápadech. „Ale hlavně by se neměl stavět do role soudce v tom ukrajinsko-ruském konfliktu, protože ten zahrnuje hned několik evropských zemí. Možná by se měl soustředit na tu drobnější práci třeba okolo Visegrádské čtyřky, i když i to je možná nad jeho síly, respektive jeho kanceláře, vlády, ministerstva zahraničí a Parlamentu. Takže pokud jde o zahraniční politiku, tak bych mu doporučil usilovat o to, aby se nehádal Černínský palác se Sněmovní ulicí a s Hradem. Aby naše zahraniční politika vznikala na základě konsensu alespoň těch třech hlavních míst, kde se rodí,“ nabádá politický analytik.
V domácí politice nepředpokládá, že by Miloš Zeman mohl nějakým způsobem přispět k pádu Sobotkovy vlády a jmenovat premiérem předsedu hnutí ANO Andreje Babiše, jak o tom nedávno mluvil v jednom rozhovoru. „Myslím, že pan Sobotka si je toho také vědom, a proto zůstává při slovních invektivách Miloše Zemana v klidu. Ale samozřejmě může se stát všechno. Neumím si ale představit, jak by toho dosáhl, kdyby se rozhádal s koaliční vládou a pokusil se ji nahradit jinou. To by musel nastoupit velice složitou cestu třeba k předčasným volbám a jmenování nějaké prozatímní vlády. Myslím, že ani pan Babiš by na to nepřistoupil, protože by mu to mohlo jedině uškodit. Čím méně nápadů pan prezident bude mít, tak tím možná bude politiku ovlivňovat víc, než když je tak aktivistický,“ míní Zdeněk Zbořil.
Zmínka o privatizaci České televize už není považována za svatokrádežnou
Během návštěvy Plzeňského kraje se Miloš Zeman vyslovil i pro zrušení koncesionářských poplatků, což Česká televize označila za bezprecedentní útok. „Nápad pana prezidenta je velmi radikální, ale musím říct, že neznám ve svém sociálním okolí nikoho, kdo by s ním nesouhlasil. Tak možná by se vedení České televize, které to považuje za bezprecedentní výrok, mělo také občas zeptat lidí, kteří platí těch téměř sedm miliard ročně, jestli se jim zdá, že ta jejich veřejná služba, na kterou se stále odvolávají, té sumě odpovídá. Většinou si ti páni ředitelé placení z veřejných peněz nechtějí přiznat, že s nimi také nemusí někdo z těch daňových poplatníků nebo koncesionářů souhlasit,“ upozorňuje politolog.
Netýká se to jen televize, protože například to, co se děje kolem tunelu Blanka, shledává až za hranicí normality. „To, že se všichni vykrucují z odpovědnosti za šesti a půl kilometrový tunel, který se tady staví deset let, je neuvěřitelné. A u té televize je to obdobné. Když v roce 2001 propukla televizní krize, tak jen zmínka o privatizaci České televize byla považována za svatokrádežnou. Dnes je to pomalu nápad, který jsou ochotni přijímat velké a významné skupiny z řad občanů a diváků. A řekl bych, že si dokonce myslí, že to je jediné řešení, jak překonat to, že Česká televize skládá účty někomu jinému než té televizní radě, kterou víceméně ovlivňuje svými finančními zdroji,“ říká pro ParlamentníListy.cz Zdeněk Zbořil.
Jsme alergičtí na střety zájmů, ale Schwarzenbergova spojka v ČT nevadí
Velký kritik České televize senátor Jan Veleba v týdnu rovněž upozornil na to, že tiskovou mluvčí veřejnoprávní televize je bývalá mluvčí TOP 09 Alžběta Plívová. „Nemyslím si, že to je nedůležité, i když věřím, že si to pan senátor vzal jako záminku. Ale jestli jsme tak alergičtí na různé střety zájmů, tak je to samozřejmě na pováženou. Protože spousta lidí si myslí, že nejen pan Schwarzenberg, ale také pan Bakala nebo pan Chrenek stojí za Českou televizí. Sice předpokládám, že se paní tisková mluvčí také nějakým způsobem vyvíjela a že už není tak poplatná svému bývalému chlebodárci jako před několika lety, ale nedivím se, že jsou lidé na vedení České televize a to, kým se obklopí, tak citliví,“ konstatuje politický analytik.
Přestože do konce funkčního období zbývají Miloši Zemanovi ještě tři roky, už nyní spouští think tank Evropské hodnoty kampaň Česko hledá prezidenta. Její součástí budou výjezdy do krajů, na nichž budou o významu evropských hodnot přednášet lidé jako Petr Kolář, Štefan Füle, Petr Pavel či bývalí studentští vůdci Šimon Pánek a Jan Bubeník. „Jmenované pány chápu. Jsou trochu stranou zájmu veřejnosti, kterou ale permanentně podceňovali. Ale mnohokrát se projevili jako poněkud arogantní uchazeči o vysoké funkce. Jinak bych na tom hledání nového prezidenta neviděl nic špatného. Dokonce si myslím, že je to i dobře načasováno a že by se takový program mohl spustit,“ připouští Zdeněk Zbořil.
Vadí mu ale výše uvedená sestava lidí, kteří se už jasně vyprofilovali. „Když si přečtete ten jejich seznam, tak nemá cenu na ty akce ani chodit. Protože víme, co všechno už řekli a také co udělali. Samozřejmě se ale budou spoléhat na účinnost médií. Ale všichni si pamatujeme, že při přímé prezidentské volbě média nejdříve pomohla Karlu Schwarzenbergovi k tomu razantnímu nástupu, ale nakonec mu v těch rozhodujících chvílích uškodila, třeba těmi nešťastnými vystoupeními paní Illnerové a Zdeňka Svěráka. Pozor také na to, že tito lidé mají svou minulost, a jakmile se budou stále častěji objevovat v médiích, tak si také někdo vzpomene, jaká ta jejich minulost byla,“ očekává politolog.
JUDr. Michal Hašek
Ze zmíněné nabídky Evropských hodnot by vějičkou pro upoutání zájmu veřejnosti mohl být generál Petr Pavel. Tím, že je vnímán jako statečný voják i odborník, by se mohl stát podobně nekritizovatelnou autoritou jako Tomáš Halík, jenž po udělení Templetonovy ceny prohlásil, že teď už na něj odpůrci ,,nedoplivnou". „Tomáš Halík, ať už má názory jakékoli, které se i měnily za těch posledních čtyřiadvacet let, byl vždy veřejně činný. A to nejen jako kněz, ale také jako člověk, který komentoval politické události. Pan generál Pavel by byl ze všech kandidátů nejhezčí na známkách, ale k politice ještě neřekl jediné významné slovo. Jen nám v těch posledních dnech, kdy se musel vyjadřovat k ukrajinské krizi, tlumočil názor svých budoucích zaměstnavatelů,“ odkazuje Zdeněk Zbořil na generálovo brzké angažmá v NATO.
Vzpřímená postava a hruď ověšená řády mohou v přímé volbě zabodovat
V případě úspěšné kandidatury by Petr Pavel napodobil Andreje Kisku, který se po třech měsících stal na Slovensku prezidentem, což je jeho první politická funkce. „Ale neumím si představit, jak by pan generál komentoval třeba to naše politické stranictví nebo záležitosti státního rozpočtu v období krize, nebo naopak prosperity. Řekl bych, že to je nemožné. Ale protože přímá volba je specifický druh volby, tak jeho vzpřímená postava a hruď ověšená řády by z něj mohly učinit osobu pro někoho přitažlivou. Musí se mu nechat, že je sympatický. Ale přece jen by uchazeči o prezidentskou funkci měli projít nějakým politickým procesem, než ohlásí svoji kandidaturu,“ domnívá se politický analytik.
Tomio Okamura
O Hrad se při první přímé volbě hodlal ucházet i Tomio Okamura, jenž ale v poslední době čelil rozkolu v poslaneckém klubu Úsvitu. Ani trochu však ve svých politických ambicích neochabuje. Dokonce se spekuluje o více možnostech, jak by mohla jeho budoucnost vypadat. Jednou z nich je spojení Úsvitu se Stranou práv občanů, což se dává do souvislosti s jeho podporou Miloše Zemana, ale i dobrým vztahem k šéfovi SPO Janu Velebovi. Objevila se i informace, že by se mohl stát součástí křesťansko-konzervativního politického projektu, jehož jedním z mozků by dle informací LN mohl být starosta a bratr developerského miliardáře Zbyněk Passer, který loni zorganizoval pro komunální volby Hnutí pro Prahu. A ve hře je prý i jednání s OK stranou, jejíž předseda Jiří Janeček má být spojkou k francouzské Národní frontě a Marine Le Penové.
Okamurovi by víc prospělo spojenectví s Passerem než Velebou
První z možností Zdeněk Zbořil za moc pravděpodobnou nepovažuje. „Pan Veleba hledá místo pro tu svoji změněnou politickou stranu a pro její možný úspěch ve volbách, ale že by mohlo jít o ideové spojení, to v žádném případě. Pan Veleba je zkušený politik, který ví, jak stát funguje, a k monotematickým řečem o přímé demokracii se nemůže přihlásit. Nebylo by to úspěšné spojení. Pokud by vycházeli jen ze současného stavu preferencí, tak to by byl spíš jen důkaz jakési neprozíravosti. Vždyť za rok, za dva bude situace úplně jiná a také se uvidí, jestli někdo na pana Okamuru a na Úsvit ještě uslyší. Pan Veleba má určitý potenciál v těch agrárních oblastech, které v Praze příliš nesledujeme, ale jejich spojení se mi prospěšné nezdá. Ani pro jednoho,“ tuší politolog.
Naopak by chápal spojenectví s Passerem, popřípadě s jinými lidmi v Praze. „Myslím si, že nemusí jít jenom o peníze a že ti lidé v Praze už také musejí začít uvažovat politicky. Zatím byli schováni za politiky ODS, Unie svobody a ODA. Teď se ukazuje, že tyhle značky už nemají hodnotu a že by mohli fungovat sami. Navíc zdaleka nejsou tito lidé tak nepřijatelní kvůli své podnikatelské minulosti jako řada jiných, kteří už v politice také začínají působit. Myslím, že je k tomu táhne úspěch pana Babiše a hnutí ANO. Jsou schopní nastartovat nějakou stranu, která bude stavět na tom, že zve ke spolupráci všechny nespokojené a nezajímá je, zda jsou pravicoví, nebo levicoví,“ podotýká Zdeněk Zbořil.
Obdoba francouzské Národní fronty je u nás bez šance
Zato ke zdaru subjektu, jenž by měl blízko k francouzské Národní frontě, je skeptický. „Nevím, jestli se pan Janeček jenom náhodně s Marine Le Penovou nesetkal, nebo jestli to má nějakou trvalejší hodnotu, ale příliš nevěřím na to, že tito lidé vědí, co to je Front National a jaký má program kromě toho, že nemají rádi přistěhovalce. Navíc kdyby ta nová strana hledala nějakou posilu v národním programu, tak je už dávno předběhnutá hnutím ANO, které také klade důraz na realistickou politiku pro tuto zemi, ať už zahraniční nebo vnitřní. Takže to národovectví není moc perspektivní. To může být přání několika jednotlivců, ale nemá to naději, že by se něco podobného, jako je Front National, tady mohlo objevit,“ dodává politolog.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
