Jak z pohledu politologa vypadá nová vláda České republiky, která vznikla osm měsíců po volbách? Jak bude dlouhé vyjednávání vnímat veřejnost?
Čím déle proces vyjednávání trval, tím se veřejnost zajímala stále méně a méně, takže je otázka, jestli to ještě dnes někoho výrazně trápí. Jako problém to neustále prezentují média i politici, ale já si nemyslím, že by to česká veřejnost, která je obecně spíše více apolitická, nějak zásadně prožívala. Lidé, kteří potřebují rozhodnutí od státní správy, Parlamentu a podobně, to cítí jako větší problém, než občané, kteří politiku sledují řekněme zpovzdálí.
Takže si myslíte, že délka vyjednávání nebude mít takový vliv na voliče?
Pokud se ptáte na voliče ve smyslu volebního chování, tak je to úplně jiná otázka. Protože volby do Parlamentu budou za tři roky, pokud ne dříve a rozhodování voličů nebude zásadně ovlivněno vyjednáváním o vládě. Možná, pokud jde o komunální a senátní volby, se to projevit může. Přeci jen podle preferencí, které výzkumné agentury průběžně zveřejňují, se ukazuje určitý posun. Vidíme jistý pokles preferencí hnutí ANO a naopak růst ODS a Pirátů. Tedy stran, které se samozřejmě snaží dávat najevo, že s tím současným vývojem nesouhlasí, nemají s ním nic společného a nejsou za něj zodpovědné, což voliči to vyhodnocují. Určitě to není standardní délka vyjednávání a dosud jsme na ni nebyli zvyklí. Zvykli jsme si na rychlé sestavování vlády po volbách. Vliv na voliče tedy vyjednávání má a hodnotí ho spíše negativně, protože od politiků očekávají, že poté, co se voliči vyjádří ve volbách, politici začnou pracovat.
Fotogalerie: - Jmenování Babišovy druhé vlády
Komu to voliči budou přičítat na vrub? Spíše Andrej Babišovi, kterého všichni obviňují, že se s ním nedá dohodnout, nebo naopak těm stranám, které odmítaly jednat z různých důvodů?
Pokud jde o politické strany, které se vlastně vůbec nestihly jednání zúčastnit, tedy spíše pravice, je to rozdílné. Zatímco přibývají voliči ODS a Pirátům, což je dáno i podle mě tím, že ODS i Piráti jsou poměrně výrazně viditelní v médiích, v Parlamentu a podobně, tak naopak klesají preference TOPce a lidovcům. To znamená, že od nich voliči odcházejí, což já ale primárně přičítám tomu, že v době, kdy docházelo k vyjednávání o vládě, tak o těchto dvou stranách bylo poměrně málo slyšet. Tady se ukazuje poměrně nešťastné rozhodnutí zvolit předsedou TOP 09 Jiřího Pospíšila, protože stranu fakticky neřídí, navenek téměř nevystupuje a TOP 09 je téměř neviditelná.
Zdá se mi, že v posledních týdnech, možná dokonce měsících pořádně není slyšet ani o lidovcích. Tam se ani nedivím, že preference klesly pod úroveň zvolitelnosti do Sněmovny, protože ty strany o sobě moc nedávají vědět. Když nejste v médiích, nevystupujete s nějakými jasnými postoji pro, nebo proti tomu, co se děje, tak na vás lidé zapomenou a voliči ještě ubydou.
Ta nutnost mít v čele politické strany výraznou osobnost, je známa dlouhodobě. Přesto se zdá, že tyto strany v tom mohou dělat chybu - podle toho, co říkáte. Jak to?
Je otázka, kolik mají výrazných osobností. U lidovců s tím byl dlouhodobě vždy problém s tím, aby se vyprofilovaly silné osobnosti. Strana přeci jen funguje jako kolektivní instituce a jenom výjimečně se objevily výraznější osobnosti. V posledních letech tam žádné vlastně nejsou a i to vedení strany Pavlem Bělobrádkem bylo dost nevýrazné a nečitelné. Některé své bývalé osobnosti strana spíše přesunula do Evropského parlamentu, což fakticky znamená, že přestanete být doma vidět.
Pokud jde o TOP 09, je to dlouhodobý proces. Od doby, kdy odešel z čela strany Karel Schwarzenberg populární u části voličů, která TOP 09 volila právě kvůli Schwarzenbergovi, tak výměnou za Kalouska došlo k určitému poklesu sympatií a voličů, protože Kalousek je mnohem kontroverznější, než byl třeba Schwarzenberg. Ukazuje se, že po odchodu Kalouska z čela strany – on byl mediálně viditelný a snažil se být výrazně a často viděn a slyšen - o Pospíšilovi prakticky téměř nikdo neví, že je v čele strany.
Ještě k průběhu vyjednávání. Dost velké diskuze vyvolala osoba europoslance Miroslava Pocheho. Nakonec se stal zásadní figurkou, kvůli které měla, či neměla dopadnout vláda. Jak to vnímáte a proč si myslíte, že to tak ČSSD dělala? Zpočátku totiž ČSSD nechtěla do vlády s trestně stíhaným premiérem a postupně slevovala ze svých nároků až došlo k Pochemu, který stejně nakonec na navrhovaném seznamu nebyl. Tedy alespoň na jednom z nich…
Mnoho problémů najednou. Když se strana rozhodla, že půjde do vlády, tak hledala kandidáty právě proto, že Lubomír Zaorálek jako bývalý ministr zahraniční s největší pravděpodobností nechtěl být v takové vládě, protože má vůči spolupráci s Andrejem Babišem velké výhrady. Museli najít někoho jiného, kdo je expert na zahraniční politiku a rozhodli se, že to má být Poche. To nezpochybňuji, i když o jeho mezinárodně politických postojích a názorech toho tolik zase nevíme, ale dejme tomu, je to rozhodnutí strany. Zásadní problém byl, jakým způsobem se to dá vyjednávat. Když Zeman začal říkat, že ho nejmenuje, což by prezident v parlamentní republice vůbec dělat neměl, měl by respektovat názor vlády, respektive koaličních stran, tak tam začal celý ten problém.
Hlavním viníkem celé kauzy Poche je prezident Miloš Zeman, který v tom samozřejmě zase vidí své zájmy. Na jedné straně dát najevo voličům, jak se bojuje proti imigraci, i když ty informace o europoslanci Pochem jsou lživé, například o jeho hlasování v Evropském parlamentu. To prezidentovi nevadí a používá je jako argument. Zároveň se dál snaží rozkládat a poškozovat sociální demokracii tím, že na rozdíl od hnutí ANO, které má hned několik ministrů včetně premiéra, mají své problémy, ať už trestní stíhání, nebo něco jiného, jako Taťána Malá a podobně, Miloš Zeman toto pomíjí. Dává najevo, že s těmi politiky ANO je naprosto spokojen, ale snaží se vyslat signál veřejnosti ve smyslu, že je to právě sociální demokracie, která má problém a navrhla nepřijatelného kandidáta a podobně. Čili se snaží ukázat, že to není hnutí ANO, ale sociální demokracie, kdo má nějaké problémy se svojí personální politikou.
Další rovina v tom pokračování je samozřejmě chování ostatních ústavních aktérů, kteří zcela zjevně - ať už jde o premiéra Babiše, nebo nyní už ministra Jana Hamáčka jako předsedu ČSSD- v podstatě sklapli podpatky. Nechali Miloše Zemana vybírat, kdo bude ministrem zahraničí, což je zásadně špatně z hlediska našeho ústavního systému, protože tím se do budoucna dává velká moc do rukou přímo voleného prezidenta a stane se to precedentem. Další prezidenti po Miloši Zemanovi budou moci říkat: tak i Miloš Zeman odmítl navrženého ministra, tak my můžeme také. Do budoucna jde o precedens velmi nebezpečný z hlediska stability a funkčnosti našeho ústavního systému. Prostě politikům to může být jedno, hledí jen na své krátkodobé zájmy a zájmem jak premiéra Babiše, tak nakonec i Hamáčka bylo za každou cenu ukončit debaty a všechny spory o vyjednávání a vládu sestavit za každou cenu, jmenovat, vyjádřit jí důvěru a mít klid od všech debat o tom, zda je to správně, či není.
Poté, co ČSSD v referendu schválila, že mají jít do vlády, tak Jan Hamáček nechtěl dělat další problémy. Zásadní chyba ČSSD je vstup do vlády, ale ještě navíc způsob, jakým ta strana do vlády vstupuje. Postupně v průběhu několika měsíců už ustoupila prakticky ze všech svých zásadních požadavků, nebo se později de-facto ve všech požadavcích nechala převálcovat ať už Babišem, nebo Zemanem, to nevěstí nic dobrého do budoucna. Sociální demokracii se bude velmi špatně vysvětlovat voličům, v čem vlastně je ještě zásadová, co chce ve vládě prosadit. Vstupuje do ní s puncem toho, že při jednáních ustoupila příliš daleko a dokonce tak, že najednou nejužší vedení vypadá – tedy hlavně Hamáček sám – že nerespektoval ani stranická rozhodnutí. Tedy minimálně rozhodnutí předsednictva ČSSD, kde byl jasně schválen seznam ministrů a on zároveň sám o sobě odsouhlasil premiéru Babišovi, že může kandidaturu Pocheho stáhnout a doporučit, aby on sám byl jmenován ministrem zahraničí.
Psali jsme:
Celou situaci v ČSSD jsem s vámi chtěla rozebrat, což jste nyní udělal včetně Miloše Zemana. Přidám tedy ještě nakonec dotaz: proč se Zeman účelně stává hlavním aktérem vyjednávání o vládě? Zmínil jste chuť ukazovat na sociální demokracii, je to pouze tento důvod?
Ten volební důvod, proč se Zeman stává součástí vyjednávání, je, že on sám chce být součástí vyjednávání. Problém je, že podle české ústavy tak, jak je ústavní systém nastaven, se prezident nemá vměšovat do jednání mezi politickými stranami, nemá to nějak ovlivňovat, neměl by to ani komentovat. Má pouze jmenovat premiéra a na jeho návrh ministry. Nic více prezident dělat nemá. Jenomže to je prostě Miloš Zeman. On je zvolen přímo, on se na tom Hradě nudí, protože celé čtyři roky nemá co dělat a jediná chvíle, kdy může vystoupit z Hradu a říci veřejnosti: já jsem tady a mám nějaký názor, všimněte si mě, tak to je v situaci, kdy se sestavuje vláda. Samozřejmě všichni vědí, že je to pouze prezident, kdo má v rukou pravomoc jmenovat a vybrat si premiéra. A Babiš se samozřejmě bál, že když nepůjde Zemanovi na ruku, tak Zeman může jmenovat premiérem někoho jiného a tím pádem znemožnit být premiérem Babišovi.
Jde tedy o ego?
Je to samozřejmě ego, ale pochopitelně nejde pouze o něj. Jsou zde konkrétní zájmy, ať už Zemana, nebo lidí kolem něj napojených na různé ekonomické subjekty, ČEZ, Rusko, různé zájmové skupiny, které tu hrají roli. Nejde jen o chtíč Zemana za každou cenu ukázat voličům, že není tím kladečem věnců, ale skutečně aktivním a silným politikem. Jsou tam hlavně další ekonomické zájmy, proto si prosadil do vlády své konkrétní lidi, ať už na ministerstvo průmyslu nebo zemědělství a podobně, takže je nepochybné, že jsou tu ekonomické zájmy. Neštěstí je přímá volba hlavy státu, protože přímo zvolený prezident, konkrétně ještě v osobnosti Miloše Zemana, má pocit, že mandát daný voliči je natolik silný, že si v politice může dělat, co chce.
Když potom na druhé straně politici, jež by měli dbát na dodržování ústavy a měli by prezidenta v podstatě klepnout přes prsty a říci: tohle dělat nesmíš, takovou pravomoc v ústavě nemáš a nemůžeš mluvit do toho, kdo bude ministrem zahraničí, nic takového nedělají a nechají Zemana hrát hry, jaké chce, nemohou se divit. Nejedná se o první přešlap Miloše Zemana vůči ústavnímu systému. Miloš Zeman tady porušuje a překračuje Ústavu a porušuje jiné zákony celou dobu v úřadu, už nějakých šest let. Problém je, že mu to politici tolerují a nechají ho. Když nejmenuje profesory vysokých škol, což vůbec nemá právo odmítnout, ministryně školství s tím nic neudělala. Tolerovala tento Zemanův postoj, tak se nemohou divit, když je to jako s malým dítětem. Jestliže mu nenastavíte hranice chování, neklepnete ho přes prsty, tak vám za chvíli přeroste přes hlavu, bude si dělat, co chce a utrhne se ze řetězu. A to je Zeman dnes.
Ing. Miloš Zeman
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Zuzana Koulová
